Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Být stále ve spolubydlení?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Hanka1
11.1.19 14:20
no tak s přítelem se o placeni najmu a naklady na energie snad podelite…a za ten klid a pohodu to stoji…
- Citovat
- Upravit
Janli
11.1.19 14:28
Jdi do svýho. Já to udělala i za cenu vyšších nákladů a fakt mi to za to stálo. Klídek, pohoda, na nikoho jsem se nemusela ohlížet a hlavně jsem otevřela dveře bytu a věděla, že jsem doma a né jak na intru.
- Citovat
- Upravit
11.1.19 14:30
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 27 a už skoro pět let bydlím v různých spolubydleních. Pravdou je, že v tom posledním současném jsem nejdéle a mám i fajn spolubydlící, i paní majitelka je moc fajn…ale už se mi tam prostě nelíbí. Daná lokalita je v Praze na relativně frekventované místě, která vždy smrdí, když stojí vzduch. V pokoji se už unecítím jako doma, vyhledávám takovou tu domácí pohodičku…A mám tak
nějak potřebu už svého prostoru, prostě když nechci někoho potkat, tak ho nepotkám…A u nás je kuchyň frekventovaná, bydlíme tu čtyři. Mám krátce přítele, ale společné bydlení připadá případně až na podzim, je pracovně vázaný do té doby na vzdálené město…jenže mě děsí, že s mým ne úplně vysokým platem v Praze zaplatím děsně moc, klidně i dvakrát tolik než teď…co byste dělali vy? Zůstat ve spolu bydlení? Čekat na přítele? Nebo prostě jednat za cenu vysokých nákladů?
Počkala bych, až přítel přisídlí a vybrala bych bydlení vyhovující vám oběma. V 27 bych na spolubydlení být nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 14:34
Počkala bych do podzimu a pak si našla bydlení společně s přítelem, kdy se podělíte o náklady. A klidně už zvolna zvažovala, kam jít, jaké máte oba požadavky… Ale určitě bych s tím něco dělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.19 14:35
Mě přestalo vyhovovat spolubydlení hned po škole. Počkala jsem v první práci na konec zkušebky a šla hned do vlastního. První rok byl šílený, měla jsem malý plat a hypotéku. Ale zpětně jsem ráda, že jsem do toho šla. Ten klid za to stál. 
- Citovat
- Upravit
11.1.19 14:37
Ted bych vydrzela a setrila a na podzim sla bydlet s pritelem. V Praze zustat musis, kdyz on je daleko? Neni lepsi zmenit mesto, kde jsou nizsi naklady, kdyz Tvuj plat nic moc? Jen uvaha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 14:37
Já teda spolubydlela, přestěhovala jsem se k současnému příteli když mi bylo čerstvých 24. Ale NIKDY bych nemohla bydlet ve čtyřech lidech, to bych zešílela. Na bytě jsme byly dvě a obě pořád v tahu, tak to bylo fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 14:39
Ja byla ve spolubydleni ve 4 cele studium. Ve 26 jsem se konecne presunula do vlastniho podnajmu. Ale mensi mesto, nezruinovalo me to. V te dobr uz bych nesnesla bydlet s cizimi lidmi, max s pritelem. Mela jsem toho po krk 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 14:56
No ja nevim, ale bydlela jsem sest let na koleji, teprve posledni dva roky na dvojluzaku, dve kuchyne na patro a vzpominam na to rada…casto jsme se sesli na schdech s lahvi vina, pribyvali lide, lahve.....nebyl problem sehnat kdykoli zapisky, knihu, i v noci… Neni ta mladsi generace ponekud zhyckana? Podotykam, ze nejsem v duchodovem veku.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.19 15:00
@mroe no, to je právě, co tu řeším, vím, že mi vlastně nic nechybí a stěhovat se nechci proto, že už bych byla na spolubydlení stará…ale prostě ten pocit. Já vlastně skoro nejsem doma jen abych tam nebyla.
- Citovat
- Upravit
11.1.19 15:11
Osobně sem spolubydleni dala asi 4 měsíce, mám ráda svůj klid, prostor, dělat si věci podle svého. Nicméně když už jsi zvyklá a říkáš že na podzim bys šla bydlet s přítelem, tak bych asi do toho podzimu už vydržela a pak si našla něco s ním, šetřit na kauci, na vybavení bytu atd… Zas stěhovat se na pár měsíců do svého a pak znovu s přítelem mi přijde zbytečné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 16:54
No v praze pořád přijatelný nájem pro jednu osobu neseženeš. Jedině fakt zázrakem.
Pokud máš úspory a stabilní příjem, má smysl zvážit hypotéku na malý, investiční byt. Pro začátek v něm budeš bydlet ty a pak ideálně bude sám sebe splácet z nájmu.
Pokud peníze nemáš - vítej v pekle současné pražské bytové situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 18:41
@mroe píše:
No ja nevim, ale bydlela jsem sest let na koleji, teprve posledni dva roky na dvojluzaku, dve kuchyne na patro a vzpominam na to rada…casto jsme se sesli na schdech s lahvi vina, pribyvali lide, lahve.....nebyl problem sehnat kdykoli zapisky, knihu, i v noci… Neni ta mladsi generace ponekud zhyckana? Podotykam, ze nejsem v duchodovem veku.....
Ve 27 uz to, ze clovek chce bydlet sam v byte, neberu jako zhyckanost 
spise jako nutnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.19 18:50
@blumen píše:
Ve 27 uz to, ze clovek chce bydlet sam v byte, neberu jako zhyckanost
Ale do podzimu to jiste vydrzi… Nebyla to jen reakce na zakladatelku, ale i na ostatni podobne prispevky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Ahoj, je mi 27 a už skoro pět let bydlím v různých spolubydleních. Pravdou je, že v tom posledním současném jsem nejdéle a mám i fajn spolubydlící, i paní majitelka je moc fajn…ale už se mi tam prostě nelíbí. Daná lokalita je v Praze na relativně frekventované místě, která vždy smrdí, když stojí vzduch. V pokoji se už unecítím jako doma, vyhledávám takovou tu domácí pohodičku…A mám tak
nějak potřebu už svého prostoru, prostě když nechci někoho potkat, tak ho nepotkám…A u nás je kuchyň frekventovaná, bydlíme tu čtyři. Mám krátce přítele, ale společné bydlení připadá případně až na podzim, je pracovně vázaný do té doby na vzdálené město…jenže mě děsí, že s mým ne úplně vysokým platem v Praze zaplatím děsně moc, klidně i dvakrát tolik než teď…co byste dělali vy? Zůstat ve spolu bydlení? Čekat na přítele? Nebo prostě jednat za cenu vysokých nákladů?