Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chceme miminko, ale...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.3.11 22:18
Chceme miminko,ale...
Ahoj všem,
Nevím jak začít a ani jestli píšu svůj dotaz na správné místo,ale už sem několik měsíců chodím a čtu Vaše příspěvky a mnohokrát jsem ve vašich reakcích našla odpovědi na své nevyřčené otázky…tak snad…
Je mi 25 let a partnerovi 30.Jsme spolu už něco málo přes šest let,z toho 3 roky spolu bydlíme v domečku.Je nám spolu dobře,stále se milujeme a v životě už jsme si prošli společně dobrým i zlým,proto tedy není divu,že jsme zatoužili po miminku.Zní to celkem jako ideální stav,ale přesto…Od léta 2009 se přítel léčí po těžké autonehodě.Poslední operaci prodělal v lednu 2011.Během léčení absolvoval 8 operací s celkovou anestézií,bral mnohokrát a dlouhodobě antibiotika(Ciprinol)a téměř rok v kuse strávil v nemocnici.Nyní už s pomocí berlí se snaží zpátky vrátit do formy a normálně chodit.Po poslední operaci jsme se ptali na případné plánování miminka jeho lékaře a ten nám ho nedoporučil vzhledem k partnerovo zhuntovanému a oslabenému organusmu,doporučil nám minimálně půl roku ještě počkat.Oba jsme byli zklamaní,ale nechceme riskovat zdraví miminka,navíc přítel má obavy,aby byl fyzicky schopný být tatínkem kvůli berlím a mohl lézt okolo něj po čtyřech atd…ale…Už druhým rokem mám velmi dobře placené zaměstnání,kde mi bohužel v srpnu končí pracovní smlouva(na dobu neurčitou)a z personálních důvodů mi nebude prodloužena.Přítel pobírá pár korun od sociálky a kdo ví,kdy bude shopen nastoupit do nějakého zaměstnání.Pokud tedy budeme na miminko čekat ještě půl roku a já přijdu o práci,nebudeme si ho moci dovolit.Pokud ale otěhotním teď,stejně v srpnu přijdu o místo a přítel nás i s miminkem a domkem neuživí.Pokud počkáme,já si v srpnu najdu jinou práci,budu muset počkat ještě několik dalších měsíců,než mi vypší zkušební lhůta a to nemluvím o prac.poměru na dobu neurčitou,kde by mi opět nastal obdobný problém jako nyní…Chci se tedy zeptat,kdy je opravdu ta nejideálnější doba pro miminko?Kdy si člověk může s jistotou říct,že je shopen se o něj postarat a zajistit ho?Navíc,když každý rok hýbe stát s mateřskou,příspěvkama,porodným…Říkám si,aby jsme to mimi vůbec někdy měli,protože podle všeho ideál to prostě nikdy nebude…Omlouvám se za tak dlouhý text,chtěla jsem jen popsat naší situaci a ta prostě na jednu větu není.
Chci se tedy zeptat,zda nemá někdo zkušenost,jestli partnerova léčba může mít opravdu vliv na jeho sperma a jak je to s penězmi a mateřskou,kdybych teď otěhotněla a v srpnu by mi skončila pracovní smlouva?
Předem děkuji za jakýkoli názor a odpověď.
Pokud můj dotaz někomu přijde hloupý,ať na nej tedy raději vůbec nereaguje.
Snad se tady budu moci co nejdříve zapsat také jako čekatelka,či maminka,moc Vám to všem přeji a tak trochu i závidím 
.
Dekuji a hezký den všem,
Sierra.si
Příspěvek upraven 22.03.11 v 17:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.3.11 22:45
ahojky..nejdriv bych poslala manzela na spermiogram..tam se asi vse neukaze ael to v jakem stavu jsou spermie jo..
