Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co s matkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.6.11 16:36
Ahojky, tedy užila jsi si už své a ještě asi užiješ 
zvážila bych sama stěhování, takhle ji budeš mít pořád v životě jako stín
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 16:41
Tak to je sila.....nekomunikovat,ignorovat a jit si KONECNE svou cestou. Preji mnoho sil!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
26.6.11 16:42
No tak tedy napsala jsi toho hodně 
ale není tam nic pěkného, vlastně celý tvůj život tak jak ho popisuješ je jedno velké zlo ze strany „matky“ já bych s ní přestala uplně komunikovat, ani na ulici bych ji nepozdravila.Nemáš k ní žádnou povinost, protože né každá ženská která porodí dítě má právo nazývat se maminka(slovo matka nemám ráda).
Máš svoji rodinu, hodného muže, syna, další miminko na cestě, to je tvoje rodina!!! né nějaká osoba která tě jen ponižuje a dělá psycho.
Hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.11 16:46
Za tu délku se omlouvám, nejdřív to měl být deníček, ale chtěla jsem zůstat anonymní, ona je schopná na mě vyšťárat cokoliv, když se do toho dá 
- Citovat
- Upravit
26.6.11 16:49
Jak moc jsi na ní závislá? Bydlení, hlídání, finance,… Pokud nejsi, tak si užívej své rodiny, partnera, syna a s ní kontakt omez nebo mu zamez. Nenech si zničit svůj krásný život jen protože vlastní matka ti ho závidí a chce ti ho zničit.
Anonymní píše:
Za tu délku se omlouvám, nejdřív to měl být deníček, ale chtěla jsem zůstat anonymní, ona je schopná na mě vyšťárat cokoliv, když se do toho dá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 16:50
Asi tak jak píše Kožíšek…jsi chytrá dospělá ženská,tak po sobě nenech šlapat,já bych se úplně odstřihla.Vím,že ji máš ráda,tak asi nebudeš chtít,ale ona je přesně ten typ člověka,co se nikdy nezmění a ty své nejlepší léta trávíš trápením kvůli matce,která si to nezaslouží.Odstěhovat se co nejdál a doma chlapa,co tě v tomhle podpoří a bude za tebou stát.Někdy se vztahy zlepší,když je mezi lidmi větší vzdálenost,budete jí vzácnější.Hlavně si nenech nic líbit,jsi dospělá…držím palce.
Nějaké diskuze o matkách už tady jsou,tak zkus mrknout tam.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.11 16:57
Nejsem na ní závislá v podstatě vůbec, jen občas to hlídání, třeba když jdu k dr. a tak,ale tam přinejhorším můžu jít i s malým..A ještě já a syn u ní máme trvalé bydliště-kvůli školce (podmínkou přijetí totiž byl TP ve stejném místě jako školka), my bydlíme v nájmu a tu nám TP bohužel neumožní..Stěhovat se nechci, máme tu všechno a hlavně levně, ona by se stejně jen vysmívala,že se jí bojím a terorizovala mě na dálku.
- Citovat
- Upravit
26.6.11 16:59
Smiř se s tím, že to není a nikdy nebude maminka, jakou bys chtěla a vydrž s ní nekomunikovat a nestýkat se s ní, ať se bude mstít, jak chce. Nic dobrého pro tebe neudělala a neudělá, jenom tě zneužívá. Jsi dobrá, že jsi to takhle rozsekla, takže teď VYDRŽ!! Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.11 17:05
Anonymní, máme to v rodině obdobně, snad v trochu mírnější formě v jistých ohledech, ale principielně to samé, včetně toho, jak můj táta rezignovaně žije podle ní, protože ji ve svých letech nedokáže opustit a ona ho pomalu, ale jistě (a možná ani ne pomalu, ale rychle) dožene k smrti.
Mně trvalo víc jak 30 let, než jsem pochopila, že od člověka jejího typu nemůžu čekat ani zbla dobrého, že je zlá a v dnešní době ze vší té své zloby a nenávisti ke všemu a všem (krom vlastního syna, taky je to můj mladší brácha jako u vás) je navíš i duševně nemocná, takže fakt lahůdka. No a já až v poslední době, po tom, co mi udělala peklo ze života v době těhotenství a šestinedělí, po tom, co mě neustále obviňuje z toho, že ničím a mařím své dítě (např. proto, že ho nechci s ní pustit ve třech letech na týden k moři), jsem došla k tomu, že jediné, co člověk v takové situaci může udělat je: poslat tyhle manipulativní a zlé lidi do pr***e. Není jiné cesty, oni jsou nezastavitelní. A my všichni, kteří se znovu a znovu snažíme najít k nim cestu, vytvořit si s ními dobrý vztah, posléze už jen rezignovaně volíme cestu nejmenšího odporu (protože ty scény, které lidé typu našich matek dokáží předvést jsou opravdu „smrtelné“) … a tak jim vlastně dáváme velikou moc nad našimi životy.
