Císař ve Fifejdách OV

3072
20.3.14 22:16

Císař ve Fifejdách OV

Ahoj, možná budu muset na císaře ve Fifejdách. Máte někdo zkušenosti, jak to na Fifejdách chodí při plánovaném císaři při epidurální anestézii? Děkuji

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6257
20.3.14 22:21

Tak vsude se pise, ze uprednostnujou spinal.Je setrnejsi

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3072
20.3.14 22:27

@Andy27 Mě spíš zajímájí konkrétní zkušenosti, jak to tam chodí v reálu. Zda si mimi maminka může osahat hned při operaci, zda je pak s mimi s tatínekm, zda je mimi už na JIP s matkou nebo až jak je maminka převezena na šestinedělí apod.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11117
20.3.14 22:35

@zuza129
mela jsem akutni, takze moc nepomuzu, ale na JIP miminko jenom nosi na kojeni, pobyvat tam nemuze.

po prevozu na sestinedeli miminko taky jen nosili, doporucili odpocinek, ale rikali, ze kdybych na to trvala, tak ho na pokoj samozrejme daji na stalo. ovsem vzhledem k tomu, ze me do sprchy musela dovlect sestra a udelat 3 kroky mi trvalo 15min, tak jsem jim ho dobrovolne nechala :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6257
20.3.14 22:41

Ted vecer, tu moc odpovedi nebude.. Ale je tady spousta diskuzi na toto tema, taky me to ceka a ja tam odpovedi nasla

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5455
21.3.14 08:17

Já měla plánovaného císaře na Fifejdách před 9 roky. Dali mi poučení a doporučili Yal gel, od kdy nemám pít, jíst, kdy se vyprázdnit…Jeli jsme až ráno v den porodu. Po příjezdu mě vzali na vyšetřovnu, manžel se šel připravit (šel se mnou i na sál), natočili monitor, vzali náušnice, vyplnili papíry…Tady pozor, byla jsem na amniocentéze a věděla jsem na 100%, že čekáme holku. Takže jsem se s výběrem jména pro kluka nezatěžovala. Ale ona to musela vyplnit a ve mě v té panice ještě před porodem začalo šrotovat „co když to není 100%? co když by to mohl nějákou "chybou“ být kluk?„. Tak si říkám "Lukáš“? - ne, to je manželův nejlepší kamarád, to by vypadalo blbě. „Michal?“ - ne, to byla moje první obrovská platonická láska a manžel to ví. „Tomáš“ - ne, v rodině máme Tomáše 4×…A jak tak dumám sestra říká „Něco tam napsat musíme, jak se jmenuje manžel?“ A já si zaboha nemohla vybavit jméno svého chlapa :oops: 8o :mrgreen: :mrgreen: Napíchli mi na paži žílu a dali tekutiny a hodili i s manželem a kapačkou na hekárnu. Jsou tam boxy, takže soukromí. Ale přes stěnu, která není úplně ke stropu jsem slyšela kvílení ženy, kterou vyšetřovali v kontrakcích…No, až mě mrazilo. Dali druhou kapačku, prý na sále teď něco mají. Pak přišla sestra mě nacévkovat. A zase jsem čekala. I s manželem. Byl se mnou pořád. Pak mě vezli na sál, manžel musel jít jinudy. Na sále plno lidí (anesteziolog, anesteziologická sestra, porodník, neonatologie…fakt šrumec). Položili mě na docela úzké lehátko a začali s epidurálem. Umrtvil tu oblast - takže jedno píchnutí jsem cítila, druhé byl spíše tlak, jak to zaváděl. Zvládl to rychle a napoprvé. Nechal mě chvíli na boku a pak jsem se ještě zvládla sama přetočit na záda, ale jen tak napůl. Už jsem nemohla zabrat nohama :mrgreen: Tak mi pomohla sestra. Anesteziolog mi ohmatával břicho a ptal se co cítím a já pořád (četla jsem, že někdy se umrtví jen půlka břicha a hrozně jsem se toho bála), že někde dotek cítím a někde ne, někde tlak, tak přišel s něčým mokrým a ptal se kde to citím…Nakonec se rozhodl, že mě na chvíli ještě přetočí na druhý bok - to už mě museli točit oni. A pak jak jsem byla zpátky na zádech už jsem necítila nic. Dali mi kyslíkovou masku - to mě mrzelo, chtěla jsem kecat s manželem, který byl u hlavy, přetáhli od hrudníku plentu, takže já nic neviděla, ale manžel jo - tedy kdyby nechtěl, tak nevidí, ale on je zvědavý. A pořád plno lidí kolem mě, občas někdo nakoukl z umývárny. Já pořád čekala na tu kouzelnou větu „skalpel, prosím“ :mrgreen: Najednou se ke mně sklonila anesteziologická sestra a říká „už řežou dělohu, za chvíli je malá venku“ 8o Já to vůbec nevěděla, že začali. Až jak začali hrabat pro malou jsem cítila tlak a tah, jako, že uvnitř mě někdo šťouchá. A najednou strašná úleva, krásně jsem se nadechla, lehkost - to ji právě vytáhli. Ale mě necelé 2 měsíce před porodem potkalo krvácení do mozku a přišla jsem o dost krve. Dceru vytáhli bílou jako papír - ukázali mi ji a já myslela, že je to jen mázek. Poslala jsem manžela s ní na porodnický box. pak mi ji přišel manžel ukázat umytou, bylo pořád tak bílá. Okamžitě ji brali na dětskou JIP a mě na porodnickou. Dcera se narodila s novorozeneckou aneméií a prodělala x transfúzí. Takže u mě to pak už nebylo standardní. Na JIP za mnou přišel anesteziolog, po epidurálu jsem se celá roztřásla, ležela jsem rovně bez polštáře, ale hlava ani nic jiného mě nerozbolela. Očistky minimální. Ještě ten večer se mě snažili dostat do sprchy, bolelo to strašně, nedala jsem to - pak jsem se dozvěděla, že kvůli mému krvácení do mozku a operaci, mi udělali delší jizvu, aby mi nehrnuli krev do hlavy. Druhý den jsem se už do sprchy dostala, ale měla jsem pocit, že mám plné břicho žiletek, špendlíků, řezalo to, pálelo to a měla jsem strach, že mi ta jizva praskne. Na JIp byly trochu drsné sestry, ale bylo to před 9 roky. Na šestinedělí jsem šla na nadstandard - telka, lednice, svou koupelnu i záchod. Byla jsem bez malé, za ní jsem mohla až asi 7.-8. den. Jedenáctý den nás pustili domů. Včera to bylo přesně 9 roků, co jsme šly domů. Na dětském byly hnusné staré struktury, co si myslely, že mě rozkojí (o kojení mi už ani nešlo), chtěla jsem zdravé mimi a jít domů. Ale na šestinedělí jsou parádní sestry, ochotné, milé, utěšují, pomáhají, i si s člověkem popovídají…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3072
21.3.14 09:34

@Apaji Díky, sice je to už 9 let, ale pomohlo mi to trochu si to představit. Já tam byla na gynekologii v červenci kvůli revizi a byly všichni super, ale to bylo jen na půl dne a byla jsem v celkové narkóze, takže si moc nedokážu představit tu částečnou. Navíc po mém zákroku jsem ani nevěděla, že nějaký byl, úplně bez bolesti a nějakých následkpů po anestezii.
Jenže císař je jiný, je to klasické řezání a trochu se toho obávám, hlavně toho hojení. Ale na druhou stranu, zdraví miminka je přednější a klasický porod bych taky musela zvládnout. Pořád ještě doufám, že budu rodit klasicky, ale kdyby ne, tak ať vím, co mě asi čeká. Děkuji za příspěvek :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5455
21.3.14 09:55

@zuza129
Nemáš zač a ať ti dítko roste a dělá jenom radost :kytka: Hojení je v klidu - mi to trvalo asi o týden déle než ostatním po CS kvůli delší jizvě. Prostě mě to bolelo déle, hlavně ráno než jsem se rozhýbala z postele. Ale stačí se doštrachat do sprchy, namočit a hned je člověku lépe. Na druhé straně už v šestinedělí jsem trajdala po výletech a s manželem jsme ani nedodrželi sexuální půst :oops:, protože jsem krvácela jen v porodnici a jen trochu. takže, když si dal pozor na jizvu, bylo všechno v cajku ;). Ono vše má své i proti. Třeba doteď je jizva uprostřed citlivá pokud si tam zabořím prst - dlaň nevadí. Ale zase nemám nic se spodkem, jak se některé jiné trápí. To si nevybereš. Hojení jizvy můžeš uspíšit různými bylinkovými oplachy, krém na jizvy od Just byl dobrý…Ale já mám genetickou vadu a jizvy mi i při nejlepší péči na některých místech kolagenují. Ne ty klasické, které byly šité steh po stehu, ale ty současné, co byly řešeny jako „provlečením“ jednoho špagátu, který se vytahuje najednou. Ty mi na některých místech kolagenují, bohužel a nic moc s tím neudělám.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Seznam porodnic a jejich recenze na eMiminu

Kde přivedete na svět své miminko?

Přečtěte si hodnocení všech českých porodnic a vyberte tu, kde mají skvělou lékařskou péči a příjemné sestřičky.

Poradna porodní asistence

Ikona - Vladimíra Toplaková

Bc. Vladimíra Toplaková