Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Být dobrá máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.6.13 09:18
Jen k těm krevním skupinám, víc zatím nestačím komentovat… http://kalkulacky.idnes.cz/…pro-dite.php?…
I když mají oba tví rodiče A, tak ty můžeš mít 0…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.13 09:22
Naprosto normalni pocity cloveka z nefunkcni rodiny. mam to stejne, jen to tak nehrotim a neprozivam. sobe verim a geny dedecka snad mit syn nebude. a samozrejme jako kazdy chci funkcni rodinu a tim spise, kdyz vim, jaky to je ji nemit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.13 09:29
@Regina Hero no ale tady bylo fakt jasný, že nejsem obou rodičů..i doktorka mi to potvrdila
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.13 09:31
@dani24687 taky jsem to nehrotila, ono se to vyhrotilo samo a terapeutka říká, že mám v sobě tolik bolesti a vzteku…jsem prý zaháčkovaná v dětství a volám po náruči maminky a ta se mi nedostává…je vážně zajímavý svěřit pocity odborníkům a poslouchat co se ve vás vlastně děje…
- Citovat
- Upravit
21.6.13 09:32
Když člověk bude na sobě pracovat, chyb svých rodičů se vyvaruje. Pravděpodobně udělá zase nějaké jiné… 
Měla by sis více věřit a uzavřít minulost. Nerýpat se v ní, neorientovat se na sebe a své minulé bolesti. Prostě to bylo a je třeba jít dál. V opačném případě tě to bude brzdit, vyčerpávat a brát pozornost od přitomnosti a budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.13 09:36
@Anonymní píše:
@dani24687 taky jsem to nehrotila, ono se to vyhrotilo samo a terapeutka říká, že mám v sobě tolik bolesti a vzteku…jsem prý zaháčkovaná v dětství a volám po náruči maminky a ta se mi nedostává…je vážně zajímavý svěřit pocity odborníkům a poslouchat co se ve vás vlastně děje…
urcite. my meli na VS prednasky i cviceni z psychologie a opravdu jsem hledela. a ta sezeni ti pomahaji?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihl. Ivetjass
21.6.13 09:41
@Anonymní píše:
@dani24687 taky jsem to nehrotila, ono se to vyhrotilo samo a terapeutka říká, že mám v sobě tolik bolesti a vzteku…jsem prý zaháčkovaná v dětství a volám po náruči maminky a ta se mi nedostává…je vážně zajímavý svěřit pocity odborníkům a poslouchat co se ve vás vlastně děje…
Už tím, že se snažíš, jsi na správné cestě. Zkus si vzpomenout, co ti v dětství vadilo na výchově tvé mámy a toho se vyvarovat. Jasně, že každý dělá chyby, takže se netrap, když se ti něco nepovede, tak jak bys chtěla. Držím pěsti. Ještě k příspěvku nade mnou, myslím, že pokud to rozebírat chceš a chceš se k tomu vracet, udělej to. Není pravda, že nemá vždy věci smysl pitvat, naopak rány pak zůstávají vevnitř a i když to lidé třeba nevnímají, dost je to ovlivňuje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.13 09:42
@LadyLada velmi zjednodušeně řečeno 
Bohužel i sebevědomý a odolný jedinec jako jsem já už prostě nemůže…je toho moc a vláčím to s sebou desítky let jako těžkej pytel na zádech, vím to moc dobře…ale už jsem bohužel ve fázi, kdy si s tím sama poradit neumím, takže jsem musela vyhledat pomoc odborníka.. Ale tak, jak to píšeš to má být, nicméně ne každý se svýma zážitkama je toho schopen
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.13 09:45
@dani24687 pomáhají mi hodně…no teď jsem teda spíš ve fázi kdy je to horší a horší, ohraničuje se to…teprve teď po pár týdnech terapie vidím kam až ty problémy vlastně sahají, to jsem vůbec netušila…vracíme se o 25 let zpátky a to už je fakt síla..Nicméně stejně si musím pomoct, terapeutka mě pouze odhalí do „naha“ a právě teď už jsem asi jen ve spodním prádle
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.13 09:48
@nepřihl. Ivetjass píše:
Už tím, že se snažíš, jsi na správné cestě. Zkus si vzpomenout, co ti v dětství vadilo na výchově tvé mámy a toho se vyvarovat. Jasně, že každý dělá chyby, takže se netrap, když se ti něco nepovede, tak jak bys chtěla. Držím pěsti. Ještě k příspěvku nade mnou, myslím, že pokud to rozebírat chceš a chceš se k tomu vracet, udělej to. Není pravda, že nemá vždy věci smysl pitvat, naopak rány pak zůstávají vevnitř a i když to lidé třeba nevnímají, dost je to ovlivňuje.
