Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě 16 měsíců a separační úzkost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
3.11.19 08:22
Dítě 16 měsíců a separační úzkost?
Ahoj, syn má teď 16 měsíců a ten poslední měsíc strašně vyvádí když jen vidí že jde přítel na záchod. Přítel měl týden volno, teď je zase celý den v práci. A pořád brečí když vidí že jde pryč, třeba i v noci když jde na záchod. Může to být separační úzkost? Proč to tak ale nemá se mnou? Možná proto že jsem s ním nonstop? Mrzí mě to, že s ním přítel teď nemůže být více když to syn vyžaduje.. Někdy nechce usínat sám v postýlce tak si ho přítel musí vzít k sobě. Ke mě potom nechce vůbec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.11.19 08:27
No úzkostný je člověk vůči tomu člověku, se kterým nemá bezpečnou vazbu.
Separačné úzkost není žádná odměna, nebo nutné stádium. Separační úzkost je zaplavení panikou, že ten člověk co ho miluje zase někam zmizí, že zase nebude.
Není to nic co se dítě musí naučit - naopak je potřeba to tišit.
O tobě ví, že tam pro něj jsi, nemusí propadat záchvatům strachu, že o tebe přijde - což je v pořádku, to je přesně to co potřebuje.
Otec by mě se svým synem ted trávit co nejvíc času a ty to prosím podporuj a raduj se z toho, že vy dva - tedy se synem máte pouto čisté, jasné a pevné a že synka ani nenapade, že by to pouto bylo nejsité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.19 10:52
@HayLin dobrý den, se separační úzkostí bojujeme od 11m, ted dceři 13m. Je to brutální, neustále mi visí na noze, zmateně me po bytě hledá, když jsem v jiném pokoji, to samé u manžela. Je na nas obou dost fixovana. Ano, asistuje na wc, vw sprše, dokáže si hrát sama jen když sedíme vedle ni. Spi naštěstí dobře a sama. Ale u nikoho to tak silně nevidím. Chodíme na plavání a stejně staré děti tam jsou v pohodě, nechají se pochovat, některé děti dokonce chodí plavat s babičkou, naše Šárka se od 10m nenechá od nikoho pochovat ani od babičky, kterou do 10m snášela skvěle. Jakmile jsme z dohledu, dokonce se i začíná tak silně zalykat, že se skoro dusí.. Co s tím vůbec nevím. Nevím, zda ji zkoušet dávat chovat příbuzným, aby si zvykla, ale momentálně to vůbec nedává. Pamatuji, že ještě před pár měsíci kolovala narucemi a ja byla třeba hodinu z dohledu. Díky bohu si vystačí s tatínkem a mohu se vzdalit, ale buď ja nebo tata, nikdo jiný… Ještě jen dodatek, dceři se s mužem věnujeme opravdu na max, někdy pozoruji, ze cim více to je tím více to vyžaduje a někdy uz to ani není více možné, nemohu skoro nic jiného udělat. Je dost citlivá od narození, první 3 měsíce nám celé proplakala a emoce ma opravdu silné, buď záchvaty smíchu nebo pláče. Jsou dny lepší a horší. Jinak je možné, ze to je genetické? Ja měla separační úzkost pry také silnou, ale az ve 3 letech. Rodiče ani nemohli stěhovat byt, a nechodila jsem kvůli tomu ani do školky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
