Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
mahdalko třeba právě někdy se stane že díky rozhodnutí dát dítě k adopci ty ho získáš!
samozřejmě přála bych ti vlastní miminko! a co nejdřív!
máte pravdu že je to dar!
ale nikde není psáno, že někdy v budoucnu až bude zajištěná… že nebude mít další! ![]()
Macík74 píše:
ale nikde není psáno, že někdy v budoucnu až bude zajištěná… že nebude mít další!
Stejně tak není nikde psáno, že se třeba moje situace (manžel, rodina, byt, práce, finance…) nemůže změnit k horšímu, dokonce tak špatnému, že budu mít kulový (scénáře nechám na fantazii). To pak dám svoje dítě k adopci? Ne, udělám všechno proto, abych ho zajistila.
Nechci tím říct, že jediná správná cesta pro zakladatelku je dítě si nechat, ale jak už bylo psáno- adopce je definitivní, s tou neuděláš nic, prostě hotovo. Kdežto svojí existenční situaci řešit vždycky lze.
Ani jedna varianta v situaci zakl. není žádná sranda, obojí je tak těžké, že jen z té představy je mi šoufl, ale jde o to, s čím je snazší žít. S málem, ale mít dítě, které miluju, vychovávat ho, předat mu to nejlepší, co jen dokážu, všechno ho naučit a to i přes to, že nebude mít „všechno“ (mmch. to ani moje dítě/děti ne), nebo se ho s těžkým srdcem vzdát v naději, že mu tak bude (možná) líp a pak s tím rozhodnutím, nejistotami, výčitkami, otázkami… celý život žít? To nemá právo soudit žádná z nás. Zakl. se ptala na názory a dostala je. Nedělala bych nás, co jsme odpověděli, nijak zodpovědnými za osud její nebo dítěte. Rozhodnutí stejně zůstane na ní.
JANIIICKA píše:
ahojda anonymni,ja sama muzu rict jake to je.jsem sama adoptovana a muzu te jen rici,od mala co se me ma maminka zrekla mam strach ze vseho.jakom ala jsem nemohla spat ani byt sama,neumi si nikdo predstavit-o lasce ani nemluve.myslim ze jsi snad vedela zejsi tehotna,tak jsi to mohla resit treba interupci,vim nekdo na to nema zaludek,ale takhle se budes trapit cely zivot.pokud nemas nic,a zijes v buhni jake´m prostredi nevim nevim,socialka te penize da,ale zaroven te bude pekelne hlidat a pak se nedej boze muze stat ze te ho odeberou oni,a mas na dalsi roky vydelano.premyslej o tom.znama dala kluka od vvychovy zname a kazdy den za nim byla,pokud to nemas jak udelat zkus ty azylaky a tak.
psala,že to zjistila pozdě…
Týnko kdyby měla alespoň nějaké zázemí! nebo rodiče.. popř. přítele…
neříkám ani nechat ani dát k adopci!
já jsem se zlobila, když tu do ní všechny hučely nech si ho! byla bych prostě opatrná…
poradit ano.. ale není možné někoho přesvědčit!
nedovedu si představit její situaci! nemá to lehké!
mě se líbil příspěvek madličky, má šest neděl na tu volbu! radila jsem ať jí využije! zkusí zda to možné je či nikoliv!
a pak se rozhodne!
obdivuju zakladatelku jak se celkově zachovala… že je schopná uvažovat nad situací… a řešit ji jak nejlíp umí… ať už se rozhodne jak chce.. má můj obdiv!
a velmi pěkně to napsala Kamča..holt každá mince má rub a líc!
