Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Andrejko, ještě pořád nad tím přemýšlím a nedá mi to a musím ještě napsat
Od nás manžel taky odjížděl, když byl malej nemocnej a neozval se celý týden a já mu záměrně nepsala. Říkala jsem si, když mu nestojíme za to, aby se ozval, tak proč já. Když pak před víkendem zjistil, že má antibiotika (poprvé), tak se zlobil, proč jsem mu to neřekla atd. Na víkend přijel a pak na další a další. A ten čtvrtý jsme se domluvili na víkendu bez dítěte a super
![]()
Držím palečky a zkus bojovat. Už nemáš víc co ztratit, můžeš jen získat. Neukazuj mu hysterku, ale pohodovou ženskou. Ať je za hysterku ta druhá - to zabírá nejlíp ![]()
Příspěvek upraven 30.01.10 v 12:30
Holky vy jste tak hodný, moc vám děkuju…Teď sedím v práci a bojím se jít domů. Vím že tam je, protože hlídá děti,ale bojm se tho, že bude mít sbaleno..Na druhou stranu by to asi taky bylo řešen…
Ráda bych ho někam vytáhla,ale myslím si, že teď o to nestojí…Navíc o víkendu nebude vůbec doma…Já si připadám jak na houpačce..jednou pohoda,říkám si, že to přeci sama zvládnu,ale pak zas přijde krize a bulím jak želva..Nejhorší je pro mě představa těch dětí bez táty..Je fakt,že on se o ně nikdy moc nestaral - myslím tím koupání, krmení, procházky..ale jinak si myslím, že je má rád…Je to trápení s chlapama…
Andrejko, tak jak to u vás včera dopadlo ?
Jednu věc ti napsala Erdnata správně- pokud ti takový chlap stojí za to o něj bojovat (
), tak i když je to strašně moc složité- snaž se nebýt před ním za hysterku- jednej s ním klidně,věcně bez emocí, s úsměvem. Jakmile budeš hysterická, uplakaná, křičet atd., tak tím nahráváš do karet jeho milence (jen ať je za hysterku pěkně ona, ať ona na něj tlačí, ne ty) ![]()
Jinak já když jsem svého ex odstěhovala k milence- tak když potom cca za půl roku (těsně před termínem rozvodu)zjistil, že mám přítele, tak začal šílet- strašně moc se chtěl ke mně vracet- prý si uvědomil, jak mě miluje a k ní že nic necítí,všechno si rozmyslel atd…- a když jsem mu řekla, že NE, tak zůstal dál u svojí milenky. Ta o ničem dodneška neví a jsou spolu doteď. ![]()
Ahoj Káťo a holky, tak to dopadlo tak, že jsem mu řekla, že pokud se rozhoduje mezi mnou a ní nebo prostě mezi dalším naším osudem, tak ať se na čas od nás vzdálí a jde si to srovnat v hlavě někam jinam. Takže dneska po obědě odjel…Řekl mi, že to nemám brát tak, že by odcházel ode mě,ale že si oba potřebujeme od sebe odpočinout a promyslet si co dál.Napsal mi i docela hezkou sms …tak vám nevím…mám strach,že bude s ní…Vůbec nevím, co dál…Navíc ještě ke všemu budu mít narozky a nevím, jestli přijede..Je to těžký, hlavně, když jsou v tom děti…
A jak válčíte vy ostatní???papa
Ahoj andrejko,
tak ti zkusím napsat, jak to probíhalo u nás, já totiž byla bohužel na té straně té milenky, což je ted jedno, jen chci napsat, že on se svou ženou to tehdy měla taky tak nějak podobně, začal si se mnou a když to trvalo už 2 roky skoro, tak už to nezvládal hrát na dvě strany, což chápu, muselo to být velmi vyčerpávající, chodil do práce, do toho začal podnikat a k tomu se musel věnovat manželce, aby nepojala podezření, ale zároven být se mnou, protože se do mě asi taky svým způsobem zamiloval…
