Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co s matkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.6.11 17:56
A to jsem ještě zapomněla napsat ( v rozčilení, protože ty staré rány jsou ve mně pořád )když mně manžel přivezl z prvorozeným synem z porodnice, zavřeli jsme se do pokoje a chtěli si vychutnat to naše štěstí, jen se na něj dívat. Jen jsem ho položila poprvé do postýlky,rozrazili se dveře a s mámou v čele tam vtrhlo 6 bab z baráku a z toho jedna měla zápal plic. Jakmile nás máma viděla, že vystupujeme z taxíku, tak se ještě smála, že jsem v autě klečela, jelikož jsem po těžkém porodu nemohla sedět, a letěla po celém baráku a všechny své kamarádky svolala, at se jdou hned podívat na miminko, tak se nahrnuly všechny. Mně normálně odstrčila od postýlky a ukazovala ho, jako by ho sama porodila a pak přede všemi řešila, jak moc jsem šitá, a dokonce at TO UKAZU !!!! Manžel jí vyhodil z pokoje, protože jsem se rozbrečela, už jsem prostě nemohla to vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.11 17:57
lenulik píše:
Vím, že je to hrozně těžké, ale zkus se od ní odprostit a žít jen a jen pro svou rodinu. Já to před lety nedokázala a kvůli mámě skončila na antidepresivech, stále jsem jí měla ráda a chtěla to zachránit, věřila, že se to změní. Také si ke mne nenašla vztah, byla jsem jen přítěží, což mi dávala okatě při každé příležitosti dost znát, už jako malé mi říkala, jaký jsem hrozně uřvaný hajzl ( cca si to pamatuji od mých 5 let )a hlavně- že za všechno můžu já, protože jsem se narodila. Mám o 12 let starší sestru, a upřednostnovala jenom jí, stále mi to otloukala o hlavu, jak ona je hodná, tichá, dobře se učí a já že jsem zmetek. Nevyšli jí čtyři manželství ( stále s tím jedním, mým tátou )Byla absolutně " vnitřně rozháraná, nevěděla co chce, jednala impulsivně, co se zrovna v tu chvíli hodilo, takže si 4 krát vzala toho samého. Já tátu měla ráda a bylo mi ho hrozně líto, jak mu vždycky dala naději a po roce si to zase rozmyslí a vyhodí ho. Táta chodil brečet ke mně ( už jako k malé ) co mu to máma dělá, já na ní pochopitelně měla vztek a v pubertě zdrhala z domova, co to šlo, a zase jsem byla ten hajzl, narozdíl od sestry. Byla také hrozně falešná, když ze mně chtěla něco vytáhnout, tak otevřela lahev ( už jsem byla skoro dospělá )a sladké úsměvy, miloučká, že si uděláme hezký večer a já štastná, že se to konečně zlomilo, že mne bere jako sobě rovnou, jsem jí naivně svěřila i intimní věci, nebo jsem se jí svěřila i to, jakou cítím křivdu vůči sestře, jak jsem neštastná a hned druhý den volala sestře a všem známým, a všechno jim řekla !! Když byli mému synovi 4 roky, tak jsem s ní jela na týden na dovolenou, pořád jsem věřila, že se to nějak urovná, že jí to dojde, a tajně tam pozvala druhý den i sestru, aby tam byla s námi taky a mě se synem si vůbec nevšímala, neustále si šeptaly a pomlouvaly. A když nám syna jednou ( a naposled ) hlídala, byli jsme s manželem pozvaný na svatbu, synovi byl rok a zrovna byl v televizi její oblíbený seriál a on brečel, tak mu nacpala 8 histepsů a kluk v bezvědomí. I když jsme pak měli svůj byt, tak mi dělala hrozné naschvály. Věděla, že nesnáším, kdyby mi na miminko někdo šahal neumytýma rukama, a vyloženě schválně hned z autobusu letěla k dcerce ( novorozenec )a ještě koukala, jestli to vidím a začala jí šmatlat po obličeji, když jsem jí hnala do koupelny, tak se na mně opovržlivě koukla, že to přeháním a že teda radši na ní šahat nebude, než aby si musela mýt ruce !! A pak čekala, až se otočím, a schválně zase matlala a ještě schválně nad postýlkou kašlala, úplně to ze sebe tlačila, jen aby mi ublížila. A ten ironický škleb, jako že jsem úchylná na čistotu, kroutila očima, jaký jsem cvok a smála se tomu. Po jejím odchodu jsem desinfikovala celý byt. Zní to špatně, ale klid nastal po její smrti před deseti lety. Tak zakladatelko - zkus se odpoutat, já si nesu svou křivdu dodnes, a to už budu zanedlouho babičkou. Tenkrát jsem to nedokázala,chtěla jsem za každou cenu mít normální maminku, dnes to vidím úplně jinak.
Tak to je taky dost hrozný..asi nezbývá, než se od ní opravdu oprostit..je to pro mě sice strašně bolestivé, ale třeba s odstupem to budu vidět jinak..pořád jsem doufala,že taková ve skutečnosti není, ale bohužel jsem se asi pletla 
- Citovat
- Upravit
26.6.11 18:13
Já vím, je to opravdu těžké a bolestivé, říct definitivně a dost. V povědomí stále doufáš, že se stane zázrak a bude vše dobré. Já to měla také tak. A i když obě víme, že nám ubližovala ( u tebe ubližuje ) tak přece jen, je to máma a ta láska tam je. Psychložka mi jednou řekla, když jsem k ní před lety chodila, že mámu změnit nemohu, ale mohu změnit svůj pohled na ní. Takže - změnit sebe a odpoutat se a netrápit se, s čím nehnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 18:23
Tak jak píše lenulik… 
Ještě bych dodal: chceš svůj život? Odstěhuj se. Chceš být psychickým otrokem? Zůstaň tam, kde jsi. Nic mezi tím nevidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 18:29
Ahoj, máme to stejně, akorát můj táta mámu opustil. když mi byli čtyři. Samozřejmně táta je hajzl, jeho nynější žena štětka a to i skoro po třiceti letech. Já jsem hovno u cesty, nikdy jsem bez ní nic nedokázala…bla, bla…však to znáš. Já se tedy odstěhovala a to dost dalek. Nemůže mojí rodinu nijak, než přes internet ovlivňovat. Na dálku máme celkem pěkný vztah, ale nemůžu k ní jet bez partnera. To je zase nejchytřejší a můj partner je idiot, že se mnou vůbec je…no to je na dlouhé psaní 
vše spočívá v tom, se s tím alespoň trošku smířit. Já jsem zašla na kineziologii a rodinné konstelace, chodím tam už téměř rok, je toho ve mě hodně, ale za ten necelý rok jsem úplně jiný člověk a spoustu věcí vidím jinak. Jestli máš k těmto věcem trošku důvěry, doporučuji!Klidně napiš SZ jestli těněco zajímá
ddržte se a měj se faj M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 18:48
jako by si mluvila o mé drahocené matince 
až na pár bodu já ji navařila atd. ale jinak velmi podobné mě ovšem hrneček přetekl a už jsem jí rok neviděla a vubec my to nevadí ba naopak konečně mám klid a hezky se my dýchá nemá to cenu a ona se své chování nikdy neuvědomí takže to nemá smysl má své on -line kamarády ti mají jistě o ní mínění jiné samozřejmě protože se sněmi vídí jednou za pár měsícu ale žít oni sní nemusí no takže si myslí že je vlastně skvělá a zároven chudinka nepochopená rodinou která se sní odmítá stýkat má dcera jí nezná a syn zbožnoval vždy dědu k babičce nikdy nějak nebyl proč taky ona se kněmu taky nikdy neměla 
hodně sil a asi nejlépe udělat tlustou tečku a žít dle svého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 18:58
Jenže já jsem " prohlédla " až po její smrti,když už nebyla naděje na urovnání vztahu, do té doby jsem se pořád snažila o zázrak, odpouštěla, trápila se, po každé její návštěvě brečela, co mi zase dělala za schválnosti, vlastně jí i nenáviděla, jaká je falešná, nenáviděla jí za to, jak se vítězně smála, když jsem jí " neuhlídala " a mohla mi oblemcat miminko ( i v chřipkové epidemii )a jak jsem z toho byla zničená. Dokonce jsme měli jednou šanci v roce 87 " utéct " do Kanady, vše zajištěné, a máma mně začala psychicky