Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Být dobrá máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.5.17 22:35
Ahoj, pokud se i po roce trapis, ze jsi neporodila prirozene a nemohla kojit, tak Ti garantuju, ze jsi pro sveho chlapecka nejlepsi maminka, jakou mohl mit. Protoze pokud jsou toto Tve nejvetsi pochybnosti jakozto matky a tak Te to trapi, tak se staras urcite vzorne. Na zpusob porodu a tvorbu mleka jsi mela minimalni resp. spise nulovy vliv, tak to uz vypust z hlavy, je to iracionalni. Ja Te chapu, kamaradka to taky spatne nesla, ale nemuzes si to vycitat, protoze to nebyla Tvoje rozhodnuti. Krome toho, k sekci musel byt duvod a UM v roce 2017 je na spickove urovni. Opravdu to uz hod za hlavu! S problemem B, manzelskou „krizi“ (asi silne slovo), neporadim, ale mozna pomuze, kdyz se dneskem definitivne zbavis problemu A. At se Ti dari! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.17 23:36
@Anonymní píše:
Mám dojem, že píšeš o mém životě a mojí matce… Sobecká, bezpáteřní, zahleděná do sebe a bez soucitu… Nechápu, proč si syn občas vyžádá telefonát na její číslo… Ale z jiného soudku. Když jsem byla zoufalá asi nejvíc a vyčerpaná ze „svého mateřského selhání“, dostala jsem knihu od J. Smoklerové Zpověď šílené matky a po přečtení jsem pochopila, že ty pocity neschopnosti, které i po více jak čtyřech letech od porodu pociťuji, nejsou o tom, že na to nemám být matkou, ale o tom, že mi okolí neustále „dobře“ radí, jak být dobrou matkou. A ono nelze vyzkoušet uplně všechno. Takže je logické, že se z toho cítí každá matka na dně. Proto nepotřebuji, aby mě někdo, kdo mě a syna naprosto nezná, hodnotil za to, že ho nechám běhat bez bot po rozpáleném asfaltu na náměstí - ať si hošánek zakusí, že to fakt pálí - a že mě zastaví starší paní a začne mi vysvětlovat jak je to nehygienické a že ona vychovala 5 dětí, ale žádné neběhalo bez bot… A o tom to je - každé dítě je jiné a každé potřebuje jiný přístup - ten můj rošťák si musí pokaždé „nabít čumák sám“, než pochopí, že něco nemá dělat. Jsem proto špatná matka?
Teď je u nás na návštěvě tchán (dědeček) a víte, co mi hned na nádraží prozradil - že má dárek na den dětí i pro mě a manžela (svého syna). A o tom to je - je mi 35, manželovi 34 a žijeme už rok v zahraničí téměř bez návštěv rodičů. Hlady jsme nezdechly, syn prospívá, tak považuji sebe a svého životního partnera za dospělého a nikoli za děcko, které je třeba vodit za ručičku, ale oni nás vidí stále v plenách, nebo s první zkoušenou cigaretou. A tak nám všichni rodiče slušně řečeno „domlouvají“. Ještě, že to je k nám 5h vlakem, jinak bych taky potřebovala psycholožku. A po každé, když syn pláče, že odjíždějí, já otevírám flašku vína a slavím… Jsem špatná dcera i matka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.17 23:44
@Anonymní píše:
Maminky, potřebuji se svěřit, jelikož jsem už ze všeho unavená. Máme s manželem, za chvíli již ročního syna. Oba dva moc miluji. Pořád se potýkám s trápením, že byl malý císařem a že se mi nepovedlo kojit.Vím, není to nic hrozného, ale nějak se s tím pořád nedokážu vyrovnat. Bojím se, že pro malého nedělám vše co bych měla…nevím, prostě že nejsem dobrá máma.
