Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj necetla jsem vsechny komentare ale ja ti rozumim. Neni to tva vina ze je dcera takova. Moje starsi holka je taky dost narocne povahy a kdyz nejhorsi obdobi bylo prave mezi 3-5 rokem. Zarlivost na mladsi dceru neuveritelna ackpli nemela duvod. Je hodne vztekla a clovek situacim musi predchazet, byla schopna udělat scenu ze nema jidlo na ruzovym talirku ale zelenym ze kdyz je venku zima musi jit v čepici. Kup si nejaky vitamíny na nervy, myslim ze B promluv s psychologem a zkus byt vic v klidu vim ze to je tezky ale zkus radsi jit pryc z mostnosti a pockej az se obe uklidnite a pak ji vysvetli co nebylo spravne a ze toto neni hezke.
@Markouš píše:
Jak sis jí vychovala, takovou jí máš.
Příště ne jako ANONYM…když už si chci rýpnout, mám na to „koule“ a napíšu to pod svým nickem.
@SIMONA1234 píše:
Příště ne jako ANONYM…když už si chci rýpnout, mám na to „koule“ a napíšu to pod svým nickem.
Jojo, už jsem na to taky reagovala
takové hrdinky mám nejradši..
@Anonymní píše:
Ahoj. Předem se omlouvám za anonym, ale stydím se za své pocity.Mám dvě dcery, starší 4r, mladší necelé 2r.
Díky za odpovědi.
Mám na starší dceru vyloženou averzi, když ubližuje mladší, mám chuť jí jednu vlepit, je mi schopná říct Héhé, seš spratek a hotovo! a podobné, vytočí mě k nepříčetnosti. Mám pocit, že už se nejsem schopna moc ovládat, tak moc mě vytáčí, teď jsem třeba vzala její nové kolo, že to zkusíme, dopadlo to tak, že jí nešlo šlapat, prostě na to asi neměla sílu, nebo byla líná, tak se začala vztekat, že to kolo nesnáší, že ho vyhodí apod.,tak jsem jí čapla a šly jsme domů-samozřejmě s hysterákem. Chtěla a myslela jsem si, že bude parťák, že mi bude pomáhat s mladší, ale místo toho trpím vyloženou ponorkou vůči ní, s mladší mám mnohem větší trpělivost, víc ji bráním…večer když usne, tak si to hrozně vyčítám a vím, že jí moc miluju, ale je ráno, ona párkrát zakňourá a zaprotestuje a je to nanovo. Když jsem s mladší sama, užívám si to, když jsme všechny, mám skoro pocit deprese…vím, že to zní strašně, ale je to tak…chci to změnit-a moc! mám načtené různé knížky, vím, jak bych chtěla vychovávat, ale v praxi to uplně selhává, protože mě nasírá každé druhé slovo, které řekne…manžel jezdí domů pozdě, takže je někdy ani nevidí a já jsem na to sama-klasika. Já nevím co se sebou…jak jste se naučily zvládat emoce, uklidnit se, měla jste některá podobné pocity?
Nenech to zajít tak daleko, aby dopadla jako moji rodiče. respektive abys z dcery vychovala tímhle způsobem nezvladatelného jedince, který se ti bude vysloveně vysmívat. nemusíš říkat nic, nemusíš jí bít, ale tvoje tvář řekne mnohem víc. nebude tě mít ráda stejně jako ty nemáš ráda ty jí, bude tě nenávidět, udělá ti z života peklo. celou pubertu se budeš třást, kde zas něco vyvede. A věř, nebylo pro mě větší potěšení, než když se mí rodiče dozvěděli, co mám zas za průser. Ten trest následně poté mi stál za to. byla to nepatrná cena. A určitě ne nic, co by mě „vychovalo“.
Není vás obou na to škoda?
@Emilie a muzu se zeptat, co konkretne by mělo byt jinak? Jak to tedy resit, třeba tu scénku s tim kolem… ja to mam občas podobny
. Ja proste taky nevim, jak na nej. Zrovna včera byla scénka s veceri - proste bude se porad dohadovat ze tamto nechce, tohle nechce, pak si vybere hrachovku, kterou pak neji, protože v ni jsou pidimidi kousky slaniny… palačinky taky nedelam dobry, to mu nechutna… vsemu predchazela scenka v pekarne, sotva ho vezmu ze skolky, tak se mi vedle v pekarne vztekne, ze mu nekoupim za 50Kč nejakou vanicku s lineckym pecivem, prodavačka koukala, dite zlobi, ja se drzim… jako, JAK NA TO?
