Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Lojzísek píše: Více
já nejsem zvědavá, i když také bych měla co zkoumat,
ale ano, jak píšeš, asi to bude v budoucnosti běžnější a běžnější - ale zase bude hafo lidí, co nebudou chtít, aby jejich DNA informace byla někde běžně dostupná
@mado píše: Více
no, je to až děsivé, co vše se může stát,
to, co píšeš, by byl dobrý námět na film
@Primat17780 píše: Více
To si odhadla správně. Ex šlo jen o pomstu, o děti nejeví žádný zájem. A ten rozvod byl pro toho staršího velký trauma, kdy ho jeho otec regulérně opustil. Ale myslím, že i kdybychom to manželetví udrželi a děti se to dozvěděly v idylických podmínkách, tak výsledek bude stejný. To mladší to nijak neřeší, u toho staršího to vypadalo z počátku dobře, nijak ho to nezasáhlo. Ale zasahují do toho ty situace nebo běžná témata týkající se rodin, příbuzných, a pak se v tom šťourá dál a dál. A tam na to způsob sdělení nemá žádnej vliv.
@Dollorres píše: Více
Já jsem jednou měla takovou nějakou krizi a řešila jsem, že nás třeba nebudou mít děti rady, když biologicky nejsou naše. A můj muž mi na to řekl, že jestli nás naše děti nebudou mít rády, tak to ale nebude z tohohle důvodu. Myslím, že měl pravdu, a tak se prostě snažím bejt dobrá máma, bejt tady pro ně, pokud budou jednou hledat, tak snad najdu sílu je podpořit a pomoct jim.
@Anonymní píše: Více
Tak náš CAR taky zasílá formulář a možnosti jsou embrya zničit, darovat k vědeckým účelům nebo darovat jinému neplodnému páru. Tento CAR má tedy i rozsáhlou zahraniční klientelu, tak je otázkou, zda by embrya neputovala právě jim, nicméně to, co nám poslali, je oficiální formulář a předpokládám, že by si nedovolili tam nabízet něco nelegálního. Osobně jsem za možnost darovat embrya jinému páru ráda, zatím jsem to nevyužila, ale plánuji to v blízké budoucnosti.
@Anonymní píše: Více
V zahraničí to možné je (někde), u nás to myslím vylučuje fakt, že darci musi být vyšetření na cystickou fibrozu a svalové atrofie, což běžně lidé podstupujici ivf nejsou. Tak nevím. Mně tenkrát říkal i doktor, že ta embrya jsou od darcu, protože ta zbyla není možné darovat. Je to dva roky zpět…
@Anonymní píše: Více
Těžko říct, je to možné. Každopádně my oba s manželem máme genetiku vyšetřenou a v pořádku plus některá embrya mám jen já s dárcem. Takže darování embryí v našem případě nic nebrání. Až to budu řešit, v CARu se informuji, sama jsem zvědavá, jaké jsou možnosti.
@Dollorres píše: Více
to je ten věk, 8 let, dcera také bude mít na podzim 8 a začíná se bolestně zajímat o svého otce, dává otázky, zahání mě do kouta, kdy nevím, jak reagovat - děti začínají víc vnímat a skládají si k sobě detaily, a jak vycítí „bílá místa“ začnou se ptát
@Anonymní píše: Více
Ted jsem na to ještě koukala - on to zákon umožňuje, ale za předpokladu, že ten neplodny pár, který chce zbyla embrya darovat, vyhovuje zdravotním požadavkům na anonymní darce. Což často nevyhovuje buď věkem, nebo nemá potřebná vyšetření (a některá se nedají dovysetrit). Takže ti některá centra asi ani nenabízejí jako možnost.
@Anonymní píše: Více
Super, dobré vědět, díky za info. Ono to dává smysl - pokud jsou ti lidé komplet otestovaní a jsou v pořádku, byla by škoda jejich embrya likvidovat, když je tu možnost je s jejich souhlasem darovat a někomu pomoct.
@Dollorres děkuju. Já myslela, jestli mu ty myšlenky na to, že moc pracuješ atd taky nepodsouva otec.
Za mě říct, ale je pak ještě víc důležité, než u biologických děti, aby tu bezmeznou lásku cítily. Jestli budou mít pochybnosti, bude to špatně a pak se rozjede kolotoč v hlavě. Já sice nejsem tenhle případ, ale téměř neznám biologického otce, viděli jsme se párkrát. Za tátu považuji, vnímám i beru manžela biologické mámy, prostě tátu který mě vychoval. A nikdy v životě jsem neměl pochybnosti, že by mě neměl rád, že by měl radši mé sourozence, jeho biologické děti, nikdy, protože mi k tomu nikdy nedal příležitost. A když se ve 12 narodila ségra a „milé“ děti ze školy říkaly, že jejich máma říkala, že prej mě teď už táta nebude mít rád, když má svoje dítě, tak jsem se začal s nima hádat, ale je proto, že bych jim to věřil, ale ať to odvolají, že táta takový není. Prostě jsem se ho zastal a taky že nebyl nikdy. A nikdy mě nenapadlo hledat nějaké příbuzné z otcovo strany, nic takového. Vím jen od mámy že má tři sourozence, takže určitě jsou někde nějací biologičtí bratranci, sestřenice, tety, strejdové, prarodiče. Mě to nezajímá. Já mám příbuzné z obou stran od obou rodičů i když z jedné strany to není vlastní, ale neřeším to, nemam potřebu. Pro mě je to rodina a tak to zůstane. A ta strana z té neznámé větve od biootce jdou cizí lidi. Já ty lidi vůbec neznám a nijak mi nechybí. A moje ségra to má úplně stejně. Mámu i tátu máme, máme je rádi oni nás, máme od nich i další příbuzné a víc není třeba. Podle mě je to ale o tom, že tam musí být ta láska, city a musí to být upřímný, pokud není, je to problém. Ja u rodokmenu v prvouce nebrečel, že neznám příbuzné, vůbec mě to nenapadlo, napsal jsem tam všechny ty co mám a že někdo není vlastní mě nikdy nenapadlo řešit ani ve třetí třídě, vámi v pubertě a ani teď. Vůbec nad tím neuvažujeme nikdo takto, normálně se v rodině bavíme stylem mami já mám po tobě nos, po tátovi oči ale škoda že nemám po tátovi i hustý vlasy. Normálně to takto řeknu a až pak si uvědomím že po tátovi mám leda tak houby, ale v té chvíli mi to ani nedojde, protože to prostě táta automaticky je. A to samé rodiče, když se špičkují, co kdo z jejich ratolesti má po kom, tak automaticky ten má po mě to ten tohle a po tobě tamto, prostě automaticky.
@Dollorres píše: Více
Ale ty pracuješ moc, děti mají chůvy a ne pár hodin denně, ale na full time, nechala si malého kluka samotného v nemocnici, protože práce. A to není normální, není to zdravé pro děti. Že rodiče pracují je v pořádku, ale normálně osm hodin, ne že děti nevidíš téměř. Do toho ten rozvod, proto to tak máte doma, protože to ten kluk ví, potřebuje rodiče, chce je pro sebe a on to nemá. Táta ho opustil úplně a mámu skoro nevidí. A ve škole se setká s tím že tohle běžné není, navíc i sám tím trpí, protože je ve věku, kdy rodiče potřebuje a potřebuje, aby byli na blízku a tady pro něj a u vás to tak není, tak to je ten důvod y ne to jak vzniknul. Kór v tomhle věku, to by vůbec neřešil. Chápu, že se tím třeba uklidňuješ, ale fakt to tak není, tam je jiný problém a bylo by to i v případě přirozeného početí, akorát by mu třeba v hlavě běželo že chce maminku Honzíka, ale výsledek by byl stejný.
@Matt 02 To jsi napsal moc hezky, takhle myslím, že by to v ideálním případě mělo fungovat i u DV.
@marieanna8 píše: Více
Taky si myslím, důležité je, aby ty rodiče s tím byli srovnaní sami a ty děti brali vnitřně jako svoje, aby je s láskou pozorovali a vevnitř je těšilo, že to jejich nejroztomilejší a nejkrásnější dítě se směje přesně jako oni, jen příklad. Prostě to tak vnitřně cítit, je to jejich dítě a oni jsou rodiče, hotovo. Pak to dítě to bude brát úplně stejně. A i okolí. Moji mladší sourozenci se třeba v určitém věku ptali, jak to, že není taťka na fotkách na těch miminovskych, že tam je jenom máma a my jako mimina. Tak jim to vysvětlili nejak úměrně věku, jak to bylo a oni to vzali jako normální informaci, asi jako dneska bude na oběd řízek a hotovo. A za pár let se ukázalo, že si to ani nepamatuji. Někdy v době, když bylo ségre osm, devět mi mamka řekla, že biootec prý nežije, už nějakou chvíli, pár měsíců, že se to dozvěděla od jedný co s ní biootec měl taky děti, mladší než my a že jí jako zákonného zástupce kontaktoval notář, protože tyto děti měly v rl toho našeho biootce. My ne, nás si osvojil táta, takže my nic nevěděli. Když to mamka řekla, co se dozvěděla, tak ségra kouká jaký jako táta, vždyť stojí tady, takže jí to zřejmě úplně vypadlo a opět po vysvětlení to zas neřešila a bůh ví, jestli jí to nevypadlo znova, je prostě vychovávána tak, že máme všichni sourozenci jedny rodiče a tak nemá a neměla potřebu ani v tom zvídavém věku, kdy je to samý proč, tohle řešit.