Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vykašlete se na to. A stejně tak je zbytečné se furt ujišťovat, jestli se těší. Většina dětí nebude umět číst.
Tak jako tak budou probírat čtení od začátku a ty co už to umí se budou nudit.
Dcera tedy číst uměla, psát tiskacím také, ale psacím ne. Nic jsem ji nedrtila, ale ona měla hrozně ráda hračky typu „ukaž mi, kde je písmeno…“
Rozhodně se nenudila. Úchop tužky o. k. a naštěstí neměla učitelku, co o takových dětech „ví své“. Asi byla divná, tlusté pastelky nechtěla u dětí ani vidět. (Pardon, ale předchozí příspěvek byl velké zevšeobecnění.)
Předpokládám, že dcera se tiskacím podepíše, tak neboj, ony ostatní děti nepíší o moc víc. Číst se naučí.
Ahoj, náš syn půjde do školy teprve příští září. Momentálně doopravdy umí všechna velká tiskací písmena, ale nespojuje, takže nečte…maximálně nějaké tří písmenné nebo čtyř písmenné, jednoduché slovo. Nikdy jsme ho cíleně neučili, nenutili, on se prostě sám ptá a chce. Souhlasím, že rozhodně není nutné, aby četla. Já bych spíš uvítala, kdyby náš junior pořádně mluvil (bohužel „patlá“), než aby četl. Cvičíme poctivě, ale hlavně r a ř mu zatím prostě nenaskočilo.
Naše dcera taky čte, píše a počítá. Ale chtěla bych upozornit, že není naučená od nás. Prostě jí to začalo zajímat: jak se píše moje jméno, co je to za písmeno.
Počítat se naučila na „hrách“,
V dnešní době už dítě co toto umí číst, psát a počíta už není rarita a dle mého soudu je jen na učiteli, aby se na to připravil a s dětmi i takto pracoval, ne?
Kami čte jednoduchá slova a nebo vždy dvě písmena LE, SE atd…ale u delšího slova si slovo s tímto nespojí-jinak písmena zná všechny, abecedu odříká cca do půlky. Když se ji slovo hláskuje tak ho napíše(tiskacím),spíš trénujeme čárky, klubíčka atd-na uvolnění ruky. Počítat umí sčítat a odčítat do 10 a teď trénujeme přes 10,občas ji to jde samo, občas ne-nehrotíme to, od toho je učitelka. Učíme se s ní, jen když chce ona, sama se dost zajímá, rozhodně ji nenutíme.
Jinak do školy se taky netěší. Máme ještě dceru co jde do 9té třídy a není to zrovna studijní typ, vidí denně, jak se s tou starší handrkujeme, jak má udělat toto a tamto, že známky jsou bídný atd…Prostě vidí, že škola je „vopruz“
Obvykle jsou ve třídách tak dva až tři čtenáři. Ostatní děti číst neumí stejně jako tvoje dcera. Za dva měsíce bys docílila leda toho, že by písmenka z duše nenáviděla, což by nemusel být ten nejlepší počin do první třídy, nemyslíš?
Jestli se těší.. vždyť neví, co je tam čeká, na co přesně se těšit. Jako jo, budou se tam učit to a to, noví kamarádí, učitelka, ale podle mě si to neumí představit úplně. Taky mezi dětmi chodí určité drby o škole, třeba že se tam špatně vaří, musí brzo vstávat.. což bývá pravda, ale netýká se to třeba všech ![]()
Umí se aspoň podepsat? To se učí už ve školce, kde určitě měli nějakou předškolní přípravu a to by mělo podle mě stačit. Případně je spousta časopisů, nejznámější asi Sluníčko, které je zaměřené částečně i na tyhle děti.
Nic bych ji naučila, ať se nezasekne…kup ji takové ty cvičné sešity pro predskolaky a třeba ji to bude bavit
Můj malej umí uz scitat do deseti, i anglicky, umí větší menší rovná se a takové blbiny, AkorÁt on prostě od malička miluje čísla, ale úplnou radost z toho nemám, protože on je ten typ co pořád všechny poučuje, takže bojím, ze to bude neoblibeny sprt ![]()
Pro uklidnění, nám učitelka na prvním aktivu zdůrazňovala, ať hlavně děti neučím číst a psát. Důležitější je, aby byly samostatné. Zní to banálně, ale každý rok prý mají děti, co si neumí zapnout zip, udělat kličku atd. Dále neumí říct, že něco potřebují. Vím, že jsou děti, co psát umí.
Dál řekla, že pokud pokud možno nepodporovat psaní, protože se to děti většinou naučí špatně a pokud si to zafixují, tak je to hrozný problém.
