Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Co to se mnou je?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
eMaminka
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.8.11 10:21
eMami, co si někam sama vyrazit, nebo třeba navštívit nějakou starou kamarádku, tetičku z pátého kolena, prostě udělat si čas jen pro sebe, kde se ti bude dobře přemýšlet a ještě budeš mít možnost se poradit s někým, kdo tě dobře zná? Vyjasníš si myšlenky a budeš klidnější. Já bych řekla, že jsi jen hodně nervózní z té velké životní změny a také se v duchu loučíš „se starým“ životem jako ho znáš, a jak jsi ho měla přece jen ráda. Málo naplat, i pozitivní změny jsou pro nás velký stres, změna bydlení patří na vrchní příčky stresorů a zvlášť když je to velká změna a pravděpodobně na dlouho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
30.8.11 10:35
Honey
já právě věděla naprosto dokonale, že toto je přesně to nejpravější… pocházím z jednoho města 60 km od toho kde jsem nyní a to je už 8 let.. a ted se máme stehovat uplně do jinyho zas co je 40 km od tohoto.. a bylo to vesnice, v 15 letech mesto, ted zas vesnice, páč pro děti si ymslim, že je to lepší na vsi.. chlap to bude mít blíž do práce… nebude muset vstávat ve 4 ráno ale až v půl šestý… je tam úžasná školka… úžasný akce pro děti… ale co já? Já celou dobu myslela na všechny okolo.. zapomela jsem, nezeptala jsem se sama sebe, zda to chci.. bylo to jen ano já to zvládnu, já se o dům postarám, o vše okolo, stejně jako o byt, však jsem v domě bydlela… ty budeš mít své vytoužené grilovačky, kamarády na dosah…
ale vážně se nezbláznim ve 24 letech na samotě, už jen staráním o rodinu,dům… neměla bych chtít od života víc než se zakopat jako manželka a matka?… Nebo je sobecký chtít taky něco pro sebe?… momentálně nevim nic… jako by mi někdo ukradl schopnost poznat dobré od zlého a schopnost rozhodnout se.. nepotřebuju kamaradku ale spíš psychiatra… :/
- Citovat
- Upravit
30.8.11 10:42
Já tě úplně chápu,nás čeká stěhování asi za měsíc.Domek bude dostavěn a co teď?Nejdřív jsme si ho strašně přála,a teď tak přemýšlím co tam budu dělat sama s dětmi,bez přátel co mám tady,bez rodiny atd…Já se utěšuju tím že si zvyknu,s někým se snad seznámím 
Mě je 23 a taky se nechci zahrabat jen v tomhle.Promluv si o tom s manželem a uvidíš jak to bude.Ale takle je to vždy,něco si přejem a když k tomu dojde,tak váháme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 10:44
Souhlasím… Je to velká změna, a jak už to tak bývá, lidi se velikých změn bojí…
Já taky měla uplně to samé. Bydlela em v garsonce, kde jsembyla spokojená, vše jsem měla při sobě, cítila sem se tam dobře, vyhovovalo mi to.. jenže pk přišel čas se přestěhovat k přítelovi, a vyměnit malý útulný byteček za přítelovo domeček.
Nejdřív jsem byla štastná, konečně velké místnosti, hodně prostoru, všechny místnosti co maj být(kuchyn, ložnice, obývák atd…)
a pak když už jsem tu měla být natrvalo, tak mi najednou taky začalo hrabat… měla sem strach že to nikdy nemužeme zařídit tak jak bych to chtěla já, že nezvládnu starat se o domeček atd.
no a ted už je to všechno v pohodě.:) ařizujeme to tu dle mích nápadů i přítele vzájemně, a utulné to tu je tak i tak.:)
ano občas nadávám že mi přijde že to tu nikd nepřestanu uklízet(páš to je na denním pořádku uklízení) ale i tak jsem za to ráda… Je tu klid, nikdo tě neotravuje, nemusíš koukat na kyselí ksichty spolubydlících v jednom vchodě, no nemužu si stěžovat:)
takže určitě by ses neměla jít z toho léčit:D je to normální stav před velikou i když plánovanou změnou:):)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
30.8.11 10:50
jenže kdyby to přišlo po podpisech smluv.. po něčem závazným.. jenže takhle z toho couvnu.. a třeba budu litovat… a třeba když necouvnu tak taky… před třema roky jsme kupovali byt… to neni nijak zavratnej čas..budu za šílence když za tři roky budu prodávat zas dům, chci se usadit, chci už budovat domov.. jeden domov na jednom místě… zázemí pro děti, místo kam se budou rádi vracet, kde to na ně bude dýchat… ale jak mam sakra vědět v tolika letech kde to je…
s manželem jsem o tom mluvila, chápe to… udělá co si jen usmyslim.. čímž mi taky moc nepomáhá :/
- Citovat
- Upravit
30.8.11 10:55
Já úplně souhlasím s Honey. Podle mě ti to všechno jen trošku pozdě dochází a přepadl tě strach ze změny. Pro mě normální. Při každým stěhování se tak cítím, ač se na to těším, mám z toho i strach. Ono nebylo nic na co si se těšila? Kafe venku na zahradě, opalovačka, či to grilování, procházky prostě cokoliv? Já vím, že mě by se na venkově líbilo, ale je pravda, že si zas neumím představit tu práci kolem domu. Zas jestli se bojíš zakopání, tak to není o místě kde žiješ. Spíš je to o způsobu života. I o tom, jak si partneři vyjdou vstříc a podělí se o povinnosti. Pak ti vyjde čas vyjet si užít do města, případně dálkově studovat a podobné věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 10:59
