Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Čtyřletá je nerv
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
2.4.15 23:13
Čtyřletá je nerv
Milé maminky, obracím se na vás o rady. 4,5 letá dcera, cholerik po tatínkovi. Vše ma naučené, co dělat když se jí něco nelíbí, když jí děti dělají něco co nechce, ovšem jak nastane krizová situace má temno a ve školce kopne, strčí, kousne. Zkoušela jsem to s ní probírat snad 100× všechno zná, ví, co má udělat, ale pak to udělá zase znovu. Jinak je hodná, šikovná, trochu velitelka, obcas palice ale dá se jí i spousta věcí vysvětlit. Zakazování oblíbených věcí, nic nepomohlo. Je to o sebeovládání se kterým mají problém dospělí, ale já už nevím jak to s ní vyřešit, navíc vcelku pochopitelně už dostáváme čočku i od učitelky ve školce.. Každý tip vítám 
díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.4.15 23:33
Když to převedu na nás dospělé - každá z nás víme, jak bychom měla v určitých situacích reagovat. Některá si řekneme „nechci své děti fyzicky trestat, vyřeším to tak a tak“… a pak přijde krizová situace a bum… nestačíme se ani nadechnout a ruka už přistává na těle dítka.
U dětí je to stejné - tisíc dobrých předsevzetí nedokáže vyřešit jednu krizovou situaci.
Nevím, jakou účinnou radu bych Ti dala - mám to doma dnes a denně, protože (jak jsem tu už mockrát psala) moje dcera je od přírody hysterka a můj syn (kromě toho, že se v ní, a čemkoli udělá, zhlíží) aktuálně ve velmi opožděném období vzdoru.
Co se mně osobně osvědčuje nejvíc, je respekt, empatie a důslednost - ani jedno z toho se nesmí opomenout, zdůrazňuji.
Znát důvod, proč k tomu došlo - pochopit, co dítě v tu chvíli cítilo - zdůraznit následky toho, co způsobilo, a trvat na jejich dořešení.
Každá situace má nějakou příčinu (dítě udeřilo, protože někdo druhý mu něco provedl… mělo důvod).
Každá příčina je pochopitelná… a oprávněná („sebral Ti panenku“… „chechtal se, že Tvůj hrad spadne“… „řekl, že jsi hnusná“)
Každá situace má nějaký důsledek (udeřené dítě pláče, něco ho bolí, něco se rozbilo, apod.).
A hlavně, žádná rána nesmí projít bez povšimnutí - i kdyby byla „oprávněná“ (někdo vyprovokoval, apod.) - každá rána bolí a rukama se žádný problém neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.15 23:37
Diky za reakci! Ona to vsechno rekne, prizna se ze ano, ze do ni strcila a proto, ze chtela jit prvni ze schodu ale dcera nechtela aby sla prvni. No co ji na to rict.. Pak samozrejme naslibuje hory doly a jak uz to nikdy neudela.. Prave proto ze vim jak je to tezky ji chapu, ale tohle proste delat nemuze..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.15 23:48
Nechci zakladatelce brát naději, ale já sama jsem poněkud temperamentnější povahy. Co jsem dělala ve školce si už nepamatuju, ale ještě na střední škole jsem prokopla skleněnou výplň dveří a někdy okolo dvacítky jsem opět v naštvání kousla do ruky svého tehdejšího přítele a to s úmyslem mu ublížit. Za posledních deset-patnáct let si žádný podobný exces nevybavuji. Ani nevím, co mě zklidnilo - možná mě život obouchal tak, že už je mi spousta věcí jedno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.15 23:53
@pidalina, bohužel, to je dlouhodobá práce.
Na druhou stranu, ber to pozitivně - dcera Ti dokáže přesně říct, v čem byl problém. Nelže, nevymýšlí, prostě vysvětlí. To je strašně důležité a dbej na to, aby se nestalo, že ji (třeba s učitelkami společně) dostanete pod takový tlak, že začne lhát, vymýšlet a konstruovat.
To každopádně také přijde, ale čím později, tím lépe.
