Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dítě je mimo
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.9.21 09:32
@Emiminick píše:
Stydím se za něj a za sebe že nejsem schopná vychovat dítě tak aby fungovalo.
Respektive párkárt se s nějakou psycholožkou sejdi ty sama.
1. to jak dozrává mozek tvého dítěte není tvoje zásluha, to je biologie.
2. dítě je samostatní bytost, není to tvůj projekt, který odráží tvoje schopnosti. Čím víc budeš dítě nutit do toho, aby se chovalo podle tvých představ, tím hlouběji ho poničíš.
3. fakt si to chce zpevnit sebedůvěru, sebepřijetí a sebevědomí, protože cítit stud za to, že máš normální zdravé dítě, které ale neodpovídá tvým nesmyslným očekváváním neukazuje zrovna na člověka co má psychiku v pohodě.
Stejně tak šmírování dítěte přes plot, jestli je dostatečně výkonné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:33
Pane boze, matko 
…ja myslela, ze ho mas uz ve skole. Vzdyt je to prcek. Je par dni ve skolce, co bys po nem, prosim te, chtela?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:38
@Svistice píše:
@Emiminick Je ještě malý. Přijdeš mi na něj zbytečně narocna. Některé děti mají s řízeným programem, který je nezajímá, problém ještě o hodně později. Taky existuje selektivní hluchota a selektivni ignorování.
Ale ber to v potaz, pokud to bude tak výrazně i oni toho 5. roku, nebude od věci PPP kvuli poruše pozornosti.
@JednaPrazacka píše:
Tak neni zraly na skolku. Netrasla bych s nim a ani bych se z toho nehroutila, je to jeste prcek. Pokud musis, dala bych do soukrome male skupiny nebo chuvu, pokud nemusis, nech si ho jeste rok doma.
Já ho právě uplně ze školky brát nechci přijde mi že mu pomáhá už ví že si má dát usínáčka do skřínky ale musím mu to tedy říct že ho tam má dát. Třeba to jakou má značku, ví kde má skřínky ví kde má v šatně místo male musím když přijdem říct sundej si boty sundáme mikinu on by se hnal už už nahoru, ale věřím že když to budeme drilovat že si to snad zajede. Na stěně jsou obrázky a má tam i svůj a mezi výtvory má taky ten svůj, takže něco asi udělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.9.21 09:40
Úplně vidím sebe když jsem byla malá. Aktivity ve školce mě nebavily, nechápala jsem proč ten způsob hraní po mě chtějí. Naopak mě zajímalo něco úplně jiného, z pohledu ostatních včetně dalších dětí divného (např. se koukalo pořád na videokazety s pohádkami, já je dostala abych vybrala ten den, místo toho jsem ji rozebrala, měli jsme hrát slovní fotbal, já říkala slova pozpátku, měli jsme něco malovat, já počmárala papír duhovými barvami, to je tak co si pamatuju, z toho bylo nejvíc řvaní). I doma jsem si hrála netypicky, měla jsem třeba autíčka, kterým jsem dávala jména a bůhví proč je natírala dětským olejíčkem, nemohla jsem pochopit stříhání, myslela jsem, že abych rozdělila papír na dvě poloviny, musím ze středu vystřihnout pruh, povídala sama se sebou a podobně. Máma ze mě na prášky, učitelky mi neustále nadávaly že nedělám co mám, nedávám pozor a něco zapomínám. No, zapomínala jsem v lepším případě, obvykle jsem to spíš ani nevnímala. Školku jsem nenáviděla. Ve škole to pak bylo ještě horší, sice se mi tam víc líbilo, ale věnovat se náplni hodin mi tedy opravdu moc nešlo. Byly toho poruchy pozornosti spojené s dysgrafií v mém případě, hraničně ADHD. Diagnostikované ale o hodně, hodně později, protože tenkrát se na to moc nehrálo, byla jsem pro všechny prostě nemožné dítě. V dospělosti mi psycholog řekl, že bych si měla jít dodiagnostikovat PAS, že tam asi něco bude, ale nešla sem, nemám problémy, tak nevím proč. Takže bych určitě šla do nějaké poradny, může to být něco takového, tak abyste věděli a mohli se mu podle toho věnovat.
