Je to poporodní deprese?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Me to neprijde jako deprese. Proste unava. Zkus si udelat aspon chvili pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Únava, všechno na tebe doliha, zkus někoho požádat, třeba mamkou, at ti pomůže na par dni, odpočin si
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dej manželovi nebo babičce kočárek a odpočiň si. Až nabereš síly, tak pro změnu nech miminko s někým doma a běž se provětrat. Je potřeba z toho kolotoče na chvíli vypadnout a myslet na něco jinýho. S kojením to máš těžký. Ale kdybys opravdu měla pocit, že vám to víc bere, než dává, tak to nelámej přes kolenou a zvol tu pro tebe jednodušší cestu ![]()
- Citovat
- Upravit
Trvá, než si Vaše tělo najede na nový režim. Já byla první tři měsíce úplně mimo. V šestinedělí nešťastná. Malý plakal, měla jsem málo mléka. Takže než jsem se rozkojila hrůza - ale stálo to za to, proto doporučuji vydržte s kojením. Mléko se teprve nastavuje na míru miminka, ono si to vše sedne
Pokud ne, zkuste laktační poradkyni. Vykašlete se na uklizený byt, zkuste sehnat někoho, ať Vám vaří. Spěte, když spí miminko. Tělo si zachvilku zvykne na přerušovaný spánek a nebudete tak zničená. Hormony se také ustálí, držím palce. Podle mě Váš nynější stav je hlavně z nedostatku kvalitního spánku. Alespoň mně přišlo nejhorší si zvyknout na to nespaní. Bude líp (já tomu v šestinedělí nevěřila, ale opravdu se to zlepšilo).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Spíš obrovská únava a stres z nové situace. Bohužel to, že mimi spí, jí, plínka a dokola není moc pravda. Někdo takové štěstí má jiný holt uplakánka. Já měla uplakánka zhubla jsem 20kg. Držím palce ať je brzo lépe. Určitě využij někoho kdo vezme malého do kočárku a dej si pauzu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já taky zhubla šest kilo během dvou měsíců, malej neustále řval a řval. Dodnes když si na to vzpomenu je mi zle.
naštěstí si ho manžel vždycky ze soboty na neděli vzal, když nešel do práce, vzal a nosil mi ho jen na kojení. Musí fungovat manžel, babičky, nakoj a ať jdou na dvě hodky s kočárkem a ty spi. Já taky cítila strašnou úzkost, pokaždé když šel manžel do práce mi bylo úplně špatně. Šestinedělí jsem probrečela, byla hnusná na všechny.
ale přežili jsme. Malýmu jsou už dva.
Držím palce.
- Citovat
- Upravit
Holky děkuji za uklidnění a podporu ![]()
To jsme už zkoušeli, na chvilku mi to nepomůže…manžel je ted se mnou doma, pomáhá mi na maximum, ale nic moc změna. ![]()
Já bych ráda tohle vše uměla, ale jakmile malý zázrakem usne, hned beru vysavač, mop nebo prachovku a začnu uklízet…vlastně volné chvíle využívám k uklízení, když odpočívám, nedokážu vypnout a myslím na to, co je potřeba udělat
jsem blázen… Ale jsem aspoň ráda za čistý domov, takto bych byla ještě ve větším stresu, taky jsem zkoušela si odpočinout a vyprdnout se na úklid, ale bylo to ještě horší ![]()
Ty brďo, 20 kg, to by ze mě nic nezbylo…mám už ted 49 kg
a bojím se dalšího hubnutí…už domů jsem jela z porodnice s 3 kily navíc
- Citovat
- Upravit
No u nás to byla síla do 5m. Nějak jsme si na sebe ne a ne zvyknout. Dcerka měla koliky, všeho se bàla, lekala, vše ji budilo nic neuspalo prostě obrovský mazec. Nespalo se u nás fakt vůbec a kočár nenáviděla. Naši a přítel moc pomáhali ale holt stejně to nebylo ono. Pak najednou zlom a je úžasná opravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A nejde do úklidu zapojit manžel? Nebo maminka? Mně chodila uklízet mamka. Vím, že to je takové nic moc, člověk si připadá blbě, ale opravdu bych se teď zaměřila jen na kojení, odpočinek a miminko. Chápu, že je těžké třeba jít spát když člověk vidí horu nádobí. Jenže ten odpočinek je důležitý. Já třeba nesnesla dítě někomu půjčovat a ani to nešlo, protože jsem kojila každou hodinu. Člověk si musí najít ten svůj systém a to trvá. Alespoň to šestinedělí bych však odpočívala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hlavně vydržet a naházet flintu do žita!! Já první týdny taky probrečela malá byla hrozně uplakana, přes den nespala vůbec jo jedině usínala u prsa jak jsem ji opatrně dala do postýlky do pěti minut řev a v noci co dvě hodky vzhůru, do toho byl problém rozkojit se kolikrát jsem ji měla přisátou 12 hodin vkuse usínala u toho! Pak začaly zlobit větry zkoušela jsem kde co ale vždycky všechno zabralo nachvilku takže pořád křik! A teď už má půl roku všechno je to pryč a užívám si usměvavé miminko
Držím pěstičky a uvidíš že bude líp ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No jo, jenže aby sis odpočinula, tak budeš muset naučit hodit některý věci za hlavu a fakt odpočívat. Samo si to tělo neodpočine. A nemusíš se bát, že by ti něco uteklo, ten prach tam na tebe klidně počká. Jestli teda nedokážeš odpočívat doma, tak běž ven. Udělej si procházku, zajdi na nákup, s někým na kafe. Tu hoďku nebo dvě to manžel s dítětem hravě zvládne. A pak se třeba postupně dopracuješ k tomu, že ten úklid opravdu počká.