to víš že na to myslím, myslím na to každý den, každou hodinu…je totiž spousta faktorů, který mi připomenou co se dělo a nedělo se správně..Nejhorší je, že se někdy přistihnu, že řeknu nějaký slovo, co říkala ona a je mi na zvracení a nejradši bych si nafackovala. Je mi ale jasný, že jsem prostě její dcera a mám ať chci nebo ne, hodně z ní..Nejhorší na tom všem je, že by stačilo „tak málo“ k tomu, abych se s tím mohla vyrovnat a koukat místo do minulosti, na budoucnost. Stačilo by, kdyby ona byla ochotná připustit, že mi ublížila, aby potvrdila správnost mých pocitů, aby se třeba omluvila, projevila lítost a snažila se mi to aspoň teď v dospělosti vynahradit…Tohle se ale nestane, terapeutka mi pořád opakuje, ať tohle nečekám, že někdo jako moje máma tohohle není schopná 
- Citovat
- Upravit
nepřihl. Ivetjass
21.6.13 09:53
@Anonymní píše:
to víš že na to myslím, myslím na to každý den, každou hodinu…je totiž spousta faktorů, který mi připomenou co se dělo a nedělo se správně..Nejhorší je, že se někdy přistihnu, že řeknu nějaký slovo, co říkala ona a je mi na zvracení a nejradši bych si nafackovala. Je mi ale jasný, že jsem prostě její dcera a mám ať chci nebo ne, hodně z ní..Nejhorší na tom všem je, že by stačilo „tak málo“ k tomu, abych se s tím mohla vyrovnat a koukat místo do minulosti, na budoucnost. Stačilo by, kdyby ona byla ochotná připustit, že mi ublížila, aby potvrdila správnost mých pocitů, aby se třeba omluvila, projevila lítost a snažila se mi to aspoň teď v dospělosti vynahradit…Tohle se ale nestane, terapeutka mi pořád opakuje, ať tohle nečekám, že někdo jako moje máma tohohle není schopná
Víš, vždycky budeš mít něco z ní, třeba intonaci, jak říkáš ano, gesta apod., ale to má asi každý. Jiné už pak třeba je, jestli ona tě nechválila a ty se chválit snažíš, jestli tě urážela a ty se snažíš neurážet a tak. S tou terapií, ono teď se ti odkrývá asi to ošklivé, proto to vypadá horší, ale když víš, co tě praštilo, můžeš se pak lépe bránit, asi tak.
- Citovat
- Upravit
21.6.13 10:03
Je mi to moc líto, a to samé řeším já, ale z toho důvodu, že já jsem samoživitelka a v postýlce mi spinká tři měsíce staré miminko, otec v rodném listě není a být nechce…bojím se toho co jednou přijde co jí řeknu atd…drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.13 10:21
@nepřihl. Ivetjass píše:
Víš, vždycky budeš mít něco z ní, třeba intonaci, jak říkáš ano, gesta apod., ale to má asi každý. Jiné už pak třeba je, jestli ona tě nechválila a ty se chválit snažíš, jestli tě urážela a ty se snažíš neurážet a tak. S tou terapií, ono teď se ti odkrývá asi to ošklivé, proto to vypadá horší, ale když víš, co tě praštilo, můžeš se pak lépe bránit, asi tak.
