Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zalezi, jak casto tam je, jestli 1× tydne nebo mene, nechala bych to byt… Casem to deti pochopi.
Ja tohle neresim, u nas babicky taky rozmazlujou, všechno dovoli, od toho jsou no. Ale syn chape, ze je to u babi a doma je situace jina a ze nema smysl na me zkozset to co na babicku, protoze proste nepochodi. Takže doma ma takovy rezim, u babi makovy režim.
Díky holky, jezdí tam jednou za týden a mě ty návštěvy docela stresují ![]()
Jojo, babičku má ta naše 2 a půl leta omotanou kolem prstu a babička skáče, jak ona píská. Taky to nerada vidím, ale asi si hold musíme zvyknout, snažím se už nezasahovat, protože je to zbytečný. Doma to po návratu od babičky zkouší i na nás, ale to ji zas rychle vrátíme nohama na zem
Přeji pevné nervy
S našimi mam kamarádskej vztah, autoritu tam mam nekde pod bodem mrazu. Vzdycky kdyz neco holce zakazu a nebo vysvetlim, tak se mi hned zacnou smat
za 4-6 dni v mesici to fakt preziju ![]()
Naši taky hrozně rozmazlovali, ale tím že tam nejsme zase tak často tak jsem řešila jenom podstatné (kvalitu a množství jídla) a teď ve 4 letech syna se to vyřešilo samo, děda chtěl vzít sám synka do dynoparku no a tam když děda chtěl aby už šli domů tak ho synek pěkně pokousal (doma to zkusil jednou, když mu byly dva, dostal přes papulu a už byl klid) od té doby jsou najednou I u babičky a dědy pravidla ![]()
Když byly holky malé, měla jsem to také tak. Hold jsem se musela smířit s tím, že pokud chci pohlídat děti, tak tohle budu muset akceptovat. Na společných návštěvách jsem to ale nesla dost těžce. No a holky vyrostly, babičku milují a jsou z nich normální lidi..teda apoň si to myslím..občas
![]()
Nasi tedy respektovali to, na cem jsem se s nima dohodla. Popisovane neznam. Diteti drzime stejny rezim jak doma, tak u prarodicu.
Jsou mu cerstve tri.
Ahoj holky, s mými rodiči vážně není řeč…od malička mého syna hrozně rozmazlují, když zlobí a já mu něco řeknu, tak to je hned,, nechej ho", pořád mu stojí za zadkem, aby on sám nemusel nic dělat, cpou ho sladkým i před obědem, protože co kdyby se vztekal nebo plakal
syn má 2 a 3/4 roku a u nich se chová úplně jinak než doma, stále vymýšlí, kňourá, vzdoruje…doma to taky zkusí, ale když nepochodí tak se hodí do klidu a jedeme dál, u našich vymrčuje, protože ví, že dosáhne svého
našim-hlavně teda tátovi to nevysvětlím, on má ten svůj postoj k malýmu tak zakořeněný, že vůbec nechápe, co po něm chci. Chtěla bych se zeptat vás, kdo máte třeba podobnou zkušenost, jestli to časem to dítě přejde, nebo jestli si to nechá vysvětlit???