vydírat, že mámu mám jen jednu, že mne miluje, co by si beze mne počala, že bude jednou umírat sama,že už je stará a nemocná, že už se nikdy neuvidíme,že jí seberu milované vnoučátko,každý den mi brečela do telefonu, prostě mě to drásalo nervy a nabídky jsme nevyužili. Byla jsem takový naivní blbeček a uvěřila jí. Bylo to jako na houpačce,rozumová nenávist bojovala s přirozenou láskou k mámě. Navzdory všemu jsem o ní nechtěla přijít, a dnes to vidím úplně jinak a zachovala bych se také jinak, ale po bitvě je každý generál. Proto si dnes nesmírně vážím své rodiny, oslavili jsme již stříbrnou svatbu, a jsem štastná, že jsem se naprosto odprostila od skutečností a křivd a vymanila z neustálého psychického teroru. A mohu přiznat, že si pamatuji naprosto přesně den, kdy zemřel můj milovaný pes, ale datum, kdy umřela máma, nevím. A neví to ani sestra…boží mlýny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 20:48
Ahoj zakladatelko,
na tohle je jediná rada. Přestaň s ní komunikovat a stýkat se s ní. Myslím, žes jí dala šancí mnoho a vždy se to obrátilo proti tobě. Někdy to prostě nejde a nepůjde. Ona se nezmění a ty ji budeš dělat otroka pořád. A stejně se nikdy nezavděčíš, stejně budeš pořád ta špatná!!
Myslím, že je na čase začít žít svůj vlastní život a ji z něj vynechat. Odstěhuj se co nejdál a změň si telefonní číslo. Prostě ji ze svého života vyškrtni. Už jsi toho od ní vytrpěla dost, nemyslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.11 18:37
Ahoj
Ahoj zakladatelko,
tak snad jen krátce. Mám naprosto to samé, snad výrazivo ještě hrubší - svině atd… V době prvního těhotenství jsem pro svůj klid změnila číslo mobilu a toto moje číslo nemá dodnes. Osobně jsem ji viděla naposledy někdy vloni a už zásadně nevyhledávám. Vím že je nějaká komunikace s mým mužem (on je naivní, chvíli ona je slušná a pak i jemu vynadá do hajzlů). Řekla bych nějaká kombinace psychické poruchy, pocitu nespokojenosti se svým životem, o to větší snaha zasahovat negativně do toho mého, hlavně ať já nejsem spokojená…Takže já už mám v sobě za ta léta nějaký zásek a ji jsem úplně ze svého života vytěsnila, neboť jakýkoliv kontakt na mě působí nedobře. Doporučuji tedy to samé, ukončit kontakt, i když je to tvoje matka, ale Ty sama musíš být v pohodě pro sebe a svoje okolí, pro ty, kterým na Tobě opravdu záleží a kteří Tě mají opravdu rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rockmam
3.1.13 11:00
Mužeš se mi ozvat?
Ahoj. Mám podobný problém a chtěla bych si s někým vyměnit tyhle hrůzné prožitky. Můžeš se mi ozvat? rockmam@seznam.cz nakonec se tomu snad zasmějeme. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.7.13 18:04
Ahoj holky, mám celkem psychický problém s vlastní mámou. Všechno začalo po porodu mé dcery. Máma je ke mě hrozně citově chladná, vůbec se s ní nemůžu o ničem pobavit, jen všeobecné povrchní věci, myslí a je zahleděná jen dost do sebe. Věřím, že mě má snad i ráda, ale chodá se divně, občas se mnou manipuluje jako blázen skrz věci kolem mé dcery.
1. Brala jsem homeopatika speciálně pro mě připravené a bylo to o hodně lepší, ale snad si říkám, že je nemůžu brát nonstop?
