Deprese z růstu miminka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Deprese z rustu miminka
Dobrý den, ahoj všem,
prosim o zaslání Vašich rad či zkušenosti, pokud jste se setkaly s tím, co aktuálne prožívám i ja (a čeho se nemohu už několikatý měsíc zbavit).
Máme nádhernou sedmimesicni holcicku, která přišla, když už jsem to ani nečekala:-).
Od jejího cca. třetího měsíce zažívam stavy lítosti, ze každým týdnem, jak čas letí, ztrácím „to své krásné malé mimi“ (roste, sílí, mění se vizáž, osamostatnění se). Ano, rozum říká, ze bych měla byt šťastná z jejího rozvoje, proměn ci pokroku (je nesmírně šikovna a učenlivá), ale srdce či city…anebo hormony (vyšetření nic neprokázala)??? Nedokážu se radovat a užívat si plnými doušky mateřství. V tomto popisovanému období si daleko víc uvědomuji pomíjivost času. Na fotografie se raději ani nedivam, nemohu. Pokus o „terapii šokem“, ke kterému jsem se odhodlala, skončil vodopádem slz.
Za Vaše vyjádření předem děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
@Alistair psychologa? Ale pohledej v diskuzích, protože toto už se tu několikrát objevilo.. jasné, mimino je krásné, ale prožíváš to opravdu nadmíru a to není dobré pro Tebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mám to podobně. Nemám tedy deprese, nehroutím se atd, ale taky je mi hrozně líto, jak velmi rychle to letí. Uplně si to uvědomuju několikrát za den. Takže si každý den všechno s miminem vychutnávám, je to překrásné. Na fotky se často nedívám. Radu nemám. Snad jen my měli horší start, nedonošeňátko. Známá mi psala, když jsem byla v nemocnici na dně, že musím být silná, jsem tu pro něj a potřebuje mě. Snažím se tím řídit. Posílám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Alistair píše:
Dobrý den, ahoj všem,
prosim o zaslání Vašich rad či zkušenosti, pokud jste se setkaly s tím, co aktuálne prožívám i ja (a čeho se nemohu už několikatý měsíc zbavit).
Máme nádhernou sedmimesicni holcicku, která přišla, když už jsem to ani nečekala:-).
Od jejího cca. třetího měsíce zažívam stavy lítosti, ze každým týdnem, jak čas letí, ztrácím „to své krásné malé mimi“ (roste, sílí, mění se vizáž, osamostatnění se). Ano, rozum říká, ze bych měla byt šťastná z jejího rozvoje, proměn ci pokroku (je nesmírně šikovna a učenlivá), ale srdce či city…anebo hormony (vyšetření nic neprokázala)??? Nedokážu se radovat a užívat si plnými doušky mateřství. V tomto popisovanému období si daleko víc uvědomuji pomíjivost času. Na fotografie se raději ani nedivam, nemohu. Pokus o „terapii šokem“, ke kterému jsem se odhodlala, skončil vodopádem slz.
Za Vaše vyjádření předem děkuji.
Myslím, že psycholog by byl možná na místě.
Určitá lítost „jak ten čas letí“ je přirozená a přítomná v každém významnějším okamžiku (nástup do školky, školy, první samostatný tábor atd.) Ale vodopády slz, že už nemáš miminko, spíš naznačují, že vnímáš dítě jako panenku a ne jako lidskou bytost. Tvoje miminko je člověk, ne mrkačka, kterou můžeš vozit v kočárku, dokud tě neomrzí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Alistair Už jsem to tu jednou kdysy psala. Fakt bych nechtěla večné mimino/ ležáka.
Já se naopak z každého růstu a pokroku svých dětí raduji, každé jejich nové "obdobíů je pro mě novou etapou, výzvou a životní zkušeností. Ano, nostalgie mě přepadá při pohledu na fotky, ale nehroutím se z toho.
To co popisuješ mi přijde jako až nezdravé upnutí se na „miminko“. V rozhodnutí mít potomka by měla být touza chtít dítě (se všemi jeho pro i proti), ne jen roztomiloučké ležící miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Thle už je ais na psychologa já to taky špatně nesu, hlavně u prvního, tam jsme každej pokrok obrečela…ale chvilku, večer, ráno bylo zase dobře..a na fotky jsem se koukala akoukám moc ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky mě bylo líto, že se stává z miminka batole, ale že bych brecela to ne. Každé období je krásné. Akorát to s tema detickama strašně rychle utíká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky, když jsem vozila dceru v kočárku jsem si posteskla, že už ji dlouho vozit nebudu (spala v kočáře skoro do 3 let) a jak mě to baví a hned jsem se v duchu napomenula, že musím být šťastná, že běhá, chodí, roste a vyvíjí se, že chudáci maminky, co musí vozit dítě v kočárku, protože je nemocné a chodit a běhat nemůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tyhle nepříjemné pocity mne postihly, když jsem viděla svou prvorozenou stát u oltáře. Ale u miminka nikdy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem bývala smutná při každém vyřazování oblečků. Ale to většinou rychle vystřídala radost nad 1. úsměvem a podobně. S malou jsem pak musela Vojtovat, skoro celý první rok a tak jsem pak zažívala hodně radosti, když se přes ty své mezníky přehoupla. Nejvíc si to užívám po 2. roce života. Sice mě zmáhá vzdor, ale ten zbytek je úžasný. Pomáhám jí objevovat svět, písničky, tanečky, malování obrázků, tvoření, holčičí chvilky. Prostě teď je to jiná liga než ten ležák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V těchto chvílích si říkám, že si péči o dítě ještě užiju a koukám do budoucna - až si s malým budu moct stavět merkur (konečně máme s přítelem argument, proč si kupovat stavebnice - chceme si hrát se synem 
) Hledej na růstu i pozitivní aspekty - budete spolu chodit na procházky, budeš vysvětlovat, co je co, nebudeš muset věčně mixovat stravu, po každém jídle nebudeš muset převlékat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem to opačně, s napětím jsem čekala, kdy se z toho uřvaného mimina stane normální dítě. Já si užívát až batole. Je to super.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prožívám to samé a navíc k tomu začínám se strachovat, aby se ji něco nestalo až půjde na diskotéku nebo aby si něco neudělala kůli klukovi… Je ji 10 měsíců, ale už teď zažívám takový stavy, že občas nad tím přemýšlím. Asi jsem na palici 
, Doufám, že to přejde. Vim, že o ni budu mít stále strach, ale aspoň o chlup menší, protože jsem už přemýšlela i nad tím, zda neexistuje nějaký čip, který by mě ji popřípadě našel kdyby ji někdo unesl, že bych ji to dala implantovat ted, dokud by si na to nepamatovala 
No jsem až přehnaně citlivá ( ASI) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jestli mohu přispět i já. Jsem maminka dvou děti. 8 let a 18 měs. a přiznám se že jen si vzpomenu jaké to bylo mikinko rádo se nosicí se v šátku, ale každy krok, smích a vse co uměla postupem měsíců jsem měla radost že je šikovná a radovala jsem se z toho. Ber to jako balzám pro tebe jak se o ní sraráš, ven si maminky co se trápí když miminko v něčem pozastává a musí třeba cvičit vojtovku. Toto je můj názor, ale psycholog ti může pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
