Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera se mi vzdaluje...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.16 23:46
Řekla bych, že je to normální - malá se prostě vyrovnává s tím, že už není jedináček. Asi cítí i vnitřní rozpor a směsici pocitů - ví, že je miminko malé a potřebuje čas a péči maminky, na druhou stranu určité žárlivosti se neubrání ani dospělý, natož dítě. Snažila bych se jí věnovat ve chvílích, kdy malý spí, kvalitou vyvážit kvantitu. A že tě více zastoupí tatínek a malá má k němu vztah je taky přirozené, řada rodičů to dokonce dělá zcela pánovitě, že si děti tak trochu rozdělí. Pokud to tatínek uchopí za správný konec, vůbec to neznamená, že se situace otočí proti tobě. A neboj, jak malý povyroste, bude časem vyžadovat méně péče, taky si sourozenci budou spolu hrát a tobě se vrátí síla k rovnoměrnému rozdělení pozornosti a péče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.16 23:49
Jo, měli. První kluk, za dva roky se narodila dcera. Hodně dlouho to měl syn tak, že dcera má pro sebe mámu a on má pro sebe tátu. Taky mi to tu a tam bylo líto, ale tak viděla jsem, že to takhle funguje, tak jsem nic neřešila. Ale nebylo to tak, že by na mě úplně prděl 
Taky se ke mně chodil pomazlit. Po nějakém čase se ty rozdíly mezi rodiči nenásilně samy setřely, že nás oba berou tak nějak rovnocenně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.16 23:58
Těžko říct, pro tebe je domácnost a miminko a pak až dcera a ona to vnímá, že na ni nemáš čas, tak prostě vyhledává tatínka. Nevím, mě to by to zlomilo srdce, hlavně v tomhle, dle mě nejkrásnějším věku kdy je dítě už rozumné a zároveň ještě nevstoupilo do puberty a není ovlivňováno vrstevníky. Nejlepší čas na skvělého parťáka.
Věnuj se jí víc, ale hlavně ty sama v sobě musíš cítit že ji miluješ, bezpodmínečně. Asi po narození jsi byla soustředěná na miminko a ona v tom modelu pokračuje jenom ty jsi prozřela že i ona ti uniká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 00:18
Kdyz se narodilo druhe ditko, tak jsem starsi do vseho zapojila.
- Pomahala mi s prebalovanim, mazala zadek,
- pokud jsem krmila odstrikanym mm, tak krmila dcera,
- porad jsem ji chvalila, ze uz je velka holka, dekovala, ze je sikovna a pomaha, ze bych to bez ni nezvladla
- vzdy jsem po byte poschovavala hracky a kdyz jsem kojila, tak je hl3dala (hraly jsme teplo, teplo, zima, zima, prihoriva, hori). Nebo jsme pri kojeni hraly pexeso a karty. Nebo sedela vedle a ja ji vykladala pohadku
- kdyz mimino chrnelo, tak jsme spolu varily, malovaly, klidne upekly kolac
- kdyz prcek zacal jecet, tak jsem jenom rekla, musis pockat. Nyni delam segre piti/ji cesu…proste se dodelala dana aktivita. Ono to to miminko zvladne
- ale hlavne, jednou tydne jsem nechala mrne manzelovi a odesla jsem s dcerou pryc. Byl to nas cas (nekdy jsme sli na prochszkunakoupit jidlo, cukrarna, kino…)
I u ni se zarlivost projevila odmlouvanim. To jsem ji vysvetlila, ze chapu, ze se zlobi, ze uz na ni nemam tolik casu. Ale ze i tak nebudu jeji zlobeni tolerovat
Příspěvek upraven 18.11.16 v 08:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.16 03:37
@ejhle Dělám úplňe stejné veci smalou co ty. Krome schovávání hraček. Hrajeme si, pečeme, vaříme spolu, pomaha mi koupat, chvalim..Ale dobrý nápad je ten nechat maleho příteli a jit ven jen s malou.
@Aletheia No pravda je, že domácnost se snazim udržovat dost v čistotě, ale jsou dny kdy se na to vyprdnu a jsem radeji s malou.Jak píšeš, zle by ti to zlomilo srdce.Ano taky mi to láme srdce a nekdy to silene boli.Vzdy ji rikam že ji a maleho miluji naševše. @Gina108 Dekuji trosku mě tvůj komentář uklidnil.Ale budu stale pracovat na svém zlepšení.
@pe-terka partner mi moc pomáhá, ale az maly po vyroste tak se bude vice věnovat malemu a ja budu mit vice času na malou. Myslim, že držíme hodne spolu vsichni 4. 
A právě, že jsem ani nepostřehla nějakou žárlivost. Ale asi se to odráží v odmlouvání jak tak přemýšlím. Jinak většinu dne je hodná a vazne mi ve všem pomaha a zapojují ji do dost veci.
Každý Váš koment mi něco dal děkuji moc 
a samozrejme budu rada za dalsi. 
