Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Cítím k dceři averzi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.3.15 15:02
Ber to tak, ze deti jsou nase zrcadla, zamysli se sama nad sebou a odpoved, proc se tak chova a proc zlobi najdes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:04
Zkus psychologickou poradnu, tam Tě dají do cajku.
Neměla jsi něco podobného v dětství? Ono se to potom projevuje takhle v dospělosti. Že jsi byla opomíjená, nemilovaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:06
Mě když si děcka zaslouží dostanou z leva, z prava. s..át na hlavu si nenechám. hoolka ví, že nedostane, proto si to dovolí. usměrni ji, budešmít klid a děcko si víc nedovolí. když si to necháš, respekt nebudeš mít, až bude velká budeš pro ni ten, který si úctu nezaslouží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.15 15:07
Už jsem o psychologovi přemýšlela, pak jsem si zase řekla, že to zvládnu, protože se to tenkrát nějak zlepšilo..ale asi to budu muset udělat a vysypat to ze sebe..
Anonymní: pomohlo ti to? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.15 15:09
A to já už jí právě jednu vrazím, přes zadek, pokud na mě ječí do obličeje a mluví se mnou jak s hej počkej, tak naznačím facku, zlehka jí plesknu přes pusu no…ale já jsem takhle vychovávat nechtěla, jen prostě s ní nemám už vůbec žádnou trpělivost…a přitom miminko byla moc hodné, to ta mladší byla mnohem náročnější a přesto jsem k ní vřelá víc…
moc mě moje pocity mrzí…vážně.. 
- Citovat
- Upravit
17.3.15 15:09
Zkus www.nevychova.cz
Někdy to pomůže. Je tam pár videí bezplatných a podle nich se dá ledasco vyřešit. V jejím věku by to mohlo jít aplikovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:11
Taky si myslím, že její chování je odrazem toho jak se k ní chováš ty. Možná by to chtělo víc lásky a pochopení místo toho rozčilování. Od 4letého dítěte nemůžeš očekávat, že bude rozumné a už vůbec ne, že ti bude s něčím pomáhat. Měla by ses dát dohromady především ty, třeba zajít k psychologovi. Možná by pomohlo, kdyby ti někdo víc pomáhal, nemáš třeba babičku, která by děti pohlídala? Nemohl by ti manžel pomoci aspoň o víkendu, třeba vzít děti někam na výlet, abys ty měla čas sama pro sebe. Mám z toho pocit, že se psychick hroutíš, protože si neustále sama s malými dětmi, znám to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:12
Nema pocit, ze je diky segre odstrcena a nezarli? Treba si tim jeo vynucuje pozornost. Kamaradka to tak taky mela. Starsi holka na zabiti, ona protivna na obe. Pak zacla starsi zapojotat, chvalit, jak ji moc pomaha a je to mnohem lepsi. Ema ( ta starsi) se ted porad chlubi, jak umi prebalit, vykoupat, pohlidat… 
Jako neumi, je ji 5, ale mysli si to a je na sebe pysna a mamce nekomplikuje zivot. Teda az na obcasne histeraky, coz je ale asi normalni.
Příspěvek upraven 17.03.15 v 15:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:13
U nás pomohla až školka, a to jsem ho nechtěla „odkládat“. Prostě ponorka upřímně na obou stranách. Jak jsme doma všichni třeba kvůli nemoci, tak se jenom řve.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 15:14
Ahoj, já mám mladšího necelých 6 let (staršímu uz 19), a musim rict, ze me malej taky často toci. Během vteriny se mu zmeni nalada z dobry na spatnou a je totalne nesnesitelny. Nekdy mam pocit, ze zkazi dobrou pohodu jenom proto, aby me nasejřil 
vim, ze je to asi blbost, ale proste mam ten pocit. Mohla bych uvest spoustu pripadu, ale nechci psat roman.
Taky mi často říká vety typu „proc nebydlime tam, co babicka, mne se tady nelibi“ nebo „mne se vic libi v hotelu nez doma“ 
(pozn.-u babicky je jednou za cas, v nejakem hotelu tak 3× do roka na dovolene), byt mame hezky . Nechutna mu co varim, nelibi se mu nova postel… ted jsme byli o vikendu na horach, udelame první poslední pro jeho zabavu s stejne to nakonec skončí jeho točkou, protože mu nedovolim si před spaním otevřít z hotel. minibaru brambůrky - nekdy mam pocit, ze by to asi spravilo peknych par přes zadek a dela to uz dlouho.
Starsi byl uplne jiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.15 15:15
Já se o svoje dítě starám, to zas prr..
mazlíme se často, říkáme si jak se máme rády několikrát denně, to ano…ale jde o stresové situace, kňourání a vynucování si věcí…a v těchto situacích to prostě neumím ukočírovat.
Nevýchovu znám, líbí se mi, ale prostě jí neumím aplikovat, protože mě zradí ta trpělivost..
- Citovat
- Upravit
17.3.15 15:17
Pokud se sebou nenecháš vláčet, tak bud klidná. ono se to upraví, dcera je malá, neboj. každé děcko je jiné-jedno je hodné jak je malé a naopak. u nás to přesně vychází. třeba jak půjde do školy bude vše ok.dej jí i sobě čas, najdi si nějaký koníček at odvedeš svou pozornost. prostě ji ignoruj, přestane jí to bavit.asi si tak říká o pozornost, chce být v centru pozornosti za každou cenu, takže se nadechni a vydechni a řekni si, že není tak zle, aby nemohlo být hůř, pak se obě sklidníte a bude vše ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj. Předem se omlouvám za anonym, ale stydím se za své pocity.
Mám dvě dcery, starší 4r, mladší necelé 2r.
Mám na starší dceru vyloženou averzi, když ubližuje mladší, mám chuť jí jednu vlepit, je mi schopná říct Héhé, seš spratek a hotovo! a podobné, vytočí mě k nepříčetnosti. Mám pocit, že už se nejsem schopna moc ovládat, tak moc mě vytáčí, teď jsem třeba vzala její nové kolo, že to zkusíme, dopadlo to tak, že jí nešlo šlapat, prostě na to asi neměla sílu, nebo byla líná, tak se začala vztekat, že to kolo nesnáší, že ho vyhodí apod.,tak jsem jí čapla a šly jsme domů-samozřejmě s hysterákem. Chtěla a myslela jsem si, že bude parťák, že mi bude pomáhat s mladší, ale místo toho trpím vyloženou ponorkou vůči ní, s mladší mám mnohem větší trpělivost, víc ji bráním…večer když usne, tak si to hrozně vyčítám a vím, že jí moc miluju, ale je ráno, ona párkrát zakňourá a zaprotestuje a je to nanovo. Když jsem s mladší sama, užívám si to, když jsme všechny, mám skoro pocit deprese…vím, že to zní strašně, ale je to tak…chci to změnit-a moc! mám načtené různé knížky, vím, jak bych chtěla vychovávat, ale v praxi to uplně selhává, protože mě nasírá každé druhé slovo, které řekne…manžel jezdí domů pozdě, takže je někdy ani nevidí a já jsem na to sama-klasika. Já nevím co se sebou…jak jste se naučily zvládat emoce, uklidnit se, měla jste některá podobné pocity?
Díky za odpovědi.