Autismus? Dítě 3 roky

Anonymní
1.5.20 22:04

Dítě 3 roky...divné chování, autismus?

Ahoj holky, ráda bych se zeptala na syna příbuzné. Mám téměř stejně starého syna a jsou obrovské rozdíly, co se týká chování…
Synovi příbuzné budou v srpnu 3 roky, vůbec nemluví, máma, táta, nic. Jen žvatlá, jsou tam nějaké náznaky barev a čísel, zvuky zvířat, jinak nic. Nehraje si nápodobou, třeba si hraje hodinu s klíčema, nebo lomcuje klikama, bouchá dveřma sem a tam pořád dokola. Každou chvíli brečí, nebo se spíš se vzteká. Nemá rád prostory s více lidmi, jako třeba oslavy.
Byla jsem svědkem toho, že vizuelně pozná čísla třeba i větší než 300. Maminka číslo přečte, on kývne, nebo řekne schválně jiné číslo a on že ne.
Myslí si ona, i celá rodina, že se rozmluví, ale já už mám dlouho podezření na autismus, ev. přímo aspergera.
Někdo zkušenější, prosím o radu… Děkuji. Prosím anonym.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
25355
1.5.20 22:08

Co je ti po tom, jestli syn příbuzné má nebo nemá autismus?
chováš se jako nějaká klepna, heč moje dítě je super a to druhé má diagnózu
třeba má, třeba nemá, ale tobě po tom nic není :poblion:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
762
1.5.20 22:10

Může být. Ale bez kvalitní diagnostiky je to jen vaření z vody.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1596
1.5.20 22:11

Díky bohu že nejsem tvoje příbuzná :poblion: Mam pocit že každé dítě co nemá nějakou nálepku není in.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.5.20 22:13

Tak to jsi špatně pochopila. Chtěla jsem jim pomoct a doporučit nějaký postup, protože s těmito dětmi pracuji. Ale nemá smysl asi s tebou o tom mluvit. Mám je ráda a byla bych jen ráda, kdyby byl malý v pořádku…

  • Citovat
  • Nahlásit
94
1.5.20 22:14
@stinga píše:
Co je ti po tom, jestli syn příbuzné má nebo nemá autismus?
chováš se jako nějaká klepna, heč moje dítě je super a to druhé má diagnózu
třeba má, třeba nemá, ale tobě po tom nic není :poblion:

@stinga
Souhlas. Pokud chce pomoct, tak ať to řekne rodičům…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
94
1.5.20 22:16
@Anonymní píše:
Tak to jsi špatně pochopila. Chtěla jsem jim pomoct a doporučit nějaký postup, protože s těmito dětmi pracuji. Ale nemá smysl asi s tebou o tom mluvit. Mám je ráda a byla bych jen ráda, kdyby byl malý v pořádku…

A proč to nereknete jeho rodičům? Třeba už řeší, ze je něco jinak a nasměrování by jim pomohlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
816
1.5.20 22:41

Ví někdo

Čím a kdy ho očkovali?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1285
1.5.20 22:43

Jako jsou tam nejake naznaky autismu, ale nejdrive bych to taktne naznacila rodicum. Zkus to nejak opatrne aby jsi je nevylekala a neurazila. V zadnym pripade jim hned nerikej ze ma to a to, bez adekvatniho posouzeni by to dost blby vuci rodicum. Co se tyce nemluveni a breceni nebo vztekani to v jeho veku je jeste relativne normalni, taky to ze nema rad vice lidi, to spousta deti i starsich, co je ovsem zvlastni jsou ty opakujici se hry. Na ty zkus spis zamerit. Mam brachu autistu a mluvil ne moc ale mluvil, nebyl ani agresivmi ale mamka rikala ze se choval presto zvlastne, ze se treba dobu tocil dokola nebo hybal jednim prstem dobu, proste neefektivni hra. Ano dite si muze tocit treba koleckem od traktoru kdyz to dela treba 5minut ale ne aby to delal pul hodiny nebo hodinu. Taky mi rikala mamka ze uz jako hodne malej bracha znal snad vsechny hrady takynl pak umel spoustu ras psu bohuzel u toho to skoncilo. Ma atypicky autismus se stredne tezkou mentalni retardaci. Ale tim nechvi smaozrejme strasit jen ze to co tu pises se mi nezda na aspengeruv syndrom spis na klasicky autismus ale ja nejsem odbornik pouze je to muj nazor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33780
1.5.20 23:57
@Anonymní píše:
Ahoj holky, ráda bych se zeptala na syna příbuzné. Mám téměř stejně starého syna a jsou obrovské rozdíly, co se týká chování…
Synovi příbuzné budou v srpnu 3 roky, vůbec nemluví, máma, táta, nic. Jen žvatlá, jsou tam nějaké náznaky barev a čísel, zvuky zvířat, jinak nic. Nehraje si nápodobou, třeba si hraje hodinu s klíčema, nebo lomcuje klikama, bouchá dveřma sem a tam pořád dokola. Každou chvíli brečí, nebo se spíš se vzteká. Nemá rád prostory s více lidmi, jako třeba oslavy.
Byla jsem svědkem toho, že vizuelně pozná čísla třeba i větší než 300. Maminka číslo přečte, on kývne, nebo řekne schválně jiné číslo a on že ne.
Myslí si ona, i celá rodina, že se rozmluví, ale já už mám dlouho podezření na autismus, ev. přímo aspergera.
Někdo zkušenější, prosím o radu… Děkuji. Prosím anonym.