- Citovat
- Upravit
18.11.16 07:03
U nás to bylo tak, že dcera do synova roku ho buď ignorovala nebo nenáviděla a do toho ještě neposlouchala. Taťku moc nebrala, jen babičku, ale ta je tady tak třikrát do roka.
V jeho roce zjistila, že je s ním sranda, tak se k němu začala citově přibližovat.
Teď jsou parťáci (5,5 a 2,5 roku) a ona se díky němu naučila mazlit 
(dřív to moc nevyhledávala)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 07:10
Omlouvám se ale malá je možná chytřejší než si myslíte. vyrovnala se s tím že není jedináček a pochopila že malý maminku potřebuje víc než ona, proto když sama potřebuj pomoct volá tatínka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 07:27
@Anonymní píše:
Ahojky, ani nevim jak začít.
Potrebuji se vypsat a snad i dostat nějakou radu.Bude to znít zmateně, nebo sama mám z toho zmatek v hlavě.
Mám 3 a pul měsíční miminko chlapečka a 4letou dceru. Poslední dobou cítím, že se mi dcera vzdaluje a strašně mi to láme srdce a trápí, nebo ji miluji nadevše!!Snažím se ji věnovat, ale nekde je chyba.Pred narozením maleho bylo vse dobré. Dcera brášku miluje, stale mu zpiva, povídá i si sním hraje.Ale posledni dobou me vubec neposlouchá. Ani nevim jak to popsat, ale citim že je neco moc spatne a dost me to trápínechci aby to takhle bylo. Vetsinu času tráví s tatínkem ktery je na prvním místě, nebo ma cas se ji věnovat zatímco já skáču kolem domácnosti a kolem maleho. Někdy v hloubi duše i malinko na přítele žárlím, že kdyz mala chce v noci na záchod volá jeho. stale vyžaduje jeho u všeho. Snazim se najít si kní opět tu cestu. Nekdy si rikam je to super, ale vzápětí je to zase na bodu mrazu.
Zajímá mě jestli jste to taky nekdo takhle měli?
Chodi dcerka do skolky? Mela by. Aby se vyradila s vrstevniky a maminka ji byla vzacnejsi. Dost to hrotis, mi prijde, zbytecne se tim trapis, je to normalni vyvojove obdobi ctyrletaka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 08:04
@terka33pol píše:
Omlouvám se ale malá je možná chytřejší než si myslíte. vyrovnala se s tím že není jedináček a pochopila že malý maminku potřebuje víc než ona, proto když sama potřebuj pomoct volá tatínka…
K tomuto bych se taky přikláněla. Bude to spíš tohle než žárlení a nějaká „pomsta“ mamince.
Myslím, že to je jen období. Dokud se k tomu nepřidají nějaké problémy (zadrhávání, počůrávání, agresivita apod.), tak bych to neřešila a jen se jí snažila věnovat tak moc, jak to jen půjde.
A pokud jde o neposlouchání, tak moje je jedináček, a neposlouchá taky. Občas mám pocit, že s gustem zkouší, kolik toho vydržíme… a to je věkem, ne sourozencem
Příspěvek upraven 18.11.16 v 08:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 08:09
Syn(2r) se taky asi ve 2měsících miminka zafixoval na tatínka. Taky mě to mrzelo, protože do té doby byl pro mě vším. Malá sestřička odstartovala období vzdoru, takže se přidaly parádní hysteráky kvůli ničemu a totálně se nám zabrzdil rozjetý proces odplenkování. Začal nesnášet jakoukoliv návštěvu, kromě mojí mámy, protože mel strach, že ho šoupnu dotyčné /mu na hlídání.
Myslím, že truc staršího není nic neobvyklého, já se o své milované taky nerada dělím ( třeba o manžela s tchýní i když ona tu byla dřív). Pro prcka je to šok, ať ho člověk připravuje, jak chce, a na mimi se těší sebevíc.
Asi bych u 4leté zdůrazňovala, jak moc mi pomáhá a jak jsem ráda, že mám takovou výbornou parťačku v péči o miminko a o domácnost, posunula bych ji už trošku na úroveň nás „dospělých“, aby pochopila, že není na stejné pozici jako mimi a tím pádem ji neohrožuje jako konkurence.
U batolete to moc nejde, protože syn ještě takové velké mimi je, dokonce sestře neváhá šlohnout dudlík.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Mám stejně staré miminko, takže tohle řeším dnes a denně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.16 08:22
Dám ti pohled z té druhé strany. Moje mamka vždy říkala, že když se mi narodila ségra (byly mi dva roky), tak jsem byla úplně v pohodě, ale začala jsem místo ní vyžadovat taťku. Ona to tak dle jejích slov respektovala a přijala to. Až když mám vlastní dítě, tak jsem si vzpomněla, jak mi tehdy bylo - já chtěla k tátovi protože v mých očích jsem mámu mít nemohla, protože měla miminko. Proč tomu tak bylo mi došlo až nedávno, když jsme s mamkou vedly rozhovor o mém nyní 16m synovi, kterému ve 2letech přibude sourozenec - moje mamka ho rázem vidí jako toho velkého, který už všechno pochopí, přijme a přece mě bude daleko více potřebovat miminko - a tohle je ta chyba, která se stala u mě. Já už jsem dle mamčina pocitu byla prostě oproti miminku velká a rozumná a vše jsem zvládla, bohužel neviděla ten přesah, že jsem pořad i já to „malé miminko“.
