Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máme extrémní sovu, neusne před devátou, a ráno ji nemůžeme vzbudit. Když pospíchám do práce, je to náročné. Jsem schopná obléct a učesat v postýlce, ale nemuze to být standard.
Já, protože jsem skřivan, tohle nechápu. Často při uspávání usnu drív ![]()
Když vstávám, stačí mi jeden podnět, pak si potřebuji rychle rozsvítit, aby mě to neuvrhlo zpátky do spánku, stačí mi třeba sednout si na gauč, a už neusnu.
Ale nic z toho nefunguje na naše dítě. Na světlo reaguje jak upír, dokáže řvát z plna hrdla a stejně spát a nevstat, stojí ji to ta to. Na wc proste je schopná zůstat sedoležet, usnula mi i u snídaně v sedě.
Pak se teda vždycky nějak vzbudí, jenže to celé trvá hodinu, a já nevím jestli ji teda budit ještě dřív, nebo se to něcím dá urychlit… nemáte tipy?
A budit dotekem nebo světlem? Já se nejlíp vzbudím světlem… ale jak říkám, mám zcela jinou náturu.
Budík víckrát? Když pustím audiopohádku, je to jako kdyby se nic nedělo, spí dál..
Díky všem za tipy ![]()
Já i děti jsme sovy. U nás to vypadá tak, že zazvoní budík púl hodiny před vstáváním, já děti probudím poprvé. Za patnáct minut je v posteli obleču a řeknu, že si můžou ještě chvíli zdřímnout. Pak je jdu probudit definitivně. Sovu nejde probudit najednou, to je doslova fyzicky týrání. Já jsem schopná se i pozvracet. Potřebujeme pomalejší probouzení, klidně hodinu předem. A hlavně čas na to, abychom se probrali. Ale taky pevný režim ve vstávání. Ideální načasovat probouzení po deseti minutách, aby dítě neupadlo zpátky do hlubokýho spánku. Všechno v klidu, žádný křik ani nátlak. Já vím, že to je náročný, pro ty sovy ale ještě víc.
@Janli To je zajímavé. Takhle to přesně dělám s mým dítětem. Došla jsem k tomu metodami pokus omyl. Vstávám v šest a první budíček je v 6:15, mezitím si udělám ranní hygienu a v 6:30 budím podruhé. Jdi si vypít kafe a vyřídit ranní poštu a když do 6: 40 nezačne nahoře šramot, budim definitivně tak, že upozorním, že rozsvěcím světlo a mluvím už normálně nahlas. Docela to funguje. Ale byl to boj první roky školky a školy.
Obě jsme Sovy. Si myslím.
Dcera neusne dřív jak v deset. Do školky ji budím porce v půl sedmé a ve třičtvrtě už musí vstávat. Takže ji často oblíkám v posteli. Pak jde jak upír ke stolu. No ale ne vždycky ji. Takže ji nenutím. Nechám ji chvíli být a pak se jde na zuby, vlasy a rovnou do obléknout a odcházet. Jak se vyleze z bytu je jak vyměněna. Úplně otočí a těší se do školky.
Nesnáším vstávání. Jsem nejraději sama doma. To se pro dům když já potřebuju a prostě tak nějak čumím, udělám si kafe, snídani. Pustím TV a zase čumím. Fungovat začínám kolem poledního. To mi najednou naskočí energie. Ale jak mile jsem v režimu práce. Tak to se nějak nemůžu dohrabat k té energii.
@MartinaIrena píše: Více
Pokud je člověk empatický, tak tu správnou rutinu najde. Já mám výhodu, že to sama znám. Kamarádka zase školkovou holčičku ukládá do postele v legínách a triku ve kterým jde ráno do školky, protože je to jediný způsob, jak ji ráno nějak normálně vzbudit. Dítě mělo z ranního oblíkání hysteráky. Prostě hledáš způsob, jak to přežít….
@stinga píše: Více
Pokud se dítě v noci nepotí, tak jo. Neřve ti, že je mu ráno při oblíkání zima. Já si zas pamatuju, jak mě máma budila do školky a nejdřív mi strčila pod peřinu oblečeni, abych si ho ohřála. Doma se ráno netopilo, byla kosa a lízt do studenýho oblečení bylo za trest.
@Janli píše: Více
Taky to tak děláme. Děti se v noci nepotí. Ale měly problém na táboře, kde jim nikdo nechtěl věřit, že doma vůbec nemají pyžamo.