Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Caty a vcelku si mi ublížila tim co si napsala. Než někomu něco takového napíšeš tak si to vždy po sobě přečti proto že ty si akorát vypsala věci co bych v životě nedopustila a popsala jako nepřípustné. Opravdu si mě dost ranila. Tohle sem si opravdu nezasloužila ![]()
@Anonymní píše:
caty a četla si vubec co píšu? Psala sem že bych odejít a toho psa tady nechat chcípnout nedokázala!!Možná by chtělo číst co píšu
Ano, četla. Neodešla, ale rozhodnout se taky nedokážeš. Promiň, opravdu to nemyslím zle, vím, že to nemáš jednoduché, po porodu, s miminkem a právě proto mi tvůj manžel teda tak uplně super nepřijde promiň. A ty se nedokážeš rozhodnout. Zkus se vcítit do jeho kůže na jeden jediný den, jak myslíš že tomu pejskovi je???Sedni si k nemu, vem jeho hlavu do svých dlaní a podívej se mu do očí a pak napiš, co jsi v nich viděla. Jestli ani tohle s tebou nehne, tak opravdu nevím. Stavíš utrpení pejska nad tím, že se chlap naštve? No a??Určitě od vás neodejde, aspon se mu spíš rozsvítí ne a v takovém případě mě osobně by nevadilo, kdyby se na mě naštval. Ale můj chlap by zvíře takhle trpět nenechal. Ne prootže by to musel uklízet, uklízet po našem pejskovi když měla zánět a všude kakala krev, zvracela, měli jsme doma čerstvé miminko a nenechal mě na to šáhnout, když jsem s mimi neustále v kontaktu, takže vím, že trpět by ho nenechal z lásky. A ty se prober, manžellvi dej ultimátum a ještě dnes to vyřeš. Protože už zítra může být pozdě a pejsek bude odcházet z tohohle světa s hodně velkými bolestmi a utrpěním.
@Anonymní píše:
Taky sem o tom přemýšlela že odjedu k otci nebo na chalupu. Já to ale nedokážu. Vim že jakmile odjedu ten pes tady chcípne žízní proto že chlap chodí do práce. Něco jiného je pro mě když umře po injekci než když si představim že tady celej den leží a má žízeň a nikdo mu nedá napít a navíc bych měla pak ještě ty výčitky větší.![]()
![]()
Myslim že brzo skončim kvuli tomu na práškách. Ještě se mnou cloumaj porodní hormony a hned mě vše rozpláče.Opravdu tahle situace nemá východisko.
ttřeba zde, ale kdo chce bít hul si najde.
@Caty ultimátum? Jaké? že odejdu? A co se stane? Odejdu a pes tu chcípne? To toho strašně vyřešim. Nebo mám teda psa naložit a utratit bez jeho vědomí? Jak mužeš vědět jak se pak zachová někdo kdo je svim psem doslova posedlej? Já sama nevim, ale že by mě vyhodil tomu i věřim proto že je to podvod at už jakejkoliv..Kam pak pujdu s dětma. K vám? Známe se spolu sice dobře ale nemyslim si že bys po tom toužila ![]()
| Proč sem založila diskuzi? To už sem myslím psala. Proto že sem psa chtěla nechat utratit ale až tady s přívpěvkama sem si uvědomila že to muže být opravdu pro mě zničující a že na to nemám právo a také sem jí založila proto že sem byla zoufalá a potřebovala sem se někomu vyplakat a né být obvinována aby mi někdo jako ty přál to nejhorší : |
Anonymní, opravdu to nemyslím zle, jen vidím toho pejska,. ty řešíš sebe, jak bys to snášela a podobně a kdo řeší utrpení pejska? A ano, pokud by se můj manžel takto stavil k našemu pejskovi, ano udělala, ne za jeho zády, oznámila bych mu to s tím, že doufám, že jednou tak nebude trpět ona promiň, je tím psem posedlí? to je for dne ne? Je jím posedlí, ale nedokáže po něm uklidit? No to je opravdu posedlost. Ne, je to sobec nad sobec a takto posedlost prostě nevypadá.
Ale já bych s chlapem teda ještě řádně a jednou promluvila, at se jde na něj podívat jak trpí, a at ti do očí chlap řekne, že chce aby takhle trpěl dál. Prostě jednej a nelituj se, že nevíš co máš dělat. A vzít ho k doktorovi nechceš, že je to za jeho zády, ale prášky bys mu dala za jeho zády? To je prašt jako uhod. Já se fakt omlouvám, ale děsně mě tohle zvedá ze židle prostě. To je prostě alibismus všechno.
