Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Ze ma dobrou slovni zasobu neznamena, ze dokaze ve 4 letech popsat sve emoce. To je podle me na ni hodne. Nejaky duvod tam bude no. Nebo to taky nechce rict. Asi bych tomu dala cas a netlacila na pilu. Chova se tak jen k babicce? Podle me bucenim se to jen zhorsi. Ake neconse mezi nimi asi muselo stat, nehlidala babicka vic, v dobe kdy se narodil maly? Mozna zarlila na brasku a jestli babicka vice hlidala, mohla to vnimat ze je odsunuta a do babicky si ty zle emoce projektovat. urcite bych ji nedavala na zadek, ze nechce k babicce. Ale pokud by byla na ji zla, tak dala durazne najevo, ze takto se s nikym nemluvi.
Dítěti bych řekla, že takhle se tedy chovat nebude. Za opakovaně výroky o „Babe“ a podobně by tedy asi i přilétl i neksky trest, aby si dítě uvedomilo, co jsou meze slušného chování, a nutnost se babičce omluvit.
Ze za babičkou jezdit nemusí a bude doma s tatínkem, já pojedu sama s bráchou. Ať si to přebere, jak chce. Nenechala bych terorizovat ani sebe, ani babičku. Máme bych to vysvětlila a uprosila o součinnost s trpělivost, s tím, že to dítě snad brzy přejde.
O babičce bych před dítětem mluvila jen pozitivně.
Já mám hrozně ráda svou babičku, víc jak rodiče. A moje děti ji rádi neměli. Trvalo hrozně dlouho, než byli vůbec ochotní ji tolerovat. Začalo to už od maličkatých miminek, kdy u ní řvali a řvali. No nakonec jsem přistoupila na „úplatky“. Trosku se mi to příčí, ale bydlí daleko a je starší, má zdravotní problémy, takže nejezdí na narozeniny, ani vánoce. Od doby, co u ní něco malého, co mají zrovna rádi dostanou (traktůrek, autíčko, sladkost,…),tak jsou schopni s ní jít za ruku a říct jí babi. Nevím jestli se jim na ní něco nelíbí, mají z ní strach. Pokaždé když tam prijedeme, tak jsou dost ostražití. Ale už se to s nimi dá. Věkově jsou na tom dvojčata obdobně jako tvoje.
Kolem porodu tam byla tyden, protoze jsem takhle dlouho v podstate rodila. Osobne si myslim, ze zarli, byla pro babicku dlouho jednicka a babicka si ji celkem dost rozmazlila, mala si ji totalne omotala. Ale ted samozrejme mazli i maleho.. co s tim, nevin. Je mi mamky lito…
@Anonymní píše: Více
podle mě nejsou na ni zvyklí, hádám, že jsou počád menší, že?
@Anonymní píše: Více
to je ale něco jiného. Bylo to od začátku. Tady jde asi spíš o narození druhého prcka, musí se o babičku dělit, žárlí, nebo něco podobného.
@Anonymní píše: Více
@Lucy75 tuhle jsme tohle udelaly a k babicce odmitla jit…
i kdyz driv tam bezne prespavala a bez problemu… Odmala ji hlidala fakt casto
A je nutné aby tam jezdila? Proste kdyz k babičce nechce tak proč ji nutit? Si na babičku ošklivá ok zůstaň doma… ale zas jak to probíhá? Neříkej mi že jedete za mamkou ta si dcery nevšímá a dcera ji nadává?
@Anonymní píše: Více
udělej takové jakože „kouzlo“
na táborech jsem se x let ako vedoucí nestihla divit, co vše padalo z dětí, když „jen tak“ mohly říct cokoliv…
@Anonymní píše: Více
Když se u nás po 4letech narodilo druhé miminko, tak nejhorší situace byla právě u našich, odstěhovali jsme se taky s narozením druhé dcery, furt jsme nemohli dohonit instalatéra…a jakmile chtěla babička pohladit nebo pochovat druhou, tak ji potřebovala taky chovat a mazlit a nepraly se o babičku, ale o miminko…tak jsme zavedly, že když dcera chtěla, zůstala tam spát a jindy jsem zase přišla sama s malou, když větší byla ve školce…už si to sedlo…ale starší teda nikdy nebyla zla nebo sprostá ani na dospělé a ani na milovanou sestřičku ![]()
Mám trápení a nevím, co s tím. Moje dcera (skoro 4 roky) je strašně zlá na mojí mamku. S mojí mamkou mám úžasný vztah, od malička u ní trávíme s malou hodně času (celé víkendy), bývala tam časo i několik dní sama a ráda. Teď jezdíme i s mladším synem. Vše začalo, když se narodil malý, nemohla jsem k mamce ani jezdit, bylo to strašný, naprosto jí odmítala, byla na ní fakt hnusná, zlá. Nepomáhaly domluvy, bavit se o tom, ani po zlém. Pak to zachránily učitelky ve školce, kterým jsem to svěřila a ony jí ve školce domluvily (asi vyšší autorita). Je to 9 měsíců a začalo to znova. Je na ní zlá, když přijedeme, totálně jí odmítá, říká hnusné věci (bábo, nechci k tobě - na to jsem samozřejmě zareagovala rázně). Domlouvám, ptám se, proč to dělá, vypadne z ní, že babičku nemá ráda, anebo že neví, proč se tak chová. Jazykově je vybavená nadprůměrně, tak myslím, že by dokázala popsat, proč to tak je. Nepomáhá nic a mě to trápí, nedokážu mojí mamku odstřihnout, ale jezdit tam v tomhle stavu je hrozný a jí to trápí, malou miluje a vím, že se k ní nechová nijak závadně (možná je až moc měkká). Co mám dělat? Přece jí nemůžu dát na zadek ( i když popravdě, to jak se chová je fakt už za hranou leckdy…)