Taky je důležité, aby jí takové chování (resp. ani jeho náznak) neprošlo nikdy - ani vůči dětem, ani vůči dospělým. Nesmí projít bez povšimnutí nic, co by zavánělo byť náznakem NEPŘIJATELNÉHO agresivního projevu… ale i naopak, je potřeba zdůraznit (a pochválit) každou situaci, kterou dokázala vyřešit jinak. „To jsem teda opravdu koukala, jak jsi to úžasně vyřešila - viděla jsem, že Ti Péťa strčil do ruky, Tys rozlila bublifuk - a Tys mu řekla, že je pitomec a potom jsi přišla za mnou - vůbec jsi ho nepraštila, i když jsem viděla, že jsi už měla nataženou ruku… a potom ses otočila, vyplázla jazyk a šla ke mně - jsem na Tebe opravdu pyšná, to bylo perfektní řešení“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.15 00:02
A ještě dodatek k 23:48 - sebekontrola je opravdu problém, člověk může vědět, že to se zkrátka nedělá, ale ve chvíli, kdy mu rupnou nervy, tak se stejně zachová tak jako by neměl. S tím jak díte dospívá, tak se podle mě učí, jak kontrolovat své reakce, hlavně jak se nedostávat do situací, kdy mu ty nervy rupnou. No a taky jak jsem psala výše, když už toho člověk má za sebou víc, ztrácí chuť do některých konfliktů jít a tím zase vyhýbá situacím, které zavánějí průšvihem. Třeba v dětství to byl u mě souboj s bratrem, který mě dokázal vytočit jednou větou. Když jsme se později vídali jen o víkendech, bylo to hned o něčem jiném - jednak jsme byli oba rozumnější a jednak už třecích ploch bylo méně.
- Citovat
- Upravit
3.4.15 00:10
Anonymní: při vší úctě - jakkoli chápu všechno, co píšeš a souhlasím s tím, že postupem času se člověk učí kontrolovat své reakce a také omezit svou účast v kritických situacích - tak my, které máme malé děti této povahy, potřebujeme tyto věci řešit teď a tady.
Není pro nás až tak podstatné, jak to bude v budoucnu - teď máme děti školkové či školní, ony se tam (i v rodině či jinde) projevují způsobem, který my (i všichni kolem něj) vidíme, že je problematický. Nemůžeme jim říci „časem se naučíš, jak se tomu vyhýbat“.
Potřebujeme je (s vědomím toho, jaká je jejich přirozená reakce v krizi) VYCHOVÁVAT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 00:16
@pidalina Ahojky, za mě jedinná rada, veď ji ke sportu, najdi ji nějakou aktivitu, kde se fyzicky unaví, naučí se pravidlům, kolektivní hře. To je nejlepší způsob jak vybít přebytečnou energii a naučit se fungovat v kolektivu. V běžném kolektivu si ona hledá svoje místo na slunci, je důležité nepoužívat fyzického nasilí, umět si poradit jiným způsobem. Např. že chce jít první ze schodů? Tak se musí rychleji obléct a stát v řadě první. Chce mluvit první? Tak se musí přihlásit. Doma být důsledná na stanovená pravidla. Mluvit s ní jako s rovným. Umět vysvětlit, že případný ústupek může být rychlejší cesta k získání požadované věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 00:40
@LadySi píše:
V běžném kolektivu si ona hledá svoje místo na slunci, je důležité nepoužívat fyzického nasilí, umět si poradit jiným způsobem. Např. že chce jít první ze schodů? Tak se musí rychleji obléct a stát v řadě první. Chce mluvit první? Tak se musí přihlásit.
Můj manžel mívá v těchto věcech podobné argumenty - velmi podobně reaguje, když se o tom bavíme. Já tomu ale nemůžu přijít na kloub.
Jak se mám tedy - s uplatněním tohoto principu - chovat např. v situaci, kdy dítě chce jít první ze schodů do jídelny… bylo o pár vteřin pomalejší, protože si ukládalo písanku do desek (když mu máma zdůrazňuje, že pořádek v aktovce je důležitý a zmačkané sešity k ničemu), zatímco druhé dítě tutéž písanku zmačkalo na dno batohu, tak bylo o kousek rychlejší… a toto druhé dítě (poté, co tedy bylo logicky rychlejší) do něj strčilo, chytlo za ruku Kačenku (která se tomu mému líbí) a řeklo „chéché, já jsem tu první a ty néé“)… a moje dítě toto „efektivnější“ ve vzteku pleskne přes čumák?
Opravdu ten myšlenkový pochod není pochopitelný…? Co když to dítě prostě není schopno takto „stát v řadě první“… protože to jde nejen proti jeho přirozenosti, ale také proti tomu, k čemu jej rodiče celý život vychovávají… a své místo na slunci si hledá jiným způsobem? Je zde řešením sport a fyzická aktivita?