![]()
Ja mam pocit, ze se nejde s nim domluvit, ze mi to dela schvalne. (bude mu 6)
Ještě dodam, ze jsme ted byli o vikendu všichni na horach, i s babickou. Tu objimal ve vytahu
, hezky si s ni povidal, pokukoval po mne, co na to jako rikam. Ale scénku predvedl taky, takze mama videla, ze si nevymyslim (nedovolila jsem mu před spaním jist v posteli brambůrky, ja hrozna matka)
@nakukovatelka píše:
@Emilie a muzu se zeptat, co konkretne by mělo byt jinak? Jak to tedy resit, třeba tu scénku s tim kolem… ja to mam občas podobny. Ja proste taky nevim, jak na nej. Zrovna včera byla scénka s veceri - proste bude se porad dohadovat ze tamto nechce, tohle nechce, pak si vybere hrachovku, kterou pak neji, protože v ni jsou pidimidi kousky slaniny… palačinky taky nedelam dobry, to mu nechutna… vsemu predchazela scenka v pekarne, sotva ho vezmu ze skolky, tak se mi vedle v pekarne vztekne, ze mu nekoupim za 50Kč nejakou vanicku s lineckym pecivem, prodavačka koukala, dite zlobi, ja se drzim… jako, JAK NA TO?
![]()
Ja mam pocit, ze se nejde s nim domluvit, ze mi to dela schvalne. (bude mu 6)
jo holka, já nejsem dětskej psycholog. Já jen že když tady čtu ty příspěvky, jak to někdy mámy dělaj, a já jim to nevyčítám, někdy je to fakt k uzoufání, že mi prostě naskočí moje vzpomínky. Tak jenom že říkám, ukazuju prstíček, pozor, pozor, tudy možná cesta nevede. A to, že já doma to mám tak a tak, s dětma, jak se k nim chovám nebo nechovám, si rozhodně nedovolím tady diktovat jako mustr. Právěže je to jednak strsšně moc ovlivněný náturou dítěte, okolím a lidma, v kterém vyrůstá, a pak nakonec i zkušenostmi rodičů. To je prostě moc promněnných. Obecně snad ale lze říci, že mantinely dítě prostě potřebuje, přes to nejede vlak, současně ale potřebuje jistotu, že ho rodič miluje, ikdyž se snaží ty mantinely podlézt přelézt přeskočit kudy to jen jde. V mém případě by fakt asi dětskej psycholog řekl, že to byla žárlivost a potřeba na sebe upozornit - nějak.
@Emilie dik za rychlou reakci ![]()
Ja vim, je to tezky. Nase dite rozhodne netrpi nejakou nevsimavosti, ma nas denne doma, starsi bracha (19let) s nim blbne, manzel se mu venuje, ja taky. Presto - jak uz tu někdo psal - tesim se na nej, vyzvednu ho ze skolky, a do 10minut je nejakej problém. Ale uznavam, ze ja nejsem moc trpeliva, a hodne taky dela to, ze jsem ve vsedni dny utahana. Takze mirne nevrla.
No polepsim se ![]()
@Emilie prave ze to me uz taky napadlo, to, o cem jsi psala Ty z Tvoji zkusenosti - ze mi z nej vyroste clovek, kterej si me nebude moc vazit, kterej si ze me odmala nic nedela, i když ja vlastne nevim proc.
Ale co vim, ze je blby, je to, ze kolikrat ja ho k necemu nutim - no…„nutim“… napr mu reknu, ze pujde do koupelny, rikam mu to uz podesaty a on nic a manzel chodi okolo a proste nerekne mu nic. Když jsem mu to jednou vytkla, ze by prece mohl zasáhnout a zvýšit třeba hlas, tak mi rekne, ze nesnasi konflikty… to aby byl clovek svatej, aby se udrzel ![]()
@nakukovatelka píše:
@Emilie dik za rychlou reakci
Ja vim, je to tezky. Nase dite rozhodne netrpi nejakou nevsimavosti, ma nas denne doma, starsi bracha (19let) s nim blbne, manzel se mu venuje, ja taky. Presto - jak uz tu někdo psal - tesim se na nej, vyzvednu ho ze skolky, a do 10minut je nejakej problém. Ale uznavam, ze ja nejsem moc trpeliva, a hodne taky dela to, ze jsem ve vsedni dny utahana. Takze mirne nevrla.
No polepsim se
Sosaj energii i když ta pupeční šňůra už je přestihlá, červící malí.
@rokris píše:
To je velmi rychlý závěr. Už dlouho vím, že vždycky to není tak docela pravda.
Taky nesouhlasim. Ne vse se da ovlivnit vychovou, je tam take povahovy prvek a to nezmenis. Dve deti vychovavas stejne a jedno je poddajne, hodne a druhe tvrdohlave sverazne a naladove. Tak to proste je.
@idealistka píše:
Taky nesouhlasim. Ne vse se da ovlivnit vychovou, je tam take povahovy prvek a to nezmenis. Dve deti vychovavas stejne a jedno je poddajne, hodne a druhe tvrdohlave sverazne a naladove. Tak to proste je.
Tak tak
Holky, já mám chuť své děti… Jediné dny v týdnu kdy mám volno a oni vstávaj v 5.
A náš malý, který dnes zůstal doma kvůli návštěvě logopedky, celou cestu ze školky, z lékárny a k autu ječel, že chce pitíčko a že chce, aby mu ho hned teď koupil táta. Nedal si vysvětlit, že táta je v práci. ![]()