eMaminka píše:
jenže kdyby to přišlo po podpisech smluv.. po něčem závazným.. jenže takhle z toho couvnu.. a třeba budu litovat… a třeba když necouvnu tak taky… před třema roky jsme kupovali byt… to neni nijak zavratnej čas..budu za šílence když za tři roky budu prodávat zas dům, chci se usadit, chci už budovat domov.. jeden domov na jednom místě… zázemí pro děti, místo kam se budou rádi vracet, kde to na ně bude dýchat… ale jak mam sakra vědět v tolika letech kde to je…
s manželem jsem o tom mluvila, chápe to… udělá co si jen usmyslim.. čímž mi taky moc nepomáhá :/
mě je 21:) taky jsem nejdříve nevěděla:) a bála se… ale ono až se to stane tak tě to určitě přejde uvidíš:)
jde jen o to že se nechceš vzdát toho co máš ted, a jít zas někam uplně jinam a budovat znova:)
nerušila bych to… mohla by si pak litovat víc než kdyby si to přijala:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
30.8.11 11:01
Ajuše píše:
Já úplně souhlasím s Honey. Podle mě ti to všechno jen trošku pozdě dochází a přepadl tě strach ze změny. Pro mě normální. Při každým stěhování se tak cítím, ač se na to těším, mám z toho i strach. Ono nebylo nic na co si se těšila? Kafe venku na zahradě, opalovačka, či to grilování, procházky prostě cokoliv? Já vím, že mě by se na venkově líbilo, ale je pravda, že si zas neumím představit tu práci kolem domu. Zas jestli se bojíš zakopání, tak to není o místě kde žiješ. Spíš je to o způsobu života. I o tom, jak si partneři vyjdou vstříc a podělí se o povinnosti. Pak ti vyjde čas vyjet si užít do města, případně dálkově studovat a podobné věci.
jistě, že ano.. je tam nádherně… je to chráněná krajiná oblast, kde domek stojí, kde byl protekčně postavnej nějakým německým pampalášem… práce mi nevadí, sem pracovitá a manualně zručná až to lidi okolo mě se*e… jsem dobrodruh… miluju zvířata… do paneláku zvíře nikdy, nechci nikoho týrat… grilovačky, kafíčko.. jooo ježiš já se tak těšila na garden party… jak tam budem pařit a nidko nás neseřve páč nikde nikdo není.....
- Citovat
- Upravit
30.8.11 11:05
Zakopaná tam budeš, pokud nebudeš mít k ruce auto, to je realita nejspíš každé vesnice. Pokud jsi městský typ a chceš studovat, jde to i z vesnice, ale chce to být mobilní a taky mít dostupné hlídání i tam. Šli jsme z velkého města na vesnici a bez auta si to nedokážu představit. Právě proto, že bych přišla o kontakt s lidma, se kterýma se chci vídat, že bych se nedostala pryč, byla bych závislá na chlapovi a jeho autě.
Ale do bytu bych z baráku už nešla, to by mě museli tahat heverem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 11:24
Ahoj holky, s tím zatím úplně zkušenost nemám, ale můj bratranec se svojí budoucí manželkou, koupili baráček za Brnem, v takové vesničce. No a myslela jsem si, že se tam budou nudit, ale prý opak je pravdou! Seznámili se brzy s místními lidmi a i se svými sousedy. V podstatě stejně mladí lidé, a mají se tam dobře, pořád nějaký hody, nebo oslavy, a schází se ze sousedama, a vše zatím pěkně klape 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 11:37
eMami, já ti rozumím, jen je blbé, že jsi na to přišla až teď.
Já to mám takto: jsem z města, bydlela jsem celý život v bytě, vím, že pro děti bych chtěla dům, zahradu, možnost samostatného „vyvenčení/vyblbnutí“. ALE vím, že jsem městský člověk, že bych se na vesnici zbláznila a to přesto, že mám vlastní auto a jsem zcela mobilní. Prostě pro mě je jediné řešení dům na okraji města.
Jestli ještě není nic podepsané a dá se z toho vycouvat tak, že tě chlap nepřerazí vejpůl, tak to zvaž. Promysli si nejen co je dobré pro děti, ale zkus si také představit, co budeš dělat ty. Studovat se dá i z vesnice (stejně by to bylo asi dálkově, takže ne každý den dojíždění), ale kafíčkovat a schopingovat by se asi nedalo tak dobře a pod nosem bys všechno asi taky neměla. Btw, nedávno jsem četla článek, že děti školou povinné mají raději město, protože mohou s kamarády někam vyrazit. Kdežto dojíždějící dítě je odkázané na odvoz rodičů a v tom domku se zahrádkou jsou trošku izolované…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.11 12:01
Jo, to znám. Kdybych tu teď vypovídala, co všechno mám, třeba jedné známé, která tak staršně touží po domečku, dětech, rodině, pracovitém manželovi … tak mně bací, jak si jen můžu dovolit stěžovat a pochybovat!
