Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@pidalina
. U nás ve škole při předbíhání řady se učitelka ani nenamáhala něco vysvětlovat, všichni, kdo měli nějaké problémy okamžitě stavěla na konec řady, případně si je ohlídala a museli např, zasouvat židličky apod a při dalším hlídání řady se nahlas dotyčného zeptala, jestli zase hodlá přebíhat, že už má nachystanou práci po jídle, no, nikdo si nedovolil nikoho předběhnout
![]()
@BohunkaP píše:
Anonymní: při vší úctě - jakkoli chápu všechno, co píšeš a souhlasím s tím, že postupem času se člověk učí kontrolovat své reakce a také omezit svou účast v kritických situacích - tak my, které máme malé děti této povahy, potřebujeme tyto věci řešit teď a tady.Není pro nás až tak podstatné, jak to bude v budoucnu - teď máme děti školkové či školní, ony se tam (i v rodině či jinde) projevují způsobem, který my (i všichni kolem něj) vidíme, že je problematický. Nemůžeme jim říci „časem se naučíš, jak se tomu vyhýbat“.
Potřebujeme je (s vědomím toho, jaká je jejich přirozená reakce v krizi) VYCHOVÁVAT.
Taky při vší úctě, já jen, abys nebyla překvapená, že ať vymyslíš cokoliv, stejně to nebude mít stoprocentní účinek. Můžeš vysvětlovat kolik chceš, v klidném stavu ti dítě odkývá, že se tak opravdu chovat nemá a stejně přijde situace, která ho vyvede z míry. Nebo si snad myslíš, že mě rodiče nevychovávali a nechávali tyhle excesy už od dětství bez odezvy? To rozhodně ne. Jak mi kdysi řekl jeden z mých nadřízených, když jsme dělali osobní hodnocení, nemá smysl si dávat povahové vlastnosti jako slabé stránky, když s nimi toho moc nenadělám.