Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Delka zachvatu vzteku u ditete
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.23 10:41
Každé dítě je jiné, prostě někdo se uklidní dřív a u někoho to trvá déle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 10:54
Mě se děti v období vzdoru vztekaly každou chvilku a ty záchvaty měly klidně i 20 minut. Když se tobě vztekne jednou za čas, tak to trvá o to déle. Není to úplně obvyklé, ale děti nemůžeš škatulkovat a porovnávat. Každé je originál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.23 17:05
Každé dítě je jiné. Je to fakt kus od kusu. Můj malý během 2 a čtvrt až tak do necelých 3 měl taky moc velké záchvaty. Přesně jak ty popisuješ - usměvavý chlapeček, poslouchá, sranduje. Ale prostě toto měl. Bylo to silné období, potom třeba na dva měsíce přestalo a pak začlo. A opravdu se dokázal vztekat dlouho. Znám to moc dobře a přesně jsme i na chvilku vynechali určité věci venku. Ale vysvětlovat a vysvětlovat - krátce a přímo. Uznat pocity-to na něj hodně zabíralo, ale v to záchvatu prostě nic nepomohlo. Teď má 3 a je to výrazně lepší a kvůli čemu to bývalo už to ani není.
Jen se obrnit trpělivosti, velkou dávkou nejlépe plným kýblem trpělivosti.
A neporovnávat to je nejhorší smrt na mateřské.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.1.23 19:00
@Anonymní píše:
Každé dítě je jiné. Je to fakt kus od kusu. Můj malý během 2 a čtvrt až tak do necelých 3 měl taky moc velké záchvaty. Přesně jak ty popisuješ - usměvavý chlapeček, poslouchá, sranduje. Ale prostě toto měl. Bylo to silné období, potom třeba na dva měsíce přestalo a pak začlo. A opravdu se dokázal vztekat dlouho. Znám to moc dobře a přesně jsme i na chvilku vynechali určité věci venku. Ale vysvětlovat a vysvětlovat - krátce a přímo. Uznat pocity-to na něj hodně zabíralo, ale v to záchvatu prostě nic nepomohlo. Teď má 3 a je to výrazně lepší a kvůli čemu to bývalo už to ani není.
Jen se obrnit trpělivosti, velkou dávkou nejlépe plným kýblem trpělivosti.A neporovnávat to je nejhorší smrt na mateřské.
Jsem rada, ze slysim, ze to tak taky nekdo mel a preslo to 
Vcera v te restauraci jsem slysela vedlejsi stul, jak rika “ten nas se taky nekdy vzteka, ale takhle na verejnosti nikdy”. To mi nasadilo brouka, jelikoz cely obed jsem je poslouchala, jak chlapeckovi rikaji “jestli to nesnis, tak ti zmaluju zadek” a rikali to mnohokrat. A dite celkem jedlo… Ja nasi dceru nebiju a do jidla ji nenutim, tak jsem pak mela v hlave, ze jsem to po…, ze jsem mela byt na ni striktnejsi atd. Ale mne se to proste prici, prijde mi, ze to dite pak posloucha, protoze se boji.
- Citovat
- Upravit
30.1.23 21:26
Moje děti mají sklony k velkolepým zachvatum vzteku, pulhodinu klidně, i hodinu někdy daly. Naposled teď syn (5,5 roku!) snad čtyřicet minut v kuse řval, že nemohl jet s tatínkem na návštěvu k babičce, protože má rýmu. Běhal po bytě, brečel, něco si povídal pro sebe a nadával a brečel a snažil se to vyjednat a zase brečel a běhal po bytě… Jako blázen.
