Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nerozhodovala bych se podle mamky, opravdu ne. Jestli se jí prodlouží cesta o půl hodiny, tak co to je za problém. Jiné děti se odstěhují třeba do zahraničí na druhý konec světa a taky to musí rodiče přežít. Ty teď budeš mít svoji rodinu, brala bych ohledy především na ni. Matka tě nemá co psychicky deptat, když se jako dospělá rozhodneš odstěhovat, navíc tak blízko. Ty jsi jedináček?
Bydlíme 2 hodiny cesty od rodiny. A vídáme se i několikrát týdně. Neříkám, že to není náročnější ale o víkendu tam někdy přespíme, někdy jedeme domů. Také jsme kupovali dům, ale manžel tady má i práci. Dá se to. Neříkám, že mi občas nechybí sednout do auta a za 20 minut být u našich, sama si s malým na takovou vzdálenost netroufam, takže jezdíme pokaždé všichni s manželem. Člověk nemůže mít všechno.
To se musíte rozhodnout sami. My stavěli náš dům snů nový, nechtěla bych starý dům nebo dům po někom…rodiče mám 8min autem a vídáme se na chvíli téměř denně, kousek od nich dáváme dceru do školky, lékařku pro děti jsem neměnila, tak ji mám 10min autem, mohla bych ji mít i do 5min, ale to je jedno…kroužky má dcera do 10min od školky a pak do 15min domů…nám se tu líbí, máme i dobré pracovní uplatnění a klid okraje města, okresní město 8km, první krajské město 35min autem, druhé hodinu cesty…dálnici už nyní máme asi 10km od baráku…mamka se hodně zapojuje do logistiky okolo dětí, když potřebuju… ![]()
Podle nadpisu jsem si myslela, že se budete stěhovat na druhy konec světa a ne jen takový kousek. Vždyť co je hodina, nic. Tva Mama na tebe psychicky tlačí, je jen na tobě zda na to přistoupíš
jsi dospěla, budeš mít svoji rodinu, mysli na sebe a nenech se vydírat.
Nevím nad čím přemýšlet, sorry. Jako tři čtyři hodiny ok, pokud byste na sebe byli s rodinou nějak superfixováni, ale jako hodinka? A hlavně jde o vaši rodinu, dítě, říkáš, že je to prostě to ONO. Zbytečné dilema..
Hodina cesty je v pohodě a navíc je to přesně to, co si hledala. Takže bych si to utéct nenechala. Máš svojí novou malou rodinu, na tu ber ohled. Ne na to, že matka pořádá hysterické scény.
Hodina je nic. Rozhodně bych dům koupila. A maminka ať vyhledá odbornou pomoc, když ji něco takového psychicky semele.
Za mě je to daleko. Já mám rodinu deset minut autem a školku máme v místě bydliště rodiny. Ne to hrozně velká pomoc když jsou blíž. Prostě kolikrát jsou situace kdy se to hodí. Každopádně řešíme stěhování a máme podobný problém. Vše co se nám líbí je dál. Pro mě je to stopka. Neumím si to s dětmi bez pomoci rodiny představit. Sice moc nehlídají, ale třeba teď mi několikrát vyzvedli děti, když jsem byla nemocná. Moc mi to pomohlo. Kdyby bydleli dál, tak mi takto nepomůžou.
Pamatuji si, když jsem se stěhovala od rodiny do svého, jak moje mamka vyváděla, brečela a dost mě psychicky ničila, že jí to zničí život, když se odstěhuju a tak dále a po pár měsících si zvykla.
Maminka je trochu citová vyděračka…
Děkuji moc za vaše komentáře. Jen bych ráda podotkla, že s rodinou máme krásný vztahy, nechci aby to vyznělo, že mamka mě nějak deptá nebo tak. Jen mám stále potřebu i skoro ve 30letech brát ohledy na to, co na to asi řeknou rodiče, asi bych měla trošku změnit svůj přístup. Prý čekala, že k nám bude moct chodit pěšky na návtěvy.. no tak to bychom museli bydlet někde v paneláku v jejich městě.
Jedináček nejsem. Brácha to bere sportovně a řekl mi, že si máma zvykne, ať to neřešim. Že jo, je to dál, ale zvyknou si všichni. My totiž máme rodinu hodně nalepenou u sebe autem do 20-30 minut max, takže je pro ně nezvyk, že bych bydlela o „dost dál“ a nedokážou to nějak příjmout..
My bydlíme hodinu od mé rodiny, od manžela 3,5 hodiny
Co byly děti malé, navštěvovali jsme se (s mojí rodinou) hodně často, klidně každých 14 dnů jsme u nich byli na celý víkend. Nebo klidně už od pátku. Takže to bylo v pohodě ![]()
Horší je to teď, když jsou děti ve škole a mají kroužky. Kromě zimy mají každý víkend nějaké zápasy, turnaje, soustředění a už se těžko dostáváme jen k našim, natož k manžela rodině. U té jsme už nebyli tak 3/4 roku, ale začaly více jezdit oni.
