Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj Holky ![]()
Mám problem od malicka sve dcerky ted ji tedy jsou 4,5roku. Ale bojuji s jejim chovanim nekdy ji obcas nechapu. Vylozene mi dela naschvali chce me zlobit a provokovat, pritom vi ze me to rozciluje.Jako napr. když jdeme nakupovat utece mi z obchodu ven a to mi dela neustale resila jsem to že ji dam do kocarku, jenomže zacinam se i za kocarek uprimne stydet, ale jinak proste nenakoupim. neposedi ani u jidla nic ji nebavi vse je jen na 5 minut nesoustredi se, potrebuje neustalou pozornost sama si neumi hrat, nevnima me, ja ji neco rikam a ona mi pak do finale na to řekne co jsem rikala a nebo jen HM kdyz jsem se ji zeptala co jsem ji vlastne rikala tak mi na to odpovi že uz nevi. Kdyz jdeme na prochazku tak ji musim hodne hodne hlidat utika schovava se predemnou i na hristi se deje totez.Pak co me nejvic trapi je jeji agresivita, kdyz to neni po jejim tak me mlati vzteka se, nebo kdyz neco provede dam ji pred zadek tak po me vystarti i kousanim kopanim apod. Dokonce kdyz jsem myla nadobi tak ze zadu na me ze stolu vzala nuz, bylo stesti že jsem se otocila nebo po me hodila sklenicku apod. A proto to chci resit pres psychologa nez pujde do skolky, nebo myslite že mam pockat az na skolku a tam mi sni pomuzou? Bojim se aby tam nikomu neublizila a navic mi jeji chovani tak strasne vadi a vycerpava. Slysela jsem, že to jsou jen radosti, ale od malicka to jsou jen smutky nervy a zaroven i litost, prtž nechci na malou kricet nebo ji davat pres zadek, ale nevim jak se k ni mam uz chovat. Nepomahaji zakazy tresty nic …Nema z niceho strach proste jde i pres mrtvoly a ona se tim bavi, ze se trapim
Ma nekdo takove dite a jak to resi???Popripade i kam chodite k d. psychologovi (prtz vubec nevim kam jit.) Jeste jsem premyslela zajit k psychologovi do centrum APPLA .ALe slysela jsem ze je to zdlouhave…
![]()
Ahoj, mám pětiletého syna, se kterým mám podobné potíže - má problém s uznáním autority, jak není po jeho, řve a vzteká se i několik hodin, je schopen lehnout si do bláta, prostě cokoli. Tak vážně, jak popisuješ s tím nožem, to se ještě nestalo. Ty stavy trvají minimálně od 3 let, možná už dříve, do školky chodí, je hodně vázaný na mě, jakmile je nemocný nebo jsou prázdniny, po delší pauze trvá velmi dlouho, než si zase zvykne. Jinak ve školce je problém s tím, že nekomunikuje. Situace se postupně zlepšuje, ale mně dělá mimo školku stále hodně vzeklé scény, naposled u dětské dr, kdy do pětileté prohlídky mohla napsat pouze nevyšetřitelný, nespolupracuje a doporučila psychologa.
Jdeme k němu v pondělí, jsem na to hodně zvědavá.
Asi neporadím nikdy jsem to nezažila… jen ti chci poslat mnoho sil jelikož tohle čtení mi vážně vyrazilo dech. Aby na mě dítě bralo nůž, nebo po mě házelo skleničku
Musí to být strašně těžké hlavně konej nečekej že to ustoupí samo mohlo by se to jen zhoršovat držím palce a přeji pevné nervy
![]()
Osobně bych ti doporučovala navštívit psychologa, se kterým by sis mohla ujasnit výchovný přístup k dceři, tam bude zakopaný pes. dcera má nějaké povahové vlastnosti, které svým přístupem patrně nechtěně podporuješ. takhle na jedno přečtení mi přijde, že se dcera za každou cenu snaží upoutat tvou pozornost, zlobení evidentně velmi funguje. možná má málo pozitivního kontaktu s tebou a tímhle způsobem se dostává jen do začarovaného kruhu. plácání po zadku to nespraví. opravdu myslím, že odborná pomoc je na místě co nejdříve a nezaměřovala bych se na to, jak opravit dítě, ale jak si pomoci k větší pohodě a získat informace, jak k dítěti lépe přistupovat. rozhodně není nic ztracené, ale je třeba současný styl přehodnotit. hodně sil přeju.
APPLA je myslím i pro děti s autistickými poruchami, určitě jsou dobří, ale ty čekací doby jsem slyšela, že jsou fakt dlouhé, proto jsem to nezvolila. Známá mi doporučila psycholožku na poliklinice v Kobylisích. Měla termín okamžitě.
