Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Zrovna včera, guru české dětské psychologie, MUDr. Matějíček říkal, sice v jiné souvislosti, že dítě si do 7.měsíce vytváří hlavní mateřskou vazbu a to ani nemusí být jeho biologická matka!!! Takže nad císařem se vůbec nepozastavuj.
Tak to je fajne,já strašně moc čtu a pak jsem z toho akorát vyplesklá ![]()
Teda rozhodně bych neřekla, že jsem si ke starší dceři hledala po císaři cestu dýl a hůř než k mladší po přirozeným porodu. To jsou fakt jen teorie ![]()
Ahoj,
no já osobně musím přiznat, že jsem problém měla spíše já.I když jsem se dva dny snažila porodit a nic, tak výsledek byl círař.Na jednu stranu ty důvody chápu a jsem ráda, že je malej bez poškození a na druhou ve mně hlodá, že jsem nebyla schopná to dotáhnout do konce.Prostě se ta náhlá láska k dítěti nekonala.Spíše se to časem vyvíjí a dneska musím říci, že už je to v pořádku.Ale jsem přesvědčená, že dítě to zvládlo o hodně lépe a že během pár dní umělo jasne poznat, že jsem to já.
Misula.vdf píše:
Takhle řečeno je to hloupost. Já to slyšela jinak… a to, že matky co porodí miminko císařským řezem mají více problém najít si k němu cestu. Ne miminko k mamince.
Já rodila císařem, epidurálně a je pravda, že to bylo divné…ležím a najednou mi podají miminko…z ničeho nic…mozku to asi nedochází. Při přirozeném porodu je to jiné, přes tu bolest a únavu je najednou tady…ta vazba miminko maminka tu je hned…
Já ti nevím. Myslím, že vazbu k dítěti nedělá jen porod. Je to přece období dlouhého těšení v těhotenství. Navíc, ani císařský řez není bez obtíží, starchu, bolesti.Pokud tedy je potřeba k vazbě na dítě strádání. Naopak má kamarádka má narušený vztah s matkou, která kvůli bolesti při přirozeném porodu ji nechtěla tři dny vidět. Zjistili to u psychiatra, který jí prováděl regresí k narození. matka to potom potvrdila.
A porodem přece nic nekončí. Jsou to dny, týdny a měsíce opatrování, kojení, kdy se vztah utužuje.
Myslím, že císařský řez není na vině, že se někdy něco nepovede. Je to mnohem komplexnější problém.
Rozhodně nemám ten pocit - a to jsem měla malého hned po porodu 14 dní v inkubátoru, odkud nemohl ven ani na klokánkování. Jen jsem ho mohla hladit a mluvit na něj. Vztah máme krásný a nemyslím, že ho to nějak poznamenalo. Spíš pro mě to byl nápor na nervy, ale člověk /máma/ vydrží daleko daleko víc, když jde o děti…
hmmm a ja zas v prvnim sestinedeli u dcery porozene planovanym cisarem v casopisu Tyden cetla inteligentni clanek nejakeho psychologa, ze deti narozene cisarem maji vetsi sklony k sebevrazdam nez klasicky porozene deti…
Mne by zajimalo, kdo tyhle nesmysly vymysli. Mam obe holky narozene planovanou sekci, pac jinak bych je nosila asi 18 mesicu jako slonice a nezda se mi, ze by mely ke mne vztah jiny nez maji ostatni prirozene narozene deti ke svym matkam… ![]()
Mima-M7 píše:
Zrovna včera, guru české dětské psychologie, MUDr. Matějíček říkal, sice v jiné souvislosti, že dítě si do 7.měsíce vytváří hlavní mateřskou vazbu a to ani nemusí být jeho biologická matka!!! Takže nad císařem se vůbec nepozastavuj.
Neni to prof. Matějček? Tak ja myslela, ze ten je naky patek uz mrtvy…nebo se pletu a je to nekdo jiny? Jinak s prispevek nemuzu vic nez souhlasit. Sousedka ma dve adopcatka, od ctyrech mesicu jsou u nich doma, budou jim tri ted po lete a vztah maji k mamince uplne bajecny…
Rubydiam, problémy můžou být různé. Já to beru z vlastní zkušenosti. Né, že bych malého nechtěla, necítila k němu city lásky…jen mi to nedocházelo. Když mamina rodí přirozeně, prochází si tím celým procesem rození a pak je tu to miminko. U císaře bez jakýchkoliv předchozích porodních bolestí je to jak lusknutí prsty…bez ničeho je tu mimčo…o to jde.
Věřím, že maminky, co si zažili peklo s porodem taky mohou pociťovat smíšené pocity
Co se týče Matějčka, je mrtvý, ale občas s ním bývají nějaké záběry a rozhovory na ČT1.Natočené samozdřejmě dřív. I když televizi moc nesleduju, toto jsem několikrát zaregistrovala.
A máte někdo zkušenost s bondingem?Je to hodně zajímavé,ale asi se to dělá v málokteré porodnici,chtěla bych to zažít ![]()
rozmary, tentokrát budu rodit jen se svou PA a bonding mám slíben, tak se těším, doufám, že to klapne. Jinak já mám zkušenost zprostředkovanou - kamarádka nedávno rodila císařem, takže bonding nula. Ona mimčo třeba v noci neslyší brečet, když brečí přes den, tak ho nechává, aby ho nerozmazlila, pro mě je to dost nepochopitelný…
Jo je to síla,já bych to taky nezvládla,ale znám spoustu maminek,které to tak dělají,nevím jestli pro svůj klid,nebo aby nerozmazlily mimčo
.Každopádně bonding je něco úžasného,viděla jsem to jen v telce byla jsem z toho paf
.Říkali tam právě,že v našich porodnicích se to moc nedělá,protože na to není čas,je to škoda ![]()
lasicko, já sice rodila císařem a je pravda, že mozku z prvu nedocházelo, že ten drobek, na který koukám, je to moje miminko z bříška, ale citové problémy jsem kvůli tomu neměla. Já, která milovala spánek a která usínala dříve, že se mi hlava dotkla polštáře, po narození mého Kubíčka měla problémy trvdě zabrat. S každým jeho zakňouráním, převalováním v postýlce jsem byla v pozoru. Můj mateřský instinkt byl vyvynutý až až
. Vyřvat malé miminko, to bych nemohla. Byla jsem hromádka rozněžnělých citů ![]()
Opravdu si myslím, že maminky, co jsou po císaři můžou prožívat smíšené pocity, ale může se to stát i mamince, co zažije opravdu šílený přirozený porod.
Je to individuální a tak i tak, záleží na psychice maminky, jak se k tomu postaví