Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, mám dotaz. Dcera (za pár dní 14 let) chce jít na střední školu na internát do Prahy. Bydlíme v Děčíně. Dcera chce na obchodní akademii, která v tomto městě je pár minut pěšky od našeho domu, ale chodí tam její bratr a ona tam kvůli němu nechce. Mrzí mě to a nechce se mi jí do Prahy pustit na intr, nemá tu někdo zkušenosti? Vím, že jde o její budoucnost a neměla bych jí v tomhle bránit, ale je mi tak nějak jasné, že si najde přátele tam a po střední se tam asi i přestěhuje. Je tu nějaká maminka, která toto také řešila? Předem moc děkuji za odpovědi, Nikola
@Nikola0203 tohle je vážny dotaz?
Chápala bych argument dcery, že je tá škola lepší, ale ne, že tam chodí starší brácha a proto tam nechci. To že si najde přítele, vdá se a odstěhuje se - je celkem pravděpodobné. A rozhodně to může skončit „hůř“ než jen Praha. Najde si Australana, Američana, SLováka… tomu nezabrániš.
Já to mám z pohledu dcery za sebou. Od 14ti jsem byla na intru. ne že bych to měla tak ďaleko, ale do naší horni-dolní chodily busy blbě a ztrácela bych přes 4 hodiny denně dojížděním a čekáním na bus. Proto intr. Po střední (gympl), VŠ v Praze a teď žiju a bydlím ještě jinde. Rodiče s tím nikdy problém neměli. A ten gympl byl lepší než ten blíž domovu, se special zaměřením. Argument „protože brácha…“ bych 14ti leté dceři nezkousla a já bych ho ani nezkoušela doma uvádět.
@Nikola0203 Maminka dítěte na intru nejsem, ale partner chodil na střední a bydlel na intru. Hrozně si to do dneška pochvaluje. Měli tam teda docela přísný režim (ale už je to 20 let, nevím, jak fungují intry teď), v určené hodiny se museli připravovat do školy, přísně hodnotili úklid (až vojenský režim, vše muselo být tip ťop, prach vytřený i v kolejničkách od šuplíků. Samozřejmě jim to nezabránilo ve vyvádění lumpáren, ale já měla doma režim mnohem volnější.
Chápu tě, já osobně bych asi taky dost váhala, jestli dát dítě na internát, ale na druhou stranu partnerovi to nijak neublížilo. Naopak má velké plus v tom, že se tam naučil pevnému režimu, uklízení si po sobě a celkově samostatnosti, což jako partnerka dost oceňuju.
@Hoa Mai Myslím, že ty intry teď mají trochu větší volnost. Předse jen doba se změnila. Předtím byl učitel a vychovatel někdo kdo měl autoritu. Obávám se, že kdyby někdo cepoval dnešní děti tak jak před 20ti lety vašeho manžela, tak by se zlou potázal. My měli volnější režim (ne bordel, ale nikdo nám prach v kolejničkách nekontroloval) a pokud byly dobré známky, bylo to ok. Lumpárny jsem „vyváděla“ taky, ale to že se člověk naučí zodpovědnosti je asi fakt. Nezdivočela jsem pak právě na VŠ jako mnoho mých spolužáků… Prostě jsem si část těhle kravin (v dost mírnější verzi) odbila tenkrát a nepotřebovala jsem zkoušet dál.
Ale je to o dětech, rodičích, vzájemné důvěře a zodpovednosti…
Ať si nevymýšlí, vždyť ho ani neuvidí a může dělat, že ho nezná… Jo na začátku se jí nejspíš vyučující budou ptát, XY je bratr? Ale to tu chvilku přežije… Nepustila bych (bezdůvodně) holku s takovymhle uvažováním na intr ještě do Prahy, s tím bráchou si to stejně nejspíš vymyslela kvůli tomu ![]()
Díky holky, s dcerou si o tom ještě musím promluvit. Ten intr, který si vybrala stojí ještě 12.000 Kč za školní rok, slibovala mi, že by si našla i brigádu.
Mluví o tom pár dní, tak třeba jí to ještě přejde.
@Nikola0203 Tak jde o to, že dcera chce ve 14 na intr, nebo to vidíš tak, že odejde z domu už tak brzo? Pokud bude z Dečína chtít odejít, tak i kdybys ji nechala na střední doma, tak odejde potom, tomu nezabráníš.
A to, že nechce na školu, kde je bratr, tak to chápu, já jsem až do maturity byla se sestrou na stejné škole, a bylo to peklo, to srovnávání. Vůbec se jí nedivím, že chce jinam. Bude celou dobu „mladší sestra od toho Nováčka z béčka.“ Chtěla bys ty, aby si tě někdo pamatoval jen v souvislosti s někým jiným?
@Nikola0203 Hele, myslím, že máte ještě čas někdy do února, než se budou dávat přihlášky - třeba si to do té doby ještě rozmyslí (najde si kluka nebo tak
).
Pokud těch 12k na intr máš a pokud je rozumná (nemá tendenci chodit pařit a chytat se party atd.), tak bych ji pustila. Zkušenost s městem a možnost odstřihnout se od rodičů není špatná. (Samozřejmě bude potřeba pečlivě hlídat, co dělá atd.)
