Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera 4 roky - extrémní asociál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
22.7.22 21:30
Dcera 4 roky - extrémní asociál
Zdravím, jdu sem pro radu nebo možná i uklidnění. Určitě zde podobné téma bylo řešeno, ale stejně to zkusím. Mám dvě dcerky, jedna má 4roky a druhá 4měsíce. Na tu 4letou mi došly už veškeré páky a nápady jak ji pomoci se začlenit do kolektivu, případně si najít i nějaké kamarády. Do jejích 2let milovala děti, měly jsme kamarádky, se kterými jsme se vídaly, takže jsem nějak neměla potřebu s ní navštěvovat větší kolektiv. Pak přišel najednou obrovský zlom - mamankovské období, pošťuchovaní a strkání od jedné kamarádky (s tou jsme se pak přestaly vídat, protože to bylo špatné a moje se ji bála) a samozřejmě pitomy covidovy období, který to jen zhoršilo, jak jsme byly jen doma. Od té doby se moje holčička bojí děti, jak kolem ni jen projde dítě, tak uhýbá a stahuje se, aby se ji něco nestalo. Absolutně nemá potřebu vyhledávat děti nebo dětský kolektiv. Vloni v jejich 3letech nastoupila do školky, kde mi po 6ti dnech paní učitelka oznámila, ze ještě není zralá, ze by bylo lepší, abych ji měla ještě doma. Nevím, jestli 6dní je dost dlouhá doba na to, aby se poznalo jak to dítě bude dávat ve školce, ale nevadilo mi to ji stáhnout domu, protože jsem v tu dobu byla těhotná a paní učitelce byla očividně na obtíž, neustále si stěžovala, ze je jak kolovrátek a neustále se na mě ptá. Teď půjde do jiné školky, kde se mi snažili opravdu vyjít vstříc, abychom ji adaptaci co nejvíce usnadnili. V čem s učitelkou souhlasím je to, ze je jak kolovratek, protože se neustále potřebuje ujišťovat ohledně situaci, které ji nejsou příjemné, hlavně setkávání s dětmi. Poslední dva mesice jsme chodily skoro každý den na cvičení s dětmi a to ji bavilo a byla s tím v pohodě, protože jsem tak s ni byla, ale veškeremu kontaktu s dětmi se opět vyhýbala. Když se sejdeme jen na návštěvu s kamarádkou, tak její by si hned hrála, ale ta moje by jen seděla u mě a možná by se rozjela trosku před odchodem domu. Jediné dítě, které miluje je její 7mi leta sestřenice, pořad ji postuchuje, objímá, bere za ruku a chce si s ni hrát. A pak svoji malou sestřičku, o které říká, ze se těší až bude velká, protože si spolu budou hrát. Ale když ji řeknu, ze hrát si muže i s dětmi, ze si muže najit nějakého kamaráda na cvičení třeba nebo pak ve školce, tak se stáhne a její odpověď je, ze ji stačí jen sestrenka a sestřička. Ještě zminim, ze v přítomnosti dospělých se okouka a pak si s nimi v pohodě povídá, i když se dal trochu stydí. A deti na ni nesmějí ani sáhnout a už vůbec ne na její hračky, to se pak rozbreci. A doma je to největší ředitelka zeměkoule a pěkně drzá 
Já jako dítě, jsem byla introvert a taky jsem se neuměla kamaradit, ale na škole jsem potom byla velmi nestastna, ze nemám kamarády. Nerada bych, aby takové pocity měla i moje dcera a moc bych ji chtěla pomoci. Pokud jste docetli až sem, budu rada za vaše zkušenosti, případně i radu, co s tím a jak ji toho strachu zbavit a pomoci najít nějaké kamose. Myslíte, ze má cenu ji nabízet ty dětské kolektivy na hřišti třeba nebo případně i nějaká setkání na zmrzlinku? Díky 
Příspěvek upraven 22.07.22 v 22:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.7.22 21:53
Byla jsem jako malá to samé, školka pro mě byla utrpení. Přešlo to až kolem 11 let, kdy začínala puberta. Nicméně dodnes nemám potřebu být obklopena lidmi. Mám 2 kamarádky a ty si držím a stačí mi. Na vypovídání mám je a rodinu.
Možná ji to přejde, ale pokud to má v povaze, tak s tím prostě nehneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 21:53
Já teda nevím, ale asi bych tomu nechala volný průběh. Je ještě malá, může se to časem změnit, třeba i ta nová školka pomůže. Já jsem taky byla dost introvertní a žádné kamarádění na povel by nezabralo, spíš naopak. Navíc vy sama jste taková byla, dost možná to podědila no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 21:59
@lucad77 @Markéta188
Jo, toho se trosku bojim, ze je to i v genech. U mě se to zlomilo až na VŠ a nejvíc až teď, když jsem s dětmi doma a chybí mi kolektiv a nějaký pokec. Ja jsem jedinacek, neměla jsem tedy nikoho, trosku mě uklidňuje, ze holky budou vyrůstat spolu, takže nebude ani jedna sama. Ale přeci jen kamarád/kamarádka je něco trochu jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 21:59
Drží se tě, protože máš malé miminko. Malý byl to samé, ve školce to bude dobré, akorát se asi připrav na slzičky, než se zajede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:02
@Mallorka
Jojo, teď se hodně nafixovala na segru. Ale tohle začalo už dávno před druhým těhu 🤷🏻♀️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:04
@Veru1252 píše:
@lucad77 @Markéta188
Jo, toho se trosku bojim, ze je to i v genech. U mě se to zlomilo až na VŠ a nejvíc až teď, když jsem s dětmi doma a chybí mi kolektiv a nějaký pokec. Ja jsem jedinacek, neměla jsem tedy nikoho, trosku mě uklidňuje, ze holky budou vyrůstat spolu, takže nebude ani jedna sama. Ale přeci jen kamarád/kamarádka je něco trochu jiného.
