Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No normální to určitě není. Mám 16 měsíční, má jen povinnou hexu a další očkováni neplánuji (tedy spalnicky ano ale až trochu později) a ničeho se nebojím. Chodíme všude normálně, i do obchodních center atd. Asi vyhledej psychoterapeuta který te zbaví úzkosti.
Urcite neni chudak tve dite, ale ty. Evidentne bojujes s uzkostnou poruchou. Je potreba s tim nekam zajit, protoze to casem bude omezovat i zdravy vyvoj tveho ditete. Ted treba prilis nevadi, ze ho netahas po nakupnich strediscich atd, ale pokud na tom nezapracujes, jak ho jednou budes davat do skolky, do skoly? Zajdi s tim nekam, neni to zadna ostuda ani nic, co by neslo spravit. Drzim palce ![]()
Tohle už je OCD, bohužel. Ne nějaká hrozná, ale mohlo by to časem tvému opečovávanému robátku i tobě samotné dost komplikovat život.. minimálně psychologa by to chtělo. Samo sebou to nebude. Něco musel někdo říct nebo udělat, co něco v tvé mysli nezdravě odchýlilo na špatnou kolej.
A má to možná hlubší kořeny, než si myslíš. Dej si tu práci a pracuj s pomocí terapeuta na své psychice
Držím palce ![]()
Myslím, že jsi úplně normální, jen trochu úzkostlivá
Měla jsem to taky tak, od narození dětí mě štval kdokoliv, kdo přišel na návštěvu a neumyl si ruce. Když návštěva „opomněla“ říct, že jde s nachcípaným dítětem Všechno mě to neskutečně štvalo. Nákupáky s dětmi byly pasé. První rýmu jsem hrozně prožívala a nedej bože, když přišel první kašel. Teď mi chodí do prvně do školky a jsou pořád nemocné. Takže to chce trpělivost, ono to přejde až přijdou další běžné nemoci a ty se trochu otrkáš. Pokud nic nezanedbáš, tak se není čeho bát. P. S. nechala jsem naočkovat na všechno, co se dalo
takže se nějakých meningokoků nemusím bát ![]()
Díky za anonym.
Když pominu, že asi fakt budeš muset za psychiatrem, tak si uvědom, že tímhle způsobem si vychováváš skleníkovou kytku, který bude mít imunitu nula nula nic a chytne kdejakou pomoc.
@Anonymní píše:
Myslím, že jsi úplně normální, jen trochu úzkostliváMěla jsem to taky tak, od narození dětí mě štval kdokoliv, kdo přišel na návštěvu a neumyl si ruce. Když návštěva „opomněla“ říct, že jde s nachcípaným dítětem Všechno mě to neskutečně štvalo. Nákupáky s dětmi byly pasé. První rýmu jsem hrozně prožívala a nedej bože, když přišel první kašel. Teď mi chodí do prvně do školky a jsou pořád nemocné. Takže to chce trpělivost, ono to přejde až přijdou další běžné nemoci a ty se trochu otrkáš. Pokud nic nezanedbáš, tak se není čeho bát. P. S. nechala jsem naočkovat na všechno, co se dalo
![]()
takže se nějakých meningokoků nemusím bát
Díky za anonym.
No, jen pro upřesnění, je tu kromě meningokokové meningitidy a pneumokokové meningitidy ještě herpetická meningitida. ![]()
Ale nemocí jsou takový kvanta, to nejde se všemu ubránit. Je potřeba se tak neděsit, jinak ten život strávíš ve strachu. Já mám jedno dítě postižené a pak ještě po něm dvě další zdravé, protože jsem si řekla, že nemůže všechno v tom životě dopadnout blbě..
Člověk musí věřit, že bude mít štěstí ![]()
Vystup do psychoterapie a začni léčit svoji úzkostnou poruchu. Je to to nejlepší, co můžeš pro svoje dítě udělat, jinak ho vychováš taky úzkostná.
Pro začátek si alespoň přečti tuhle knihu
https://www.kosmas.cz/…ost-a-obavy/
ale fakt to chce psychoterapii a spíš dlouhodobou. Výhodou je, že se ti dost uleví a zjednoduší život.
Ten psychiatr (psycholog?) možná není od věci. Jasně, o svoje poklady se bojíme každá, ale nesmí tě to semlít a přerůstat přes hlavu. ![]()
Urcite to zacni resit. Nejlip hned pristi tyden… normalni to neni a musi to byt hrozny.
Děláš tomu dítěti medvědí službu. Imunitní systém v tomto věku nutně potřebuje, aby se potkával s co největší škálou patogenů, jinak se z nudy začne obracet proti vlastnímu tělu. Pak přijdou alergie, nemoci jako crohnova apod. Takže zatni zuby a mazej s ním mezi lidi, do obchoďáků a za kašlající babičkou ![]()
Měla jsem to úplně stejně jako ty, ale mě to tedy přešlo hned po šestinedělí
a máš pocit, že se to stupňuje?? Protože pokud ano, tak by opravdu nebylo od věci si o tom s někým promluvit.
Dobrý den vím, že až tady napíšu co mě trápí plno lidí se mi bude smát a urážet ale prosím zkuste mě alespoň trošičku pochopit… Mám dítě je mu rok a dva měsíce má pouhé dvě očkování hexou (vždy když jsme měli jít na očkování byl nemocný) a teď problém: s dítětem jsem nebyla ani jednou v obchodním centru mám strach z nemoci jako je pneumokok, meningokok ( očkování co jsme ještě nestihli ) a teď když se ochlazuje tak se bojím spalniček. Mám strach vyjít z bytu aby se nějak nenakazil šíleně mě to štve. Když jdu k rodičům (stejný vchod ) mají zavřená okna a oni tam kašlou a kýchají tak pak chodím a větrám zase hrůza.. Každý den mám v hlavě jak se bojím o své dítě aby byl zdravý ať je vše v pořádku mám strach z různých postižení, nemoci atd…a přitom nemám mít důvod je to krásný, chytrý a zdravý chlapec.
Už sem uvažovala že jsi najdu nějakého psychiatra sama vím, že to není úplně v pořádku ale těch nemocí je kolem šíleně moc nedokážu přestat na to myslet. Omlouvám se potřebovala jsem napsat co mě trápí. (A ještě určitě se někdo najde kdo napise, že mé dítě je chudák ale tak to není každý den si hrajem atd…)