Ahoj, já bych to řešila s dětskou, ona ti poradí k jaké psycholožce odeslat…mě napadlo, že by to mohlo být ADHD
(porucha pozornosti s hyperaktivitou)…to se projevuje jak píšeš…a dost často tam bývá i agresivita… ![]()
Prave že si myslim taky ze je top hyperaktivita, ale zas si
nejsem jista zda je tam ta agresivita. Možna devcata to je tim že se ji az moc venuji. Aspon mi za to nadava ma matka. 6e se ji moc venuji a neustale vymyslim pro ni aktiviti.Ale zas na druhou stranu kdyz se nenudi tak je docela hodna. Jenze to aby clovek byl taky bohaty.Jako ja samozivitelka to mam docela tezke co se tyce financi. Mozna ji chybi otcovska ruka. Nevim hodne si priklanim k tomu, že jak jsem ji kojila bylo ji devet dnu.Dala jsem ji po kojeni odkrknout a ona se mi po tom 10 minut najednou nafoukla a modrala, zastavilo se ji srdicko sice kratce, ale pro me to byla strasna dlouha doba a nikdy na to nezapomenu a taky jsem se uprimne po tom zblaznila, a to jen že se pridusila 2× za sebou mlekem a nezvladla to. tak mi to bylo receno v motole. A proto si myslim ze to ma neco stim spolecneho. Jinak jeji doktorka je uplne na nic, poslala me za psycholožkou na strossmayerove namesti a to ji bylo rok a pul a co mi jen rekla ze je nadprumerne chytra a že ma mysleni trileteho ditete nic vic mi k tomu nerekla.ani mi nedovedla poradit jak se k ni mam chovat jen mi vlastne rekla zazlobi a hodit ji pod studenou sprchu, ale to se mi zda moc drasticky.
K ADHD může patřit i agresivita. APPLA je pro autisty a není jediná na světě. Zkus psychologa a nejspíš i psychiatra.
Psychologa jsi holt měla špatnýho. Musíš se poptat, kde je někdo dobrý. V Praze určitě najdeš. A vyšetření bych tedy radši podstoupila ještě před nástupem do školky. Ale asi nastupuje už teď?
Prave nastupuje az ted v zari. Jeste mam cas mesic. Tak ja zkusim obvolat a uvidime..a snad se najde nejake reseni jak zmenit a zmirnit chovani me male zlobive Sarinky. ![]()
To Laurencie:
Píšete, že Vás trápí chování Vaší 4,5 leté dcery. Pokud tomu dobře rozumím, máte několik otázek týkajících se výchovného přístupu k Vaší dceři.. Možná máte občas pocit, že nevíte, jak s dcerou komunikovat, jak postupovat při řešení různých problémů (při hře, stolování, v situacích, kdy dcera vzdoruje, kdy je její chování agresivní). Kladete si otázku, jak reagovat, pokud Vám dcera uteče, pokud se Vás pokusí kousnout. Kladete si otázku, jak dceru přilákat ke hře, aby ji bavila. Otázek, které ve svém původním příspěvku uvádíte, je opravdu hodně. Jedno ale mají společné. Všechny se týkají hranic, které sobě a dceři nastavujete Vy.
Vaší dceři je 4,5 roku. Tedy období dětského negativizmu, kdy je hlavním úkolem oddělit se od rodičů, by již měla mít za sebou (končí cca ve 3,5 letech věku dítěte). Obvykle je pro toto období charakteristická snaha dítěte poutat na sebe pozornost svého okolí jakýmkoliv způsobem, přičemž jde vlastně o testování hranic vhodnosti a nevhodnosti chování. V tomto období je potřeba ponechat dítěti určitou volnost v prosazování jeho vůle. Zároveň je ale potřeba nastavit určitý výchovný režim, určitá pravidla, která budou pro dané situace neměnná, a tím pro dítě dobře čitelná. Prožila si Vaše dcera toto období? Pamatujete si na takové chování, které by odpovídalo popisu výše. Pokud ano, existuje pravděpodobně něco, kvůli čemu dceři toto chování, jehož prostřednicvtím s Vámi bojuje, vyhovuje. Je potřeba stanovit hranice pro ni i pro Vás, za které ani jedna nepůjdete.
Nepíšete, jak probíhá dceřin den, jakým aktivitám se věnuje, kde je Vaše místo v jejích činnostech. Při kterých aktivitách se Vám zdá být dcera klidnější? Nepíšete, s kým dalším je dcera v každodenním anebo alespoň velmi častém styku kromě Vás. Jak se chová v přítomnosti těchto dalších osob? Má nějaké sourozence? Pokud ještě nenavštěvuje MŠ, má kontakt se svými vrstevníky? Jak se v jejich přítomnosti chová? Nepíšete, zda dceřiny dovednosti v dalších oblastech, teď mám na mysli především oblasti jemné a hrubé motoriky, řeči, udržování hygieny, odpovídají dovednostem běžným pro její věk. Zkrátka otázek k doplnění je spousta. Můžete si nad nimi popřemýšlet sama nebo společně s někým (třeba společně s prarodiči, nebo naopak s někým na výchově dcery nezúčastněným, ať už s kamarádkou nebo dětským klinickým psychologem). Někdy jen rozhovor s někým vně rodiny přinese nový úhel pohledu, nastíní cesty změny.
Držím Vám a dceři pěsti, ať se Vám podaří se na sebe vyladit. Věřím, že řešení bude možné cestou nastavení nových pravidel pro Vás i pro dceru.
P. S. Zkuste se pro začátek s dcerou vždy dopředu velice konkrétně dohodnout na průběhu aktivity, kterou budete v následujících hodinách dělat (jejich popis by měl být dostatečně konkrétní, včetně popisu chování, které od dcery očekáváte, zdůrazněte, že pokud bude zlobit - uteče, bude agresivní apod., okamžitě činnost, kterou má ráda, přerušíte, odejdete z místa, kam se těšila). Ve chvíli, kdy dcera pravidla poruší, bez vysvětlování proveďte to, na čem jste se domluvily.