Jo, podle popisu to nějaká PAs být může.

Ale téměř jistě bude vfa. Možná sfa. Nfa fakt ve dvou letech nemluví.

Rozmluví se, tzv. vyroste z toho, bude to holt chlapeček s trochu jinými zájmy a mírne odlišným chováním. V ideslnim případě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
40
2.5.20 00:07

Zní to podezřele. Což neznamená, že to hned PAS být musí.

Teď jsem psala pár důležitých bodů na první nástřel do jiné diskuze, tak kopíruju. Ale jak už tu padlo, je důležité tohle řešit hlavně s rodiči:

Důležitý je oční kontakt, ale musí být opravdu „intenzivní“. Ne sem tam mrknout, ale opravdu „být na příjmu“, reagovat, napodobovat, aktivovat vás, ujišťovat se, že na něj koukáte…

Další důležitý bod je ukazování. Ukazuje vám? A kam se podívá, když ukazujete vy? Na to, co ukazujete, nebo na ten prst?

A sdílí ve smyslu, že se chce opravdu jenom podělit o radost? (Mámo, podívej, kočka) Nebo vás spíš používá jako nástroj, když si s něčím neví rady, používá vaše ruce k ukazování apod?

To halo halo a další napodobivá hra jsou taky důležité, chápe, že je něco jenom jako? Jako vaří, jako krmí panenky, jako třeba krájí ovoce nebo cokoliv? To bývá pro autisty složité, zpravidla to berou tak, že věc prostě je, nebo není, jakýpak jako.

Hraje si s hračkami tak, jak je obvyklé? Nebo s nimi jen bouchá, točí, staví je do řad a podobně?

Počet slov není až tak důležitý, spíš jestli komunikuje. Ať už gesty, zvuky, patvary, prostě aby měla chut a snahu komunikovat.

A co rituály? Zaběhlé zvyky, přes které nejede vlak, stereotypní pohyby stylu skákání, třepání rukama, hučení?

Co dotazník na PAS u pediatra? Jak to s ním šlo? Ten rozhodně není zbytečný, naopak, hrozně moc dětí tratí na tom, že se různé neurovývojové poruchy nezachytí včas. Protože čím dřív se zachytí, tím dřív se může s dítětem cíelně pracovat a čím dřív, tím lepší výsledky.

Rozhodně bych to nebrala jako nějaké strašení, ale je dobré vědět, co ohlídat a případně trénovat. Děti se stejnou startovní čárou vypadají za rok dva úplně jinak, když se jim rodič specificky věnuje, než když mávne rukou, že to je jenom strašení a blbost a kdovíco. Takže z toho můžou děti jenom těžit, i kdyby to znamenalo nějakou „zbytečnou“ práci navíc, tak se svět neboří, horší je nechat bez pomoci ty, co to potřebují.

Já začala shánět odborníky na roce a půl, když mi syn začal být podezřelý, to jsem ještě byla za úzkostlivou hysterku, co vidí kdovíco. A měla jsem pravdu a synovi strašně pomohlo, že jsme včas nasadili všechny síly a pomáhali vývoji, jak se dalo. Čekat do nějakých pěti let a „nenechat se plašit“ byl by na tom podstatně hůř.

Pri pochybnostech je fajn navštívit dobrého psychologa, předem se vyptat, jestli pracuje i s tak malými dětmi, protože to nebývá zvykem. A čekačky tak půl roku jsou taky. Osobně někam na poradu zašla, za mě lepší třikrát „zbytečně“ než jednou nejít, když je to potřeba. I kydby jen pro klid duše, že všechno je v pořádku.

Případně by se dala kontaktovat Raná péče v místě bydliště, i pro to základní info, co ohlídat.

