Cítím se tak sama, "zelená vdova" se 3 dětmi, 7 let na rodičáku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
cítím se tak sama
Ahoj je mi 27 let a mám 3 děti už 7 let jsem doma na rodičáku. vše začalo před 4lety kdy přítel ztratil práci a museli jsme se odstěhovat 150km od rodiny a přátel. našli jsme si baráček na vesnici a přítel dobře placenou práci kde je od nevidim ddo nevidim tudiž jsem pořád sama. poslední dobou na mě dolehaj strašné deprese jak jsem furt sama do toho nejstarší začala chodit do školy tudiž se nemůžu sebrat a jet k rodině jako tomu bylo doposud.doma to moc neklape když je přítel doma řeší pořád svou práci a svoje problémi a když mu něco chci říct tak mi řekne co si stěžuju a že on vydělává a já můžu byt ráda že nemusim do práce a seberese a jede si za kamarádama do města a vrátí se v noci a já jsem zase sama. už je toho na mě moc pořád brečím a nevím co mám dělatr jestli od něj odejít ale zas co bych dělala bez peněz a zázemí pro děti. už jsem zkoušela si tu najít i kamarádku ale jsme na takové vesničce kde jsou všichni jako jedna velká rodina a samí starší lidi do města nám tady jezdí 3 autobusy za den a to ještě 1 ráno do školy 1 ze školy a jeden k večeru. už si občas připadám že jsem zralá na psychiatrii že mi tady stoho hrábne. poradte mi co mám dělat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Tak to mě mrzí, že je ti takhle smutno. Říkala jsi to manželovi, že je ti smutno? Tedy myslím tak, jak to cítíš, bez výšitek, že nemá na vás čas? Nejlepší by bylo fakt si najít nějaké kamarádky, co mají také děti, mohly byste se navštěvovat, vy byste pokecaly a děti by si pohrály. V létě pak na procházky… My jsme se taky přestěhovali na vesnici, ale musím říct, že ženský tady mě docela berou mezi sebe. Máme spoustu nabídek na nějaké akce s nimi. Děti si pohrají. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plus navíc je tu spousta akcí pro děti, je tu taková parta lidí, co pořádá pro děti různé akce, tam se člověk seznámí raz dva. U mě to jde lehce, naše dcerka totiž lidi miluje, tak mě vždy mezi ně vtáhne 
Taky chodím do knihovny, kde je taky šance se dostat mezi lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sice neporadim, ale snad ti trochu „pomuze“, ze v tom nejsi sama. Taky bydlime na vesnici, kde nemam zadne kamarady. Chlap taky do vecera v praci a vetsinou mluvi jen oni. Bus u nas taky jede 3× denne. Pak je jeste nafucenej, kdyz sedim u fb a chatuju s kamoskama, ktere bydli daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Koupit starší levnější ojeté auto, abys mohla jezdit do města, jestli nemáš řidičák, tak si ho udělat, tedy jestli na to máte, ale pro mě by to byl na malé vesnici základ a dobrá investice.
Až budeš pracovat, nejspíš ho taky budeš potřebovat, protože v malé vesničce nejsspíš práci nenajdeš a dojíždět a pak vyzvedávat děti ze školek, škol, to je bez auta někdy nemožné.
Jsem taky přistěhovaná na vsi, kde málokoho znám a bez auta bych se tady asi zbláznila… 
Třeba kámoška našla bezva partu kamarádek v mateřském centru, nebo se dá seznámit v sokole atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj 
Budes si muset asi najit nejaky konicek, ktery te opravdu chytne a najdes v nem nejaky smysl!
Ja jsem v podobnem veku, dite mam jen jedno, ale jeste male - nemluvici…Zijeme v zahranici kvuli manzelove praci a ten se taky vraci domu az pozde, unaveny. Kamaradky v okoli nemam zadne, bez auta se nikam moc nedostanu a neni to ani na poradne prochazky. Vetsinu dne tedy travim doma a za rodinou pojedu asi na podzim - do te doby jsem si dala takovy cil, ze kdyz jsem doma, muzu se aspon trochu priucit v anglictine, chtela bych si udelat mez. zkousku, takze mam aspon nejaky cil. Taky jsem zacala cvicit, ale priznam se, ze jsou dny, kdy se do toho vseho musim strasne nutit a ta samota a stereotyp me ubiji. Coz ti asi moc nepomuze, ale aspon vis, ze nas je vic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já osobně bych se postupně nabalíkovala k nejbližším sousedům, kteří by mi přišli sympatičtí. V druhé řadě bych protelefonovala jmění s manželem (jako to dělám teď, muž furt v práci, tak si pořád voláme) a nakonec bych si rozhodně pořídila auto a jezdila na výlety.
No ale určitě bych se nerozváděla jen proto, že se sama nudím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Řidičák a nějakou starší „plechovku“ a jezdit do nejbližšího většího města s kavárnama, chodit někam cvičit, tančit s dětma? A přes ně se seznámit s nějakýma matkama s okolních vesnic, měst?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám tři děti, jediná kamarádka je bezdětná a v práci, takže jí vidím 3× do roka a to už si moc nemáme co říct.
Bydlím v Praze, takže žádný venkov.
