Prosím o radu od nějaké zkušenější mámy, abych popravdě řekla, jako matka dvou dětí si nevím rady. Dcera má 29 měsíců a na všechny negativní výpady od staršího bratra (8 let) reaguje příšerným ječením. Dělá to pouze v jeho společnosti, mezi ostatními dětmi takto nic neřeší. Mám z toho hlavu jako balón, za vinu to dávám staršímu synovi, na děti pravidelně dohlížím a při sebemenším náznaku jekotu je jdu potají sledovat,ale nevím jak ji tomu odnaučit. Situace, kdy ona chce od bráchy půjčit z hromady papírů právě ten, který si bere on, dokáže vyústit v srdcervoucí skřek který můžu srovnat se zvukem netopýra hledajícího cestu ven z letícího gripenu. Fakt už nemůžu, nervy mám úplně v tahu. Syn má z toho ječení radost a ještě ji provokuje, ale vinu pouze jedné straně dávat nemůžu! Nevím kde a jak mám začít s odnaučováním a nebo s hledáním viníka.
Prosím o radu od nějaké zkušenější mámy, abych popravdě řekla, jako matka dvou dětí si nevím rady. Dcera má 29 měsíců a na všechny negativní výpady od staršího bratra (8 let) reaguje příšerným ječením. Dělá to pouze v jeho společnosti, mezi ostatními dětmi takto nic neřeší. Mám z toho hlavu jako balón, za vinu to dávám staršímu synovi, na děti pravidelně dohlížím a při sebemenším náznaku jekotu je jdu potají sledovat,ale nevím jak ji tomu odnaučit. Situace, kdy ona chce od bráchy půjčit z hromady papírů právě ten, který si bere on, dokáže vyústit v srdcervoucí skřek který můžu srovnat se zvukem netopýra hledajícího cestu ven z letícího gripenu. Fakt už nemůžu, nervy mám úplně v tahu. Syn má z toho ječení radost a ještě ji provokuje, ale vinu pouze jedné straně dávat nemůžu! Nevím kde a jak mám začít s odnaučováním a nebo s hledáním viníka.