Ono je to hodně těžké i v tom, že nejsou žádné univerzální rysy, které jasně řeknou, že autismus ano, nebo ne. Každý autista je jiný, jak v míře postižení, tak v intelektu, motivaci se něco učit, temperamentu, povaze… Nejde to brát tak, že autista je jedině takový, že… Ty děti se můžou projevovat hodně různě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
40
2.5.20 00:11
@-Sára píše:
Díky bohu že nejsem tvoje příbuzná :poblion: Mam pocit že každé dítě co nemá nějakou nálepku není in.

Nejde přeci o nálepky, ale včasný záchyt možných potíží a efektivní pomoc tomu prckovi. Ten udělá hrozně moc a může mu hodně zásadně zlepšít šance do života. Samozřejmě musí chtít hlavně rodiče, ale pokud to rodiče sami nevidí - a že často nevidí, nechtějí vidět, nemají zkušenosti a říkají že „on je prostě takový“ - je dobře, že je na to někdo upozorní. Samozřejmě co nejšetrněji, je to strašně twžká situace, ale pořád lepší ranit city rodičů s tím, že dítěti se pomůže, než je šetřit, planě uklidňovat a tím dítěti zhoršovat šance.

Osobně bych bývala byla ráda, kdyby mě někdo upozornil…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
40
2.5.20 00:15

Jo a ještě tříleťák by měl rozumět. Bezpečně a všemu. Určitě to tak je?

Oni jsou totiž přeborníci v odečítání ze situace a neverbálního dění a není to často moc poznat, že nerozumí. U syna jsem si toho všimla jen já, zbytek mě přesvědčoval, že určitě rozumí, podívej, vždyť reaguje! Jenže on reagoval na situace - beru bundu z věšáku, tzn. jdeme ven, beru ručník, jdeme se koupat a podobně, takže to vypadalo, že rozumí, co mu říkám.

Otestovat nejlépe tak, že si sednete, ruce do klína, žádná nápověda v gestech, v řeči ve věcech. A říkat věci, na které víte, že bývá bouřlivá reakce. Třeba Jdeme ven na hřiště. Chceš zmrzlinu? Jdeme dělat (něco nepopulárního, co dítě spolehlivě naštve). A dál zkoušet instrukce: Přines si boty/hrneček/z pokojíčku auto… Případně i složitější věci, Dej auto na židli, pod židli atd. A uvidíte, co reálně rozumí a co ještě ne.

Pro děti s lepší slovní zásobou se pak už používají trochu složitější věci jkao třeba: Z čeho pijeme? Co si vezmeme, když venku prší atd.

Porozumění je první klíčový faktor, od kterého se lze odpíchnout dál.

Ty výbuchy vzteku a amoky můžou pramenit z frustrace z toho, že se nedomluví, neorientuje, případně ani nerozumí, je hozený do světa, který si neumí přebrat, nedokáže říct, co chce a potřebuje, což je šílená zátěž, která by nás deptala kohokoliv, kdybychom v takové situaci byli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2299
2.5.20 04:44
@stinga píše:
Co je ti po tom, jestli syn příbuzné má nebo nemá autismus?
chováš se jako nějaká klepna, heč moje dítě je super a to druhé má diagnózu
třeba má, třeba nemá, ale tobě po tom nic není :poblion:

Jo mam vzdy u takovych prispevku pocit, ze za ‘pribuzna/kamaradka ma dite, ktere…’ jen chteji schovat ‘moje dite…’.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4541
2.5.20 07:14

Hele, možná jo, možná ne. Tobě do toho tak nějak nic není. Pokud s takovými dětmi pracuješ, tak to můžeš vidět všude, i tam, kde nic není. Mám syna s ne úplně normálním vývojem a nesnáším všechny ty lidi, co si myslí, ze naprosto přesně ví, co mu je a radí mi, co mám dělat. Chápu, ze to všichni mysli dobre, i ty, ale rodiče sami ví nejlíp, jak se jejich dítě chová a určitě zvládnou i posoudit, jestli ještě chtějí počkat, zda z toho nevyroste, nebo to už začít řešit s doktory. Pokud jsou příčetní, zvládnou situaci sami. Pokud ne, nepomůže ani to, ze jim to přímo rekneš. Navíc z popisovaneho chování bych nic nevyvozovala. Ze se vzteka v obdobi vzdoru? Že nemluví ve 2 a půl letech? Že rád mlátí dveřmi? To dělají i zcela zdravé děti. Možná nejsou úplně typická ta čísla, ale to taky nemusí nic znamenat. Můj bratr se sám naučil číst ve 3 letech, poznal všechna čísla snad do 1000, měl neuvěřitelnou vizuální paměť. A nakonec někdy během druhé, třetí třídy sd zcela srovnal s vrstevníky. On prostě ty znalosti nabral během jednoho roku a pak už nic. Kdezto ostatní děti se všechno učily postupně. Takže bych nedělala žádné předčasné závěry a nechala to na rodičích.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat