!
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Často myslím na sebevraždu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.12.25 12:21
Vyhledej psychoterapeuta, léky ti cpát nebude a může tě správně nasměrovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.25 12:59
Co rodina, přátelé nebo partner? Máte dobré vztahy? Co v práci, vše v pořádku? Někdy stačí mít vedle sebe osobu na které ti bude záležet a které bude záležet na tobě. Ať je to mamka, sourozenec, partner, kolega či kamarád/ka. Někdo pro koho budeš mít tu chuť žít. Budeš se těšit z každého momentu. Já tomu říkám smysl života. Každý ho má v něčem jiném. Někdo chce velkou rodinu, jiný cestovat a další chce třeba budou kariéru nebo se jen věnovat koníčku. Co baví tebe? Máš nějakou zálibu? Něco na co se těšíš a na co myslíš než jdeš spát? Někdo opravdu stačí zaměstnat hlavu něčím, co je pro tebe opravdu důležité. Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.25 13:01
@Anonymní píše: Více
Mám to úplně stejně a pomáhá mi to existovat a jít dál. Bez toho bych to už asi v nějakém momentálním impulzu dávno ukončil/a, protože všechno si moc beru a emocionálně prožívám. Tohle je paradoxně berlička, která mi pomáha to neudělat. 
Prostě si urči nějaký termín, kdy to chceš udělat a do té doby řeš maximálně to, jak to udělat co nejjednodušeji, bezbolestně, nedestruktivně a bez způsobení traumatu naprosto cizím lidem.
A až se daný termín přiblíží, tak uvidíš, jestli to ještě bude aktuální anebo od toho ustoupíš, případně je to ještě horší a uděláš to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.25 13:07
Jediný, kdo člověka osvobodí od těchto myšlenek a vůbec od všeho, co ho svazuje, je Ježíš Kristus. Zkuste se oprostit od toho, jaká je katolická Církev a navštivte někdy katolický kostel, poproste tam Ježíše, aby vám pomohl a proměnil vás. Zbytek už nechte na Něm 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.25 13:23
@SOVIČKA93 Ano, mam sve radosti a sny. Velmi touzim po hluboke trvale lasce a pres svou melancholii skutecne verim, ze prijde. To me tu drzi. A motivuje me to snazit se na sobe pracovat… Prala bych si byt dobrym zivotnim partnerem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.25 13:30
@Anonymní píše: Více
Jak už tady někdo psal, jediná cesta k opravdové svobodě, vysvobození ze všech trápení, odpuštění hříchů, a naděje na život věčný, je v Ježíši Kristu. On už za nás zaplatil svou smrtí na kříži. Je to zástupní oběť za každého, kdo Ho přijme vírou za svého osobního Pána, a Spasitele. Proto přišel na tento svět, proto slavíme my křesťané, Vánoce. Taky jsem se kdysi ocitla na pokraji zoufalství, a nevěděla jsem, jak mám dále žít. Díky Bohu, jsem potkala opravdové křesťany, kteří mi pomohli. Na každou svoji otázku jsem našla odpověď v Novém zákoně. Přeji Ti Boží milost 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.25 14:04
@Anonymní píše: Více
Přemýšlela jsem, zda odpovědět, ale udělám to, třeba ti to k něčemu bude. Kdysi jsem se o sebevraždu pokusila. Skončila jsem v nemocnici a pak v blázinci. V blázinci jsem nikoho nezajímala, byla jsem pro ně jedna z mnoha cvoků. Sestry byly vyhořelé. Do ucha mi z jedné strany chrápala jedna pacientka, z druhé druhá. Když jsem byla na sesterně, že takto se nedá spát, tak mi otráveně řekly: Chcete Rohypnol? A já, že přeci nebudu brát na chrápání druhých Rohypnol, tak prý, ať se seberu a jdu spát. Ostatním z pokoje udělaly to samé. V pět ráno byla jedna z pacientek už úplně zoufalá. Nemohla v tom chrápání také spát, tak jí daly sestry Rohypnol a po šesté byl budíček, že má vstávat. Po několika dnech jsem se přistihla, že si říkám, že se z toho zblázním nebo za.biju a v tu chvíli jsem si uvědomila tu absurditu a že není jiná cesta, než se postavit na vlastní nohy a zvládnout život. Pochopila jsem, že mě nikdo zachraňovat nebude, ani v psychiatrické léčebně. A tehdy jsem podala revers, šla domů, udělala si v hlavě harmonogram dne a žačala jsem žít, i když jsem se necítila dobře. Představa, že mě v blázinci dorazí, byla strašná. Je to už asi 30 let. Jsem samostatná, když mám problém, řeším ho a rozhodně to už nikdy nehodlám zopakovat. A dnes jsem spokojený člověk. Také ti držím palce. Vra. ždit se, je projev bezmocného šílenství, ale člověk v sobě má víc síly, než si myslí.
- Citovat
- Upravit
19.12.25 14:07
Psychiatr a antidepresiva. Nic jiného nepomůže. Terapeut je k hov.nu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.25 14:12
@Bytsamsebou píše: Více
Vlastně ano, bylo to tam tak příšerné, sestry pekelné krávy, dnes by z toho byl super článek do bulváru.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.25 14:20
@Bytsamsebou píše: Více
Tam se děly takové věci, že dnes bych na ně podala trestní oznámení.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Casto myslim na sebevrazdu a prinasi mi to obrovskou ulevu. Hluboko uvnitr citim, ze sebevrazda neni spravna cesta, ale casto jsem tak frustrovana, nastvana, zmatena a nestastna, a pomysleni na to, ze to vsechno ukoncim, je jako sladky dort nebo obeti milovane osoby. Vim, ze je to doopravdy volani po zmene. Jenze vubec nevim, jak se zmenit. Pripada mi to nemozne. Zkousela jsem pracovat s x terapeuty, tradicnimi i alternativnimi. Precetla jsem hromadu knih a zhledla hromadu videi o tom, jak zit, jak se sebou pracovat, jak se milovat… A presto v sobe citim blok, jsem nespokojena a nemam pocit, ze bych se nekam posouvala.
Nekteri lide z meho okoli mi navrhuji vyzkouset antidepresiva. Ale ja touzim po skutecne, hluboke vnitrni promene. Touzim po tom naucit se samu sebe skutecne prjimat a milovat. Nemyslim si, ze by mi v tom antidepresiva pomohla. Ta by mi asi pomohla fungovat a nezabit se. Ale ja funguju. A stale jsem se nezabila, i kdyz uz me to trapi nekolik let.
Navic mi prijdou tyhle myslenky svym zpusobem velmi uzitecne. Jak uz jsem psala – ukazuje se mi, ze k smrti potrebuji zmenu. A tak mi nepripada spravne se jich nasilne zbavovat. I kdyz je pak samozrejme risk, ze si ublizim. Ale zivot je risk, ne?
Setkala jste se nektera s necim podobnym? Podarilo se vam z toho dostat?
Příspěvek upraven 19.12.25 v 12:22