@Anonymní píše:
Zdravím,
situace bývá většinou opačná ale u nás je to takto. Máme doma syna (ten biologický není manžela, papírově ano) kteremu je šest let. Já jsem vždycky tvrdila ze chci velkou rodinu, klidně 4 děti. Jenže… na syna jsem byla sama, poznal jsem chlapa ještě na rodicaku, pak začala pracovat, pak jsme se začali snažit o další. Jenže se ukázalo že mám rakovinu štítné žlázy. Proběhlo léčení.
No a teď mám doma téměř samostatné dítě se kterým se dá dělat spoustu věcí, skvělou práci která mě baví a karierne postupuju nahoru, finančně jsme na tom fajn. Jen ta touha po dalším dítěti je pryč. Nechci z toho pryč a těšit zase plenky, mít rodicak, muset všechno přizpůsobovat miminku, tahat všude kočár… Pro syna už by to stejně nebyl parťák s tak velkým rozestupem. Nějak mi ta představa jedináčka přijde fajn (a to jsem byla vždy proti).
Ale chlap je z toho smutný. Dítě ještě chtěl, později už to nepřipadá v úvahu (je starší). A já jsem v háji. Vidím na něm že by opravdu chtěl ale já cítím že bych to odtrpela (není možnost že by šel na rodicak on). On už má starsi dceru z předchozího manželství, vztahy super.
A já nevím co s tím…

Pokud ti to nebude vadit zdravotně, měla bys svůj slib splnit. Nějak slyším jen já, já, já...... Nebo se pletu? Je to možné. 

Tohle se prostě vynutit nedá Když nechceš, tak nechceš. První jsem myslela že chlap žádné dítě nemá ale na konci píšeš že má dceru, takže bych to zas tolik nehrotila. 

@Kobliha51 píše:
Pokud ti to nebude vadit zdravotně, měla bys svůj slib splnit. Nějak slyším jen já, já, já...... Nebo se pletu? Je to možné.

Slib nikdy nepadnul, říkala jsem mi že rodinu chci ale on nikdy nijak zvlášť zapálený nebyl. Vidím to spíš v tom že pro něj je to teď nebo nikdy. Já mám teoreticky ještě deset let čas být stále plodná.
Jo, máš pravdu, je to hodně o mě. Protože já budu doma a budu se nejvíc starat, kdyby to šlo prohodit tak proti nebudu, ale bohužel (hlavně kvůli financím). Mě uteče ta možnost povýšení (pak už do toho nenaskocim ale budu muset odznova). Bude to dalších pět, šest let kdy se nikam moc nepodivame (myslím bez 24/7 péče o miminko).
Nabídnout mi někdo pětileté dítě tak beru 

Ale jinak mě zajímá jak to má on, jinak bych to neřešila a řekla prostě ne .. proto mě to trápí, že vidím že on to dítě chce víc než jsem si myslela.

chápu tě a pokud dítě nechceš, nešla bych do toho.

Kdyby neměl žádné dítě, bylo by to horší. Ale takhle bych do toho nešla. On starší, ty po onko léčbě. Kdyby se nestala fakt nehoda, už bych to nepokoušela.

@Kobliha51 píše:
Pokud ti to nebude vadit zdravotně, měla bys svůj slib splnit. Nějak slyším jen já, já, já...... Nebo se pletu? Je to možné.

Jakej slib? O slibu zakladatelka nepíše a i kdyby, názory se mění a tohle je tak citlivá věc, že nemůže v tomhle jít proti sobě a jen „plnit nějaký slib“. Musejí si promluvit s manželem, co a jak nyní zakladatelka cití, jak to má a jak to má manžel.
Pokud je rodina dobře finančně zajištěná a zakladatelka nechce jen kvůli tomu, že by s mrnětem přibylo mnohem víc práce a jinak by i další dítko chtěla, tak bych třeba i zvážila pomocnici do domácnosti nebo i na chvíli denně třeba chůvu..Jestli ale nechce dítě už vůbec, tak nějak celkově, tak přeci nemá smysl jí do něčeho nutit.

