Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše: Více
Chodit pěšky na návštěvy
to je vtipné…jo, máma si zvykne, nedá se nic dělat. Přeci si nebudeš budovat svůj život podle toho, jak to chce zbytek rodiny…
@anavi13 Kdyby bydleli dál, tak si to prostě musíš zařídit jinak jako spousta ostatních. Jasně, je to výhoda, ale podřizovat tomu svůj život, to bych neudělala.
Co bych dala za tu hodinu cesty
prvně jsem bydlela 7,5h cesty autem od rodičů, teď už „jenom“ 5,5 hodiny
zvyknou si… prvně to bylo těžké, teď se střídáme… jednou přijedeme my, jednou oni
kdybych se měla spoléhat na názor rodičů, nikdy bych z domu neodešla, nepotkala bych svého úžasného muže, skvělé sousedy, atd… ![]()
Hodina je nic. Mamka byslí dál a jezdila k nám často. I teď jí je 75 let a jezdí klidně každý týden vlakem.
Známá se odstěhovala do Itálie a jezdí každý měsíc za tátou, kolegyně na Moravu za rodičema jednou za rok
. Loni říkala, že to nevyšlo, že je uvidí po dvou letech.
Ty se musíš rozhodnout hlavně podle sebe. Já mám rodinu hodinu cesty a jezdím obvykle 1× za týden nebo 2, většinou tam spíme den nebo dva, jak má kdo čas, ale jezdíme i na otočku, stále tam mám svého lékaře. Na jednu stranu hodina je v pohodě. Na druhou stranu nemám možnost si večer někam zajít s manželem, aby rodiče pohlídali, jako to má můj sourozenec, který bydlí v místě. Zkrátka má toho hlídání o hodně víc. Já musím dovézt, a pokud bych chtěla jít s manželem ven, musel by i on přespat, což se mu nechce. Navíc musíme s malými dětmi plánovat cesty na jejich spaní. Mně osobně ještě vadí i to, že zkrátka v rodném městě kde koho znám a na mateřské bych se tam cítila mnohem líp než tady, kde jsem hodně osamělá. Ale to tě třeba trápit nebude.
Nevyměnila bych rodinu za barák. Jsem od rodičů 15 minut autem a je to tak akorát. Když teda pominu rodinný vazby na kterých ti asi tak moc nesejde, tak z praktickýho hlediska to mají rodiče kousek, když potřebuju akutně pohlídat děti, vyzvednout je ze školky, já to k nim mám kousek, když oni potřebují pomoc a vím, že se tam klidně dvakrát denně můžu otočit. Stěhovat se do horoucích pekel jen proto, že se mi barák líbí, tak to ani omylem. Taky jsme s manželem hledali dům a dosah rodiny bylo kritérium přes který nejel vlak.
Já bydlím od rodiny daleko. Co jsem teď nastoupila po mateřské do práce tak bych strašně ocenila kdyby babička vyzvedla dítě ze školky nebo ho vzala na kroužek. Pohlidala nemocny dítě. Strašně těžko to všechno stíhám. Jestli ti chtějí rodiče pomáhat tak bych se nestehovala daleko.
@veria píše: Více
Hodina autem po dálnici, pro mě jo. Zakladatelka se ptala na názory, tak píšu svůj. Viděla jsem jak to vypadá, když to má k sobě rodina daleko a já tak žít nechci. Jsem člověk, co potřebuje mít rodinu blízko. Jak to má zakladatelka, to si musí rozhodnout sama.
@Liška32 Joo taky jsem přemýšlela nad tím hlídáním. Určitě bych byla ráda, pokud bychom s manželem vyrazili někdy ven jen my dva spolu. Ale on se stále tváří tak, že hládání není potřeba, že budeme skvělý rodiče, že on pracuje převážně z domu, takže bude hlídat on, když budu chtít někam vyrazit a tak. Pokud bychom chtěli hlídání, tak mohou rodiče přijet a přespat u nás (měli bychom tam pokoj pro hosty) a pohlídat dítě, dát ho spát a tak.. ale už je to takové komplikovanější. Na druhou stranu, moje kamarádka má rodiče 50min daleko od domu, kde bydlí a její táta jezdí každé úterý hlídat a děti k nim kamarádka naopak na otočku třeba zase jen veze na víkend. A to mají naproti v ulici rodiče jejího manžela, ale ti hlídat vůbec nechtějí. Takže paradox. Ale samozřejmě jsem nad tím také přemýšlela. Můj manžel je dost rodinný typ a nemůže se dítěte dočkat, takže si představuje, že s ním budeme trávit 24/7, ale on dojde na to až se narodí, že by si rád odfrknul no.