Dcera je také císařem. Dokonce akutním, jelikož se při vyvolání porodu zjistilo, že se duší pupeční šňůrou, což jsem si kladla dlouho za vinu, protože jsem poslechla jednu kopretinu, že mám dělat dřepy a vyčítala jsem si, že jsem jí to způsobila já. Kojila jsem stěží deset dní. Ale přesto všechno si nemyslím, že jsem špatná máma. Miluju jí nade vše a snesla bych jí modré z nebe. A když mě obejme se slovy maminko, miluju a dostanu uslintanýho hubana je to pro mě dostatečný důkaz. S manželem jsme také měli období kdy jsme zapomínali jeden na druhého, ale promluvili jsme si, řekli si navzájem své pocity a věci, které nás štvou a chceme je změnit tak, aby to bylo jako dřív a snažíme se toho držet. Neboj, máma jsi určitě ta nejlepší jakou syn může mít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.17 02:45
uff
@Anonymní píše:
Ahoj všem, asi se jen potřebuju vypsat a to radši anonymně, kdyby se tu vyskytl někdo z rodiny. Máme skoro 15ti měsíčního chlapečka, miluju ho víc než cokoli, snad jako každá máma. Ale proto, že se svojí mámou nemám dobrý vztah a zároveň si uvědomuju, že mám kus z ní, pořád se trochu bojím, že nebudu mít tak skvělí vztah se svým synem, jaký bych chtěla mít. Narodila jsem se když bylo mámě 18 jako neplánované dítě. Biologický otec byl údajně mou babičkou vyštván a máma mě vychovávala jako samoživitelka spolu s ní. Když mi byli tři měsíce, poznala mého „tátu“, kterýho nechala zapsat do mého rodného listu. Nevím…asi jsem se to neměla nikdy dozvědět, ale když mi bylo 18 let, šla jsem darovat krev a jelikož mám nulu a oba rodiče áčko, dozvěděla jsem se, že mám vlastně biologického otce úplně někoho jinýho…Nějak jsem to za ty léta vytěsnila nebo co…stejně jako další věci, který se děli za mého dětství a puberty..Vloni když jsem porodila, všechno to vyplulo na povrch. Chodím k psychoterapeutce, protože už se to nedá vydržet. Vztah s mámou opravdu není dobrý a asi nikdy dobrý nebude. Až teď vidím, kolika závažných chyb se dopustila když jsem byla malá a později větší..Tak strašně to bolí a já tak strašně moc chci dát svému dítěti to, co já nikdy neměla, úplnou rodinu, moci si o všem promluvit, chválit ho do aleluja, podporovat, vychovat z něj dobrého člověka. Ono se to řekne, že to je samozřejmost, že to chce každá máma…Ale když se podívám kolem sebe, všude je něco a vztahy matka a dcera jsou všeobecně nejproblematičtějšíUvědomuju si, jak strašně jsem do života ovlivněná svojí mámou, do vínku mi dala spíš negativa než pozitiva a na mě teď je, abych se s tím vypořádala. Bohužel psychoterapií, protože sama to nedovedu a ona mi nepomůže. Je tak strašně sobecká, není schopná připustit si vůbec nic, asi tuší, že udělala něco špatně, ale nezeptá se, nepromluví si, nejeví zájem, mluví jen o sobě..Vždycky, když volá nebo se vidíme, ještě druhý den skoro nemůžu jíst jak mám sevřený žaludek..Nebudu se tady rozepisovat o tom, co se dělo před mýma očima když jsem byla dítě, nebo co mi všechno dokázala udělat nebo říct, když jsem byla v pubertě a dokonce i teď, když mi bude 30..Možná proto, že si uvědomuju, jak závažná je rodičovství a mateřství věc, mám strach abych neudělala něco, co ovlivní moje dítě na celý život. Stejně jako slova, činy, rozhodnutí mojí tenkrát mladé mámy, které mě ve snech pronásledují doteď a ještě nejspíš dlouho pronásledovat budou. Moc se snažím být k synovi upřímná, otevřená a spravedlivá a dávat mu najevo lásku. A tak to chci dělat po celý život, nikdy nepřipustím, aby se jednou tak trápil kvůli svojí mámě, jako já se trápím teď. Omlouvám se za román, chtěla jsem se vypsat
Ahoj, chceš dát synovi lepší domov, ale takhle se ti to asi nepodaří. Vyhrabáváním minulosti a hledáním toho, co nejde (negativním myšlením) si jen přivoláváš samé starosti. Podle mě bys měla být ke své mámě tolerantní. Jsou určité věci, za které jí můžeš poděkovat-například jsi se ve zdraví dožila dospělosti a jsi jiná, než je ona. Buď ráda. Stavěj na tom, za co jsi ráda. Když na tebe máma mluví, snaž si to nepřipouštět, říkej si-jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nenavštěvuj jí často-nedělá ti to asi dobře. Když už jí vidíš, tak k ní buď shovívavá, nebo si představuj, že je to jen divadlo (že tam jdeš jen jako herec na návštěvu a že se tě to netýká). Vím, že získat nadhled je velice těžké, zvláště pokud se tě něco dotkne. Co se týče té psychoterapie, tak asi chodíš k špatnému psychoterapeutovi, protože se z toho nějak moc hroutíš. Občas pochval i sama sebe. Jsi na sebe moc kritická a chceš dokonalost, pak asi děláš zbytečně chyby. Někdy je lepší udělat i chybu, omluvit se sám sobě a jít dál a zase se snažit o to nejlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.17 13:16
@Aony @pe-terka @nela812 @BloomingGorgeous @Vlaďka 83 @Keltka
Maminky moc děkuji za podporu. Vidím, že ten boj sama se sebou bude nejhorší. už jsem i zvažovala návštěvu psychloga. nikdy bych nevěřila, že pro mě být mamou nakonec bude tak těžké. nevím jak se odpoutat od toho, že jsem selhala už v porodnici. Vím že ted je syn spokojený, prospívá, je to malý čertík..ale i tak. M.