Macík74 píše:
Týnko kdyby měla alespoň nějaké zázemí! nebo rodiče.. popř. přítele…
neříkám ani nechat ani dát k adopci!
já jsem se zlobila, když tu do ní všechny hučely nech si ho! byla bych prostě opatrná…
poradit ano.. ale není možné někoho přesvědčit!
nedovedu si představit její situaci! nemá to lehké!
mě se líbil příspěvek madličky, má šest neděl na tu volbu! radila jsem ať jí využije! zkusí zda to možné je či nikoliv!
a pak se rozhodne!
obdivuju zakladatelku jak se celkově zachovala… že je schopná uvažovat nad situací… a řešit ji jak nejlíp umí… ať už se rozhodne jak chce.. má můj obdiv!
a velmi pěkně to napsala Kamča..holt každá mince má rub a líc!
Já jsem pochopila, o co ti šlo v tvém příspěvku a o to mi nejde. Reagovala jsem pouze na tu větu, kterou jsem citovala. Prostě se může stát cokoliv. Vždycky. I když to teď vypadá dobře. I když to teď vypadá špatně. Podle mě je prostě nejdůležitější řešit přítomnost a budoucnost jen potud, kde to jsem schopná ovlivnit. A to jsem měla nějak potřebu říct. Vůbec v tom nebyl nesouhlas s tebou.
Anonymní píše:
Dobrý DenAž do 5 měsíce jsem o těhotenství neměla ani potuchy normálně jsem menstruovala neměla jsem žádné potíže.Když jsem se dozvěděla že jsem v jiném stavu bylo již pozdě na interrupci.Potíž ovšem byla že neznám otce dítěte.Ted jsem čtvrtý den po porodu ,narodil se mi chlapeček na 35+3 tt měl 2,30kg a 42cm.Mám však dilema jestli bych si měla malého nechat nebo ho dát do adopce.Obávám se že nebudu schopna malého sama vychovávatjsem samoživitelka , mám jen za kladní vzdělání navíc se nemohu spolehnout na podporu rodiny
.Bydlím v bytě 2+1 ještě s dvěma spolubydlícími.Tudíž nemám ani pořádné zázemí na to tam být s miminkem.Myslíte že by malému bylo lépe v nějakém děckem zařízení ?
Jako první bych Ti chtěla pogratulovat.vim,že si o těhu nevěděla,ale ted máš krásného drobečka.během šestinedělí popřemýšlej.během té doby co budeš s mimískem si myslím,že za těch pár týdnů si na adopci ani nevzpomeneš a pokud ano,běž do toho.jinak jukni na net na domovy pro matky s dětma tam Ti určitě pomůžou.kdybys potřebovala nějaký věcičky nebo tak písni zprávu.ráda pomůžu
Týnko aha… tak to jo..
rozhodně to je pro zakladatelku fakt těžké!
a z jejího chování a jednání je vidět, že nad tím přemýšlí… jsem zvědavá zda nám pak písne jak vše dopadlo ![]()
MegK píše:LeníkDOMO píše:Ráda se přidám.
Sepiš co potřebuješ, ať Ti všechny nepošleme milón bodyček a dupaček
Určitě se tu najde někdo i s nepotřebnými lahvemi na UM atd
Pokud budeš mít zájem
Ja se pridam taky jestli muzu vecicek ti posle spousta maminek ja ti muzu darovt kocarek tako trojkombinaci nevhodny darek uz mam doma 2 mam 5 lahvycek NUK nove novy nocnik proste skoro vse nove co se tyce lahvy atd..... UM mam taky plno napis sz a dohodnem se je nas tu opravdu hodne chcem ti pomoct protoze vime jak tezke jsou zacatky a ne jen maminek co jsou na to sami
No myslím, že tady nikdo do nikoho nehučel…jen každá napsala svůj názor.....a kdo ví jestli se k diskuzi vrátí vůbec sama zakladatelka…rozhodne se podle svého uvážení…třeba měla prostě jen potřebu to napsat a už to jí trochu pomohlo.......