přesně tak, nejdřív musím problém odhalit celý až pak ho můžu řešit
- Citovat
- Upravit
21.6.13 10:22
Holka netrap se minulostí, žij přítomností, zbytečně si tím kazíš život.6e tvá máma byla špatná máma, neznamená že ty musíš byt stejná, určitě budeš fajn máma a z jejich chyb se ponaučíš. Chapu že tě mrzí že nemáš mamu jakou by sis přála, přemýšlela si někdy o tom proč taková je? Mluvila si s ní o tom? Jestli se nechce změnit, nezmění se, třeba je taky možné že ji to časem dojde a neco s tim uděla, ale nečekala bych na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, asi se jen potřebuju vypsat a to radši anonymně, kdyby se tu vyskytl někdo z rodiny. Máme skoro 15ti měsíčního chlapečka, miluju ho víc než cokoli, snad jako každá máma. Ale proto, že se svojí mámou nemám dobrý vztah a zároveň si uvědomuju, že mám kus z ní, pořád se trochu bojím, že nebudu mít tak skvělí vztah se svým synem, jaký bych chtěla mít. Narodila jsem se když bylo mámě 18 jako neplánované dítě. Biologický otec byl údajně mou babičkou vyštván a máma mě vychovávala jako samoživitelka spolu s ní. Když mi byli tři měsíce, poznala mého „tátu“, kterýho nechala zapsat do mého rodného listu. Nevím…asi jsem se to neměla nikdy dozvědět, ale když mi bylo 18 let, šla jsem darovat krev a jelikož mám nulu a oba rodiče áčko, dozvěděla jsem se, že mám vlastně biologického otce úplně někoho jinýho…Nějak jsem to za ty léta vytěsnila nebo co…stejně jako další věci, který se děli za mého dětství a puberty..Vloni když jsem porodila, všechno to vyplulo na povrch. Chodím k psychoterapeutce, protože už se to nedá vydržet. Vztah s mámou opravdu není dobrý a asi nikdy dobrý nebude. Až teď vidím, kolika závažných chyb se dopustila když jsem byla malá a později větší..Tak strašně to bolí a já tak strašně moc chci dát svému dítěti to, co já nikdy neměla, úplnou rodinu, moci si o všem promluvit, chválit ho do aleluja, podporovat, vychovat z něj dobrého člověka. Ono se to řekne, že to je samozřejmost, že to chce každá máma…Ale když se podívám kolem sebe, všude je něco a vztahy matka a dcera jsou všeobecně nejproblematičtější
Uvědomuju si, jak strašně jsem do života ovlivněná svojí mámou, do vínku mi dala spíš negativa než pozitiva a na mě teď je, abych se s tím vypořádala. Bohužel psychoterapií, protože sama to nedovedu a ona mi nepomůže. Je tak strašně sobecká, není schopná připustit si vůbec nic, asi tuší, že udělala něco špatně, ale nezeptá se, nepromluví si, nejeví zájem, mluví jen o sobě..Vždycky, když volá nebo se vidíme, ještě druhý den skoro nemůžu jíst jak mám sevřený žaludek..Nebudu se tady rozepisovat o tom, co se dělo před mýma očima když jsem byla dítě, nebo co mi všechno dokázala udělat nebo říct, když jsem byla v pubertě a dokonce i teď, když mi bude 30..Možná proto, že si uvědomuju, jak závažná je rodičovství a mateřství věc, mám strach abych neudělala něco, co ovlivní moje dítě na celý život. Stejně jako slova, činy, rozhodnutí mojí tenkrát mladé mámy, které mě ve snech pronásledují doteď a ještě nejspíš dlouho pronásledovat budou. Moc se snažím být k synovi upřímná, otevřená a spravedlivá a dávat mu najevo lásku. A tak to chci dělat po celý život, nikdy nepřipustím, aby se jednou tak trápil kvůli svojí mámě, jako já se trápím teď. Omlouvám se za román, chtěla jsem se vypsat 