Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Depresivní, úzkostná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.5.22 14:49
Tak píšeš, že trpíš úzkostmi a depresivními stavy, vidíš, že je něco hodně špatně, doktor ti napsal antidepresiva 
tak třeba je to znamení, že bys je měla zkusit. Vždyť co se stane, prostě to prubneš a buď zaberou a nebo ne (ale vsadim zimník, že ti bude brzy líp). Vždyť to neznamená, že je budeš muset brát celý život, a ostatně i kdyby jo, tak se taky svět nezhroutí, furt lepší než být někde permanentně zhroucená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.22 14:55
Zdravím, zbytečně se trápíš, sama vidíš, že to není život, ale přežívání. Samozřejmě se najde spousta takových, co budou radit, že léky ne a doporučí ti procházky, pohyb, koníčky atd. To je jistě taky důležité, ale je to jako nabádat někoho se zlomenou nohou, aby tancoval. Napřed je důležité nohu dát do sádry (v tvém případě zaléčit) a pak se pokoušet to časem zvládnout bez léků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.22 19:17
@Zdenuli
Takový už se našli a proto jsem si tak nejistá. A minulá psycholožka třeba byla proti AD a já mám i kvůli tomu pocit, že mi spíš uškodí.
Ale zase zkoušela jsem už kde co a k ničemu to moc nevedlo… takže to už beru asi jako takovou poslední možnost, co jsem nezkusila…
- Citovat
- Upravit
2.5.22 20:46
@Anonymní píše:
@Zdenuli
Takový už se našli a proto jsem si tak nejistá. A minulá psycholožka třeba byla proti AD a já mám i kvůli tomu pocit, že mi spíš uškodí.
Ale zase zkoušela jsem už kde co a k ničemu to moc nevedlo… takže to už beru asi jako takovou poslední možnost, co jsem nezkusila…
Když má člověk cukrovku, potřebuje inzulín, při hypertenzi léky na tlak, angína se bez antibiotik taky léčí těžko. Pokud člověk má depresívní úzkostnou poruchu a plácá se v tom, tak je holt potřeba aspoň na přechodnou dobu brát léky. Není to selhání a ani ostuda. Je teď hrozná doba a těch tlaků na člověka je moc, zvlášť když je trošku citlivější.
Až léky zaberou a zklidní se to, je potřeba na sobě dál pracovat, naučit se relaxovat, najít si něco, co tě baví, sportovat atd.
Neboj se, zase bude dobře. Ujišťuji tě, že v tom zdaleka nejsi sama, divila by ses, kolik lidí se s tímto potýká 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 12:08
@Zdenuli píše:
Když má člověk cukrovku, potřebuje inzulín, při hypertenzi léky na tlak, angína se bez antibiotik taky léčí těžko. Pokud člověk má depresívní úzkostnou poruchu a plácá se v tom, tak je holt potřeba aspoň na přechodnou dobu brát léky. Není to selhání a ani ostuda. Je teď hrozná doba a těch tlaků na člověka je moc, zvlášť když je trošku citlivější.
Až léky zaberou a zklidní se to, je potřeba na sobě dál pracovat, naučit se relaxovat, najít si něco, co tě baví, sportovat atd.
Neboj se, zase bude dobře. Ujišťuji tě, že v tom zdaleka nejsi sama, divila by ses, kolik lidí se s tímto potýká
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si pro radu, názor někoho, kdo má podobnou zkušenost…
Už roky se střídavě trápím s úzkostnými a depresivními stavy. Začalo mi to po traumatizující situaci. Chodila jsem dlouho na psychoterapii, pomohla mi zvládnout ty počáteční stavy, ale už je to přes 5 let a já stejně nejsem ok. Střídá se mi to, že je třeba chvíli líp, ale pak zase hůř. Už to nejsem já, jako dřív. Hodně mě to omezilo v životě. Jsem pořád plná obav, úzkostí, moc se nedokážu radovat, vyhybam se spoustě věcí, nemám přátele, o sebe se skoro nestarám, hodně jsem přibrala a nemám sílu dělat nějaké změny, mám spoustu zdravotních problémů, ale u lékaře je vždy vše v pořádku, jsem pořád podrážděná, náladová, totální nezájem o sex.. Teď jsem znovu vyhledala psycholožku a zároveň i psychiatra a nevím jestli už to neřešit i léky. Pořád si říkám, jestli by mi mohli pomoct. Nemám přece žádnou těžkou depresi. Jsem na mateřské a starám se o malého. V rámci nutnosti funguju…ale sama vidím, že to je celý špatně… léky mi teď dr napsal, ať to zkusím, že za to nic nedám…ale co když mi bude ještě hůř a teprve z toho nějaké silné deprese přijdou?
Napsal mi konkrétně Zoloft a já se denně přemlouvam, že si ho vezmu, pak že zase ne, že to zvládnu, jako už tolikrát…ale na jak dlouho zase, že…
Co byste dělali na mém místě?P.