Rozhodnutí je jen a jen na tobě. Pokud máš pocit, že bys to zvládla, tak do toho jdi, je fakt, že na zdravé miminko čeká spoustu lidí a dali by za něj cokoliv. Někdy je to pro dítě opravdu nejlepší! nevím, neznám tě, takže těžko říct
Řeknu jenom jedno, pokud by jsis miminko nechala, napiš SZ, můžu poslat nějaký věci pro mimi, držím palce
Holky tak jak tak koukam tak veci a potreb na miminko by mela od nas pozehnane vic bohuzel pro ni nemuzeme nic udelat jak se rozhodne jakkoliv bude to nejlepsi kazda znas by se zachovala jinak nektere jsou pro nektere proti ale mejsme v jeji situaci ale ja verim ze to zvladne
Anonymní píše:
Dobrý DenAž do 5 měsíce jsem o těhotenství neměla ani potuchy normálně jsem menstruovala neměla jsem žádné potíže.Když jsem se dozvěděla že jsem v jiném stavu bylo již pozdě na interrupci.Potíž ovšem byla že neznám otce dítěte.Ted jsem čtvrtý den po porodu ,narodil se mi chlapeček na 35+3 tt měl 2,30kg a 42cm.Mám však dilema jestli bych si měla malého nechat nebo ho dát do adopce.Obávám se že nebudu schopna malého sama vychovávatjsem samoživitelka , mám jen za kladní vzdělání navíc se nemohu spolehnout na podporu rodiny
.Bydlím v bytě 2+1 ještě s dvěma spolubydlícími.Tudíž nemám ani pořádné zázemí na to tam být s miminkem.Myslíte že by malému bylo lépe v nějakém děckem zařízení ?
Holka můj příběh je dost podobný, do 5tého měsíce těhu sem neměla ponětí, že těhotná jsme, posléze jsem věděla kdo je otec ale byla to jednonocová záležitos a nechtěla sem za ním příjit a nutit ho aby byl s náma jen ze zodpovědnosti… postarala sem se sama, též sem otěhotněla na střední škole, tudíž se vzdělávání na čas přerušilo, podpora rodiny též nebyla žádná, odepsali mě a já bych po nich ani nic nechtěla, našla sem si levný podnájem, spolubydlícího co mi s táhnutím bytu pomohl, dítko bych pryč nedala ani náhodou, i kdybych se měla jít prodávat.. cit byl i v těch 18letech příliš veliký a nepřemýšlela jsem nad nejsnažší cestou pro sebe ale nad schůdným řešením pro mě a mé dítě… když byla maličká 10měs. na světě potkala sem pana sploditele znovu, on se do nás zamiloval aniž by tušil, že jsme jeho a nyní spolu máme už druhou krasavici a jsme moc šťastní.. takovýmto happyendem nekončí všechny takovéto události ale má rada… zvládnout se dá vše, dítě tě motivuje, dává ti sílu překonat nepřekonatelné… nevzdávej se ho a bojuj za vás za oba… jednou až bys měla rodinu za pár let tak bys byla myšlenkama stále u tohoto a stále by sis vyčítala, že se to přeci dalo nějak udělat tak proč si pro něj nebojovala… nebude to snadný boj ale vyhrát se dá
bojuj holka bojuj když nic jiného na světě za to nestojí tak vlastní krev, vlastní zdravé dítě rozhodně ano ![]()
Anonymní píše:
Miluji ho tak moc že chci aby měl normální život a mohl mít šanci na pořádnou rodinu a na vše co bude chtít což semnou nemá ani kdybych se snažila jak chci nemužu mu dát co by si zasloužil
Beruško dítko nepotřebuje moc, potřebuje hlavně milující mámu a tu očividně má, víc neřeš… ![]()
Pekne jsi to napsala a mas pravdu vydy to jde neak udelat taky jsem otehotnela mlada ale zase pritele mam a dela vse aby nAS zabezpecil neni to lehke ale mi zeny presneji receno matky vydrzime hodne vice nez muzi takze bojovat bojovat a kojova
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.