a s tou smlouvou..moje segra to mela podobne a ja to ted mam tak taky..segra v praci oznamila v srpnu ze je tehotna a v prosinci ji koncila smlouva..samozrejme ze ji smlouvu neprodlouzili ale segra sla stejen od zari marodit a tim byl problem vyresenej..ja to meal stejne..potratila jsem jednou a smlouva mi koncila stejne jako segre v prosinci..otehotnela sjem an konci listopadu a uz od zacatku jsem vedela ze pujdu marodit..pockala jsem si na konec prosince na podepsani smlouvy na prodlouzeni a sla marodit taky..smlouvu mi prodlouzili jen do konce zari takze stejen tam koncim..ale beru velice slusnou nemocenskou..takze ja ti radim jdete do toho tak aby jsi sla marodit..v dnesni dobe necha kazdej doktor doma tehotnou..treba reknes ze je ti hodne zle ze nemuzes rano ani vstat..nebo mu to reknes na rovinu jak to mate a je to…me je 24 a manzelovi 34..jsme spolu take 6 let a 3 a pul roku spolu bydlime..takez vim jak asi touzite po miminku..drzim palecky at to vyjde..jo a myslim si ze miminko pomuze manzelovi na psychiku hodne a ta je nejlepsi lek na zotaveni..bude mit motivaci a to nadhernou…klidne at manzel bere vitaminy a treba i listovku ..nekde jsem slysela ze ma chlap brat prd otehtnenim stejen vitaminy jako zena..muj manzel bral koren Macca ..je to prirodni latka na celkovou regeneraci a na plodnost atd..takez zkuste treba to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:07
Děkuji moc za odpověď a rady,udělala jsi mi radost…hlavně tím,že to máš tak nějak podobně jako já 
Po miminku toužíme a nechci aby jeho plánování záviselo jen na finanční situaci,ale bohužel bez peněz to nejde a my jsme rozhodnutí mu dát všechno na světě,jen aby nestrádalo,takže bych si pak nechtěla vyčítat,že kdybychom ještě chvíli počkali,byli bychom na tom líp,nebo naopak.
Pracuji v managerské pozici a trávím spoustu času za volantem a ve stresu,takže jít na rizikové by nemělo být problém…jen jsem si říkala,jestli třeba není nějaká klička v zákoníku práce v tom,že Tě zaměstnavatel během nemocenské nemůže vyhodit,nebo tak…Ale tak jak jsi napsala to asi také udělám.
A s tou psychikou máš určitě pravdu,také si myslím,že není nic krásnějšího a pozitivnějšího než miminko,to ho postaví na nohy ani nebude vědět jak i bez léků
Ještě jednou díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:13
Sierra.si píše: …Chci se tedy zeptat,kdy je opravdu ta nejideálnější doba pro miminko?Kdy si člověk může s jistotou říct,že je shopen se o něj postarat a zajistit ho?…
Podle mě tehdy, když víš, že ho uživíš a to i dlouhodobě. Tedy máš rezervy (finanční) a máš perspektivu dobré práce. U vás tedy:
- až budeš mít našetřeno
- budeš se mít kam vrátit do práce
- partner bude vyléčený a bude mít práci.
Spoléhat se na stát, přípěvky, rozhodovat se podle toho, najít si novou práci a čekat jen na konec zkušební lhůty atd. je podle mě nezodpovědné (v tom posledním případě i hodně nefér).
Ale tak to mám já. Přistupuji ke svému životu zodpovědně a promyšleně. Někdo jiný je živel, tyhle věci neřeší, poradí ti: hned, nepřemýšlej o tom, taky bys děti nemusela mít vůbec, nějak bylo, nějak bude… ale to není nic pro mě. Já to mám jinak…
Je ti 25, klidně můžeš dát 5 let tomu najít si novou práci, něčeho tam dosáhnout (nezdrhnout zaměstnavateli po 3 měsících), vydělat si, našetřit, dát čas příteli se uzdravit, zařadit se zpět do pracovního procesu atd. Nic vám neuteče… Proč hned myslet na to, že by těhu pak nemuselo přijít? Ale i kdyby, tak min. dalších 5 let (30-35) budeš ještě relativně mladá, aby se to v klidu byť lékařsky vyřešilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:19
no kdyz jsi tehotna tak te ze zakona nemuze zamestnavatel vyhodit..a pokud mas takovou pozici a firmu na urovni atd..tak je mozne ze ti i pres to smlouvu prodlouzi..ja jsem delal v laznich Jachymov a tam je sileny vedeni a hrozny nadrizeny primo nade mnou..