No a já jednu chvíli mu dala nůž na krk, protože jsem konečně chtěla normální život a právoplatného přítele, eventuleně manžela…on se stále neměl k ničemu, tak jsem si začla hledat někoho jiného, na něj nemít čas, ale on to strašně špatně nesl a zřejmě to šlo na něm poznat už i doma protože tehdy ho poprvé manželka vyhodila…on samozřejmě šel ke mně, ale mi řekl, že od ní odchází kvůli mě, takže jsem byla v sedmém nebi, ale protože mi lhal, tak s ní byl neustále v kontaktu( bohužel musel být, byli manželé, měli společné záležitosti ohledně peněz atd. ( společný účet, společné auto atd…)
No a v té době se ze mě stávala ta hysterka, kdy jsem mu šacovala mobil a kapsy a šílela z jejich společných sms…po měsící to mé hysterčení nevydržel a zase se k ní odstěhoval nazpátek…načeh ho ona zas po měsící vyhodila zpět, protože už se zase scházel se mnou…nedokázala jsme mu prostě říct na rovinu a dost a odejít a už se nevracet…tehdy to ještě nešlo:-(
trvlo to tak asi půl roku, kdy vyloženě lítal mezi náma dvěma ( ted už je mi to k smíchu, ale tehdy to bylo strašné, hlavně ta nejistota, když nebyl doma a mi tvrdil, že byl v práci, nebo něco podobného…ted už vím, že z 90% opravdu byl s ní…prostě vždy dával přednost té, se kterou zrovna nebydlel…
po takovémto šíleném půlroce, kdy ho ona opět vyhodila, tak prý už nadobro zůstává se mnou…stále jsem nevěřila, prohlížela mobil, pc, no, byla jsem možná až paranoidní…každopádně do toho samozřejmě fungoval pravidelný sex a tak se stalo, že jsem otěhotněla…( podotýkám, že on s manželkou děti neměl, dokonce tvrdil, že nemůžou mít, protože on je neplodný…no, evidentně fakt není:-)
když jsem byla ve 4 měsíci, tak mě teprve seznámil se svou matkou…a vůbec rodinou…nesnášeli mě od začátku…což chápu, ale vadí mi to, že se přetvařovali…ale možná jim křivdím…těžko říct a ted už po tom pátrat nehodlám…
Každopádně i v té době měl neustále nějakou „práci“ a já vím, že byl s ní…
Týden před vánocemi, když jsem byla v 5. měsíci odešel a vrátil se k ní…
Jo, ještě mě i mým rodičům tvrdil, že má před rozvodem…předpokládám, že ho neměl v plánu ani náhodou…ale, když to řekl, i našim, tak jsem tomu prostě o to víc věřila, no, sekla jsem se..
On potom zase za mnou tajně chodil, ale to už jsem se fakt snažila odolávat, psychicky jsem na tom byla fakt blbě, navíc těhotenské nálady, do toho jsem musela chodit do práce, abych utáhla bydlení…
po necelém měsíci jsem ale začla jeden večer krvácet, skončila ve špitále…malá se narodila o 2 měsíce dřív…párkrát tam za mnou byl, chtěla jsem projednat věci na malou, at mi aspon pomůže, když už mě takhle nechal na holičkách..moc se k tomu neměl, ale nakonec něco obstaral…ale vždy ta návštěva skončila hádkou, chtěl malou pochovat, já mu to ani náhodou nehodlala dovolit…
každopádně až v té době mi opravdu došlo, jaký je…já málem bojovala o život malé a on se vůbec nestaral…a v té chvíli jsem přešla ze zamilovanosti do stádia nenávisti…došlo mi, že být tehdy doma sama, když jsem začla krvácet, což jsem samozřejmě bývala většinou, tehdy se naštěstí stavil bratr a ihned mě odvezl do nemocnice…no, mohlo by to dopadnout i tak, že bych třeba o malou přišla a to bych ho asi opravdu šla zabít…