Kdysi před lety, když jsme dostavěli a stěhovali se, bylo mi podobně. Sice jsem tvor z vesnice, tvor, který miluje lidi, ale aby je mohl milovat, potřebuje mít své soukromí a svou ulitu. A to mi ten byteček ve městě naprosto dokonale poskytoval. Paradoxně dnes ve velkém domě s velkou zahradou se leckdy nemám kam schovat … ale je to těma dětma. jakmile trošku odrostou a nebude třeba ten radar mít zapnutej 7 hodin denně 24 dní týdně (vidíš, jak mi hrabe 
), věřím tomu, že si ten kout vybuduju. Už o něm vím a už vím, co tam budu mít. Knihovnu, velkou lampu, ušák, psací stůl a pořádnej počítač. A nějaký schopný přehrávadlo.
Tahle změna, t.j. dům, svatba, děti - to byla pořádná šlupa. A to asi potvrdí každý, že jakmile seze změny stane jakási jistota (já nechci říct stereotyp, prostě až si navykneš a uspořádáš běh věcí k obraz svému), pak snad se v tom všem najdeš i ty. Chci jen dodat, že v tom všem nikdy nepusť tu svou vizi, jak to tam bude vypadat. Drž se jí. Nepoddej to vše rodině, ale nech si tam kousek svého já. Buď v režimu, nebo podobě zařízení domu, atd. Nebude to hned, ale bude. A pak bude líp. Budeš doma. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LENKACAR
30.8.11 12:29
eMaminka píše:
ahoj.. mám opravdu vážný problém, nikdy jsem nic takového nepoznala.. vždy jsem věděla co chci.. no a teď? Začalo mi hrabat…všeho všudy dohromady 1.5roku sháníme domeček, toužíme po vesnici… teď když se to blíží k finále, kdy je dům nalezenej a cca 2 týdny do stěhování maximálně.. tak já nevim zda to chci… je těsně před podpisem smluv.. ja prostě nevím jestli z bytu chci… jestli nechci do jiného bytu… zůstat ve městě…původně to mělo být, že dům, velký dům, třetí dítko… starosti okolo domu, zahrady, dětí.. úžasný rodinný život…
teď si říkám, že mi stačí děti dvě, že chci menší byt, míň starostí ohledně bydlení a že chci dál studovat… že chci město a ruch a vše pod nosem…
připadam si jako dokonalá puberťačka… celý život se mi ubírá tam kam chci, děje se to co chci… i když se něco nepodaří tak to zase obejdu ale vždy si jdu za svým a hlavně vím za čím mám jít, nikdy sem nepochybovala o svých rozhodnutích…
no a teď sem v koncích, nevim kam mam jit… uplně mě to ničí, vše je na mě, muj chlap chce jen mé štěstí.. jako co mam dělat když nevim kde to je, jak to ma byt?…
myslím ,že se jen bojíš té změny …já to měla takhle i se svatbou ..trošku si o tom promluvte a myslím ,že když tě muž ujistí ,tak to bude fajn..
- Citovat
- Upravit
5misa6
30.8.11 13:09
Ahoj nechci tě nijak ovlivnovat.Ale říká se,že první rozhodnutí,je pro tebe to nejlepší.Já být tebou jdu někam pročistit si hlavu,a nebo pokecat s manželem o této situaci.A jestli máš větší děti tak by mě zajímal i jejich názor,jestli chcou do domečku nebo ne.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
ahoj.. mám opravdu vážný problém, nikdy jsem nic takového nepoznala.. vždy jsem věděla co chci.. no a teď? Začalo mi hrabat…všeho všudy dohromady 1.5roku sháníme domeček, toužíme po vesnici… teď když se to blíží k finále, kdy je dům nalezenej a cca 2 týdny do stěhování maximálně.. tak já nevim zda to chci… je těsně před podpisem smluv.. ja prostě nevím jestli z bytu chci… jestli nechci do jiného bytu… zůstat ve městě…
původně to mělo být, že dům, velký dům, třetí dítko… starosti okolo domu, zahrady, dětí.. úžasný rodinný život…
teď si říkám, že mi stačí děti dvě, že chci menší byt, míň starostí ohledně bydlení a že chci dál studovat… že chci město a ruch a vše pod nosem…
připadam si jako dokonalá puberťačka… celý život se mi ubírá tam kam chci, děje se to co chci… i když se něco nepodaří tak to zase obejdu ale vždy si jdu za svým a hlavně vím za čím mám jít, nikdy sem nepochybovala o svých rozhodnutích…
no a teď sem v koncích, nevim kam mam jit… uplně mě to ničí, vše je na mě, muj chlap chce jen mé štěstí.. jako co mam dělat když nevim kde to je, jak to ma byt?…