Tenkrát mi nikdo nepomohl, musela jsem si vytvořit nějaké postupy přežití sama. V každém případě nátlak na to, ať vnímám, soustředím se a nezapomínám byl kontraproduktivní, když jsem byla ve stresu, soustředila jsem se hůř. Naopak pomáhala jednoduchá rutina kterou jsem si nadrilovala tak, aby mi to v té hlavě zůstalo - pár bodů postup kontroly školní tašky, v přesném pořadí ověřit, co tam musí být. Pak co při příchodu do šatny, do třídy. Vždycky tu situaci promyslet předem a říct si, co udělám. To soustředění ve škole je problém, 45 minut jsem nedokázala natrénovat nikdy, musím prostě střídat činnosti po kratších úsecích. Základka byly galeje. Ale jako přežila jsem, postupem času jsem se přestala trápit tím, že některé povinnosti kladené na mě školou prostě neplním jak bych měla, dneska mám i vysokou školu a dobrou práci, že jsem mimoň mi říkají pořád. Tak kdyby se u syna něco takového ukázalo, nevěš hlavu, tragédie to není, hlavně ho brát jaký je. Není důvod se za něj stydět, že je jiný, nemůže za to, ty taky ne a zapojování do her ve školce fakt není alfa a omega života.
- Citovat
- Upravit
Altavista
16.9.21 09:42
@Emiminick píše:
Já ho právě uplně ze školky brát nechci přijde mi že mu pomáhá už ví že si má dát usínáčka do skřínky ale musím mu to tedy říct že ho tam má dát. Třeba to jakou má značku, ví kde má skřínky ví kde má v šatně místo male musím když přijdem říct sundej si boty sundáme mikinu on by se hnal už už nahoru, ale věřím že když to budeme drilovat že si to snad zajede. Na stěně jsou obrázky a má tam i svůj a mezi výtvory má taky ten svůj, takže něco asi udělal.
Brzdi, je to mrnous. No a co, co po tom dítěti chceš? Aby plnilo body? 
Je přece úplně jedno jestli něco udělá nebo neudělá, je to školka, ne přijímačky na VŠ. Brzdi ať tomu dítěti neublížíš svým očekáváním.
- Citovat
- Upravit
16.9.21 09:43
Hele, fakt chceš po něm moc. I můj prvnak je schopnej do třídy odejít neprezutej, bez aktovky nebo s ksiltovkou na hlavě. Připomínani, co si má dítě sundat, nandat, pověsit… to je ve školce úplně normální i u predksolaku, natož tak u nových ani je tříletých dětí. Neříkám, že máš dělat všechno za něj a vosit ho za ručičku, ale musíš mu dát čas a hlavně je to prostě malý dítě. Jaký drilovani… prostě mu normálně řekni, co si má obléct, co vyšších, běžte nahoru, ahoj, pusu a je to. Za měsíc už bude vědět co a dělat, ale stejně to často neudělá. Je to úplně normální, nech ho zit chudáka. Není to tvoje cvičena opička, kterou musíš vydrilovat k dokonalosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:44
@unuděná píše:
Tříleté plenkové mimino?
tak celý to byla ironie od dítěte kterému nejsou ani tři nemůže chtít 100% soustředěnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:47
Ok chápu zkusím se uklidnit.. mně šlo hlavně o to jak na dítě co má jakoby svůj svět a často dělá věci trochu jinak než ostatní. Učitelka mi třeba řekla že je schopný půl hodiny stát před oknem s přesýpacíma hodinama a koukat proti světlu jak se tam ten písek přesýpá.
Nebo jdeme z hřiště a on najednou jde na zem jde po 4 a řiká mnau mnau jsem kočička a odmítá jít normálně. A nejhorší je že strhává jiné děti a ty dělají věci po něm a na mě ty matky jsou pak naštvané že kazím jejich děti a jsou špinavé a dělají blbosti. že je by to samotné nenapadlo. Nebo on vidí kočku lézt na strom tak se snaží lézt za ní a ty ostatní děti to pak taky chtějí zkusit a já jsem ta špatná že je by to nenapadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:47
Je mi z toho strašně smutno. Podle tvých založených diskusí hledáš stále to špatné na svém dítěti už opravdu od miminka. Pokud nejsi troll tak by jsi měla navštívit psychiatra, protože tou negací poškozuješ svoje dítě.