@Anonymní píše:
Zdravím,
situace bývá většinou opačná ale u nás je to takto. Máme doma syna (ten biologický není manžela, papírově ano) kteremu je šest let. Já jsem vždycky tvrdila ze chci velkou rodinu, klidně 4 děti. Jenže… na syna jsem byla sama, poznal jsem chlapa ještě na rodicaku, pak začala pracovat, pak jsme se začali snažit o další. Jenže se ukázalo že mám rakovinu štítné žlázy. Proběhlo léčení.
No a teď mám doma téměř samostatné dítě se kterým se dá dělat spoustu věcí, skvělou práci která mě baví a karierne postupuju nahoru, finančně jsme na tom fajn. Jen ta touha po dalším dítěti je pryč. Nechci z toho pryč a těšit zase plenky, mít rodicak, muset všechno přizpůsobovat miminku, tahat všude kočár… Pro syna už by to stejně nebyl parťák s tak velkým rozestupem. Nějak mi ta představa jedináčka přijde fajn (a to jsem byla vždy proti).
Ale chlap je z toho smutný. Dítě ještě chtěl, později už to nepřipadá v úvahu (je starší). A já jsem v háji. Vidím na něm že by opravdu chtěl ale já cítím že bych to odtrpela (není možnost že by šel na rodicak on). On už má starsi dceru z předchozího manželství, vztahy super.
A já nevím co s tím…

To je těžké. Naprosto chápu tvůj postoj.

Potíž je v tom, že tvůj muž asi s rodinou počítal, těšil se, snažili jste se… A teď to je tak, že mu zůstane „na krku“ tvoje dítě, které bude vychovávat, financovat a svého už se nedočká. 

Chápu, že má dceru, ale zjevně chtěl ještě jedno.

Nezávidím ti to, je to složité

AHoj, naprosto tě chápu, mám syna (7 let) a přesně jak píšeš, mám dobrou práci, se synem podnikáme spoustu věcí (kolo, výlety, lyže.....) S jeho otcem nežiju, ale měla jsem přítele, který vlastní dítě neměl a samozřejmě chtěl. Já se tomu bránila zuby nehty, právě proto, že jsem se nechtěla vzdát toho času stráveného se synem, všechno by padlo, kdybych musela být 24/7 u miminka. Asi se to někomu může zdát sobecké, ale vynutit se to zkrátka nedá, když to tak někdo cítí, tak to tak prostě cítí. S přítelem jsme se nakonec rozešli pro nedostatek společných zájmů, prostě jsme zjistili, že už si nemáme co říct a řeknu ti......jsem šťastná, že jsem do dalšího nešla. Ono s jedním dítětem se daří přece jen líp, než být sama na smečku 

Proto my máme deti 3 a hned po sobě - x krát rozjíždět kariéru navíc každé jinak staré se nedá moc zabavit stejne … nezávidím ti to. Navíc po té dg čím sis prošla … lekar by nebyl proti?? Co by říkal na tvoje další případně tehotenstvi??

Nešla bych do toho být na tvém místě, trochu víc pochopitelné by bylo, kdyby vlastní dítě neměl. Tobě zkrátka život přinesl rozpad vztahu s otcem syna a nemoc, je třeba přijmout, že teď máš konečně šanci žít dle svého, a pokud nechceš skákat kolem mimča, neměla by ses do toho nutit.

@Anonymní píše:
Slib nikdy nepadnul, říkala jsem mi že rodinu chci ale on nikdy nijak zvlášť zapálený nebyl. Vidím to spíš v tom že pro něj je to teď nebo nikdy. Já mám teoreticky ještě deset let čas být stále plodná.
Jo, máš pravdu, je to hodně o mě. Protože já budu doma a budu se nejvíc starat, kdyby to šlo prohodit tak proti nebudu, ale bohužel (hlavně kvůli financím). Mě uteče ta možnost povýšení (pak už do toho nenaskocim ale budu muset odznova). Bude to dalších pět, šest let kdy se nikam moc nepodivame (myslím bez 24/7 péče o miminko).
Nabídnout mi někdo pětileté dítě tak beru Ale jinak mě zajímá jak to má on, jinak bych to neřešila a řekla prostě ne .. proto mě to trápí, že vidím že on to dítě chce víc než jsem si myslela.

Pochopila jsem dobře, že on tvé dítě osvojil?

@Kobliha51 píše:
Pochopila jsem dobře, že on tvé dítě osvojil?

Nenutila bych se pokud bych nechtěla další dítě…
Pokud bych do budoucna měla představu dalšího pak bych si to dobře rozmyslela..
Já otalela a teď bych vrátila čas..

Příspěvek upraven 27.08.18 v 18:26

Tak treba za rok, dva zmenis názor nešla bych do toho, přesně jak píšeš, ta péče je hlavně na Tobě. Tobě to zase obrátí celý život. Že by na RD šel on, je vyloučeno?