a ten nazor ze 5 let mas cas..tak s tim aj nesouhlasim..pokud chce nekdo dite tak 5 let je silena doba a ja jsem z tech co moc nechapou zensky co maj prvni dite ve 30-35 a mysli si ze jsou desne mlady..ja chtela byt vzdy mlada maminka..taky proto abych mohla mit tech deti vic..myslim ze nouzi o penize zase az takovou nemas ..je spravne delat si starosti ..znamena to ze budes chti dat svemu miminku to nejlepsi a tak to mabyt.))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:31
AliceP píše: … ja jsem z tech co moc nechapou zensky co maj prvni dite ve 30-35 a mysli si ze jsou desne mlady.....
Však já jsem psala, že to má každá jinak. 
Záleží na tom, jaká je kdo povaha. Já bych si zase nemohla pořídit dítě, pokud bych věděla, že s největší pravděpodobností nebudu mít práci (končí mi smlouva), pak si ji po MD budu muset s dítětem teprve shánět (to taky není žádný med, nemít se kam vrátit) a za současného stavu, kdy se chlap teprve jakš takš dává do kupy už vůbec ne. Já potřebovala k založení rodiny pocit jistoty zázemí. A ten by mi tady chyběl. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:39
Opět s Tebou musím souhlasit.
Miminko chceme už několik let,kdyby se nestala ta autonehoda,věřím,že už bychom ho dávno měli.Čekali jsme téměř dva roky,kdy byl partner v nemocnici a dalších 5 let by pro mě bylo nesnesitelných.Navíc si také myslím,že je opravdu rozdíl uvažovat o miminku ve 35,nebo ve 25.Já mám nejspíš zastaralý názor,že mladá maminka má víc energie a jiný přístup a i celkové těhotenství a mateřství prožívá jinak.Navíc nejsem ten tip,co potřebuje budovat nějakou kariéru a s miminkem vyčkávat na poslední chvíli a pak třeba bojovat a modlit se,aby to vůbec ještě šlo a vyšlo…Myslím,že se nemáme špatně,šlo mi jen o to,abychom mohli miminku zajistit co nejlepší domov a nemusela nás trápit finanční stránka do budoucna.Partner podle fyzioterapeuta by měl akorát v srpnu být schopen nastoupit snad do práce,takže by to mělo vyjít akorát,ale kdo ví…proto mě zajímaly nějaké jistoty.Rozhodně si nemyslím,že jsou mé obavy nezodpovědné… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:42
to to jo,ale nesmi se na vse koukat tak cerne..3 roky matersky je dlouha doba …a do te doby manzel na tom bude uz lip a ta prace kdyz se zacne hledat hned tak se urcite najde kord kdyz ma nekdo dobry zivotopis a uz ted manazerkou pozici..ja to budu mit tezsi ale uz ted vim ze chci po prvnim diteti hned druhe a pak si teprve hledat praci..mozna si dodelat Ing. ..takze treba ja mam v planu 6 let byt doma a to je sakra dlouha doba…kdyz si pak clovek spocita kolik za tech 6 let od statu dostane tak to neni tak zle..no a kdyz tu ctu diskuze o tom jak nekdo ceka 5. ditko tak jedno dite pro nekoho kdo ma nyni manazerksou pozici, manzela sice v takovem stavu v jakem je..tak to neni tak zle predstavit si miminko:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:51
Sierra.si píše:
Opět s Tebou musím souhlasit.