Manžel se vrací tak kolem 19hod, najíme se, pak si děti vezmou pyžama, on s nima kouká na spongeboba, vyčistí zuby a sedne si k pc
myslím, že představa společného rodinného života, veselých manželů vracejících se z práce atd je jen filmoová pitomost
tohle je život
ano, občas nemám na nic náladu, zvlášť když jsou všichni nemocní, což je vlastně stále..
samota je vlastně normální
pomáhá mi práce, a že s třemi dětmi je práce stále to víš
máš aspoň domek a nejsi limitovaná bytem
jo a už nemám rodiče, takže za vzdálenost 150km k rodině bych vraždila
Nesmutni a běž uvařit, upéct, pusťte si hudbu, zatancujte si s dětma a bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jizvíková píše:
Mám tři děti, jediná kamarádka je bezdětná a v práci, takže jí vidím 3× do roka a to už si moc nemáme co říct.
Bydlím v Praze, takže žádný venkov.
Manžel se vrací tak kolem 19hod, najíme se, pak si děti vezmou pyžama, on s nima kouká na spongeboba, vyčistí zuby a sedne si k pcmyslím, že představa společného rodinného života, veselých manželů vracejících se z práce atd je jen filmoová pitomost
tohle je život
ano, občas nemám na nic náladu, zvlášť když jsou všichni nemocní, což je vlastně stále..
samota je vlastně normálnípomáhá mi práce, a že s třemi dětmi je práce stále to víš
máš aspoň domek a nejsi limitovaná bytem
jo a už nemám rodiče, takže za vzdálenost 150km k rodině bych vraždila
Nesmutni a běž uvařit, upéct, pusťte si hudbu, zatancujte si s dětma a bude líp
To jsi hezky napsala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu, že je ti smutno, i mně by bylo, město je přece jen město. Ale dny jdou zpříjemnit a hned bude veseleji. Jak už zde zaznělo, upeč něco dobrýho, zapoj děti, vyrobte něco pro radost třeba tatínkovi.. a hned bude domů chodit s úsměvěm. Sbalte batůžek a jeďte třeba autobusem někam na malý výlet, pokud neřídíš. Nebo jdětě jen na procházku, udělej dětem stopovačku, udělejte si piknik (my to děláme běžně i v zimě, na pařezu vybalíme čaj, sváču, případně i ohříváme oběd..), možná by tě zaujal geocaching.com… A když manžel uvidí doma příjemnou a veselou ženu, bude se určitě hned zajímat, co zažila, jak bylo. A můžete pak občas podniknout i společnou večerní procházku nebo si zahrát hru. Můžeš si taky najít koníčka, který tě baví, realizovat ho a třeba si i přivydělat, pokud například ráda něco vyrábíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojda, sice mam deti jen dve a babicky tady, ale taky uz si paty rok doma pripadam strasne, obcas z toho cloveku hrabe. Za me jedine do prace, ja se chystam od zari (male budou necele dva), sice tretina platu padne na kvalitni soukromou skolku, ale me jako matce aspon nehrabne. Citim, ze praci uz nutne potrebuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alexxa píše:
Sice neporadim, ale snad ti trochu „pomuze“, ze v tom nejsi sama. Taky bydlime na vesnici, kde nemam zadne kamarady. Chlap taky do vecera v praci a vetsinou mluvi jen oni. Bus u nas taky jede 3× denne. Pak je jeste nafucenej, kdyz sedim u fb a chatuju s kamoskama, ktere bydli daleko.
Jsem na tom úplně stejně. 
Nebydlíš vedle v baráku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
naprosto souhlasím!!
Každému je občas „smutno“ - i mně, a to bydlím ve velkoměstě, vím, že je to jiné než na vesnici a město mám ráda. Mně je smutno po mojí mamince, protože náš vztah byl jako dvě nejlepší a nerozlučné kamarádky, jsem si stoprocentně jistá, že nikoho takového v životě už nepotkám. Buď ráda, že máš rodiče a můžeš k nim zajet!!
Já vždycky, když mě napadají takové ty myšlenky, jakože „co mají všechno ti druzí a já nemám“ apod., tak si začnu v hlavě vypočítávat ta pozitiva - mám práci, mám zdravé děti, mám hodného manžela, mám dobré kolegy v práci, máme na letošek domluvenou dovolenou a to moře i hory najednou…A snažím se, aby to v mé mysli „převálcovalo“ ta negativa jako např. - máme rozestavěné bydlení, manžel už na to nestačí jako doposud, i když pracant je to velikej a taky už na dokončení nemáme peníze, švagrová s bratrem nás nenávidí, s otcem si povykládat nemůžu, protože je to extrémně uzavřený a „zašprajcovaný“ člověk atd. atd…No, připomínám si prostě jenom ty dary, které můžu užívat a na to negativní se zvysoka vykašlat. Život za to nestojí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
věř mi, že i ve městě se člověk může cítit sám. Rozumím tomu, že se těšíš večer na manžela, ale on chce klid, ale tak to prostě je. Jak trávíte víkendy? Jezdíte někam na výlety? Ona ta samota se dá pak líp snášet
Já mám dvě děti, jedno postižené, jsem doma a cítím se taky kolikrát sama nebo obstarávám děti a domácnost. Zkus si najít koníček, cokoliv co tě chytne a bude bavit. Třeba jestli máte zahradu anebo se zkus tady zapojit do nějaké skupiny holek, mě to docela pomáhá, je to takové klábosení přes písmenka 
to tu samotu trochu odsune. Na schůzky s kamarádkami není moc času, ale když to jde tak si čtu, vyrábím náušnice, dělám marmelády a pak s holkama na netu kecáme jak se nám povedli, sdílíme fotky prostě babinec Ta zima je všeobecně nic moc, venku zima, děti nemocné. Ale přijde jaro a bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