- Citovat
- Upravit
30.5.17 13:25
@Anonymní píše:
@Aony @pe-terka @nela812 @BloomingGorgeous @Vlaďka 83 @Keltka
Maminky moc děkuji za podporu. Vidím, že ten boj sama se sebou bude nejhorší.
Ale Ty jsi prave NESELHALA!!
Selhala matka, ktera dite nechala lezet u popelnice nebo dala miminko do kojenaku a jela delat karieru do zahranici nebo v tehotenstvi pila alkohol atd.
Problem neni v Tvem selhani, ale v iracionalnim sebemrskactstvi. Mozna by Ti pomohl psycholog.
Nicim ses neprovinila, delala jsi vse NEJLEPE, jak jsi mohla!!! Ani zpetne neslo nic udelat lepe. Musis to pochopit a procitit nebo se zblaznis. Z Tve reakce vidim, ze ses zatim neposunula.
Ver mi, jsi uzasna mama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.17 13:34
@BloomingGorgeous Ano, máš rozhodně pravdu. S psychologem je probém, že nevím zda o tom dokážu mluvit. celou dobu to mám v sobě a nemluvím o tom s nikým. i tady jsem se odhodlávala napsat…
Nějaký posun bude asi na dlouho…Děkuji. M.
- Citovat
- Upravit
30.5.17 13:40
Jinak mimochodem, tri moje dobre kamaradky chtely rodit prirozene a opakovane doslob u vsech na cisare. Ja bych se za cisare jako jedina nezlobila (aspon by dite bylo usetreno nekonecneho porodu a vakuove pumpy) a odrodila jsem teda prirozene. Z cisare bych zadne vycitky nemela a kamaradky taky nemely, proste dr. to rekl kvuli situaci a bylo. A kojila jsem dlouho, ale zadnou zasluhu na tom nemam, proste to slo dobre, klika.
Cili nejsem o nic lepsi mama nez Ty. Ja si zase vycitam, ze na dite obcas zakricim, kdyz to uz nedavam. A na tom na rozdil od Tebe podil viny mam. Ale nepochybuju, ze jsem dobra mama. Proste nejsem dokonala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.17 13:47
@Anonymní píše:
@BloomingGorgeous Ano, máš rozhodně pravdu. S psychologem je probém, že nevím zda o tom dokážu mluvit. celou dobu to mám v sobě a nemluvím o tom s nikým.
Nějaký posun bude asi na dlouho…Děkuji.
Jak to popisujes, tak podle me potrebujes pomoc psychologa. Trapis se totiz zbytecne a mozna s tim souvisi i ty vztahove problemy, nevim. Co treba zkusit psychologa na Skypu? Treba by Ti pomohlo, ze nikam nemusis a je tam trochu odstup. Nekteri terapeuti tuto sluzbu nabizeji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.17 14:11
@BloomingGorgeous Zkusím se podívat zda nějakého najdu, děkuji ta tip. 
A vůbec moc děkuji. M.
- Citovat
- Upravit
30.5.17 14:18
@Anonymní píše:
@BloomingGorgeous Zkusím se podívat zda nějakého najdu, děkuji ta tip.
Nemas vubec zac! A kdyztak kdykoli zase napis. Vzdy Te rada podporim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.17 14:31
@BloomingGorgeous píše:
Ale Ty jsi prave NESELHALA!!
Selhala matka, ktera dite nechala lezet u popelnice nebo dala miminko do kojenaku a jela delat karieru do zahranici nebo v tehotenstvi pila alkohol atd.Problem neni v Tvem selhani, ale v iracionalnim sebemrskactstvi. Mozna by Ti pomohl psycholog.
Nicim ses neprovinila, delala jsi vse NEJLEPE, jak jsi mohla!!! Ani zpetne neslo nic udelat lepe. Musis to pochopit a procitit nebo se zblaznis. Z Tve reakce vidim, ze ses zatim neposunula.
Ver mi, jsi uzasna mama.
moje řeč 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.5.17 23:45
Jasné, že máš podporu. Ani nevím, která mamina o sobě občas nepochybuje. Dneska se mi synáček krásně poblil a ještě před hodinkou jsem převlékala postýlku - hlídal ho děda a vyžebral od něj sladkou večeři. No a teď jsem na sebe naštvaná, že jsem před odchodem na kurz nepřipravila „balíček“ a nechala jsem na dědečkově uvážení, aby při plné ledničce něco vymyslel. A vymyslel - bebečka s marmeládou a sladkým tvarohem, zapil to džusem… A jak si lehl, tak se do pul hodinky pozvracel… 
A z hromady takovýhle drobností, pak vzniká depka. Mám to dát za vinu dědečkovy, synovi nebo sobě? Děda má občanku a sám by snad tak divokou kombinaci nikdy nejedl, syn dokáže dost přesvědčovat a já zkrátka měla předvídat, že chlapy se musí trochu hlídat a alespoň zakázat sladkou večeři, když už kluci neměli přímo nachystaný talíř… Radši tohle hodit za hlavu a zítra vyprat povlečení ať smažu všechny stopy po „nehodě“.
Drž se, a nenech se tak snadno rozhodit tzv. autoritami. Moje máma si např. do teď nevšimla, že nesnáším fialovou barvu a k Vánocům jsem opět dostala úžasnou sadu fialových ručníků 
Uáá. A pak přijde a káže, jak nerozumím vlastnímu dítěti. Jo, štve mě to a často to končí hádkou, ale když je synovi blbě, tak volá mě a ne babičku nebo dědečka… Já jsem TA MAMINKA, co mu dá čisté pyžamko a trochu coly na odbrknutí, když se vyzvrací (a už slyším to kázání: „Ty dáváš čtyřletému dítěti colu?!“). Kašlu na to, hlavně že je mu líp a vyspinká se. A to podle mě znamená, že nejsem zas tak špatná matka, jak mi ostatní občas říkají. Nezáleží na tom, že mě ve vzteku synáček vyhodí z bytu, že si začne balit batůžek a namíří si to směr nádraží, aby se mohl „přestěhovat“ k babičce. Ale na tom, že když je mu opravdu špatně, tak volá mě. Zkrátka mi opravdu věří.
Taky jsem se trochu rozepsala… 
Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 00:09
Pro ty, co řeší porod a kojení
Nezáleží na tom, zda a jak dlouho jaká matka kojila. Ani na porodu, protože jinak by mě můj syn musel nenávidět na celý život - 20min před tím, než mu vykoukla hlavička jsem podepsala reverz, že vědomě ohrožuji jeho život, protože odmítám lékařem doporučené vyšetření (lékař mě nutil ležet na zádech, aby mi mohl další půl hodiny měřit ozvy a to ve chvíli, kdy jsem cítila tlak na konečník). Na propuštění z porodnice jsem podepsala další reverz - prý jsem neuměla kojit (syna jsem kojila skoro do tří let, kdy se sám odstavil a plně jsem ho kojila do váhy 7,2kg, kterou dosáhl ve 4měsících). Ale to kojení bylo asi to jediné, na co můžu být z prvního roku jeho život hrdá i před ostatními - zbytek byly jen omyly. Dokonce mi v nestřežené chvíli snědl čípky na zácpu a lekníny z jezírka a kočičí hovínko. Zamkl se v domě, když jsem věšela prádlo. Ujel mi na tříkolce z prudkého svahu. A to zdaleka není všechno, proč bych se měla považovat za špatnou matku a že mi to tchýně vždy ráda připomene. Ale jak jsem psala výš - jsem to já, ke komu se přitulí, když je mu opravdu špatně.
Určitě nejste horší než já, tak si trochu věřte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