No, ted jsem už dostala úplně někam jinam…jen jsem chtěla, at víš, kam to může zajít až s tou milenkou…každopádně ti chci teda poradit to, co praktikovala ta jeho manželka…jak jsem již psala, já( tedy milenka) jsem byla hysterická, nedůvěřivá, ale ona se naopak chovala klidně, vycházela mu vstříc, kdy něco potřeboval, stále něco nevinného potřebovala ona…( např. zabouchla si klíče od bytu, když spěchala ráno do práce- takže musel jít odemknout a zavezl do práce…)no, pak potřebovala půjčit auto…bylo jejich společné, takže zase se museli sejít…no a spousta dalších věcí, ale vždy byla klidná a ozývala se nepravidelně…třeba jednou za týden, ale já coby milenka měla samozřejmě podezření každý den a byla protivná každý den a hlavně jsem na něj tlačila kvůli rozvodu…takže možná nakonec byl raději s ní, než se mnou…
takže snad jsi to vůbec celé přečetla a něco si z toho třeba vzala…
za sebe bych s ním už být nemohla, ale z výše uvedené zkušenosti je i možné to, že mu milenka začne lézt na nervy a on se vrátí k manželce a bude sekat latinu…každopádně pokud by se stalo, nastavila bych pořádné hranice!
Ale taky to záleží i na tvé povaze, jestli jsi schopna znovu uvěřit, že už to nikdy neudělá, já bych třeba nemohla, ale třeba manželka toho mého „milence“ má jinou povahu a zřejmě toho schopna je…
tak či tak, přeji hodně štěstí, pevné nervy, zachovat klid, úsměv na rtu a věřit v lepší zítřky
…ale hlavně, at to nepoznamená nějak ty děti:-(
nepřihlášená jeanette
Ahoj,
tak pisu podruhe, neb napoprve jsem zapomnela byt anonymni. Uzavreni je poslano administratorum. Tahle diskuze zustane a zaklada se nova. Takze kdybych nekoho zapomnela vpustit, tak obcas mrknu sem, abych vas doplnila. Dal napisu az v uzavrene skupine.
Andrejko - cokoliv bude lepsi nez to co zazivas ted. Ja mam treba ted strach vubec tu dalsi sanci dat, protoze se bojim znovu spadnout na dno. Jeste jsem ani nezacala jist a nevim, jak bych nesla dalsi zklamani.
Terik
pokud mě chcete mezi sebe
, tak bubu ráda, když tu terik nebo někdo, kdo se v tom vyzná popíše, jakým způsobem se do té uzavřené diskuse dostat,
děkuji ![]()
jeanette
urcite te bereme, akorat jsem technicky antitalent, takze jedu pokusem a omylem…ted jsem vam rozeslala pozvanky do skupiny, takze by vas to tam potom melo pustit.
Nektere jsem bohuzel pridat nemohla, protoze nepouzivate pri podpisu svuj nick, takze tam by pomohlo, pokud budete potom prihlasene pod svym skutecnym nickem, najet na skupinu a poprosit me o schvaleni. To je asi nejjednodussi forma.
Ja za chvili frcim do Breclavi za psycholozkou…doufam, ze cestou nezkolabuju, s jidlem je to porad na nic. Ona se vcera dostala k otazce, kolik jsem zhubla a potom okamzite zacala jednat…takze to je asi blbe.
Jejda, jeste nez jsem odeslala, tak pribyla jedna mamina. Urcite je dobre, ze jsi ho vykopla. To moc obdivuju, jako tehotne mi to muj muz nedelal, ale pokud se dobre pamatuju, tak tu je ve stejne situaci Kopytko.