2. Chodila jsem na rodinné konstelace, moc mi to pomohlo, když se prožíval příběh, kde figurovala moje máma, tak to se mnou ani nehnulo, jediná slza neukápla, prostě nic. Jen jsem to prožila a to bylo všechno.
Teď už mě napadá, že snad budu muset zajít pro nějaké antidepresiva nebo nevím. Neporadili byste mi třeba dobrého psychologa nebo něco někoho, kdo by mohl pomoci. Dost mě to trápí, když je mi těžko, tak se to projeví později i na zdraví a už tohle nechci.
Mluvit s mámou o problémech nejde, ona nechce, tvrdí, že ona nemá žádný problém, cítí se ukřivděná, ublížená, přitom už s ní ani jedna z dcer nekomunikuje na nějaké běžné úrovni.
- Citovat
- Upravit
20.7.13 18:16
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mám celkem psychický problém s vlastní mámou. Všechno začalo po porodu mé dcery. Máma je ke mě hrozně citově chladná, vůbec se s ní nemůžu o ničem pobavit, jen všeobecné povrchní věci, myslí a je zahleděná jen dost do sebe. Věřím, že mě má snad i ráda, ale chodá se divně, občas se mnou manipuluje jako blázen skrz věci kolem mé dcery.
1. Brala jsem homeopatika speciálně pro mě připravené a bylo to o hodně lepší, ale snad si říkám, že je nemůžu brát nonstop?
2. Chodila jsem na rodinné konstelace, moc mi to pomohlo, když se prožíval příběh, kde figurovala moje máma, tak to se mnou ani nehnulo, jediná slza neukápla, prostě nic. Jen jsem to prožila a to bylo všechno.
Teď už mě napadá, že snad budu muset zajít pro nějaké antidepresiva nebo nevím. Neporadili byste mi třeba dobrého psychologa nebo něco někoho, kdo by mohl pomoci. Dost mě to trápí, když je mi těžko, tak se to projeví později i na zdraví a už tohle nechci.
Mluvit s mámou o problémech nejde, ona nechce, tvrdí, že ona nemá žádný problém, cítí se ukřivděná, ublížená, přitom už s ní ani jedna z dcer nekomunikuje na nějaké běžné úrovni.
Psychický problém asi nemáš s mámou, ale se sebou. Buď dokážeš mámu přijímat takovou, jaká je, nebo se budeš dál trápit. Psycholog by ti v tom mohl pomoci, abys to dokázala. Mámu prostě nepředěláš, takže můžeš pracovat jen na sobě. Zkoušela jsi mámě říct, jak váš vztah vnímáš a cítíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.13 18:20
Zkoušela, často jsem říkala, jak to cítím, bádala po tom proč to tak je. Ona jediné co řekla, jak to není pravda, jak jen nevěřícně kroutí hlavou. Nikdy nepřiznala, že by něco mohla změnit. Zdá se mi, že ona ani nechce. A já s tím neumím naložit.
- Citovat
- Upravit
20.7.13 18:34
Důležité je, abys to podala tak, že jsou to tvoje pocity. Ty popřít nemůže. Když to podáš jako kritiku její osoby, nemusí to vůbec přijmout. Pokud to i přesto bude ignorovat, nezbyde ti, než to tak vzít, že ona to má takto a podle toho se zařídit. Ke změně jí nutit nemůžeš, to by k ničemu nevedlo. Může zkusit toho psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.13 18:51
Důležité je jestli i tvoje matka chce na vašem vztahu pracovat. Podle tvého popisu se mi jeví, že ne. Jestli nechce mluvit o problémech mezi vámi, jestli tvrdí, že na její straně je vše v pořádku a naopak se ještě jakoby cítí ukřivděná, že o něčem takovém mluvíš, tak to na její straně půjde těžko. Už tu někdo ve starší diskuzi zmiňoval, že mu bylo psychologem řečeno, že matku nezmění, ale může změnit svůj postoj/pohled k ní.
Obrátila bych se určitě na psychologa (bohužel ti nedokážu nikoho doporučit) a s ním to rozebrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
