Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Být dobrá máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
21.6.13 10:23
- Citovat
- Upravit
111verunka111
21.6.13 10:26
Jde vidět, že si spoustů věcí uvědomuješ, připouštíš si je a chceš na nich pracovat. Věřím, že se vyhneš problémům, co tvá máma udělala. To, že řekneš nějaké slovo, neznamená, že uděláš závažnější problém. Možná si tu situaci i sama přivoláváš, tím jak chodíš k terapeutce a neustále o tom mluvíte. Chce to zapomenout, nemyslet na minulost. Smířit se s mámou jaká je, a vědět, že ty taková nebudeš. 
- Citovat
- Upravit
111verunka111
21.6.13 10:29
@Anonymní píše:
@kamillka2 hlavně miminku ukaž jak moc ho miluješ a pokud nepozná svého biologického otce tak jako já a bude ho vychovávat někdo „cizí“, doporučuju říct to co nejdříve, co bude dítě schopné tuto informaci vnímat..nenechávej to na náhodě, že se to jednou v pubertě dozví náhodou, je to pak o to horší
S tím souhlasím, má mamka mi to řekla kolem 10 let, že mám jiného biologického tátu. Samozdřejmě jsem tomu rozuměla, ale spíš jsem to brala jako legraci a nezaobívala jsem se tím. Horší by bylo, kdyby mi to řekla v pozdějším věku, či někdo jiný.
- Citovat
- Upravit
21.6.13 10:41
@Anonymní píše:
@dani24687 pomáhají mi hodně…no teď jsem teda spíš ve fázi kdy je to horší a horší, ohraničuje se to…teprve teď po pár týdnech terapie vidím kam až ty problémy vlastně sahají, to jsem vůbec netušila…vracíme se o 25 let zpátky a to už je fakt síla..Nicméně stejně si musím pomoct, terapeutka mě pouze odhalí do „naha“ a právě teď už jsem asi jen ve spodním prádle
ty jo…mne se podarilo spoustu toho vytesnit a zatim se mi nic nevraci nastesti. asi delas to nejlepsi, co muzes…urcite jsi a budes nejlepsi maminka!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Yamaha
21.6.13 10:55
@Anonymní píše:
Ahoj všem, asi se jen potřebuju vypsat a to radši anonymně, kdyby se tu vyskytl někdo z rodiny. Máme skoro 15ti měsíčního chlapečka, miluju ho víc než cokoli, snad jako každá máma. Ale proto, že se svojí mámou nemám dobrý vztah a zároveň si uvědomuju, že mám kus z ní, pořád se trochu bojím, že nebudu mít tak skvělí vztah se svým synem, jaký bych chtěla mít. Narodila jsem se když bylo mámě 18 jako neplánované dítě. Biologický otec byl údajně mou babičkou vyštván a máma mě vychovávala jako samoživitelka spolu s ní. Když mi byli tři měsíce, poznala mého „tátu“, kterýho nechala zapsat do mého rodného listu. Nevím…asi jsem se to neměla nikdy dozvědět, ale když mi bylo 18 let, šla jsem darovat krev a jelikož mám nulu a oba rodiče áčko, dozvěděla jsem se, že mám vlastně biologického otce úplně někoho jinýho…Nějak jsem to za ty léta vytěsnila nebo co…stejně jako další věci, který se děli za mého dětství a puberty..Vloni když jsem porodila, všechno to vyplulo na povrch. Chodím k psychoterapeutce, protože už se to nedá vydržet. Vztah s mámou opravdu není dobrý a asi nikdy dobrý nebude. Až teď vidím, kolika závažných chyb se dopustila když jsem byla malá a později větší..Tak strašně to bolí a já tak strašně moc chci dát svému dítěti to, co já nikdy neměla, úplnou rodinu, moci si o všem promluvit, chválit ho do aleluja, podporovat, vychovat z něj dobrého člověka. Ono se to řekne, že to je samozřejmost, že to chce každá máma…Ale když se podívám kolem sebe, všude je něco a vztahy matka a dcera jsou všeobecně nejproblematičtějšíUvědomuju si, jak strašně jsem do života ovlivněná svojí mámou, do vínku mi dala spíš negativa než pozitiva a na mě teď je, abych se s tím vypořádala. Bohužel psychoterapií, protože sama to nedovedu a ona mi nepomůže. Je tak strašně sobecká, není schopná připustit si vůbec nic, asi tuší, že