ahoj ja mam úzkosti ale ne deprese, taky se ukázaly poprvé po umrti v rodine. Prvni půl rok terapie a pak sem na sobě pracovala sama a nejak to zvládla. Neco byly úzkosti a neco zarmutek. Upřímně ale kdyby se to tenkrat pomalu/postupne nezlepsovalo a ústilo to v izolaci a jine problémy sla bych to AD. Nema smysl se trapit. Zmena životního stylu, at uz strava, spanek, konicky jsou na místě, ale nekdy to nestaci…ja bych prubla AD. Kamaradka je brala na to stejny co mas ty a už je mohla vysadit… neznamená to ze je budes brát pořád..a kdyz k nim na sobe budes pracovat (dobře jíst, hybat se, meditovat…) o to dřív se jich pak Zbavis. Neni to ostuda ani selhani…je to prostě zivot 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.22 13:09
@CaraCara
Děkuju…
Ono jde o to, že já se ničemu věnovat nezvládám. Vím, že by mi pomohlo líp jíst, nějak sportovat, třeba meditovat…ale nezvládám to. Vrchol je, že chodím s malým na procházky. Jím hrozně, já si tím jídlem tu svojí nepohodu nějak kompenzuju. Zajidam to. A když mi bylo stabilně třeba dva měsíce líp, tak jsem i hezky jedla, protože jsem měla sílu s tím něco dělat. Pak přišel zase nějaký trochu stres a já jsem zase zpátky. Za ty roky, co to začalo mám nahoře přes 20 kilo. Bylo mi prostě najednou fuk, jak vypadám…
Začnu o víkendu asi opravdu brát, abych nebyla sama doma, bojím se, že mi bude nějak blbě po nich…ale zkusím to…
- Citovat
- Upravit
8.5.22 14:22
@Anonymní píše:
@CaraCara
Děkuju…
Ono jde o to, že já se ničemu věnovat nezvládám. Vím, že by mi pomohlo líp jíst, nějak sportovat, třeba meditovat…ale nezvládám to. Vrchol je, že chodím s malým na procházky. Jím hrozně, já si tím jídlem tu svojí nepohodu nějak kompenzuju. Zajidam to. A když mi bylo stabilně třeba dva měsíce líp, tak jsem i hezky jedla, protože jsem měla sílu s tím něco dělat. Pak přišel zase nějaký trochu stres a já jsem zase zpátky. Za ty roky, co to začalo mám nahoře přes 20 kilo. Bylo mi prostě najednou fuk, jak vypadám…
Začnu o víkendu asi opravdu brát, abych nebyla sama doma, bojím se, že mi bude nějak blbě po nich…ale zkusím to…
ja to delam take, ze kompenzuju jidlem 
Hrozně dlouho mi trvalo odbourat přejídání (takove to zachvatove) ted sice porad jim vic než bych mela ale ma to zlepsujici tendence. 
Ale úplně ti rozumím, jidlo je skvelej společník kdyz se clovek citi ve stresu nebo sam. Určitě bych doporučila nějakou mindfulness…vic rozument svym emocim a tak.
Třeba ti ale pomohou ty AD vzdycky je ja cem pracovat, ale myslim ze pokud.si takto nešťastná jak si psala mohli by ti hodně pomoci. Jedna z rodiny je alkoholik…nakonec se rozhodla pro AD a najednou alkoholismus není 
a je to zas relativně pohodovy veselý člověk 
pořád na sobe pracuje, ale pomohlo se to odrazit od dna aby do toho furt nepadala…Drzim palce at ti je brzo lepe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.22 11:18
@CaraCara ahoj to stim jindlem mám úplně jjnak :/ nemůžu se vůbec dokopat ale jako vůbec vidím jídlo a zvracela bych je to hrozny piju zatím jen ty shejky a budu doufat ze to bude v pořádku 🥺 mám to 3 den ty deprese a řeknu vám tohle nezažit tak to nikomu nevěřím vůbec nevím fo mám dělat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.22 20:42
Ahoj, jsem na tom dost podobně.
Problémy jsem měla už od SŠ, ale nevěděla jsem co to je. Posledních pár let mi to začalo ničit život, práci, vztah 😞
Z usměvavé, pozitivní holky je hromádka neštěstí.
Teprve rok zpátky jsem slyšela diagnózu a začala s psychoterapií.
Myslela jsem si jak to zvládnu bez léků. Terapie mi pomáhala, začala jsem opět sportovat, zhubla jsem asi 10 kg a chvíli jsem myslela, že to zvládnu.
Teď si po roce přiznávám, že to zvládnout nelze. Můžu se snažit jak chci, ale serotonin v mozku prostě neni. Z těch propadů jsem už nesmírně unavená. Takže asi nastal čas na AD. Ale přesto, že vím, že mi mohou pomoct, se toho obávám 😞
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, jdu si pro radu, názor někoho, kdo má podobnou zkušenost…
P.
Už roky se střídavě trápím s úzkostnými a depresivními stavy. Začalo mi to po traumatizující situaci. Chodila jsem dlouho na psychoterapii, pomohla mi zvládnout ty počáteční stavy, ale už je to přes 5 let a já stejně nejsem ok. Střídá se mi to, že je třeba chvíli líp, ale pak zase hůř. Už to nejsem já, jako dřív. Hodně mě to omezilo v životě. Jsem pořád plná obav, úzkostí, moc se nedokážu radovat, vyhybam se spoustě věcí, nemám přátele, o sebe se skoro nestarám, hodně jsem přibrala a nemám sílu dělat nějaké změny, mám spoustu zdravotních problémů, ale u lékaře je vždy vše v pořádku, jsem pořád podrážděná, náladová, totální nezájem o sex.. Teď jsem znovu vyhledala psycholožku a zároveň i psychiatra a nevím jestli už to neřešit i léky. Pořád si říkám, jestli by mi mohli pomoct. Nemám přece žádnou těžkou depresi. Jsem na mateřské a starám se o malého. V rámci nutnosti funguju…ale sama vidím, že to je celý špatně… léky mi teď dr napsal, ať to zkusím, že za to nic nedám…ale co když mi bude ještě hůř a teprve z toho nějaké silné deprese přijdou?
Napsal mi konkrétně Zoloft a já se denně přemlouvam, že si ho vezmu, pak že zase ne, že to zvládnu, jako už tolikrát…ale na jak dlouho zase, že…
Co byste dělali na mém místě?