Z mého pohledu je to „řešení pro rodiče“ - na efekt - dítě se unaví a je tak vyčerpáno, že není schopno reagovat přirozeně. Čili v obecném hledisku možná ano, dítě se zničí a fyzicky vyčerpá - ale to stále nic nemění na zásadním problému.
Jak dítě přesvědčit o tom, že ani v této situaci není řešením udeřit protivníka do nosu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 04:22
AŤ SE ZMĚNÍ TATÍNEK 
Malá okoukala tatínka, nadýchala jeho manýry. Ať se změní tatínek. Ten by měl už jako dospělý pochopit, že se nemá chovat jako malé dítě, ale jako dospělý. Jak jde chtít po dítěti, aby se chovalo rozumně, když to neumí dospělý?!
Ale já vím, chápu, po tatínkovi to nejde chtít, aby se choval dospěle. Tatínek si všechno vyřve. Tomu nejde ani naznačit, cholerikovi, hysterikovi. Tedy ten můj si všechno vyřval. A naznačit mu nešlo, protože by zbořil dům. Nakonec zbořil manželství.
Nevím, jak lze docílit, aby se dítě chovalo jinak, než jaký má vzor ve svém rodiči. Mám takovou humornou příhodu z příbuzenstva. Malý 4 letý Pavlík si otevřel láhev a pil rovnou z ní. bylo to dávno, před 37 lety. Byla to skleněná láhev a lidé normálně ze skleněných láhví nepili. Nalili si tu limonádu do skleničky. Byla jsem u toho, když Pavlíka otec vážně napomínal, že nikdy nemá pít rovnou z láhve, že si má limonádu nalít do skleničky. Nikdy jsem neviděla toho otce pít jinak, než rovnou z láhve a jeho malý syn prostě jen dělal, co u svého tatínka denodenně měl na očích.
Možná, že by pomohlo, kdyby čočku dostával tatínek. Ale kdo ví. Tem můj měl dvojí metr. Jeden na sebe, ten, kterým si všechno svoje chování vysvětlil a omluvil a ten druhý na mě - pro mě žádnou omluvu neměl. Ale zkusit by se to mělo. Třeba by se chytil za nos.
A vám doporučuji, brát 14 dní dobromyslovou směs dědka kořenáře, abyste to s oběma vydržela. Ono takové chování v rodině bere člověku bioenergii. Špatně se mi žilo, když mě muž svými výlevy o mou bioenergii připravoval. Člověk, žena, matka, vydrží hodně. I já jsem to přežila, ale neměla jsem si to od něj nechat líbit. Srazilo mi to sebevědomí, stal se ze mě utrápený člověk. Na vás, na mamince záleží, jak bude vaše holčička v životě šťastná. Otec řve, vy dcerku napomínáte, ve školce jí napomínají. Je to bludný kruh. Vystupte z něho. Dítě nemůže za problémy, za které je napomínáno. Dítě je obětí.
Když děti zlobí, když dospělí jsou protivní jak děti, tak tam všude kolem chybí bioenergie. Místo klidu je neklid, místo pohody je nepohoda. A pak se dítě strká a pere a dospělí nadávají, vyčítají, jsou naštvaní a nešťastní. LÉKEM JE RADOST.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 11:11
@BohunkaP diky, myslim ze nase ditka budou hodne podobna. Ona tam treba je prvni, jine dite se vecpe pred ni, tak do nej strci.. Neni zadna agresorka, jen ma spory hodne rychle vyresene, bohuzel casto rucne. Kdyz jsem ji rekla at to tedy jde rict pani ucitelce, tak si pak ucitelka stezovala ze deti popichuje a pak na ne chodi zalovat, tak nevim jak ji vysvetlit tu miru.. Duslednost je u me nekdy problem, na tom zkusim zapracovat.. A vyhlizet prazdniny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 11:15
@poučená to to asi vyznelo spatne, tatinek je cholerik ale doma rozhodne nevyvadi (to si vetsinou schovava do prace 
) ale spis jsme to myslela tak ze po nem ma povahovy rys. A je to tak nektere deti sedi v koutku, nektere nic nerozhodi, jini jsou vzteklouni a myslim ze to neni jen vychovou ale z velke casti vrozenou povahou. Vidim to na sobe a bratrovi, vychova stejna, povahy naprosto odlisne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 11:51
@pidalina píše:
@poučená to to asi vyznelo spatne, tatinek je cholerik ale doma rozhodne nevyvadi (to si vetsinou schovava do prace
Tak to je dobře, že doma nevyvádí. A že má každý jinou povahu, to je samozřejmé. Jenže dítě vycítí i to, co dospělý člověk dávno nevidí, protože to vidět nechce a v sobě to potlačuje a sám před sebou dělá, že to neexistuje. Víc než napomínání pomůže, objímat své dítě, dávat mu pocit klidu, jistoty, bezpečí. Napomínání je každým prožíváno jako odmítání sebe, i když to tak není míněno. Dítě si lásku rodičů k němu i lásku rodičů vzájemnou, musí PROŽÍT. A ta běží za slovy, ta je beze slov, ta je v celé rodinné atmosféře. Chybu v dítěti nehledejte. Upravte rodinnou atmosféru. A že to je u vás dokonalé? Anebo že to je těžké u vás doma něco změnit? Vždycky se zdá jednodušší, změnit druhého - zde: změnit chování dítěte, protože je těžké změnit sám sebe. Ano, v sobě, ve vztahu s mužem, ve vztazích kolem sebe hledejte zakopaného psa. Až ho vykopete, dítě bude jiné. Zatím je dospělými hlavně buzerováno.