Praštit to dítě nemá fakt žádný efekt, jakože by se uklidnilo, když ho majzneš (zkoušela jsem, zas tak svatá nejsem). Asi budou muset vyrůst 
Dbám akorát na to, abychom neobtezovali okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.23 21:38
Kazde dite je jine. Muj starsi syn mel plactive zachvaty a instiktivne se sel pomazlit. Vyhodou bylo, ze mu to stacilo vysvetlit, pochopit pocity a pak jen jednoduse prepnout pozornost. S nim to bylo fakt jednoduche, trvalo to opravdu chvilicku. Ale ten mladsi? Tam je to mnohem horsi, placa sebou na zem, dotknout se ho v tom nejhorsim nesmim, zuri a krici, vypada jak nasranej trpajzlik a vydrzi to hodne dlouho a navic ma dobrou pamet, a jede jak zaseknuta deska a rika neustale “ja chci (dosad) to zvladnes” porad a porad dokola, a nejde mu to vysvetlit, ani prepnout pozornost moc nepomaha.
Obvykle mu vyhovim, a pokud to nejde, tak posledni zachrana je nacpat mu bonbony. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.23 23:31
Zhruba v tomto věku to malý taky začal zkoušet. Všechny záchvaty jsem odignorovala - a to i ty venku. Prostě jsem stála a čekala až se uklidní. Někdy jsem si i narazila sluchátka do uší protože už chápal, že ho přes ně neslyším. Asi za 2 měsíce to vzdal a do dnes je klid. O všem mluvíme a na všem se domluvíme. Akorát tu agresi hlavně neoplácej, nepodněcuj, nesnaž se láskyplně uklidnit - ignoruj.
Znala jsem chlapečka, kterého sice namlátili, neřvali na něho ale právě se ho vždy snažili utěšit, objímali ho - za čas je to samozřejmě přestalo bavit a kluk při záchvatech modral, jak dlouho řval. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj holky,
Pisu anonymne, jelikoz to citim jako selhani…
Dcera (2.5 roku) byla vzdy moc hodna, takove dite za odmenu. Casem se obcas zacala vztekat, ale vzdy to vydrzelo max minutu a vylo po vsem. Vychovavame ji s laskou a respektem, ale s jasnyma hranicema, nikdy jsme ji neustupovali, prave aby nemela tendence si veci vydupavat…
No a behem poslednich 2 mesicu je to sileny. Je porad hodna, posloucha, ale cca 1× za den, dva, chytne zachvat (vetsinou kdyz neni po jejim, nebo chce neco, co proste nesmi) a trva to klidne az hodinu, mozna i vic.
Kdyz je to doma, da se to jeste zvladnout (psychicky), protoze ji clovek muze ignorovat. Ale venku? Nejde ji uklidnit a navic je to nebezpecny, protoze ma tendence ze sebe vsechno svleknout a utikat kam se ji zachce apod.
Vcera jsme byli v restauraci, sli jsme tam kvuli velkemu detskemu koutku. Vse ok, byla hodna, pak najednou chtela vzit cizi obrazek, tak jsem ji rekla ve zkratce ze ne (obvykle je v poho a vrati hracku diteti), ale zacala rvat, hazet vsim okolo, tak jsme se sebrali a odvlekli ji rvouci domu, kde to pokracovalo jeste 45 min. Uz s ni nerada chodim jinam nez na hriste, protoze se bojim…nechci na druhym konci mesta resit, ze je polonaha ve snehu a zdrha do silnice (paradoxne jinak chodi za ruku). Nebo po plavani jsme ji nedovolili znovu skocit do bazenu (chodi uz 2 roky, uz to zna), tak zacala byt mrzuta a pak se sekla a rev a rev, nechtela se obliknout a zdrhala ven (byla s ni teda babicka, volala mi pak zoufala, at prijdu, ze uz nevi, co ma delat…)
Proc to pisu; uz jsem od tolika lidi slysela, ze neni normalni, aby to trvalo tak dlouho, ze to deti normalne prejde za chvilku. Zkusila jsem snad uplne vsechny rady a absolutne nic nezabralo, maximalne jsem to zhorsila. Jediny co je cekat, ale to se dost protahne…
Vim, ze obdobi vzdoru je normalni a musime s tim pracovat, ale opravdu je v poradku? Ze ten zachvat trva tak strasne dlouho?
Dekuju, jestli jste to docetli