Není jiné cesty, než je ponechat jejich osudu a držet si je dál nebo ještě lépe hodně daleko od těla. Já sama jsem na počátku tohoto přístupu, komplikované to mám v tom, že ona se relativně hezky chová k mému dítěti a má ho ráda a ono ji, stejně jako dědu, takže tento kontak já utnout nechci, tudíž vždycky s ní nějak v kontaktu budu, ale omezila jsem ho na absolutní minimum, které se týká předání dítěte a informací o něm, vůči všemu ostatnímu se slušně, ale velmi jasně a jednoznačně a neústupně vymezuji. dokonce už jsem byla schopna ji i říct, že je psychicky nemocná a potřebuje péči psychiatra (nemyslela jsem to zle, ale jako prostý popis reality) a trvám na tom, že pokud se nezačne léčit, nebudu se s ní stýkat a nebudu s ní komunikovat (s výjimkou té záležitosti s vnoučetem).
Je mi líto táty, který od ní nedokáže odejít a trápí se, bezmezně se trápí, odnáší to zdravotně … ale já už ani kvůli němu nemůžu ustoupit, protože bych nakonec nemocná skončila já - a jak by k tomu přišlo moje dítě??
Manipulátorům je potřeba se postavit, jasně vymezit hranice, případně je odstranit ze života. V případě vlastních matek to je zatraceně složité a těžké, ale není jiné cesty, protože jinak nás to dříve nebo později zničí.
Buď ráda, že máš oporu v manželovi a jeho rodině (já jsem na to úplně sama), obrátila bych veškerý svůj zájem směrem k nim a za mámou zaklapla dveře.
Nezměníš ji. Můžeš změnit jen sebe, své vnímání a prožívání té situace.
Držím palce,
a raději taky anonymně, je to přece jen tak citlivé a bolestivé.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.11 17:21
Anonymní píše:
Anonymní, máme to v rodině obdobně, snad v trochu mírnější formě v jistých ohledech, ale principielně to samé, včetně toho, jak můj táta rezignovaně žije podle ní, protože ji ve svých letech nedokáže opustit a ona ho pomalu, ale jistě (a možná ani ne pomalu, ale rychle) dožene k smrti.
Mně trvalo víc jak 30 let, než jsem pochopila, že od člověka jejího typu nemůžu čekat ani zbla dobrého, že je zlá a v dnešní době ze vší té své zloby a nenávisti ke všemu a všem (krom vlastního syna, taky je to můj mladší brácha jako u vás) je navíš i duševně nemocná, takže fakt lahůdka. No a já až v poslední době, po tom, co mi udělala peklo ze života v době těhotenství a šestinedělí, po tom, co mě neustále obviňuje z toho, že ničím a mařím své dítě (např. proto, že ho nechci s ní pustit ve třech letech na týden k moři), jsem došla k tomu, že jediné, co člověk v takové situaci může udělat je: poslat tyhle manipulativní a zlé lidi do pr***e. Není jiné cesty, oni jsou nezastavitelní. A my všichni, kteří se znovu a znovu snažíme najít k nim cestu, vytvořit si s ními dobrý vztah, posléze už jen rezignovaně volíme cestu nejmenšího odporu (protože ty scény, které lidé typu našich matek dokáží předvést jsou opravdu „smrtelné“) … a tak jim vlastně dáváme velikou moc nad našimi životy.Není jiné cesty, než je ponechat jejich osudu a držet si je dál nebo ještě lépe hodně daleko od těla. Já sama jsem na počátku tohoto přístupu, komplikované to mám v tom, že ona se relativně hezky chová k mému dítěti a má ho ráda a ono ji, stejně jako dědu, takže tento kontak já utnout nechci, tudíž vždycky s ní nějak v kontaktu budu, ale omezila jsem ho na absolutní minimum, které se týká předání dítěte a informací o něm, vůči všemu ostatnímu se slušně, ale velmi jasně a jednoznačně a neústupně vymezuji. dokonce už jsem byla schopna ji i říct, že je psychicky nemocná a potřebuje péči psychiatra (nemyslela jsem to zle, ale jako prostý popis reality) a trvám na tom, že pokud se nezačne léčit, nebudu se s ní stýkat a nebudu s ní komunikovat (s výjimkou té záležitosti s vnoučetem).