A tady je myslím jedno, jestli jsou dítěti dva, čtyři anebo šest - jak přijde sourozenec, tak každé dítě chce být pořád maminky miminko a v okolí spíš vidím, že do takového dítěte každý (vědomě či nevědomě) cpe, že ono je to velké a rozumné a musí maminku nechat, aby se věnovala miminku.
Držím palce, ať se to zlepší. 
- Citovat
- Upravit
18.11.16 09:11
@terka33pol píše:
Omlouvám se ale malá je možná chytřejší než si myslíte. vyrovnala se s tím že není jedináček a pochopila že malý maminku potřebuje víc než ona, proto když sama potřebuj pomoct volá tatínka…
Taky si myslím. U nas dvouletak proste zaujal stratégii máma k miminu, táta ke mne. Jak malá rostla a nemusela jsem se ji tolik venovat, tak se to vratilo do stavu pred miminem.
Upřímně lepší, nez kdyby zarlil, dělal naschvály a snažil se me mit jen pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 09:12
A nežárlí tak trochu maminka na tatínka? Do teď jsi byla středobodem dcery ty a teď tě nahradil tatínek. Nemyslím, to zle… A jak tu bylo napsáno…určitě bych nechal mimčo na chvíli s tatínkem a vyrazila někam sama s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.16 09:55
@Anonymní píše:
Ahojky, ani nevim jak začít.
Potrebuji se vypsat a snad i dostat nějakou radu.Bude to znít zmateně, nebo sama mám z toho zmatek v hlavě.
Mám 3 a pul měsíční miminko chlapečka a 4letou dceru. Poslední dobou cítím, že se mi dcera vzdaluje a strašně mi to láme srdce a trápí, nebo ji miluji nadevše!!Snažím se ji věnovat, ale nekde je chyba.Pred narozením maleho bylo vse dobré. Dcera brášku miluje, stale mu zpiva, povídá i si sním hraje.Ale posledni dobou me vubec neposlouchá. Ani nevim jak to popsat, ale citim že je neco moc spatne a dost me to trápí
Zajímá mě jestli jste to taky nekdo takhle měli?
Ahoj, já to tak také měla. Podobné pocit vzdálenosti své dcery ode mně jako ty. Ten pocit zde již byl, ještě než se jí narodila sestra, když bylo starší 7 let.
Takže okolo těch 4,5 a výše let, jsem také s tím pocitem bojovala. Časem se to srovnalo.
Důležitá rada: najdi si čas, správnou dobu až budeš se svou dcerou sama a zeptej se jí třeba takhle: broučku, můžu se tě zeptat, jestli tě poslední dobou něco trápí, co mám změnit, abychom byli zase spolu? Mám tě moc ráda dceruško moje.
A pozorně poslouchej, co ti tvá dcerka odpoví.
Např. má dcera se ode mně začala vzdalovat, když jsem se hodně stresovala a řvala po ní (manžel je opak mně, klidas, tak proto začala tíhnout k němu). Vždy říkala, mami, proč se pořád stresuješ?
Já na to neslyšela 5×, 10×, 15× a až po 50× jsem pochopila, co mi tím vlastně říká a snížila svůj stres o cca 80 procent.
Zkus zjistit příčinu ve vašem vztahu, jdi a zeptej se jí, držím palečky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahojky, ani nevim jak začít.
nechci aby to takhle bylo. Vetsinu času tráví s tatínkem ktery je na prvním místě, nebo ma cas se ji věnovat zatímco já skáču kolem domácnosti a kolem maleho. Někdy v hloubi duše i malinko na přítele žárlím, že kdyz mala chce v noci na záchod volá jeho. stale vyžaduje jeho u všeho. Snazim se najít si kní opět tu cestu. Nekdy si rikam je to super, ale vzápětí je to zase na bodu mrazu.
Potrebuji se vypsat a snad i dostat nějakou radu.Bude to znít zmateně, nebo sama mám z toho zmatek v hlavě.
Mám 3 a pul měsíční miminko chlapečka a 4letou dceru. Poslední dobou cítím, že se mi dcera vzdaluje a strašně mi to láme srdce a trápí, nebo ji miluji nadevše!!Snažím se ji věnovat, ale nekde je chyba.Pred narozením maleho bylo vse dobré. Dcera brášku miluje, stale mu zpiva, povídá i si sním hraje.Ale posledni dobou me vubec neposlouchá. Ani nevim jak to popsat, ale citim že je neco moc spatne a dost me to trápí
Zajímá mě jestli jste to taky nekdo takhle měli?