Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Maminky, obracím se na Vás s takovou zvláštní otázkou. Dcerka jde po prázdninách do první třídy. Ve školce se asi před měsícem začala ozývat dvě děvčátka s tím, že je dcera otravuje, apod. Jenže dcerka je hrozně zlatá, opravdu by se rozdala (samo že má i chyby). Problém je v tom, že je takový trošku generál a projevuje svou lásku až moc. Jako budeme dělat spolu to a to, já bych ráda chtěla být s tebou. Jak jí vysvětlit, že ne každému jsou její sympatie příjemné. Už jsem jí řekla, aby si našla jiné kamarádky, ale moc to oplakala, že ona se chce právě s nimi kamarádit. Několikrát mi dokonce řekla, že jí holky řekly, že ji nenávidí. Dneska jsem byla ve školce a jedna z holčiček mi řekla, že ji dcera zasahuje a otravuje život. To už bylo na mě moc. Fakt mi to bylo líto. Jak jí to nějak pěkně vysvětlit? Rozhodně nejsem taková matka, že bych to šla nějak řešit za ni.
Tohle řeklo školkové dítě? ![]()
Nevím, ale asi nezbývá nic jiného, než dceři pořád dokola opakovat, aby se skamarádila s někým jiným. Nebo ji naučit trochu brzdit při projevování „lásky“, jak ty říkáš a aby nebyla generál. ![]()
Zakladatelko, řeknu ti to tak chudák tvoje dcera. Vím čím si prochází, mám to podobně. Taky jsem zvyklá lidem pomáhat, případně poradit a málo kdo to snese a berou to, že je otravuju. Já už jsem se naučila, že si lidi dělím na ty, které o to stojí a na ty, na které se stojí za to vykašlat. Jenže mě je přes 30 takže už na to koukám jinak a není to tak dávno, co jsem si myslela, že tady to přece vadit nebude, když pomůžu a spálila jsem se.
Jsou lidi, kteří o mě řeknou, že jsem zlatá a chodí si ke mně pro radu, pro pomoc a pak je skupina, které lezu na nervy.
Jediná rada je najít si jiné kamarádky, kterým její chování vadit nebude. A aby zkusila se trošku mírnit, i když to bude hodně těžké.
Radši anonym 2
@lovesmile píše:
Tohle řeklo školkové dítě?
Se nedíváš na televizi? Víš jak tam jsou děti chytrý? Jak rádio
Termín „otravovat život“ je oproti tomu nic ![]()
Jinak bych to taky viděla na stále opakující domluvy. Možná trénování v nějakém jiném kolektivu a případně ji brzdit, kdyby už začínala být „vlezlá“ s tím, že ostatním už se to nelíbí ![]()
Pořád dokola dceři vysvětlovat, že nemůže druhým dirigovat, co mají dělat, že chce-li být s někým kamarádka, musí se s ním dohodnout, ne mu poroučet, a respektovat, když ten druhý zrovna nemá náladu
Víc s tím asi nenaděláš, snad tondcera časem pochopí. Moje dcerka je sice mladší než tvoje, ale zřejmě podobného ražení - pořád by všem určovala, co mají dělat, přiděluje nám doma jídlo, určuje, kdo má kde sedět, na hřišti cpe dětem hračky podle vlastní úvahy… Dětem se to samozřejmě většinou nelíbí. Snažím se ji prostě brzdit a do zblbnutí vysvětlovat - že si s tátou jídlo vezmeme sami, až budeme mít hlad, že chci sedět na jiné židli, než mi určila, že děti si chtějí hračky vybrat samy… Už to začíná trochu chápat (aspoň se už nevzteká, když se někdo jejími příkazy neřídí
). Tak vytrvej a vysvětluj, ono to snad ovoce přinese.
Jinak já jsem jako dítě taky měla takovou panovačnou spolužačku, pořád chtěla určovat, na co si budeme hrát, upravovala si pravidla podle svého, diktovala nám, s kým se máme a nemáme bavit… Svorně jsme ji nesnášeli. Po čase a několika hádkách pochopila a nechala toho.
@RadkaCh To je pravda, no…
Někdy se mi ty chytré řeči dětí protiví.
![]()
Zakladatelko moje dcerka je stejne natury a mohu rici, ze stejne problemy mame od skolky. Ted ji bude 9 let a bojujeme stale a bez vysledku. Samotnou jiz jeji vudcovska povaha mrzi, ale rika, ze si proste nemuze pomoci
. Samozrejme ji od mala vysvetlujeme a vysvetlujeme, ze nemuze vse ridit a vse nebude podle ni, ale bez vetsich uspechu.
Spíš než říkat, jak to být nemá, by bylo lepší trénovat, jak to říkat má. Takové domácí sociální nácviky. Ani tak to nebude stoprocentní, ale holka asi ani netuší, jak se chovat jinak. Ono říct „nevnucuj se“ je jednoduché, ale jak tedy zařídit, aby jsme hráli tu hru, co chci já?
A rada „najdi si jiné kamarádky“ je v tomto věku fakt šílená. Ty děti nemají na starost nic jiného, než řešit s kým KA a s kým zrovna NEKA a je to pro ně otázka života a smrti. Dětská přátelství bych nebrala tak na lehkou váhu. Je to pro kočičku těžké, potřebuje pochopení. Na to, že s jinými kamarádkami jí bude lépe, si musí přijít nejlépe sama ![]()
Maminky, obracím se na Vás s takovou zvláštní otázkou. Dcerka jde po prázdninách do první třídy. Ve školce se asi před měsícem začala ozývat dvě děvčátka s tím, že je dcera otravuje, apod. Jenže dcerka je hrozně zlatá, opravdu by se rozdala (samo že má i chyby). Problém je v tom, že je takový trošku generál a projevuje svou lásku až moc. Jako budeme dělat spolu to a to, já bych ráda chtěla být s tebou. Jak jí vysvětlit, že ne každému jsou její sympatie příjemné. Už jsem jí řekla, aby si našla jiné kamarádky, ale moc to oplakala, že ona se chce právě s nimi kamarádit. Několikrát mi dokonce řekla, že jí holky řekly, že ji nenávidí. Dneska jsem byla ve školce a jedna z holčiček mi řekla, že ji dcera zasahuje a otravuje život. To už bylo na mě moc. Fakt mi to bylo líto. Jak jí to nějak pěkně vysvětlit? Rozhodně nejsem taková matka, že bych to šla nějak řešit za ni.