To asi ano, ale prostě to na povel nefunguje, jak byste to chtěla zařídit? Netrapte se věcmi, které stejně nezměníte, co se má stát, stane se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:06
@lucad77
Jo na povel to nejde, to je pravda. Už jsme to zkoušeli různými způsoby, ale nic. Nechce. Pořad cekam na nějaký zlom. Můj strach je asi z toho, aby se necítila opuštěna a nechtěná mezi děti jako jsem to měla já 🤷🏻♀️ 🤦🏻♀️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:12
Ještě je malá, samostatné hraní s ostatními dětmi bez mojí asistence děti zvládly po tom 4. roce. Do té doby to bylo tak, že sice byly v kolektivu, ale hrály si každý sám.
Buď trpělivá, choď dál cvičit, choď na hřiště, na návštěvy, nebo návštěvy pozvi.
Pro tvoji dceru je taky zmena že máte přírůstek do rodiny, může žárlit a víc si tě hlídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:13
Já jsem taky nechtěla, aby moje děti byly takový řešitelé všeho jako jsem já a dcera není a syn bohužel ano. Řeší každou blbost :-/, vše jinak ho rozhodí, ale s věkem se to lepší. Uvidíš, že i u vás bude. A jak píšeš, má sestřičku, to ji pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:31
@Veru1252 To píšeš snad o naší dceři 
Úplně to samé, do 2,5 let ok, pak covid, přestaly jsme chodit na výtvarku mezi děti, upnula se na o dva roky mladší sestru a na hřišti měla hrůzu, když třeba byla na klouzačce a další dítě se jen přiblížilo. Nastoupila do školky, pár slziček, ale postupně si zvykla. Pak zavřeli školy, nejstarší dcera doma a tím jsme přestaly chodit i do školky. Moc toho první rok nenachodila. Další rok šla ve čtyřech letech do smíšené třídy. První den scéna, pak si už celkem rychle zvykla. Ale s dětmi se moc nebavila, šílela, když ji někdo pozdravil v šatně 
Podzim a i zima byl v režimu týden školka, dva týdny doma, k tomu karantény ve školce a škole. Teprve od března chodila pořád, konečně se skamarádila s dětmi a pořád o nich doma mluví, do školky se těší a vždy ráno se vítají jak po prázdninách.
Jinak s dospělými vykládá, sousedky v ulici ví všechno, neměla nikdy problém.
Takže je to někdy náročné, ale určitě to zvládnete taky, jen vytrvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.22 22:37
@Veru1252 píše:
@lucad77
Jo na povel to nejde, to je pravda. Už jsme to zkoušeli různými způsoby, ale nic. Nechce. Pořad cekam na nějaký zlom. Můj strach je asi z toho, aby se necítila opuštěna a nechtěná mezi děti jako jsem to měla já 🤷🏻♀️ 🤦🏻♀️
Ahoj přesně toto prožívám s dětmi já, také jedinacek, také málo kamarádů v dětství, protože v okolí zrovna nikdo nebydlel, nyní se mi tyto pocity samoty vrátili asi I tím covidem, vazby na kamarádky se pretrhaly a moje děti si vlastně zvykly být sami dva, ale oni jsou od sebe 2 roky a jsou parťáci, bohužel já si asi přes ně chci najít kamarádku s dětmi víc než to oni potřebuji nebo oni spíš skoro vůbec a jak člověk něco moc chce tak to samozřejmě nejde a nemůžu na nikoho narazit 
rodinu máme daleko:( no je to těžké…dokonce už to řeším i přes psychoterapii, ale asi to moc nepomáhá:( prosím anonym díky
- Citovat
- Upravit
22.7.22 22:37
@Veru1252 Je malá. Já jsem plakávala ve školce v šesti letech úplně každý den.
Vyrostla jsem z toho 
Úplně si vybavuji ten pocit, jaký jsem měla. A také jsem se cítila hrozně špatně, že se mě všichni kolem ptali, proč, proč, proč.. proč se tak chovám, ať to vysvětlím.. a já nemohla předat ten svůj pocit, jak mi je. Fixovala jsem se na mamku, pak na mladší sestřičku, na všech fotkách z té doby vidím, jak se držíme za ruce 
Moje děti takové nejsou, resp. nebyly. Mladší teď s nástupem školní docházky v tomto více projevuje. Koupila jsem naprosto úžasnou knihu Neboj, neboj.
https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/?…
Tímto děkuji za doporučení, tuším, @Ou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.22 22:57
Nemáš doma naši holku 
Máme to stejný. Teď poslední asi 2-3 měsíce se ve školce konečně začlenila, začala jíst. Cca po pátých narozeninách. Blbý, že se budeme stěhovat takže bude vše znovu.
Ale já sem byla jako dítě to stejný a manžel taky. Takže to chápeme.
Za to náš druhorozený je pěknej komik. Ten jde za dětma a hodinu o něm nevíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