Nehledám hůl a nechci nikoho bít, jen se divím, že se ti o tom pejskovi nezdá jak trpí. Mně by se zdálo, že ti netrhá uši, když kníká a pokud už ani nekníká tak je mi ho líto. Trpí, má bolesti. Až tě bude bolet někdy hlava, prsa, břicho při MS hodně, tak že si bereš prášky, tak ty prášky vyhod a představ si, že tvlůj pejsek trpí stokrát víc. Přeju hodně síly abyste se konečně dokázali rozhodnout a udělat tu jedinou službu pro vašeho pejska za ten celý krásný život, lásku a věrnost, kterou vám dal. A zkus dát pejskovi pleny, at to neni po bytě a měnit mu je. Ostříhat chlupy okolo zadečku at se mu to tam nelepí a nezasychá. Než se rozhodnete no.
Hm… zakladatelka to fakt nemá lehký, ale možná je to zkouška. Dej pejskovi to poslední, podívej se mu do těch očí a zeptej se ho…
A pak to udělej, udělej to, co chce pejsek.
ne tvůj chlap. Není super, protože tady pořád někde visí z tvých slov ta černá věta, že až budeš stará, budeš pod sebe sr. át a nebudeš umět chodit.
Pak tě třeba odloží, protože se mu z tebe udělá špatně.
Pokud tenhle chlap poté, co pejskovi prokážeš milosrdenství odejde, pak můžeš být jenom ráda. Uvolní se místo pro lepšího.
![]()
Ono to tady není jen o psovi, je to HODNĚ o vás dvou…
Ono takhle kritizovat někoho „na dálku“ je jednoduché, jsou lidé, kteří nejsou tak silní a já zakladatelce fakt rozumím. ALE - pokud by Tě k tomu všemu manžel vyhodil, tak to už mi přijde jako absurdita. Nechce se starat, nechá vše na Tobě, ale rozhoduje on? Hodně to vypovídá o jeho povaze. Jsem ráda, že můj muž je v těchto věcech rozumný a já mám jistotu, že se dokáže postarat jak o naše nemocné psy, tak o mě či naše děti, kdyby bylo třeba.
Jak jsem psala, já bych nemohla nic udělat za zády mého muže, to by pak byla podpásovka v jakémkoliv smyslu. Ale jak tady někdo už psal (i já), nečekala bych a prostě bych mu to nejmíň rázně „vysvětlila“ tak, že by pochopil, že takhle vážně ne. Ať se chlap sebere nebo to budeš ŕešit Ty. A kdyby mi za to řekl, že mám odejít, tak bych měla v jeho vztahu jasno. Tohle jsou totiž přesně ty situace, které ukazují pravou povahu lidí. A já bych s takovým člověkem nedokázala být a bát se, co si chudáček pomyslí a udělá. On se veze, Tebe to trápí. On to neřeší. Ocividně neřeší ani umírajícího pejska (krom keců) a hlavně neřeší ani Tebe. Pokud jsi zralá na prášky - to je mu fuk? Můj manžel by v tom nikdy takhle samotnou nenechal a psa teprve ne. Podivný vztah máte.
Možná je to kruté, ale tak to na mě působí.
@Caty píše:
Ano, četla. Neodešla, ale rozhodnout se taky nedokážeš. Promiň, opravdu to nemyslím zle, vím, že to nemáš jednoduché, po porodu, s miminkem a právě proto mi tvůj manžel teda tak uplně super nepřijde promiň. A ty se nedokážeš rozhodnout. Zkus se vcítit do jeho kůže na jeden jediný den, jak myslíš že tomu pejskovi je???Sedni si k nemu, vem jeho hlavu do svých dlaní a podívej se mu do očí a pak napiš, co jsi v nich viděla. Jestli ani tohle s tebou nehne, tak opravdu nevím. Stavíš utrpení pejska nad tím, že se chlap naštve? No a??Určitě od vás neodejde, aspon se mu spíš rozsvítí ne a v takovém případě mě osobně by nevadilo, kdyby se na mě naštval. Ale můj chlap by zvíře takhle trpět nenechal. Ne prootže by to musel uklízet, uklízet po našem pejskovi když měla zánět a všude kakala krev, zvracela, měli jsme doma čerstvé miminko a nenechal mě na to šáhnout, když jsem s mimi neustále v kontaktu, takže vím, že trpět by ho nenechal z lásky. A ty se prober, manžellvi dej ultimátum a ještě dnes to vyřeš. Protože už zítra může být pozdě a pejsek bude odcházet z tohohle světa s hodně velkými bolestmi a utrpěním.
