Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co děláte s dvouletými?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.4.26 22:17
Taky jsme teď hodně venku, jdeme dopoledne po snídani a vracíme se na oběd. Z aktivit doma hodně prohlížíme knížky hlavně se zvířátkama, teď ho hodně baví albi tužka zvuky zvířat nebo stavíme lego duplo. Po obědě spí tak 1,5 h a pak nám začíná kolotoč -pro ségru do školky, kroužky atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.26 22:22
@zuza92 píše: Více
A kdy varis? 
nemyslím to nejak spatne, ale ja bych taky chtela byt i dopoledne venku a prave kvuli vyvarovani mi to malo kdy vyjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.26 23:01
@Dn0712 píše: Více
Já třeba nevařím.
Oběd si nechávám dovážet a chystám až večeře - většinou minutková jídla. Často uvařím o víkendu 2-3 jídla a to nám klidně do středy i vydrží 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.26 08:38
@Dn0712 píše: Více
Mně dítě vstávalo mezi 5-6 (max), takže jsem vařila ráno a v devět už jsme byli venku. Ale byla to spíš z nouze cnost.
- Citovat
- Upravit
17.4.26 08:48
@Markéta188 Ono asi hodně záleží i na dítěti a jeho povaze. Syn nemá sourozence k sobě a tedy měl za zadkem pouze rodiče. A nějak sám se zabaví až v 5 letech. To je konečně schopen si jít a sám si hrát a něco si vymyslet bez naší aktivity a není to zbourat barák.
Jinak vymyslel tak bordel a nějakou bejkárnu, jako zníčit lišty u podlah, rozebrat roh zdi, olízat celé okno, atd…
Miloval jízdu na kole, atd… Teď už si venku „hraje“ s kamarády - jeho sociální dovednosti jsou dost jinde -. Miloval přírodu ale doma potřeboval zabavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 08:50
Holka já ti úplně rozumím já tohle dvouleté období úplně nenáviděla. 
Přesně jsem měla pocit že se se synem nedá dělat nic smysluplného… Takže se během dne dělalo tak nějak všechno a nic 
A podle mě je to všude stejné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 08:50
@Dn0712 Já jsem nevařila. Vařil manžel večer po práci (měl to jako relax) a nebo jsem něco objednala, ale pracovala jsem zase u toho.
Jinak naše dítě vstávalo v 6,00 nejpozději a od 2 let nespalo, pokud jsme byli doma (a ne ve školce a v práci) tak ten den měl mraky hodin… A má tedy stále… O víkendu už v 8.00 kolikrát vyrážíme na výlet s pofackovanou domácností 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 09:58
@Snopy123 píše: Více
Jo to také znám. 5letá neteř si také nikdy moc neuměla sama hrát. A jak píšeš - také vymýšlela blbosti. Zabaví se sama asi jen venku. Tam jí stačí voda a písek a 2 hodiny o ní nevíš, ale doma katastrofa 
Ale jako batole byla stejná, jako moje děti.
Nicméně já nevím…. Jako neočekávám, že moje 15m si bude stavět sama hodinu komínky, ale třeba ji šupnu ráno hrnek od kávy s lžičku a já mám čas udělat ranní hygienu.
Prostě formu hry beru i tohle
Možná to chce i fantazii u rodiče
Jako když je nějaká zásadová maminka, aby třeba dítě neudělalo čurbes, tak chápu, že ho musí bavit ony.
Já už na bordel kašlu.
Nechám dceru klidně půl hodiny máchat rukou v polívce a já si dám v klidu oběd.
Příspěvek upraven 17.04.26 v 10:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 09:59
Kolem dvouletého dítěte mi přišlo jakékoli rychle uvařené jídlo dobré. Vařila jsem v odpoledním spánku na večeři a následující oběd. Na oběd cokoli, co šlo vzít ven, abychom se nevraceli domů. Luštěninový salát, ovesné lívance, zapečená zelenina se sýrem, palačinky. V létě klidně jen ovoce, zeleninu s kusem pečiva, na večeři bylo teplé jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 10:21
@Markéta188 Moje poslední dítě je specifik. Hygienu jsem s ním dělala roky na rukách.
Ale tedy on si nevyhrál nějak sám ani venku. Ve 2 letech, tam to neočekávám tak nějak vůbec. Samozřejmě jsou děti které posadíš tam najdeš, tam to bude jiné. Proto jsem i psala že každé dítě je jiné a ono je to i jiné pokud má toho sourozence. (Zase srovnání od těch starších - tam jsem v podstatě nemusela zabavovat vůbec nějak později -).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 10:34
@Snopy123 píše: Více
Jo, tak to netvrdím, že takové děti nejsou.