Miminko chceme už několik let,kdyby se nestala ta autonehoda,věřím,že už bychom ho dávno měli.Čekali jsme téměř dva roky,kdy byl partner v nemocnici a dalších 5 let by pro mě bylo nesnesitelných.Navíc si také myslím,že je opravdu rozdíl uvažovat o miminku ve 35,nebo ve 25.Já mám nejspíš zastaralý názor,že mladá maminka má víc energie a jiný přístup a i celkové těhotenství a mateřství prožívá jinak.Navíc nejsem ten tip,co potřebuje budovat nějakou kariéru a s miminkem vyčkávat na poslední chvíli a pak třeba bojovat a modlit se,aby to vůbec ještě šlo a vyšlo…Myslím,že se nemáme špatně,šlo mi jen o to,abychom mohli miminku zajistit co nejlepší domov a nemusela nás trápit finanční stránka do budoucna.Partner podle fyzioterapeuta by měl akorát v srpnu být schopen nastoupit snad do práce,takže by to mělo vyjít akorát,ale kdo ví…proto mě zajímaly nějaké jistoty.Rozhodně si nemyslím,že jsou mé obavy nezodpovědné…
presne tak..ja to mela tak ze jsem studovala vysokou skolu..v roce 2009 jsem udelal statnice, v lete se vdavala a s manzelem jsme si planovali ze si najdu praci a po zkusebce se zacnem snazit a vyjde to akorat..ale clovek mini zivot meni..cas strasne rychle elti a ja si pul roku po nastupu do prace uvedomila ze chci miminko a na co jsme vlastne cekali..ale v tu dobu se ma sestra vratila k priteli a byla doba kdy zatouzila po miminku i ona..no jsme dvojcata takze to prislo tak nejak prirozene..no a zacli jsme se snazit..ja otehtoenla hned prvni mesic ale bohuzel jsem v 5.tt potratila..museli jsem cekat pul roku na dalsi snazeni..v tom otehotnela ma sestra..(musim pdotknout ze sjem pracovaly spolu ) do toho ona odesla marodit a ja porad nebyla tehotna a v praci kterou jsem nesnasela jsem musela proste vydrzet..otehotnela jsem po trimescinim snazeni presne pul roku od potratu…sestre se pred tydnem narodil chlapecek a ja cekam v srpnu..nakonec to ma happyend..ale kdyz to shrnu..planovala jsem si vzdy ze otehotnim hned po svatbe..nakonec porodim dva roky od svatby a uvedomila jsem si jak strasne moc ten cas leti..chtela jsem dite tak do 23 a pred tim druhym otehotnenim pro me ty predesle mesice byli desne zahozeny..pretrpeny v praci co jsem nenavidela..a proto ja ted uz vim ze neni dobre ztracet cas…(ikyz ho mame na deti jeste hafo)..proste ted jsem nejstastnejsi v zivote..uzivam si volno a ted uz synovce a citim prvni pohyby naseho miminka..sama uvidis jak je to krasny..a jak rika muj obvodak..marodeni v tehu je cas odpocinku ktery ti nikdy nikdo uz v zivote neda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 23:57
Děkuji moc za podporu.
Znám spoustu žen,pro které je kariéra na prvním místě,vypracovat se co nejvíš,našetřit na dům,bazén,auto,dovolenou na Hawai…atd.a až to všechno bude,tak k dokonalosti všeho si na poslední chvíli pořídit mimi…To já rozhodně nejsem.Pracuji od maturity a z prodavačky jsem se vypracovala na manažerku obchodu,nepotřebuji už si nic dokazovat a někam se šplhat.Toužím po miminku a ne jen po jednom.Pokud bych čekala 5 či více let,jen bych se trápila a měla větší a větší obavy,že nastanou komplikace a mimi nebude,nebo nebude těhotensví v pořádku(toho se bojím už teď).
Navíc se chci dožít vnoučat a plně si je užívat a ne být na smrtelný posteli…Prostě můj,ani partnerův věk neberu jako žádný problém,jen ta práce a peníze…ale myslím,že dnes spousta žen podniká i během těhotensví(e-shop,nebo něco podobného)a myslím,že za 9 měsíců by se i partner mohl nějak zapracovat a začít vydělávat.
Mnoho maminek je na tom mnohem hůř a mají horší situace a přesto dají svému děťátku maximum a neřeší to.
Příspěvek upraven 22.03.11 v 17:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.11 00:05
To je krásný happy end Gratuluji Tobě i sestře.
