Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahojte, v první řadě bych ráda řekla, že tak úplně asi nejsem cílová skupina těchhle stránek vzhledem k tomu, že jsem letos odmaturovala a děti ani manžela nemam a ani je v blízké době neplánuju. Ale rozhodla jsem se kvůli tomu napsat sem, páč na jiných poradenských webech jsem se trochu bála agresivních reakcí. Nicméně půjdu k věci: už přes 5 let mě trápí občasná, chronická bolest v pravém podbřišku, která se v posledních letech (když mě to chytne) poměrně dramaticky zhoršila. Byla jsem za tu dobu, co to začalo, už nesčetněkrát u doktorů, obíhala všechny možné odborníky, ale vždycky bez výsledku. Posledních pár let už jsem si na 99% jistá, že je to chronickej slepák. Kdo s ním měl taky takové problémy a nevykuchli mu ho akutně, tak ví, o čem mluvím. Asi před 3 lety, kdy jsem se po „slepákovým záchvatu“ vydala k tehdy ještě dětské obvoďačce, nadhodila, že to může být chronický zánět slepýho střeva, poslala mě na sono, ale jelikož jsem nebyla akutní případ, dostala jsem se tam za měsíc. Takže mě potom při vyšetření už samozřejmě zase nic nebolelo a na nic se tedy nepřišlo. A takhle to prakticky probíhalo od tý doby ještě spoustu krát. Byla jsem na gastru, na sonu (aspoň 5×), na CT s kontrastní látkou, dělali mi všemožné krevní testy, vyloučili alergie, na gynekologii bylo taky všechno v pořádku. V podstatě všechny možnosti, který by s tím mohly souviset, byly vyloučený, a i bez nich jsem si teď po takový době už sama jistá, že je to fakt slepák. Jenže jak mi ho mají vyndat, když se nikde nepotvrdil, i přesto, že když mě to bolí, chová se to přesně jako zánět. Už si připadám jak simulant a hypochondr, jak jsem z toho prakticky za ty roky udělala problém všech okolo sebe a před doktorama si připadam obdobně. Je to hrozný, když vim, že je něco špatně, ale doktoři o tom pochybujou… Ještě bych ráda dodala, že jsem neskutečnej nervák a mam panickou hrůzu z nemocnic, operací a tak podobně. Ale po těch letech žití v neustálym strachu z nevyhnutelnýho, už to ze mě lehce odpadá a i když jsem pořád pos*aná strachy, nejradši bych si tu operaci vydupala, protože jestli je tu něco, co mě děsí víc než operace je, že by se to zvrtlo v něco mnohem horšího, čím dýl to nechávám bejt. Nechce se mi čekat, až mi půjde o život, aby mě konečně brali vážně a odstranili mi ho. Tak jsem se vás chtěla zeptat, jestli tu není někdo, kdo by měl podobný zkušenosti s chronickým slepákem a hlavně s nějakou nemocnicí/klinikou, kde byli empatičtí, pochopili vás a pak vám ho vyndali a všechno bylo v pořádku. Jsem fakt strašpytel a když už to má jít ven, tak ať z toho nejsem nadosmrti traumatizovaná. Předem díky!
Ps: jsem z Prahy, takže pokud možno, tak bych preferovala něco odsud:d
@louielle píše:
Ahojte, v první řadě bych ráda řekla, že tak úplně asi nejsem cílová skupina těchhle stránek vzhledem k tomu, že jsem letos odmaturovala a děti ani manžela nemam a ani je v blízké době neplánuju. Ale rozhodla jsem se kvůli tomu napsat sem, páč na jiných poradenských webech jsem se trochu bála agresivních reakcí. Nicméně půjdu k věci: už přes 5 let mě trápí občasná, chronická bolest v pravém podbřišku, která se v posledních letech (když mě to chytne) poměrně dramaticky zhoršila. Byla jsem za tu dobu, co to začalo, už nesčetněkrát u doktorů, obíhala všechny možné odborníky, ale vždycky bez výsledku. Posledních pár let už jsem si na 99% jistá, že je to chronickej slepák. Kdo s ním měl taky takové problémy a nevykuchli mu ho akutně, tak ví, o čem mluvím. Asi před 3 lety, kdy jsem se po „slepákovým záchvatu“ vydala k tehdy ještě dětské obvoďačce, nadhodila, že to může být chronický zánět slepýho střeva, poslala mě na sono, ale jelikož jsem nebyla akutní případ, dostala jsem se tam za měsíc. Takže mě potom při vyšetření už samozřejmě zase nic nebolelo a na nic se tedy nepřišlo. A takhle to prakticky probíhalo od tý doby ještě spoustu krát. Byla jsem na gastru, na sonu (aspoň 5×), na CT s kontrastní látkou, dělali mi všemožné krevní testy, vyloučili alergie, na gynekologii bylo taky všechno v pořádku. V podstatě všechny možnosti, který by s tím mohly souviset, byly vyloučený, a i bez nich jsem si teď po takový době už sama jistá, že je to fakt slepák. Jenže jak mi ho mají vyndat, když se nikde nepotvrdil, i přesto, že když mě to bolí, chová se to přesně jako zánět. Už si připadám jak simulant a hypochondr, jak jsem z toho prakticky za ty roky udělala problém všech okolo sebe a před doktorama si připadam obdobně. Je to hrozný, když vim, že je něco špatně, ale doktoři o tom pochybujou… Ještě bych ráda dodala, že jsem neskutečnej nervák a mam panickou hrůzu z nemocnic, operací a tak podobně. Ale po těch letech žití v neustálym strachu z nevyhnutelnýho, už to ze mě lehce odpadá a i když jsem pořád pos*aná strachy, nejradši bych si tu operaci vydupala, protože jestli je tu něco, co mě děsí víc než operace je, že by se to zvrtlo v něco mnohem horšího, čím dýl to nechávám bejt. Nechce se mi čekat, až mi půjde o život, aby mě konečně brali vážně a odstranili mi ho. Tak jsem se vás chtěla zeptat, jestli tu není někdo, kdo by měl podobný zkušenosti s chronickým slepákem a hlavně s nějakou nemocnicí/klinikou, kde byli empatičtí, pochopili vás a pak vám ho vyndali a všechno bylo v pořádku. Jsem fakt strašpytel a když už to má jít ven, tak ať z toho nejsem nadosmrti traumatizovaná. Předem díky!Ps: jsem z Prahy, takže pokud možno, tak bych preferovala něco odsud:d
tak já měla chronický slepák, ale diagnostikovali to sami, na chirurgii.
Ahoj, už je to teda víc jak 10 let, ale měla jsem to stejné, co ty. A shodou okolností jsem v té době pracovala v Motole a tam mě i operovali a vše v pohodě a v pořádku. Žádný komplikace.
Pri tech bolestech, kdyz si bricho zchladis obkladen, pomuze to? Ja mela chronicky zanet, jednou zacas prisly silne bolesti, ale po par hodinach odeznely, az naposled se pridala horecka a opravdu nesnesitelna bolest, na kterou pomohlo prave ledovat..ale tehdy uz jsem jela rychlou a na operaci…doporucila bych opravdu, operaci si domluvit, pokud uz se vyloucily ostatni moznosti, mohlo by to byt ono…stalo by to za to, lepsi jedna operace, ktera se provadi laparoskopicky a mit klid, nez neusrale vracejici se bolesti a riziko zhorseni stavu, mam za sebou 4 ruzne operace bricha a krom toho slepaku vse v Motole a bylo to tam fajn
Panicka porucha se sklonem k hypochondrii.
Opravdu je lepší psychoterapie než zbytečná operace.