Caty ale psala si že chci chlapa a psa opustit a že ten pes tam beze mě chcípne a přitom já sama psala že bych tohle nikdy neudělala!
Já se rozhodnout dokážu. Já rozhodnutá sem že ten pes už se dávno měl nechat jít!
Co vidim v jeho očích už sem psala.Je tam šedo a nejen kvuli šedému zákalu
prostě už není co bejval. Nikdy neknučel. Nevim zda by bolest dal vědět knučením
.Léky na bolest samozřejmě dostává a celej den spí.
Plenu si nenechá. Zkoušela jsem i klasik i látkovku a on to ze sebe prostě serve.Rve si i obvazy a dávat mu do všeho ještě límec mi přijde jako ještě větší zlo.
@NiKina já nenapsala že by mě vyhodil.Sama nevim jak by zareagoval. Třeba si myslim že ano třeba by to tak nebylo i když jeho rodiče tvrdí at to nedělám že on je na tom psovi citově závislej a bere ho spíš jako sourozence o kterého přišel. Třeba by překvapil a samotnému by se mu oddychlo ale to nevim. V životě jsme ve stejné situaci nebyli. Vždy jsme pohřbívali pouze morčata, křečky atd a k těm neměl takoví vztah.
Prostě nevim co by bylo kdybych to udělala a stále si nejsem jistá že je to správné. Je zde tolik názoru nevim jak vybrat ten správný. Pro někoho jsem svi-ě že chci chlapovi zabít jeho psa že ho tim podvedu a pro někoho že psa nezabiju.
Možná sem sobec když mám s toho také strach. Mám strach aby mi pak tady chlap tohle nevyčítal celej život jako když nechali mí rodiče utratit mého psa. Dodnes to mám v hlavě že když sem přijela s tábora byl už pryč a nedali mi šanci se rozloučit. Nevim. Všechno se to ve mě mele. Nevim co je správné. Bylo mi jasné že ani tady se to nedovim. Proč se lituju? Proto že mě štve že tohle musim vubec řešit já a že si to nevyřeší sám. Že není psem posedlej to mi tady nikdo nevymluví.Je.Je až nezdravě na něj fixovanej. Nebylo mu líto za něj dávat každý druhý den 400 za injekce vitamínu. Vozit ho ke specialistum do prahy a do brna na oční což máme přes pul čr. On je prostě v tomhle asi zaseklej.On si totiž furt myslí že ten pes bude žít alespon do 25 let ![]()
Včera jsme to probírali opět a opět mi řekl že je jen starej že se zlepší. Jako na potvoru sem se zasekla že po něm ale uklízet už nebudu a chlap dneska vstával dřív a na zemi ani loužička ani bobek a pes šel po svích sám ven.Hned mi samozřejmě u snídaně naservíroval at se koukám jak je čilej a jak mu je fajnově. Ano dneska je. Třeba i zítra ale pak zase přijde ten schod a bude mu zle.On žije s těhle pouze z hezkejch chvilek a já se bojim těch zlejch.
Na jednu stranu ho chápu, ale na druhou mě sere.
Jak zde někdo napadá náš vztah že je divnej, tak to určitě né. Známe se již 15 let a za těch 15 let byli jediné hádky ted kvuli psovi.Je to dobrej otec. O staršího syna se skvěle stará a mimíka by se také zvládnul postarat. Mě určitě miluje a jak říkám jedinej svár v našem žití je pes.
To on nás před lety spojil a ted nás rozděluje teda né pes, ale naše postoje k situaci.
@Pudloslava píše:
nesezenes, praveze bys to musela mit doma nasysleny z drivejska. Mozna se sezenou nejaky kapky na kasel s kodeinem, vic ani tuk. Poptej pribuzenstvo.
Prosimte ale konzultuj MVDr, ja takhle segre doporucila dat psovi ibalgin a malem to nedopadlo dobre, cural pak krev. Preci jen psi metabolismus je jiny. Pro lidi je to velmi milosrdne, zejmena opiaty. Primo nezabijou, ale odstrani bolest a tlumi dychaci centrum. Clovek se sice drive „udusi“, ale netrapi se, protoze zadny pocit duseni nepocituje, proste nepotrebuje dychat. Opiat ale sezenes dost tezko, to je na modrej pruh, nejakej benzodiazepin by mohl nekdo doma mit, to zobe spousta lidi jak lentilky (bohuzel).