udělala něco špatně, ale nezeptá se, nepromluví si, nejeví zájem, mluví jen o sobě..Vždycky, když volá nebo se vidíme, ještě druhý den skoro nemůžu jíst jak mám sevřený žaludek..Nebudu se tady rozepisovat o tom, co se dělo před mýma očima když jsem byla dítě, nebo co mi všechno dokázala udělat nebo říct, když jsem byla v pubertě a dokonce i teď, když mi bude 30..Možná proto, že si uvědomuju, jak závažná je rodičovství a mateřství věc, mám strach abych neudělala něco, co ovlivní moje dítě na celý život. Stejně jako slova, činy, rozhodnutí mojí tenkrát mladé mámy, které mě ve snech pronásledují doteď a ještě nejspíš dlouho pronásledovat budou. Moc se snažím být k synovi upřímná, otevřená a spravedlivá a dávat mu najevo lásku. A tak to chci dělat po celý život, nikdy nepřipustím, aby se jednou tak trápil kvůli svojí mámě, jako já se trápím teď. Omlouvám se za román, chtěla jsem se vypsat
,tak aspoň víš, jak se chovat nemáš, a co máš dělat jinak, abys nebyla jako tvoje matka k tobe 
jinak je mi líto tvého dětství, děti to vždy odnesou a nemůžou za nic!!! 
- Citovat
- Upravit
21.6.13 12:33
Ahoj,
všechno to, co prožíváš a cítíš je v současné době tím, jak všechno Tvé trápení vyplulo na povrch tou psychoterapií. To všechno bolestivé je už minulostí. Ty teď už jsi někde jinde. Máš svůj život, svou rodinu a stojíš na vlastních nohách.
Tvá matka, pokud sama nebude chtít, se nezmění, ale to neznamená, že si od ní musíš nechat stále ubližovat. Rozhoduj se podle sebe a svých vlastních pocitů. Všechno, co Ti do života dávala Tvá máma si „vyskládej na stůl“ a rovnou to z něho shoď, protože jsou to nesmysly.
Všechno, co se stalo v minulosti Tě jen a jen posílilo a teď už všechno záleží jen a jen na Tobě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.13 13:25
@Anonymní píše:
@LadyLada velmi zjednodušeně řečeno
Držím palce, ať se toho pytle co nejdřív zbavíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
27.6.13 10:10
Ahoj holky, tak jsem se včera s mámou pohádala tak, jako asi nikdy a všechno jsem jí řekla. čím mi ublížila, v dětství, v pubertě atd. Snažila jsem se, aby pochopila jak moc mi ublížila, ale ona si jela pořád svou, překrucovala to, snažila se mi vštípit myšlenku, že je to vlastně normální co dělala a že každej dělá chyby..bla bla bla…Je to sobec, největší sobec jakej snad existuje. V první řadě lže, přetváří realitu a minulost jen tak, jak se hodí jí a já jsem prý rozmazlenej spratek, kterýho měli v dětství víc mlátit, aby si uvědomil, co to je mít trauma z dětství…Takový a ještě další věci jsem se včera dozvěděla. Závěrem jsem z toho ještě vyšla jako já ta nemocná, která chodí k psychoterapeutovi, že mám prý nějakej hlubokej problém, ten se ale rozhodně netýká její osoby Když řeknu, že se týká výlučně její osoby a že trauma mám kvůli ní, řekne, že to tak není. Na druhou stranu se mi ale ulevilo. Zjistila jsem, že s ní opravdu nemá cenu se bavit, ani na tohle téma ani na spoustu dalších. Ona vidí na prvním místě vždycky sebe, to, co udělá ostatním (ať už špatné nebo dobré), si dovede vždycky a za každých okolností obhájit. Kdyby někoho zabila, hodinu by se obhajovala až by sama začala věřit, že to je vlastně správně 
Tak jsem vám všem jen chtěla ještě jednou poděkovat za příspěvky a napsat, že je mi trochu líp, protože jsem to zkusila, nabila si hubu, vím, že to dál nemá cenu a že to už zkoušet nebudu. Teď ta druhá fáze, smířit se s tím, že mám takovouhle mámu (je to vůbec možný? ), omezit kontakt na minimum a jít si vlastní cestou dál
- Citovat
- Upravit
27.6.13 11:18
Tento typ lidí nedovede přiznat vlastní chybu. Naopak dokáží překroutit vše tak, aby hodili vinu na druhého a vyvolali v něm pocit viny.