Starší se dokázala opravdu od roka zabavit téměř sama. Mladší už je v tom také náročnější a co chvíli mi visí na noze
Ale neumím si představit, že kolem ní celý dny lítám. Prostě jsou situace, kdy ji musím nechat mrčet a nebo vymýšlím věci, které ji fakt chvíli zabaví i přes ten nepořádek kolem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 11:53
@Markéta188 píše: Více
První dcera do 5 let vyžadovala pozornost nebo alespoň těsnou blízkost mámy. Postupně se odpoutávala, ale velmi zvolna a opatrně. Kdybych ji od rána do večera měla na klíně a četla, byla by nejspokojenější. Zajít na záchod, vyčistit si zuby, uvařit bez křiku právě okolo dvou let šlo jen s dítětem v náručí nebo nosítku, nebo v době spánku. Když jsem ji nechala být a šla si po svém, buď se mi pověsila na nohu a strašně plakala, nebo bleskově vyházela všechny šuplíky, roztahala boty z botníku, vysypala koš na prádlo, rozházela hračky z krabice… Samostatně si nehrála tak, že by ji něco zaujalo a zkoumala to. Žádala interakci. A to výhradně se mnou, kohokoli jiného vykřičela. Důsledně. Nevíme, jak dlouho by to vydržela, ale když jsem šla k lékaři a vrátila se za 2 hodiny, našla jsem ji tam, kde jsem ji opustila, ve stejném křiku, jako když jsem odcházela.
Byly dny, kdy jsem se snažila uklízet a vařit se řvoucím dítětem zavěšeným na noze, ale když jsem časem neshledala zlepšení, vzdala jsem to. Později s dcerou v nosítku, ale ani to už časem nebylo ono, při úklidu je potřeba se stále shýbat, protože všude něco leží. Nakonec jsme došli ke smírnému řešení - trávit čas venku, tam není potřeba vracet všechny ty klacky a kameny na své místo a dcera nežádala tolik intenzivní pozornosti. Někdy se na hřišti vmísila mezi jiné děti a vypadala spokojeně.
Po druhém roce začala chodit na dvě dopoledne týdně do dětské skupinky, dlouho jsem tam chodila s ní, nejdřív přímo mezi děti, později jsem byla na chodbě a dělala si na počítači své. S takto postupným náběhem skupinku zvládla a ve 3 už byla na 4 dopoledne týdně ve školce. Tou dobou vzala na milost i tatínka a další příbuzné. Dnes je jí 8 a vyrovnaně jede na školu v přírodě nebo na tábor.
Druhý syn ve dvou letech nikoho nepotřeboval, spokojeně a samostatně si zkoumal, co ho zaujalo. Nevadilo mu, že jsem ve vedlejší místnosti a dělám si své, často se přidal k vaření nebo uklízení. I s ním to v domácím prostředí obnášelo spoustu uklízení, pokud dospělý jeho akci nevedl, ale obešlo se to bez nářků. I se synem bylo nejjednodušší vyrazit ven. Stačilo vypustit ho u hromady kamení, nejlépe u potůčku.
Třetí syn má teprve rok, ale už teď je vidět, že se samostatně bez obav vydá zkoumat svět a vrátí se za mnou, když potřebuje potulit, zahřát se nebo najíst. S jinými známými lidmi bez problému zvládá být, je schopný se se mnou rozloučit a nechat mě odejít.
Chci říct, že mám pochopení pro ty, co od rána staví věže z kostek a oběd si nechají dovézt. Někdy to není otázka výběru, ale nutnost, pokud si člověk chce zachovat zdravý rozum. Ti, kteří mají děti, co zvládnou samostatnou hru (klidně velmi messy, ale bez potřeby asistence), možná s nesouhlasem řeknou “ty dnešní matky nenechají dítě chvíli se nudit”, ale ona to může být jen sebezáchovná reakce na jinou realitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 11:59
@Klmarik To moc ráda čtu, že to kontaktní dítě už v 8 letech zvládne tábor.
Tomu nejmladšímu je přes 5 a právě zatím neexistuje nic jako přespání u babičky, nějakého kamaráda, nešel by ani k němu domů, atd… K sousedům chodí na rohožku (zní to divně). Velmi kontaktní dítě. Už respektuje manžela a občas zvládne s dospělou dcerou jít na procházku / pokud se nesekne a nemusí jít domů. Do skauta chodí taky, ale zatím vše mimo náš kontakt je utopie. ŠVP je zatím naprosto mimo, to by nedal ani den. Zase ale když vidím ty ostatní děti, tak nebude výjimka. Jsou tam i děti, které se stydí / bojí normálně odpovědět, zapojit se do komunity stále stejných dětí, atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 12:22
@Snopy123 Bylo trochu demotivující sledovat jiné děti, jak bezprostředně si hrají, jedou o prázdninách na týden k babičce a s kamarády domlouvají přespání. Ale nelámali jsme to přes koleno, odolali jsme všem těm nabídkám prarodičů, že to “nějak zvládnou” a dokud to dcera sama nenavrhla nebo neodsouhlasila, netlačili jsme ji do samostatných akcí, které nebyly nezbytně nutné. Postupně se to překlopilo. Z jednotlivých malých úspěchů čerpala sebevědomí. Nejdřív přespávačka v anglické školce (po konzultaci s vedením, obeznámením se situací a ujištěním, že jsme kdykoli na příjmu), pak přespání v lesní školce na zahradě ve spacáku. Potom už si troufla na víkend u prarodičů. Kupodivu to pro ni byla větší výzva než ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.26 13:10
@Klmarik tomu já naprosto rozumím a respektuji to
Ale já to myslela k tomu dotazu.
Jestli je v pořádku se dítěti nevěnovat 24/7.
V pořádku to je a pro děti i přínosné.
Když někdo opravdu vidí, že dítě bez kontaktu trpí, tak samozřejmě ho nuceně nenechám někde odložené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
