Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Strach o dítě máme asi všechny, každou noc když usne se dívám a nechápu jak obrovská, silná je to láska a děkuji že ho mám, že je zdravý a živý a že se mu nesmí nic stát jinak umřu…
Ale ta meze nesmí být tak daleko, že omezuje jakkoliv dítě a tebe a ovlivňuje psychiku v běžného života. Zajdi si k příslušnému lékaři, je fajn přiznat si že je něco špatně - to je základ úspěchu. Držím palce. ![]()
Edit. Nevšimla jsem si datumu dikuze.
Strašně moc ti rozumím, jakobych to psala já, skutečně…
Taky jsem přemýšlela nad odbornou pomocí, protože tahle úzkost je strašně svazující a co na sobě sleduji, s věkem dítěte se jen a jen zhoršuje. Syn má rok, zrovna včera jsem nad tím přemýšlela - před rokem jsem ho v prosinci dala do bodýčka, svetru, čepice a v kočárku zakryla dekou a šla na dětské cvičení. Včera jsem ho nabalila, dala do fusaku a už přemýšlela, jestli je mu dobře, aby se nenachladil a něco nechytl a šla jen ven, protože cakýkoliv kolektiv nebo mhd mi právě z důvodu nemocí nahání hrůzu… Tím jenom ilustruji ten posun v myšlení.
Připadám si trochu v pasti, jsem ráda, že jsi toto téma otevřela a snad nás tady ostatní trochu uklidní a ukotví v realitě.