Netrap se, ona se skutečně nezmění a své chyby nepřizná
Jak píšeš, tak jsi všechno pochopila a poznala jaká je.
Nechej ji být, ať se vzteká, když chce. Jdi svou cestou a raduj se ze svého života, který už si řídíš sama podle sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.13 13:15
@babice máš pravdu, ona se nikdy nezmění a buď jí přijmu takovou jaká je (což se snad ani nedá…) nebo ne. Každopádně její přítomnost vyhledávat nemusím a nebudu. U mě jde o to odprostit se od ní, odprostit se od vlastní mámy, což je samozřejmě pro dítě (jakkoli staré) asi to nejtěžší.. Bože jak já nechci aby tohle někdy zažilo moje dítě, v životě bych si to neodpustila, kdybych byla příčinou nějakých jeho problémů..
- Citovat
- Upravit
27.6.13 14:55
Přesně to jsem Ti chtěla napsat, že máš dvě možnosti. Buď ji přijmout jaká je, nebo se vyhýbat kontaktu s ní. Nevím čím jsi si prošla, takže nemohu radit, přesto bych volila tu první variantu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.5.17 22:20
Oživení tématu....
Maminky, potřebuji se svěřit, jelikož jsem už ze všeho unavená. Máme s manželem, za chvíli již ročního syna. Oba dva moc miluji. Pořád se potýkám s trápením, že byl malý císařem a že se mi nepovedlo kojit. 
Vím, není to nic hrozného, ale nějak se s tím pořád nedokážu vyrovnat. Bojím se, že pro malého nedělám vše co bych měla…nevím, prostě že nejsem dobrá máma. Navíc od té doby co se malý narodil, se s mužem nějak nechápeme. Jak kdyby naše láska někam zmizela. Zbytečné hádky, nedorozumění. Málo komunikace i sexu…Vím že to se může stát po porodu, ale už je to skoro rok… Rady asi nečekám, spíše porozumnění… děkuji. M.
- Citovat
- Upravit
29.5.17 22:30
Mam dve deti..obe cisarem..cisar nebyl z vlastniho prani..ale diky komplikacim..takze to neber jako neco spatneho..hlavne ze je detatko zdrave..ze jsi nekojila..co na tom? vzdyt o nic nejde..hlavne ze detatko roste a prospiva!!!a pri kazde detatko je jeho maminka ta nejlepsi!!!jenom to kazde dite dava najevo jinak…tak se zbytecne vubec netrap..a s muzem? chce to bekdy mit cas sami pro sebe..a nemluvit o miminku..ale tak jako predtim..moc drzim palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.17 22:32
@Anonymní píše:
Maminky, potřebuji se svěřit, jelikož jsem už ze všeho unavená. Máme s manželem, za chvíli již ročního syna. Oba dva moc miluji. Pořád se potýkám s trápením, že byl malý císařem a že se mi nepovedlo kojit.
musíš si vnitřně „odpustit“, mít se zase ráda. Pochopit, že způsob porodu či (ne)kojení z tebe nedělá dobrou ani špatnou matku, že jsi se nijak neprovinila, že své mateřské kvality můžeš projevit mnoha dalšími způsoby. Zřejmě tvá vnitřní nespokojenost je základem toho, proč jsme se s mužem odcizili. Neboj se o tom mluvit, i s ním, klidně si poplač…Možná by nebyl od věci dobrý psycholog, který by tě dokázal přeladit na jiný způsob uvažování Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@kamillka2 hlavně miminku ukaž jak moc ho miluješ a pokud nepozná svého biologického otce tak jako já a bude ho vychovávat někdo „cizí“, doporučuju říct to co nejdříve, co bude dítě schopné tuto informaci vnímat..nenechávej to na náhodě, že se to jednou v pubertě dozví náhodou, je to pak o to horší