Je mi líto táty, který od ní nedokáže odejít a trápí se, bezmezně se trápí, odnáší to zdravotně … ale já už ani kvůli němu nemůžu ustoupit, protože bych nakonec nemocná skončila já - a jak by k tomu přišlo moje dítě??
Manipulátorům je potřeba se postavit, jasně vymezit hranice, případně je odstranit ze života. V případě vlastních matek to je zatraceně složité a těžké, ale není jiné cesty, protože jinak nás to dříve nebo později zničí.
Buď ráda, že máš oporu v manželovi a jeho rodině (já jsem na to úplně sama), obrátila bych veškerý svůj zájem směrem k nim a za mámou zaklapla dveře.
Nezměníš ji. Můžeš změnit jen sebe, své vnímání a prožívání té situace.
Držím palce,
a raději taky anonymně, je to přece jen tak citlivé a bolestivé.
Děkuji za porozumnění, je to opravdu hodně podobné, moje máma je rovněž nemocná, dokonce si ve slabé chvilce došla i pro léky, ty první vyhodila-prý neviděla změnu a druhé brala jen do chvíle, než se začala cítit lépe,to alespoň nebyla tak útočná, pak ze dne na den přestala a už to jelo všecko nanovo..Já jsem díky ní u toho psychiatra skončila taky, několikrát jsem se psychicky zhroutila..Syna ona má v podstatě taky ráda, protože on se s ní mazlí, neříká jí nic škaredého, poslouchá, když ho úkoluje a jí to dělá dobře, takže jednou za čas jsem ochotná jí ho na pár hodin svěřit, ale žádná křeč, hezky si buď přijde a slušně se zeptá nebo nic..Máme ještě obě prababičky, takže babiček je dost..
- Citovat
- Upravit
26.6.11 17:44
Vím, že je to hrozně těžké, ale zkus se od ní odprostit a žít jen a jen pro svou rodinu. Já to před lety nedokázala a kvůli mámě skončila na antidepresivech, stále jsem jí měla ráda a chtěla to zachránit, věřila, že se to změní. Také si ke mne nenašla vztah, byla jsem jen přítěží, což mi dávala okatě při každé příležitosti dost znát, už jako malé mi říkala, jaký jsem hrozně uřvaný hajzl ( cca si to pamatuji od mých 5 let )a hlavně- že za všechno můžu já, protože jsem se narodila. Mám o 12 let starší sestru, a upřednostnovala jenom jí, stále mi to otloukala o hlavu, jak ona je hodná, tichá, dobře se učí a já že jsem zmetek. Nevyšli jí čtyři manželství ( stále s tím jedním, mým tátou )Byla absolutně " vnitřně rozháraná, nevěděla co chce, jednala impulsivně, co se zrovna v tu chvíli hodilo, takže si 4 krát vzala toho samého. Já tátu měla ráda a bylo mi ho hrozně líto, jak mu vždycky dala naději a po roce si to zase rozmyslí a vyhodí ho. Táta chodil brečet ke mně ( už jako k malé ) co mu to máma dělá, já na ní pochopitelně měla vztek a v pubertě zdrhala z domova, co to šlo, a zase jsem byla ten hajzl, narozdíl od sestry. Byla také hrozně falešná, když ze mně chtěla něco vytáhnout, tak otevřela lahev ( už jsem byla skoro dospělá )a sladké úsměvy, miloučká, že si uděláme hezký večer a já štastná, že se to konečně zlomilo, že mne bere jako sobě rovnou, jsem jí naivně svěřila i intimní věci, nebo jsem se jí svěřila i to, jakou cítím křivdu vůči sestře, jak jsem neštastná a hned druhý den volala sestře a všem známým, a všechno jim řekla !! Když byli mému synovi 4 roky, tak jsem s ní jela na týden na dovolenou, pořád jsem věřila, že se to nějak urovná, že jí to dojde, a tajně tam pozvala druhý den i sestru, aby tam byla s námi taky a mě se synem si vůbec nevšímala, neustále si šeptaly a pomlouvaly. A když nám syna jednou ( a naposled ) hlídala, byli jsme s manželem pozvaný na svatbu, synovi byl rok a zrovna byl v televizi její oblíbený seriál a on brečel, tak mu nacpala 8 histepsů a kluk v bezvědomí. I když jsme pak měli svůj byt, tak mi dělala hrozné naschvály. Věděla, že nesnáším, kdyby mi na miminko někdo šahal neumytýma rukama, a vyloženě schválně hned z autobusu letěla k dcerce ( novorozenec )a ještě koukala, jestli to vidím a začala jí