Jen za me, co bych delala ja. Rozvedla se, vyridila si alimenty at mam aspon nejake penize, a myslela jen na sebe a deti. Vim, ze se to krasne radi, ja mam taky dny, kdy i pohled na deti boli, ale oni za nic nemuzou a potrebuji aspon mamu, kdyz uz tatinci nemaji dost zodpovednosti. Samozrejme netusim, jak to mas s bydlenim, financema, babickama, atd. Ono to je dost komplikovane…
Terik
zase ja…pokud nemuzes spat a jsi tehotna, okamzite vyhledej odbornou pomoc, jsou casto bezplatne poradny. To neni sranda. Ja si muzu dovolit nespat, mam deti skolkove, umi privolat pomoc, kdyby neco. Ale u tebe nejde jen tak brat neco na uklidneni, kvuli mimi. Proto nevahej a hned v pondeli bez k odbornikovi.
Terik
jsem tu poměrně nová a moc nevím co kde zmáčknout žádnou další diskusi nevidim. BOHUŽEL bych taky chtěla poprosit, jestli se nemůžu přidat..
v menu kliknes na skupiny, potom uzavrene skupiny a my jsme hned nekde v horni casti. poslu ti pozvanku, kdyz jsi zadala nick.
Terik
ahoj holky, moc díky za reakce…jsem zvědavá, jak to se mnou dopadne. A jak tu někdo z vás psal, že nemůže jíst, tak jsem na tom tejně..Já už zhubla 5kg, takže mám teď sotva 50kg, což je už děsný. pohled o zrcadla je nechutnej…
Jo a prosím vás, mě žádná pozvánka nepřišla a moc ráda bych šla mezi vás?? Co mám dělat?díky…
aha, tak už jsem e podívala, co psala Terik a tam je návod…tak to vidíte, jak jem pozorná
jdu to zkusit
ahoj holky, objevila jsem tu toto téma a nedá mi to nenapsat: My byli s manželem 10 let když jsem otěhotněla a v 6.měsíci zjistila,že má milenku. Prostě najednou začal chodit na squash,bruslit, zdržel se v práci…a ke mně byl zdrženlivější. Pak jsem vlezla do mobilu a icq a bylo to jasné. Příčilo se mi to, myslela jsem, že bych to nikdy neudělala, ale byla to jediná možnost důkazu, sám nepřiznal nic. Řekl mi, že mě má rád a nechce mě ztratit, ale že už k ní asi taky něco cítí…dala jsem mu 14 dní na ukončení a pak zjistila, že to pokračuje…pak zase lhůta a opět. Ale doma byl pozorný, snažil se…tak jsem mu řekla, že jediné východisko vidím v poradně. Nadšený nebyl, ale šli jsme tam. Paní mi řekla, že mě rád má, chce to doma zachránit, že rozumově to chápe správně, ale že mu ještě mám dát čas na citovou stránku a nebo se sbalit a odejít hned. Že už jsem toho udělala dost a sebe zničit nemusím. To už byla na světě malá a měla 4 týdny. Půl roku jsme spolu nespali. Byly to hrozný muka, nespala jsem, do jídla se musela nutit…nakonec jsme to zvládli.Teď jsou to 2 roky a doma je to fajn-malou zbožňuje, ke mně se chová hezky jako dřív, my se taky nikdy nehádali ani nehádáme. jen mě mrzí, že je to prostě ve mně, takže mu už nevěřím, i kdybych chtěla sebevíc a trochu se bojím, aby to někdy nepřišlo znovu. To už bych se opravdu sbalila a odešla. Vím, že se říká, nemysli na dítě, na majetek, rodinu apod., ale my stavěli, sama jsem měla rozvedené rodiče a tak jsem stejně všechno toho brala v potaz. Manžela mám ráda i po tom všem, jen prostě bohužel důvěra je pryč. On ví, že to byla jeho jediná šance, tak doufám, že si to bude pokaždé uvědomovat.Sám od sebe teď nechodí nikam,tak 2krát ročně na akci z práce,jinak se fakt věnuje rodině.
takže vám všem držím palce, ať to dopadne jakkoli, abyste na konci byly šťastné !
Dřív než se mně to stalo, jsem si nedokázala představit kolik bych dokázala odpustit, kdy se mě někdo zeptal, asi bych řekla, že z to všechno, bych ho poslala někam…a vidíte, člověk si to musí zažít,aby věděl jak by reagoval…