CHCE TO ZMĚNU. Ne změnu dítěte, ale vaši změnu a změnu vašeho manžela a změnu v chování vás obou k vašemu dítěti. Vidíte v něm zlobila a ono jednou z toho bude mít v dospělosti problémy. Vciťte se do svého dítěte, jestli to vůbec umíte. VCIŤTE SE DO SVÉHO DÍTĚTE, JAK MU ASI JE, když se musí před dětmi takto neadekvátně bránit, když je pak za svou sebeobranu napomínáno. Je to malé, vnímavé dítě, které touží, aby bylo svými rodiči milováno. Tak ho milujte jak o závod a všechno se, jako mávnutím kouzelného proutku, urovná.
Příspěvek upraven 03.04.15 v 12:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.15 12:12
@BohunkaP Ahojky, chápu, jak to myslíte, vy dítěte vychováváte doma, dáváte mu dobré základy, ale ve společnosti dětí si své místo dítě buduje víceméně samo. Nemůžete ho vodit za ručičku a neustále ho napomínat. Klidně svému dítěti nabídněte dvě možnosti a nechte ho rozhodnout sama. Např. co je teď pro tebe lepší? Být první v řadě nebo chceš mít pěkně srovnanou tašku? Chceš stát první nebo počkáš na svou kamarádku a půjdete spolu? A pak oznámit dítěti, že se nesmíme bouchat, protože to bolí a říct jasně, že až tě bouchne ta holčička, tak uvidíš sama, jak to bolí. Případně pokud by bouchla kamarádku, tak bych např. zalovila v domácích sladkostech nebo za našetřené penízky koupila bonbony a šla se s ní omluvit. Dítě si pak rychle rozmyslí, jestli bude bouchat a pak se chodit omlouvat, nebo najde jiné řešení. Pokud nastane problém, nechte si od dcery poradit, jak by si poradila ona. Já chápu, že jsou situace, které potřebují okamžité řešení, ale vždy je důležitá důslednost. Pokud se nějaká podobná situace stane, klidně dojděte domů, sedněte si spolu ke stolu a vyřešte to, co vás trápí. Pro tak malé dítě bych volila jednoduché řešení právě toho typu, že se půjde omluvit se sladkostí a příště si zkusí poradit jinak. Ono to bude chvilku trvat, ale jakmile dítě pochopí, že neuhnete a budete po něm vyžadovat jinou reakci, tak si to postupně osvojí. Také bych pátrala po tom, proč chce dcera stát první. Na posmívání je obtížné reagovat, u nás se osvědčila neutrální odpověď typu: Kdo to říká ten to je, na toho to pasuje. A ohledně sportu to není tak o únavě jako o příležitosti ukázat, že mohu být v něčem dobrá, osvojit si pravidla, navíc při hře si dítě dobře uvědomuje svoje místo a svůj úkol.
Mám doma také jednoho tvrdohlavého býka, který odmítá ustoupit v mnoha případech, ale u nás zabírá plnění drobných úkolů, které rozptýlí snahu o neustálé vítězství a srovnávání. Snažím se hodně věcem předcházet, ale v kolektivu chování neovlivním, tam už si musí poradit sám. A soucítím, někdy je to hodně o nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