Jinak dcera nečte, ale zná všechna tiskací písmenka (malá ne) a umí se podepsat, to se učili ve školce. Sama se naučila sčítat a odčítat do deseti. Čísla jí vůbec zajímají a baví jí to. Psát ji neučím, ale děláme hodně pracovní sešity pro předškoláky, aby se jí uvolnila ruka. Různé čárky, kličky atd. To nám doporučili i ve škole, abychom s dětmi trénovali. Každý den chvilku. Dceru to i baví.
Jestli jí chceš něco učit, tak zkus třeba slovní fotbal - to by umět měla - rozeznat první a poslední písmenko ve slově. Někde to zkouší u zápisu. Dcera se takhle naučila rozložit si krátká slova (př. pes) na hlásky a to je základ pro psaní i čtení. No a potom hlavně uvolňovat ruku, různé pracovní sešity.
Také mám doma předškoláka, od září jde do školy. Písmenka umí. Umí se podepsat. Napsat děda, babička, máma, táta. Slova napíše, ale to ji musím diktovat písmenka. Ale sama slova nečte, neumí spojovat, já ji do toho nenudím ani neučím. Co ji baví je počítat a s čítá a odčítá do deseti.
Mám doma taky ptedskolaka. Podepsat se umí už asi dva roky. Zná všechna tiskací písmena, učí se pár psacích + spojovat. Máme za sebou cca 1/4 slabikare. A v matice počítá do 20, teď trénujeme přechod přes desítku. Ale jeho to baví a zajímá se o to sám.
Mám doma tři děti - dvě před nástupem do školy uměly číst a tiskace psát, jedno bylo písmenky naprosto nepolíbeno a nebylo schopno hrát ani ten zmiňovaný slovní fotbal, protože jednotlivé hlásky ještě neslyšelo. jestli tě to uklidní, do školy nechtělo jít žádné z dětí a čtenáři svoji dovednost maskovali v naději, že když budou blbé, mohou zůstat ve školce
ve škole četla vždycky cca třetina třídy, takže učitelky si se čtenáři uměly poradit a zároveň bylo pořád hodně těch, co uměly naučit.
s učením čtení nemám zkušenosti, nevím, jak to probíhá ve školách, kde se slabiku, u nás se učilo číst po písmenkám. tam je důležité nejdřív slyšet jednotlivé hlásky ve slově, tedy rada, abys s holkou hrála slovní fotbal, je fajn. pokud to zvládne. nejmladší kluk se naučil číst díky logopedii, kde s ním logopedka právě trénovala, aby hlásku ve slově slyšel a mohl se na ni soustředit a napravit ji. nejstarší holka se naučila číst s dětským časopisem, tehdy nově vycházel nějaký se hracími kartami s písmenky, na obalu byla panda, krokodýl a ještě nějaké zvíře a dodneška si vzpomínám, jak se mohla nad úkolem vzteknout, protože NEslyšela hlásky, čili NEmohla splnit úkol… a pak najednou ji to v hlavě přecvaklo a v tu chvíli četla. to samé prostřední - v první třídě ještě v říjnu hlásky ještě neslyšela, i když to ve škole opravdu trénovali i doma to s ní promrskávala starší sestra, a pak najednou jako by někdo v mozku přehodil páčku a už to jelo ![]()
Povím to ještě z jiné stránky, když jsem šla já do první třídy, tak jsem číst uměla (psát mi nešlo, ale čtení mě moc bavilo už tehdy) a byla to tedy pěkná pruda.
V prvních letech byla čeština snad nejčastější předmět a samozřejmě se jelo podle těch nejpomalejších a těch pár, co jsme číst uměli, jsme se kousali nudou.
Takže žádnou paniku. ![]()
Rada z praxe: Důležitější než znalost písmenek je u nástupu do školy samostatnost v sebeobsluze, včetně zipů a tkaniček. Většina dětí se akorát umí podepsat, např. Pavel se podepíše PÁJA apod., žádné složitosti. Pokud chceš něco trénovat, tak dělení slov na slabiky a analýzu 1. hlásky, ale vše formou hry. Dohlížej na správné držení pastelky při kreslení (optimální jsou ty silné trojhranné).
Zdravím. Měla bych dotaz, dcerka je předškolačka a momentálně říkala že se netěší do první třídy. Ptala jsem se proč a prý že skoro všechny děti už čtou a píšou a ona že to neumí..Vím že fakt nějaké děti ze školky už umí psát a něco asi i přečtou..Tak ať nevím jestli mám dceru přes prázdniny učit písmena a učit jí číst, aby se nebála že tam bude jediná co to nebude umět..A nebo se na to vykašlat..Dcera moc neposedí, je hodně živá a do nějakého učení písmen bych jí musela nutit. Navíc ani nevím čím začít. nejsem učitelka..Jestli koupit slabikář, nebo jí postupně učit abecedu..Jak je to u vašich předškoláků? Díky