Jinak já se se svými kamarádkami vídám jednou za uherský rok, spíše si píšeme. Moje 2 kamarádky už mají děti, jedna už starší a to je ta o které jsem psala výše a ta říkala, že by za mnou jezdila klidně pravidelně každý týden. Z Prahy je to nějakých 35 minut. S druhou se uvidíme spíš párkrát za rok, tak jak to máme teď. Věřím, že kamarádky bych si našla nové tam, v sousedství nebo na pískovišti
Mně samota nevadí, nás s manželem 100% naplňuje když trávíme čas společně…
Jen bych ještě podotkla, že vlakem, z města kde žijou rodiče do místa kam bychom se stěhovali je doprava vlakem náročná a jediná nejlepší varianta je cestování autem, ale všichni máme řidičák a řídíme aktivně.
@Janli píše: Více
Jasný, taky píšu jen svůj názor, že pro mně to horoucí pekla nejsou.
A jen pro zajímavost - jednou taky budeš od svých dětí vyžadovat, aby zůstaly blízko?
@Anonymní píše: Více
Tohle si prostě musíš rozhodnout sama, jak vidíš, pro někoho je hodina nic, pro někoho horoucí pekla. Rozhoduj se ale dle sebe a své rodiny, se kterou budeš trávit nejvíc času, a ne podle rodičů.
@Anonymní píše: Více
Nevím no. Moje máti také strašně vyváděla, když jsem se stěhovala za manželem 11 km. Prý strašně daleko, vykašlala jsem se na ni, a ona chtěla být součástí té rodiny, co si teda založím.
Zaplať pánBůh, že jsem byla „sobecká“. A to s tím hlídáním…
to si každý bezdětný představuje, jak mu budou rodiče nadšeně hlídat dítě.
Tak ono, když jsou děti malinké, tak to hlídání není až tak potřeba. To spíš až děti nastoupí do školek, škol, na kroužky,…my máme děti tři, manžel dojíždí do práce taky daleko, takže je všechno okolo dětí na mě. Mamka by hlídala, vyzvedávala a vodila ráda, ale ta hodina už je prostě moc. Než ona by se sem po práci dostala, tak jsou děti z kroužků doma
Jsme tady fakt na vše sami. K doktorům také chodím s dětmi. Při nemocech se člověk musí hecnout, nezaskočí ta mamka s uvařeným obědem nebo nevezme děti vyvenčit
A to ona je taková ta pečující, milující, pro děti všechno. Teď už nám první dvě děti pomalu „odrůstají“ (starší má 10 let), doma máme batole a další přírůstek na cestě. Neříkám, že bychom s manželem rádi někam jen spolu nevyrazili, ale už jsme tak asi zvyklí ![]()
Pak mám dvě kamarádky, které bydlí blízko rodin (jedna pár minut pěšky a druhá 15 minut autem) a je to rozdíl, no. Tam běžně rodiče hlídají, vyzvedávají ze školek, vodí na kroužky, rodiče jejich dětem chodí na besítky,… A je to opravdu velká pomoc ![]()
Nevím. Mít tu možnost bydlet blíž, neváhala bych. Pokud máte finance na to si koupit něco poblíž rodině, asi bych spíš ještě hledala. Ale my měli strop 6 milionů
Což není žádná velká částka. Více bychom uplatnili, ale nechtěli jsme do důchodu platit nějakou šílenou částku. A i vzhledem k počtu dětí jsme zvolili dům dál, ale zase se podíváme jednou ročně k moři a na hory a celkově si budeme žít dobře. To ale tam je ale pořád… ![]()