Já vlastně taky nevím,co řeším…jen mě hlodají ty obavy.Chci být dobrá máma,nejlíp na nejlepší a chci,aby miminko nikdy nestrádalo a nemuseli jsme řešit,že i když to naše děťátko potřebuje,tak na to prostě nemáme…Ale taková situace se nejspíš nedá předejít,v životě se může stát cokoli,a i když si to budu sebevíc plánovat,tak s budoucností a osudem se prostě hnout nedá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.11 00:05
jj ja jsem sice studovala vejsku ale kariera taky neni nic pro me..:)) moje mamka me a segru mela v 35..predtim mela velike problemy a tatu potkala v 35 a ted mame svelej vztah..a vnoucat se taky dockala.mymu manzelovi taky bude za dva mesice 35 od narozeni miminka..taky me to strasilo ze uz bude starej..kord na druhy ted jsem ve veku kdy je pro telo nejlepsi mit mimco..ja to zase beru tak ze jsem si uzila dost a ze se tesim az si budu uzivat ditete a treba i s mimcem na dovcu..atd..a taky me napadlo..pokud manzel nebude moct nastoupit do prace..tak at jde na materskou on(ja bych tedy chtela byt s mimcem doma) ale dalo by se to udelat ze ti smlouvu prodolouzi kdyz budou vedet ze manzel pujde na materskou a potom az si manzel najde praci tak na materskou nstoupis ty..ale to je asi blbost..ale taky eventuelne moznost..kdyby byla velka nouze o penize
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.11 00:07
Ahoj, jestli touzite po miminku, tak smele do toho , jen teda bych tak trosku nesouhlasila s tim, ze mlada maminka ma vic energie, ze tehotenstvi zvlada lip apod. Ja mam srovnani a muzu rict, ze miminko v ,,pozdejsim,, veku si uzivam daleko vic, mam vic trpelivosti, nikam nespecham, nemam potrebu tolik spolecenskyho zivota a vsechno je tak uplne v pohode Preju ti, at se vam mimco podari co nejdriv a muzete uzivat dalsi krasny a pro vas novy okamziky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.11 00:08
Sierra.si píše:
To je krásný happy end
Já vlastně taky nevím,co řeším…jen mě hlodají ty obavy.Chci být dobrá máma,nejlíp na nejlepší a chci,aby miminko nikdy nestrádalo a nemuseli jsme řešit,že i když to naše děťátko potřebuje,tak na to prostě nemáme…Ale taková situace se nejspíš nedá předejít,v životě se může stát cokoli,a i když si to budu sebevíc plánovat,tak s budoucností a osudem se prostě hnout nedá…
presne tak..a dokud kojis tak te miminko tolik nestoji..jen poridit vybavu a to se da taky dobre..j anakupuju hodne v tescu v akci..a ty obavy ty uz te nepusti celej zivot..o ditko se budes porad bat a ted to vidim na sestre..vcera prijela z porodnice a obcas kdyz jsme samy tak se rozbreci..je to moc emoci a clovek ma porad pochyby..potom se zase clovek bude bat jeslti mu to jde dobre ve skole a pak az si najde partnera…proste prad..urcite si i behem tehotenstvi a po porodu reknes jeslti to bylo spravne rozhodnuti, ale to ty hormony …jsou fakt sileny:DD
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.11 00:23
Občas mám hrozný pochybnosti.Jestli to opravdu ještě není brzy a tak…Když se mi partner vrátil z nemocnice,trpěl jako pes.Nemohl vstát z postele,díky berlím si neodnesl ani hrnek kafe od linky ke stolu a já se o něj starala jak o mimi,koupala jsem ho,oblíkala…v tu dobu jsem touhu po miminku potlačovala,protože bych to rozhodně nezvládla.V červenci a v listopadu se sestřenicím o rok starším narodila miminka.Jezdíme k nim skoro denně a když vidím,jak si přítel s dětmi umí poradit,jsem přesvědčená,že bych v něm měla oporu a nebyl by to problém…navíc i lidé na vozíčku mají děti a jsou jim plnohodnotnými rodiči.
Obdivuji Tě,že jsi zvládla potrat a zároveň vydržela v práci,která Tě nebavila…ještě že za to vše čekala taková odměna
Mě už práce také nenaplňuje a opravdu už nedokážu myslet na nic jiného,než na miminko…
A k tomu mateřství v pozdějším věku:Není nad poznatek z vlastní zkušenosti,určitě to není tak hektické,jako v 25 a má člověk už klidnější přístup.
Příspěvek upraven 22.03.11 v 17:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