@louielle píše:
Ahojte, v první řadě bych ráda řekla, že tak úplně asi nejsem cílová skupina těchhle stránek vzhledem k tomu, že jsem letos odmaturovala a děti ani manžela nemam a ani je v blízké době neplánuju. Ale rozhodla jsem se kvůli tomu napsat sem, páč na jiných poradenských webech jsem se trochu bála agresivních reakcí. Nicméně půjdu k věci: už přes 5 let mě trápí občasná, chronická bolest v pravém podbřišku, která se v posledních letech (když mě to chytne) poměrně dramaticky zhoršila. Byla jsem za tu dobu, co to začalo, už nesčetněkrát u doktorů, obíhala všechny možné odborníky, ale vždycky bez výsledku. Posledních pár let už jsem si na 99% jistá, že je to chronickej slepák. Kdo s ním měl taky takové problémy a nevykuchli mu ho akutně, tak ví, o čem mluvím. Asi před 3 lety, kdy jsem se po „slepákovým záchvatu“ vydala k tehdy ještě dětské obvoďačce, nadhodila, že to může být chronický zánět slepýho střeva, poslala mě na sono, ale jelikož jsem nebyla akutní případ, dostala jsem se tam za měsíc. Takže mě potom při vyšetření už samozřejmě zase nic nebolelo a na nic se tedy nepřišlo. A takhle to prakticky probíhalo od tý doby ještě spoustu krát. Byla jsem na gastru, na sonu (aspoň 5×), na CT s kontrastní látkou, dělali mi všemožné krevní testy, vyloučili alergie, na gynekologii bylo taky všechno v pořádku. V podstatě všechny možnosti, který by s tím mohly souviset, byly vyloučený, a i bez nich jsem si teď po takový době už sama jistá, že je to fakt slepák. Jenže jak mi ho mají vyndat, když se nikde nepotvrdil, i přesto, že když mě to bolí, chová se to přesně jako zánět. Už si připadám jak simulant a hypochondr, jak jsem z toho prakticky za ty roky udělala problém všech okolo sebe a před doktorama si připadam obdobně. Je to hrozný, když vim, že je něco špatně, ale doktoři o tom pochybujou… Ještě bych ráda dodala, že jsem neskutečnej nervák a mam panickou hrůzu z nemocnic, operací a tak podobně. Ale po těch letech žití v neustálym strachu z nevyhnutelnýho, už to ze mě lehce odpadá a i když jsem pořád pos*aná strachy, nejradši bych si tu operaci vydupala, protože jestli je tu něco, co mě děsí víc než operace je, že by se to zvrtlo v něco mnohem horšího, čím dýl to nechávám bejt. Nechce se mi čekat, až mi půjde o život, aby mě konečně brali vážně a odstranili mi ho. Tak jsem se vás chtěla zeptat, jestli tu není někdo, kdo by měl podobný zkušenosti s chronickým slepákem a hlavně s nějakou nemocnicí/klinikou, kde byli empatičtí, pochopili vás a pak vám ho vyndali a všechno bylo v pořádku. Jsem fakt strašpytel a když už to má jít ven, tak ať z toho nejsem nadosmrti traumatizovaná. Předem díky!Ps: jsem z Prahy, takže pokud možno, tak bych preferovala něco odsud:d
Vyšetřili tě, nic nenašli. Chronického slepáku by si jistě všimli.
Nemůžou ty bolesti způsobovat cysty, které pak s menstruací zmizí?
Ségra měla v dětství „nespecifické bolesti břicha“, jednou jo, pak zase ne, jednou kolem pupku, jindy spíše vpravo. Hned na prvním ultrazvuku, který ji dělali, bylo vidět, že probléme je opravdu ve slepém střevě. Vzhledem k tomu, že je to už víc než dvacet let, tak předpokládám, že dnes to umí taky poznat.
Chronický slepák by po všech těch vyšetřeních poznali. Nemáte to spíš psychické, jak se furt pozorujete?
No nevim..akutni zanet se pozna, ale me bylo receno, ze chronicky ne, muze trvat roky a k operaci slepeho streva se pristupuje, az kdyz zadna jina vysetreni opakovanou bolest bricha nevysvetli
…
@Murka píše:
Vyšetřili tě, nic nenašli. Chronického slepáku by si jistě všimli.