šmatlat po obličeji, když jsem jí hnala do koupelny, tak se na mně opovržlivě koukla, že to přeháním a že teda radši na ní šahat nebude, než aby si musela mýt ruce !! A pak čekala, až se otočím, a schválně zase matlala a ještě schválně nad postýlkou kašlala, úplně to ze sebe tlačila, jen aby mi ublížila. A ten ironický škleb, jako že jsem úchylná na čistotu, kroutila očima, jaký jsem cvok a smála se tomu. Po jejím odchodu jsem desinfikovala celý byt. Zní to špatně, ale klid nastal po její smrti před deseti lety. Tak zakladatelko - zkus se odpoutat, já si nesu svou křivdu dodnes, a to už budu zanedlouho babičkou. Tenkrát jsem to nedokázala,chtěla jsem za každou cenu mít normální maminku, dnes to vidím úplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 17:46
Myslím, že by jsi si měla dojít k psychologovi a řešit tvůj vztah k ní a jak se od ní odstřihnout. Protože z toho co píšeš, ti ona ničí život a ty se nedokážeš odstřihnout a děláš některé chyby znovu- svěřování osobních věcí,…
Myslím, že by jsi přitom jak jsou věci dané nemusela mít výčitky, ale vztahy s rodiči jsou složité a nezávislý člověk by to mohl pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.11 17:55
jenny.fields píše:
Myslím, že by jsi si měla dojít k psychologovi a řešit tvůj vztah k ní a jak se od ní odstřihnout. Protože z toho co píšeš, ti ona ničí život a ty se nedokážeš odstřihnout a děláš některé chyby znovu- svěřování osobních věcí,…
Myslím, že by jsi přitom jak jsou věci dané nemusela mít výčitky, ale vztahy s rodiči jsou složité a nezávislý člověk by to mohl pomoci.
Já tam chodím pravidelně, to ani nijak nejde..hodně mi to pomáhá v tom, abych se psychicky držela a nebrala si to osobně, jinak už bych asi dávno spáchala sebevraždu..
Ovšem v jejích očích jsem klesla, jsem od té doby póvl, který to nemá v hlavě v pořádku a vůbec mě nebere vážně, když mám nějaké námitky, protože ze mě prý asi mluví ďábel 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, nějak už jsem toho plná a potřebuji se z toho vypsat, protože mám pocit, že jinak vybouchnu, takže se předem omlouvám, že to bude asi delší..
Jsem hrozně smutná, protože máma mě ničí. Já jsem ji vždycky měla a mám strašně ráda, ale ona ke mně nikdy vztah neměla. Když s ní chci být zadobře, tak musím skousnout zuby, absolutně se podřídit, přetvařovat a vše dělat po jejím. Stručně, ona je sebestředná, bezohledná a zákeřná generálka a už se to vážně nedá snést..Dětství s ní nebylo nic moc, táta s náma byl taky, ale málokdy kvůli práci..Mám ještě ml. bráchu..Když ji přeskočilo, chovala se k nám podobně jako třeba macecha v popelce..Časem se to vyselektovalo, bráchu si zamilovala a mě odstrčila (a tak je to dodnes), přitom on byl vždy hrozně problémový, nedodělal ani základku, žije jako bezdomovec, droguje, prostě hrůza, ale ona se z něj úplně rozplývá, vaří mu, dává mu peníze na útratu, platí mu dluhy,kupuje drahé dárky,dává tuny lásky a jemu je to úplně jedno, on ji jenom využívá, aby si měl za co koupit fet, popř. dárky prodá, aby je opět proměnil na peníze..neumí říct děkuji, prosím, s čímkoliv pomoct, mluví s ní sprostěji než dělníci na stavbě,atd.
A teď prosím já-splachovací trubka a prý žárlivá (kvůli bráchovi), která si nechá všechno líbit, vaří jí, uklízí, jezdí pro nákupy, pro kamarádky a vždy se chová slušně a udělá vše co si ona zamane. Když mně, nebo spíš mému synovi něco koupí, tak to pak donekonečna vyčítá, že ji stojíme plno peněz, takže vlastně pomáhám za to a ona mi nemusí být vděčná, protože to je vlastně můj vděk za to, jak ona je štědrá..Nemluvě o tom, jaké tuny peněz vyhodí za totální nesmysly, které si kupuje sama pro sebe a pak, když jí dojdou, tak volá, jestli nemám peníze, že už nemá (kde bych je asi vzala z mateřské,že?).
