Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ne neřešila,ale osobně bych si pred narozenim ditete druheho psa neporizovala,uz s tim jednim to budes mit narocne,natoz s dvema,a jeste stenetem ![]()
Myslím, že zakladatelka ví, co to obnáší, jinak by dalšího pejska nechtěla. ![]()
Bohužel jsme stejného názoru… dítko zabere spoustu času a pejsek at chces nebo ne, bude odstrcený, aspon trochu. Nez se starat o dalsí stenátko, radeji venuj vsechen volný cas stavajicimu pejskovi.
MaselQa píše:
Myslím, že zakladatelka ví, co to obnáší, jinak by dalšího pejska nechtěla.
Myslím, že práve proto sem přišla o radu…
ahojky
ja neřešila přesně tuhle situaci ale vim jake to je když se narodi mimi mezi dva psy stoho jeden duchodce,on ten pejsek at chceš nebo ne stejně bude odstrčeny akorat se tak nebude citit jen jeden ale rovnou oba,nevim zda je to větši plemeno ale nam se po narozeni mimi stara fenka přestala s nadchazejici zimou hybat z ničeho nic začla napadat na nohy a kalet po bytě navic maš na starost mladšiho psa plneho energie a uřvane mimi
grrrr,opravdu velka psychicka i fizycka zatěž nepřala bych ani svemu nepřiteli ![]()
za mě teda ne ze sve vlastni zkušenosti
souhlasím s marou! Uviděla bych ja se malé narodí hodila dohromady a potom bych řešila jestli mám klidné mimi a zvládnu i druhého psa, nebo mám divoké dítě, které dává zabrat. ![]()
eldarka píše:MaselQa píše:Myslím, že práve proto sem přišla o radu…
Myslím, že zakladatelka ví, co to obnáší, jinak by dalšího pejska nechtěla.
To je fakt, no. Pardon. Jinak s vámi trošku souhlasím.
Já jsem tohle nikdy neřešila, tak nevím. ![]()
A já bych do toho klidně šla. Pokud budou oba psi venku. Září je daleko, ze sedmiměsíčního štěněte už bude roční, teď bude dost času na to, si ho vychovat k obrazu svému. A když budou dva, líp se zabaví a s kamarádem jim bude veselo ![]()
Taky jsme v létě ke staršímu pejskovi pořizovali štěně. Také proto, aby mu nebylo smutno, aby měl parťáka…no, první tejden byl šílenej, starší se se mnou absolutně nebavil, na malou párkrát i vyjel - a to byl vždycky mírumilovnej pes, milující vše živé a hlavně štěňata. No, pak se to zlepšilo, ale vidím, že ji má občas plný zuby, ona je hodně aktivní plemeno a pořád ho otravuje, aby si s ní hrál, o což on nestojí
Asi bych hodně volila, co je to oboje za plemena. Starší psi už mají radši svůj klid. Teď si ji nechá lézt po zádech a všechno ji nechá, ale kdybych měla řídit psa jen aby udělal staršímu společnost, tak to neudělám.
Nevím, jestli bych úplně šla do labradora, bývají jako mladí vážně šílenci a mimčo by mohl „smést“. Pokud už labradora, rozhodně výcvik, aspoň základní poslušnost. Navíc bych rozhodně nešla do velkého psa bez papírů, labradora rozhodně, kvůli displazii!