@Azallea takhle jsem o tom nepřemýšlela, máš pravdu. Jsou si dost podobní a dcera si na to občas stěžovala, takže jí v tomhle chápu.
Já tvou dceru chápu. Pocházím z malého města, kde byl jenom gympl a na ten jsem nechtěla jít přesně z toho důvodu, že tam chodila moje starší sestra (a kterou mi ve škole vždycky dávali za vzor). Vybrala jsem si shodou okolností taky ekonomku 50 km od bydliště s intrem. Takže od 14 jsem bydlela tam, pak koleje na vysoké, pak zahraničí. DOmů k rodičům už jsem se vlastně nikdy nevrátila. Myslím, že mi to pomohlo docela v samostatnosti a i díky tomu jsem poměrně profesně úspěšná. Nebránila bych jí. Na intrech jsou poměrně přísné režimy (troufnu si tvrdit, že i přísnější než by měla doma).
@Nikola0203 No pokud jsi to nezažila, tak tě to nenapadne
Jinak se přidávám k tomu, co psala @Slečna Ferka. JE možné, že si to ještě rozmyslí.
Každopádně bych se ještě přeptala dcery, jak si to rozmyslela finančně - co to bylo s tou brigádou? Jako že v PRaze bude chodit, nebo přes léto doma? Zdůraznila bych jí, že dostane na týden finanční obnos, a ten bude na jídlo + věci do školy + kapesné, ale pokud to utratí celé za oblečení/ kávičky se spolužačkami, tak se kapesné utne a bude. Jasně že to zpočátku přešvihne a utratí víc, ale aby věděla, že nejsi bankomat ![]()
@iwa83 Doba byla určitě jiná, to jo, proto jsem to psala. Fakt nevím, jak to na intrech chodí dneska, to by si musela zakladatelka zjistit, ale že by to tehdy s tou autoritou bylo až tak slavné, to si zas nemyslím. Já jsem o 5 let mladší, než partner a za nás už teda učitel kdovíjaká autorita nebyl. Vzpomínám si, že už na základce se učitelky klepaly před některými rodiči a dokonce i žáky. Na gymplu to zas měli jednoduší kantoři, kteří dobrovolně uzavřeli se studenty přátelský pakt (aneb dělám, že nevidím, že piješ, kouříš a chodíš za školu, když to nebudeš přehánět a nebudeš propadat). Je mi jasné, že dneska je to ještě horší, trochu se toho děsím
.
Jinak jsem se teď partnera ptala a ty šuplíky a komínky oblečení se prý týkaly jen kluků, holky to měly trochu mírnější. asi se předpokládalo, že holky jsou vychované z domu, kdežto kluci ne, tak měli preventivně přísnější laťku. A taky prý partner měl na intru dvoumetrového silného vychovatele, říkali mu bachař, takže on si asi zjednával pořádek už z podstaty své osobnosti.
Já bych jí nebránila. Jestli je rozumná. blbé party se může chytit kdekoliv, na to nepotřebuje Prahu. Z vlastní zkušenosti radím, dej jí trochu volnosti. Chápu, že máš o ni starost. Napíšu Ti pohled z druhé strany. Mně nechtěli rodiče pouštět nikam, tancovat do kina výjimečně a v osm nebo deset hodin být doma. Přes noc nebo na víkend neexistovalo. Důsledek byl, že jsem několikrát zdrhla za klukem a vrátila se až druhý den, navíc jsem o sobě nedala vědět (chudáci rodiče). Ovšem co z toho plynulo hlavně, jakmile mi bylo osmnáct a odmaturovala jsem, tak hned další den jsem se od nich odstěhovala. Prostě jsem nesnášela ten neustálý dohled. Vztahy s tátou a hlavně mámou se dávaly do kupy tak dva roky, než jsme si to vyříkali. V té době jsem to brala jako obrovskou křivdu a rozhodně mě to nedrželo doma. Já vím, že to není úplně stejná situace, o které píšeš ty. Ale čím víc budeš připoutávat, tím rychleji bude chtít uletět.
Co manžel, jak se k tomu staví on?
Byla jsem na intru v Praze. Moji rodiče z toho asi také odvázaní nebyli, ale nebránili mi. Jinak na intru byl režim hodně přísný, neexistovalo, že bychom se mohli někde poflakovat po venku. POkaždé jsme museli nahlásit příchod, odchod, vycházky byly jen párkrát v týdnu (a to ještě hodně omezeně). Každý večer nás vychovatelky chodily přepočítávat a kontrolovat…takže asi tak.
Ale na druhou stranu mi to dalo hodně do života - člověk se naučí řešit různé krizové situace, které by za něj doma vyřešila maminka s tatínkem, naučí se hodně samostatnosti a zodpovědnosti.
Jinak po intru jsem šla na kolej zase do jiného města a nakonec jsem se usadila doma (ač jsem vždycky říkala, že doma nikdy nezůstanu)
Nějakého přestěhování bych se nebála - a i kdyby tam už zůstala, Praha není konec světa. Zvlášť ne z Děčína. Můj manžel také studoval mimo domov a také se vrátil, naopak kamarád, který z domova do 25 let nevystrčil ani zadek, se do té Prahy přiženil.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.