Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
holciny tak na mne tak nejak pada asi potvora depka jestli to vlastne vsechno zvladnu?…zbytek tehu,porod,starost o novorozence,starsiho brasku,chlapa,domacnost,urady vyridit atd…je to normalni?
![]()
klid, urady vyridi partner, domacnost, no na tu kasli, venuj se detem a sobe a je to ![]()
Je to normální…a jsem ráda, když si něco takového přečtu…aspoň vím, že v tom nelítám sama. První těhu jsem si krásně užívala, celá natěšená, v pohodě…a teď mě stále víc napadá, jestli to po těch 12tiletech zase zvládnu, už jsem byla zvyklá na samostatného puberťáčka, pohodu, spánek a teď přijde zase malý křiklounek, na kterého se samozřejmě strašně těším, ale zároveň mám strach, zda to všechno zvládnu…kolotoč, bezesné noci…a hlavně mám teď při druhém těhu a s odstupem těch let nějak víc strach, aby bylo miminko zdravé a vše bylo v pořádku!!! Předtím jsem si to tak nějak ani nepřipouštěla. Je to ale asi i tím, že dřív jsem neabsolvovala tolik vyšetření, jako teď!!! Ale ťukám, ťukám, zatím všechny testy OK!!! JUPÍ!!! Takže neboj, myslím, že v tom nejsme samotné!
![]()
Já měla taky depku a strach
. Ale mám báječného partnera a všechno jsme zvládli a zvládáme dál. Je to naprosto normální, protože člověk ať si to připouští méňe či více, má najednou zodpovědnost za malého bezbraného tvorečka. Ale ten malinký tvoreček nám tu starost oplácí velkou radostí a nabíjí nás energií. Je prostě pro co žít. A dělat si hlavu z toho, že není utřený prach, umyté nádobí a bůhví co ještě, nemá cenu. Důležité je věnovat se miminku, aby bylo co nejvíce spokojené
. Takže držím palce
![]()
Určitě je to normální. Teď už stejně není cesty zpět. Neboj,všechno zvládneš a možná líp než si myslíš. Užívej si teď ještě klidu, uvař si čaj nebo kafčo, dej si nohy nahoru a depku vyžeň z mysli. Porod dáš levou zadní, se s tím přeci nebudeš párat
, zapojíš babičky, tatínka, domácnost neřeš a 2 děti zvládli jiný, zvládneš ty taky.
Držím pěsti a přeji krásný a zdravý dětičky.
Dobré ránko a všem sluníčkový den,
v první řadě se omlouvám, že budu psát anonymně, protože se stydím za své pocity a za to jak to cítím. Čekám své první miminko, a strašně se všeho bojím, jestli zvládnu péči o drobečka, porod a zda budu dobrá máma. Jsme z toho všeho nervozní, až mě napadají hloupé myšlenky, že jsem měla s malou počkat, ale to by bylo jen oddálení problémů a strachu. Bojím se, že ji nenakrmím, že ji nepřebalím, neobleču, že mi spadne, že ji nebudu umět chytit, ukonejšit a začínám se bát porodu. Jsem asi hrozná. Přepadají mě chmurné myšlenky, na malou se těším, jsem ráda, že cítím, jak mě kope, ale bojím se, abych jí byla aspoň dobrou mámou.
Holky omlouvám se za délku, asi jsem se potřebovala vykecat.
Anonymní B.
Milá anonymní..
Úplně tvé pocity chápu..Měla jsem stejné pocity,když jsem byla poprvé těhu.Nevěděla jsem,jestli zvládnu malou ukonejšit,když bude plakat,jetli jí budu umět chytit a podobně.Umocnilo to,že ještě když jsem byla těhu,chovala jsem si bratránkova chlapečka,který byl novorozeně,začal plakat a já vůbec nevěděla co s ním..
Chci tě ale uklidnit,jakmile budeš mít své vlastní mimi,probudí se Tvé mateřské pudy a budeš vědět,jak miminko chytit,jak ho pochovat..když bude plakat zjistíš,co má rádo a budeš vědět,jak ho ukonejšit..
Věřím,že bude všechno v pořádku a ty se budeš ze svého miminka jen těšit,budeš mu dobrou mámou a obavy budou pryč.. ![]()
tak to jsi na tom úplně stejně jako já.. taky čekám svoje první miminko a mám takový pocity. Na jednu stranu se strašně moc těším a na druhou bude pro nás všechno nový. Napadaj mě myšlenky, jak se o něj budu starat, jak ho zvládnu nakojit, pochovat nebo oblíknout, jak ho budu koupat? Zvládnu to všechno vůbec? Navíc se neustále bojím a doufám, že bude všechno v pořádku. Čekají mě totiž první genetické testy. Už dopředu si zjišťuju vše potřebný a zbytečně se už teď stresuju.. někdy mi připadá, že je těhotenství nejen radost, ale taky samý nervy z vyšetřeních, které jsou neustále před náma.. jen co absolvuju tyto genetický, následují triple testy, pak ultrazvuky.. těším se, až budou tyto testy za mnou ![]()
…a o porodu ani nemluvím, to jsem se dokonce rozbrečela, když jsem si někde přečetla o něm článek.. ![]()
taky mám prostě ze všeho strach..
Holky, 100% to zvládnete!! Prostě to půjde samo. A učenej z nebe nespad. Ptejte se babiček, maminek, doktorů nebo jiných těhulí.
ahoj holky taky čekám své první mimi a mám stejné pocity a neuvěřitelnej strach ,zda se o tu maličkou princeznu dobře postarám.nadruhou stranu si říkám zvládlo to už spoustu žen,tak proč bych to neměla zvládnout já,já která tu svou berušku miluju nadevše a to se ještě ani nenarodila
je to velká životní změna a k tomu ty hormony…no musíme hlavně věřit a moc si nic dopředu neplánovat, aby jsme nebyly zklamané ..ono se to stejně nedá moc ovlivnit a najde si to svou cestičku.mužem se jen snažit dělat co mžem,ale nesmíme zas moc vyšilovat ![]()