Odstěhovala se od táty do jiného města, protože chtěla bydlet sama, aby s náma neměla žádnou starost a přitom vše řídit na dálku..Tátovi se v podstatě dost ulevilo, protože díky ní taky hrozně trpěl, časem si našel nový vztah, který mu vyhovoval a když se to dozvěděla ona, nikomu bych nepřála zažít ty scény..z toho je mi tak zle, že to nemůžu ani popsat, prostě herecké výstupy, ostuda jak Brno, vyhrožování, násilí, vydírání, policie..no italská rodinka je proti tomu naprosto poklidná záležitost..Za pár měsíců se to jakž takž uklidnilo, ale když může, tak scénu udělá při každé příležitosti..přesto všechno hrdě prohlašuje, že táta brzo přileze po kolenou a bude ji muset odprosit.Přitom od táty vím, že ten nic takového ani ve snu neplánuje, je vyřízený, když k ní jede jen na návštěvu, což dělá jen proto, aby měl od ní klid, protože ona to CHCE a on MUSÍ.
Vždy když jsme se s mámou chytly, tak já jsem pak bulela a ona mezitím vymýšlela zákeřné tresty.Když mě vozívala do školy autem, tak třeba ujela hned po té, co mi ujel i autobus a pak mi nenapsala omluvenku a měla jsem průšvih..jednou mě vyhodila z domu, který ani není její..
Fajn to bylo jen tehdy, když jsem jí mazala med kolem pusy o tom, jaká je chudinka, že za nic nemůže a že je to ošklivé, jak se k ní všichni chovají..ona si v těch řečech rochnila a tak jsem jí byla dobrá, protože všichni ostatní včetně rodičů už jí mají plné zuby..Ale časem se moc otrkala, začala mě úkolovat, poučovat, navádět, poté ponižovat jaká jsem špatná matka, později už jsem jí vařila, uklízela, žehlila, prostě jako bych u ní byla služka, ale prý tam jíme taky a spotřebováváme energie,tak ať si nestěžuju..Všechno jsem to akceptovala, protože mi jí bylo líto, ale už mi ta samolibost lezla pěkně krkem..samozřejmě kdybych něco naznačila, tak se vztahovačně urazí, vyhodí mě a až by zase něco potřebovala, tak by jakože nic zavolala. Syna si přestala chtít brávat, protože prý dělá hrozný nepořádek a to si u ní nikdo nebude dovolovat, když má ty věci nové,atd..
Opravdu samolibá herečka, udělá ze sebe přede všemi chuderku a přitom vyvolává všechny konflikty..Už od toho dětství z ní mám strach, protože ona je schopná opravdu všeho, možná proto vždy radši ustupuju..Mého manžela, kterého miluju, ona nenávidí, i celou jeho rodinu, aniž by jí kdokoliv něco udělal-jde o to, že oni se z ní neposadili na zadek a ona to nemůže vydýchat..Přede všema se chová povýšeně, vykládá co všechno může a na co všechno má a to je pak jasný..O manželovi mi navykládala všecko možné, co si navymýšlela, aby mě proti němu poštvala, zrovna tak o tátovi, babičce, prostě všech..
Dnes už mě nemá moc jak vytrestat a tak se alespoň chová zhovadile..Začínám mít pocit, že mi normálně závidí a tak mě trestá aspoň tak, že mi naschvál v ničem nevyhoví, nepomůže pohlídat, atd.
Rozhodla jsem se, že už toho mám vážně dost ve chvíli, kdy se na mě bezdůvodně urazila za úplně malicherné nedorozumění a hned začala velice pálit mosty.Vše jsem jí napsala, jak to cítím..odpověď byla samozřejmě odporná-jsem pomatená a mám si dojít k lékaři..že to vždycky věděla,že jsem takové skryté zlo, milion urážek, výčitek, ironie, atd..
Bydlíme kousek od sebe, takže se jí nikdy úplně nevyhnu, ale nejvíc mě opravdu mrzí to, že jsem jí kolikrát upřímně svěřila i velmi soukromé věci, chtěla si s ní o tom popovídat jako matka s dcerou a ona to záhy použije nechutným způsobem proti mně..
Já nejsem svatoušek, mám taky chyby, ale tohle mě bolí a svým dětem bych tohle nikdy neudělala.
Snažím se myslet je na ty světlé chvilky, ale už ji po tom všem nedokážu věřit, má ráda jen sama sebe, své ego, bráchu a pak všechny ty pokrytce okolo sebe..
Nijak s ní nekomunikuji a čekám,jak dlouho to vydrží ona, protože se mstí všem, kteří jí nejsou po vůli..hlavně nechci zase naletět, ona už se asi nezmění, ba naopak.
Omlouvám se za román, jsem těhotná a strašně mě to týrá, nechci, aby se mi kvůli tomu narodilo nějaké nervózní dítě..
Děkuji všem, co to četli.