- Citovat
- Upravit
Je mi lito, cim si musis prochazet.
tak pravdepodobne se u tebe ocekavani minula s realitou. Cekala jsi hodne a spave miminko, misto toho mas urvaneho prcka a jsi bezradna. Ver, nejsi prvni ani posledni, ktera si neco naplanovala a ono to je jinak.
Zkus zvazit, co je pro tebe prednejsi, ty vycerpana a unavena, eventualne bys prisla o mliko, dite na UM, zato bys mela krasne naklizeny byt. Anebo se proste maximalne soustredit na prcka, na kojeni a neresit nic jineho aspon dalsi 3 tydny az do konce sestinedeli. Ten uklid tu dobu opravdu pocka.
Ty zacatky jsou proste hrozne tezky, trva nejakou dobu, nez se to srovna, ale urcite bude lip. Rikam, ze kdo prezil sestinedeli, prezije uplne vsechno ![]()
Hodne sil
- Citovat
- Upravit
Poporodní blues. Mam ho taky za sebou, hrůza děs ale pak to rychle přejde až se ti trošku srovnaji hormony. Hlavně na to nebuď sama. Hormony jsou strašný.
![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,přede se omlouvám za anonym, ale hrozně se stydím…
Jsem 3 týdny po porodu, narodilo se mi vytoužené miminko po dlouhodobém snažení a ani ve snu bych si nedokázala představit, jaké stavy budu prožívat
Mám hrozné stavy úzkosti, ani ne tak o malého, ale celkově… pořád pláču
jednou mám pocit štěstí, že mám vysněné miminko, podruhé začnu „litovat“
Malý je hrozně uplakaný, skoro nespí at už v noci, nebo ve dne, nespím několik dní v kuse..za týden jsem zhubla už 2,5 kg, bojím se, že s takvou ztratím mléko…na druhou stranu bych nejradši přešla na UM, to kojení mě vyčerpává, věčně mu něco nesedí..
Pořád doufám, že se to po šestinedělí změní, nevím, jestli je to deprese, nebo jen rozbouřené hormony?
Někdy mě napadají myšlenky, jak nám s manželem bylo dobře, když jsme byli spolu jen my dva, potom začnu brečet, co mě to napadáDo toho jsem nepříjemná i na něho a opět brečím, že mě to mrzí…děsím se každého nového dne, co zas bude, že malý zas celý den a celou noc propláče…
Věnuju se mu, zpívám mu, chovám ho, pusinkuju ho a tyhle myšlenky mě hrozně trápí
Je to normalni, prejde to
Hlavne spi, kdykoliv to pujde. Jsi vycerpana a hormony litaji. Potrebujes odfkr a bude dobre ![]()
PS: Jestli mas pocit, ze ma maly hlad, kup si odsavacku. Me to moc pomohlo. Mala zacala konecne spat. Jenom kojeni ji nestacilo a UM jsem davat nechtela. Materske mleko je to nejlepsi, co muze dite mit. Odsavala jsem si a kdyz mi prislo, ze place z hladu, tak jsem ji pridavala odsate mleko. Pak spokojene spinkala a byla v pohode.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj maminky,
přede se omlouvám za anonym, ale hrozně se stydím…
Jsem 3 týdny po porodu, narodilo se mi vytoužené miminko po dlouhodobém snažení a ani ve snu bych si nedokázala představit, jaké stavy budu prožívat
Mám hrozné stavy úzkosti, ani ne tak o malého, ale celkově… pořád pláču
jednou mám pocit štěstí, že mám vysněné miminko, podruhé začnu „litovat“ 
Malý je hrozně uplakaný, skoro nespí at už v noci, nebo ve dne, nespím několik dní v kuse..za týden jsem zhubla už 2,5 kg, bojím se, že s takvou ztratím mléko…na druhou stranu bych nejradši přešla na UM, to kojení mě vyčerpává, věčně mu něco nesedí..
Do toho jsem nepříjemná i na něho a opět brečím, že mě to mrzí…děsím se každého nového dne, co zas bude, že malý zas celý den a celou noc propláče…
Někdy mě napadají myšlenky, jak nám s manželem bylo dobře, když jsme byli spolu jen my dva, potom začnu brečet, co mě to napadá
Věnuju se mu, zpívám mu, chovám ho, pusinkuju ho a tyhle myšlenky mě hrozně trápí
Pořád doufám, že se to po šestinedělí změní, nevím, jestli je to deprese, nebo jen rozbouřené hormony?