Naše teď vídáme tak jednou do měsíce, což mi přijde hodně málo, ale nedá se nic dělat a jelikož ani já, ani moje mamka neřídíme, tak je scházení komplikované.
My se teď budeme stěhovat taky do domečku, ještě o kousek dál než bydlíme teď
což pak už se za námi mamka vůbec nedostane, ale zase to beru tak, že jsme domek chtěli, hledali celý náš vztah s manželem a byla by škoda do toho nejít, když jsme konečně našli ten náš vysněný, dokonalý.
Pořád mě teda mrzí, že se vidíme tak málo, ale blíž našim (také bydlí v Praze) bychom stejně kvůli finanční stránce jít nemohli (hledali jsme velký dům a velkou zahradou), takže nebylo o čem přemýšlet ![]()
@anavi13 Když není ta možnost, tak se to holt vždy zařídí nějak jinak. Já mám 2 děti a nikdy je nikdo jiný než já nebo manžel ze školky nebo školy nevyzvedl. Pokud teď matka zakladatelky bydlí půl hodiny po dálnici, stejně to na nějaké vyzvedávání není.
Chápu tě a podle mě záleží, jak to máte nastaveno. My bydlíme s mými rodiči v jednom malomeste a pro mě by hodina byla daleko.
Nemám sourozence, rodiče si za život prožili spoustu špatného včetně úmrtí dítěte a jsme na sebe oboustranně dost fixovaní a toto bychom špatně nesli. Také čekáme miminko, pro ně první vnouče a i s ohledem na jejich minulost chci, aby si ho mohli užít co nejvíc. Další věc je, že jim je 70, sil ubývá a až budou potřebovat, chci jim být nablízku.
Ale dovedu si představit, že mít sourozence, kteří jsou poblíž, a rodiče třeba kolem 55 let, což mí vrstevníci běžně mají, beru to úplně jinak a hodina je pro mě nic. Takže fakt záleží na rodině a vztazích a podle mě tohle nejde říct univerzálně.
Hodina je ještě fajn. Známí dojíždí přes dvě hodiny.
Vždyť tam nemusí jet jen na otočku, můžete si udělat víkend, týden. Pronajmout někde nějaký penzion. První menší dovolenou s dítětem jsme byli asi 40 minut od být. V kempu. To jen pro případ, že by to dítě nezvládalo. Řídila bych se podle sebe a ne podle rodičů. Z vlastní zkušenosti vím, jak dobře umí hrát maminky na city. Pak se těžko rozhoduje
Zdravím,
Moc vám předem děkuji za komentáře…
aktuálně řeším takové moje vnitřní trápení.
S manželem jsme spolu 5 let a aktuálně čekáme miminko, které se nám narodí začátkem léta. Už přes rok hledáme domeček, ale neúspěšně. Před pár týdny jsme narazila na domeček našich snů, líbí se nám tam uplně vše - blízko pediatrie, školka, škola a vše, co je k životu potřebné + jedná se o krásnou novostavbu na krásným místě. No pro mě to má jediný háček a to je ten, že je to hodina cesty od mé rodiny. Aktuálně žijeme v Praze a rodiče to k nám mají po dálnici půl hodinu cesty. Pokud bychom se přestěhovali do domečku, tak budou cestovat po dálnici hodinu. Moje maminka to uplně nezvládá psychicky, protože se na své první vnouče moc těší a trápí jí, že budeme daleko. Za mě je to stále docela v pohodě dojezdová vzdálenost, ale samozřejmě myslím i do budoucna, kdyby náhodou rodiče onemocněli a potřebovali by z naší strany nějakou péči. Říkám si ale, zda se mám nechat tímto ovlivnit a rozhodnout se žít někde poblíž rodiny, protože si to rodina tak přeje nebo jí tam, kam mě mé srdce táhne. Jen podotýkám, že v okolí mé rodiny žádné novostavby (nechceme starý barák) nejsou. Na pár prohlídkách jsme byli, ale nebylo to ono. Ten co je hodinu od rodiny, je dokonalý a hned po první prohlídce jsme si řekli, že je to ono. A teď babo raď. Rozhodnutí stále stojí na mě, manžel by se stěhoval hned, rodinu bude mít 45 minut od baráku případně, ale nevídá se s rodinou tak často. Já se s aktuálně s mojí rodinou vídám 1× za 2-3 týdny a samozřejmě s příchodem dítěte by moje maminka chtěla vidět vnoučátko častěji. Pamatuji si, když jsem se stěhovala od rodiny do svého, jak moje mamka vyváděla, brečela a dost mě psychicky ničila, že jí to zničí život, když se odstěhuju a tak dále a po pár měsících si zvykla. Teď by si třeba zvykla také, že by místo půl hodiny k nám jela hodinu? Nevím no. Jaký na to máte názor vy? Já se prostě nemůžu rozhodnout.