Já myslela, zakladatelko, že jsi psala, že ten pes už něco jako opiáty bere, ale moc to nezabírá. Právě proto jsem psala o veterinářích, kteří „umí“ i paliativní léčbu u zvířat a ne jenom uspat, tak zkus jestli i ten váš vet by vám něco takového neporadil. ![]()
S tím odjezdem - udělala bych to, kdyby si chlap vzal dovolenou a tys měla jistotu, že se o psa postará. Je to jeho povinnost, když to je jeho pes ![]()
Tak v tom případě to udělej tak, že vykonáš to, co by se dělat mělo ale aby to nebylo za zády manžela, napiš mu nebo zavolej, když bude někde pryč a obeznam ho o celé situaci a že jedeš na veterinu a basta! Sám se o pejska nestará a ty se musíš ještě starat o miminko a to se nedá přece zvládnout.
Z příspěvku zakladatelky jsem tedy nenabyla dojmu, že by se manžel o psa nestaral. Spíš mu ještě vůbec nedošlo, jak špatně na tom zvíře je a není schopný objektivně posoudit celou situaci. Doufá, že se pejsek zlepší, že je jenom starej a unavenej. Jestli mu ho teď seberete, z jeho pohledu to bude stejně vypadat, že jste proti jeho vůli zabila zdravé zvíře - jeho nejlepšího psího kamaráda, takže uplně chápu váš strach z toho, že vám to už nikdy neodpustí. Jsou jen dvě možnosti. Buď ublížíte manželovi a pomůžete pejskovi, nebo budete respektovat přání manžela a pejsek pojde sám přirozenou smrtí. Rozhodnutí je jen na vás a myslím, že ani o jednom se nedá říct, že je špatné. Jisté je jen to, že umírání nikdy není jednoduché. A z rýpavých komentářů si nic nedělejte, nikdo z těch lidí tady, nemá právo soudit váš vztah, nebo vás samotnou, když vás zná jen skrz pár řádků diskuze. Přeji hodně sil všem třem a hlavně ať už to trápení brzy skončí
![]()
@Gina108 píše:
Já myslela, zakladatelko, že jsi psala, že ten pes už něco jako opiáty bere, ale moc to nezabírá. Právě proto jsem psala o veterinářích, kteří „umí“ i paliativní léčbu u zvířat a ne jenom uspat, tak zkus jestli i ten váš vet by vám něco takového neporadil.
S tím odjezdem - udělala bych to, kdyby si chlap vzal dovolenou a tys měla jistotu, že se o psa postará. Je to jeho povinnost, když to je jeho pes
to jsem necetla, ja vubec diskusi necetla. V tom pripade navysit - je to jen otazka davkovani. Organismus postupne privyka, ucinku treba davku zvysovat.je k dosazeni stneho
Ano, uznávám, z mé strany hodnotit vztah bylo nepatřičné, spíš ze mě mluvila zloba.
V mnoha věcech s Vámi, Beato, souhlasím.
Ale rozhodně mi přijde dětinské, nedospělé a nefér lpět si na svém, že psa nenechám uspat a nenechám si ho přece vzít, ale starejte se o něj někdo jiný, protože mně se z toho dělá zle a nemám na to čas. To JE SOBECKÉ AŽ BĚDA! A bohužel to o člověku něco podstatného vypovídá.
Další věc, která mi přijde divná je, že dospělý člověk, který úplný laik není (absolvoval nákladnou léčbu u více veterinářů atd.), věří, že 19-ti letý pes se z toho dostane a bude tu ještě dalších 5 let. To snad slyším poprvé. Většina plemen se dnes dožívá v průměru 10 let, i u voříšků je věk nad 15 cenný, ale aby byl někdo přesvědčen o tomhle… No, možná dítě ano. Soudný dospělý snad ne. Především, když má pes tak rozsáhlé problémy, vlastně mu za chodu postupně vše odchází.
Jak jsem psala, dělala jsem ve vet. nemocnici a občas jsme se setkali s lidmi, kteří lpěli na svém zvířeti tak, že mu naopak svou láskou ubližovali. Zvíře strašně trpělo, dlouhodobě umíralo, léčba neexistovala, pouze prodlužování života (živoření) díky lékům, na kterých majitelé trvali. Je to bohužel dětinské a sobecké, protože je to ve smyslu: „JÁ chci, aby tady se mnou byl, JÁ nechci, aby umřel, on to dokáže“ (ale dokáže to kvůli MNĚ). Že tohle je život a i pomalé umírání k němu patří - to může říct pouze ten, kdo to na vlastní oči neviděl a nezažil.
caty a četla si vubec co píšu? Psala sem že bych odejít a toho psa tady nechat chcípnout nedokázala!!Možná by chtělo číst co píšu