Jinak bych se toho nebála, my máme tohle pořizování štěněte ke staršímu psovi za sebou, starší bylo 10, když jsme pořídili štěňdo a to, jak najednou ožila, bylo úžasné. Byla najednou úplně jiná. Ve 12 jsme ji museli nechat uspat a od té doby doma ukecávám, že by mladá neměla být sama. Bude jí 6 a už je plánované další štěně. Pokud je pes snášenlivý a má rád ostatní, je lepší, když jsou dva. A vztahu pes- dítě bych se nebála, jen musíte věnovat dost pozornosti psovi i při dítěti. Takže s chutí do toho ![]()
Taky mi všichni říkali, že jsem cvok, když nám umřel pes, byla jsem v 5.měsící těhotenství, chtěla jsem hned štěně, ale nechala jsem se přesvědčit, že je to nesmysl, že bude miminko a ta práce a bla bla bla. Moje pětiletá truchlila a truchlila, mně nad ní srdce usedalo, no tak se nám narodilo mimi, vydržela jsem ještě šestinedělí a už týden máme doma štěně
máme tedy jorkšírka, vzala jsem až tříměsíční, tak mám doma mimina dvě, večer venší manžel, v noci nakojím, přebalím, položím do postýlky a běžím se psem ven
ale je to štěstí, neměla jsem je poslouchat, měla jsem to štěně koupit hned v září, bylo by už vycepované. Já bych udělala to, co cítím, ne to, co říkají ostatní.
Jo a toho pudlíka, co nám umřel, jsem pořizovala k pitbulovi, bylo mu tenkrát sedm a nesnášel cokoliv živého, chtěl být na světě ze zvířat úplně sám
přivezli jsme to kilové štěně, které jsme víceméně zachránili, a modlili se, ať ho nesežere hned ve dveřích, ten pitbul, byl to pes, ji miloval, že by za ni položil život, ona mu jako štěně dělala peklo na zemi, jen ho kousala, a otravovala a skákala a on to všechno trpělivě snášel, ještě si s ní hrál a nechal ji žrát z misky, když umřel, ten pudl truchlil snad rok. Asi nějak ti psi vycítí, že je to nový člen smečky a tak nějak ho snáze přijmou
No taky jsme si plánovali, že naší čivavě až na staré kolena pořídíme kamaráda, je jí 7,5 let. Je to asi 14 dní, co jsme se ujali nalezeného krysaříka. Běhal chudák v těch mrazech sám po venku, bez obojku, bez známky, bez pána. K tomu mám 13m batole.
A co se týká věnování se někomu, tak v tom není žádný problém, nezdá se mi, že by někdo z nich trpěl nedostatkem pozornosti. Čivava je zvyklá samotářka, krysařík si hraje s prckem.
Ale jsou to malé plemena, venčím je tak, že je vypustím na zahrádku. Malý je z nich urvaný z obou a pejsci si už na sebe docela zvykly. Ovšem kamarádi asi moc nebudou. Čivava krysaříka jakoby „trpí“,jelikož je to dáma, kdežto krysařík si chce s čivavou hrát, jelikož je mu kolem roka. ![]()
Já jsem spokojená. Takže bych asi s dalším pejskem počkala, až mimi trochu odroste.
My mame nemeckeho spice a stene NO, taky jsem se bala ani ten spiscl se necitim odstrcene, byl to hroznej mazlik, porad za nama chodit, proste ocasek
pak jsme privezli stene NO a od ty doby name on nej „klid“ tyraji se a hraji si navzajem ![]()
Ahoj,
máme 13letýho psa, čekáme miminko (září) a uvažujeme nad dalším pejskem. Ten náš je hooodně tolerantní, hodnej, veselej. Chceme, aby měl ten konec života (pár let možná) hezkých a taky aby nás pak tolik nebolel jeho odchod.
Naskytlo se nám 7 měsíční štěně labradora. Máme velkej byt, kousek zahradu a všude kolem bytu prostor na venčení psů.
Náš hafan je zvyklej na víc psů, žil i společně s jiným psem a žádnej problém. Rád si hraje, ale taky rád spí. Bojím se, aby se ten náš současnej necejtil odstčeně, i když bychom se mu věnovali stejně. Nechceme, aby mu pak bylo víc smutno. Chceme mu pořídit společníka, kamaráda…ale nikdo ho nebude nutit si s nim hrát. Chceme, aby si ten náš dělal to, na co se cejtí…
Co myslíte? Řešil jste to někdo?