Nemůžou ty bolesti způsobovat cysty, které pak s menstruací zmizí?Ségra měla v dětství „nespecifické bolesti břicha“, jednou jo, pak zase ne, jednou kolem pupku, jindy spíše vpravo. Hned na prvním ultrazvuku, který ji dělali, bylo vidět, že probléme je opravdu ve slepém střevě. Vzhledem k tomu, že je to už víc než dvacet let, tak předpokládám, že dnes to umí taky poznat.
Kdepak, rozeznám menstruační bolest od této, je to něco úplně jiného. Byla jsem zrovna teď na gynekologii, ale tam je prý všechno v pořádku. Tahle bolest přichází a odchází nezávisle na menstruaci a s tím spojenými věcmi. Asi mi nezbývá než dál tlačit na doktory, dokud se to někde nechytí:/ I tak ale děkuju
@Melodie91 píše:
Pri tech bolestech, kdyz si bricho zchladis obkladen, pomuze to? Ja mela chronicky zanet, jednou zacas prisly silne bolesti, ale po par hodinach odeznely, az naposled se pridala horecka a opravdu nesnesitelna bolest, na kterou pomohlo prave ledovat..ale tehdy uz jsem jela rychlou a na operaci…doporucila bych opravdu, operaci si domluvit, pokud uz se vyloucily ostatni moznosti, mohlo by to byt ono…stalo by to za to, lepsi jedna operace, ktera se provadi laparoskopicky a mit klid, nez neusrale vracejici se bolesti a riziko zhorseni stavu, mam za sebou 4 ruzne operace bricha a krom toho slepaku vse v Motole a bylo to tam fajn
Jojo, přesně. Studený obklady pomůžou. Obzvlášť teď naposledy, kdy mě to chytlo. Už jsem se tam viděla, říkala si, že kdyby mě tam teď prohmátli, už bych jela. Měli jsme ale další den nějakou rodinnou sešlost a tak jsem to pořád odkládala a říkala si, že nebudu rodiče budit ve 2 ráno, aby mě někam vezli. Chtěla jsem počkat do rána a kdyby se to zhoršilo, jela bych. No nakonec jsem další den zůstala skoro celý dopoledne v posteli a když se v odpoledních hodinách rodiče vrátili, bolest jako zázrak po týdnu zmizela. Pořád to tam někde je, občas to ucítím, ale už pominulo to nejhorší… Jsem ale ráda, že ty už to máš za sebou a jsi v pohodě.
@Melodie91 píše:
No nevim..akutni zanet se pozna, ale me bylo receno, ze chronicky ne, muze trvat roky a k operaci slepeho streva se pristupuje, az kdyz zadna jina vysetreni opakovanou bolest bricha nevysvetli…
No toho se právě bojím. Raději bych šla plánovaně, než pořád být v životě omezená bolestí, trávicími problémy a strachu z toho, že to může přijít kdykoliv a že kdykoliv mi už může jít o život… bojím se cokoliv plánovat, protože je mi čím dál hůř, když se to vrátí. Připadám si strašně, když to někomu dalšímu vysvětluju, obzvláště doktorům. Jako bych je přesvědčovala, že mi něco je, i když podle výsledků jsem „v pořádku“. Ten pocit, že si o mě myslí, že jsem hypochondr nebo chci pozornost. Nevím no, asi prostě budu dál otravovat, dokud se to někde nechytne. Ještě bych měla jít na rentgen, prý jestli to nemám od zad a na alergologii, aby se vyloučila potravinová intolerance. Pak už by mě možná začli brát vážně. Když mám ten záchvat (ten poslední teď trval skoro týden, že jsem nemohla skoro nic dělat, jen ležet doma a ani skoro nejíst), bolí mě to na pohmat i třeba při chůzi, jakémkoliv otřesu, zakašlání. Ale když se dostanu k dr, je už pozdě. A stejně jako je i mě samotnou udivuje, že se i při chronickým onemocnění nedá ten problém někde zachytit, že to neukazuje žádné fyziologické změny. Je to fakt mrcha ten slepák…
Nicméně děkuju za vám za rady a zkušenosti, snad už tohle všechno budu mít brzo za sebou
@vokishka @ibis @Melodie91 @Murka