Viz tvoje založena diskuse před dvěma lety, To byl o tvému dítěti jeden rok! 
Dobrý den. Chtěla bych založit diskuzi o tom zda je možné ročního chlapce možné mluvit o autismu či poruše chování a zda specuálním přístupem pokud možno tyto příznaky zmírnit.
Znaky autismu - Neumí chodit a to ani s chodítkem či za ruku. Pokud mu s tím chci pomoci sedne si a začne ječet.
Neumí nebo nechce dávat pusu ani mě ani otci ani jiným lidem. „mucká“ pouze plyšová zvířata.
Pokud ho chce obejmout a dát pusu o rok starší bratranec odstrkuje ho od sebe a nelíbí se mu to. Sám hladí pouze kytky.
Neustále opakuje činnosti. Napřiklad vkládá a vyndává hračku do krabice nebo ji dává a sundává ze stolu. V podstatě do zblbnutí.
Pokud se na něčem zasekne neakceptuje že je potřeba danou činnost skončit.
Ignoruje hračky a „hraje si“ výstřižky, časopisy, vypraným prádlem venku s kamením.
Jediná normální věc co ho zajímá jsou knížky. Listuje v nich ukazuje na obrázky a chce říkat co je co ale sám ty věci pojmenovat neumí i když ví, že pes je haf haf, kočka čiči, kráva bů atd ale na obrázcich to nepozná.
Nechápe že jsem máma nechápe že táta je táta atd. Nemá strach z cizích lidí naopak na návštěvách je hodnější než doma.
Nemá rád změnu a nechce s námi spát v posteli.
Těch příkladů je spoustu. Ráda bych aby se vyjádřili lidé co mají doma dítě co projevoval nestandartní chování a potvrdil se u nich autismus nebo se to chování naopak zlepšilo.
Už i ten nadpis je takový, že milující matka by to u malinkého dítěte nenapsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:48
@Emiminick píše:
Já ho právě uplně ze školky brát nechci přijde mi že mu pomáhá už ví že si má dát usínáčka do skřínky ale musím mu to tedy říct že ho tam má dát. Třeba to jakou má značku, ví kde má skřínky ví kde má v šatně místo male musím když přijdem říct sundej si boty sundáme mikinu on by se hnal už už nahoru, ale věřím že když to budeme drilovat že si to snad zajede. Na stěně jsou obrázky a má tam i svůj a mezi výtvory má taky ten svůj, takže něco asi udělal.
Jako taky mam od nasich deti nejaky ocekavani, ale myslim, ze fakt zbytecne vysilujes 
jedne z nasich starsich dcer (prvni stupen na zakladce), se musi skoro to same pripominat je proste ztrestenka a v necem treba pomalejsi nez vrstevnici, ale u triletaka je opravdu brzo to resit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:50
@Emiminick píše:
Ok chápu zkusím se uklidnit.. mně šlo hlavně o to jak na dítě co má jakoby svůj svět a často dělá věci trochu jinak než ostatní. Učitelka mi třeba řekla že je schopný půl hodiny stát před oknem s přesýpacíma hodinama a koukat proti světlu jak se tam ten písek přesýpá.
Nebo jdeme z hřiště a on najednou jde na zem jde po 4 a řiká mnau mnau jsem kočička a odmítá jít normálně. A nejhorší je že strhává jiné děti a ty dělají věci po něm a na mě ty matky jsou pak naštvané že kazím jejich děti a jsou špinavé a dělají blbosti. že je by to samotné nenapadlo. Nebo on vidí kočku lézt na strom tak se snaží lézt za ní a ty ostatní děti to pak taky chtějí zkusit a já jsem ta špatná že je by to nenapadlo.
Vždyť ale to je úplně normální u tak malého dítěte!! Tento příspěvek mi potvrdil že úplně mimo jsi ty, ne dítě. Tvého malého chlapečka je mi opravdu, opravdu velice líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
16.9.21 09:51
@Anonymní píše: Úplně vidím sebe když jsem byla malá. Aktivity ve školce mě nebavily, nechápala jsem proč ten způsob hraní po mě chtějí. Naopak mě zajímalo něco úplně jiného, z pohledu ostatních včetně dalších dětí divného (např. se koukalo pořád na videokazety s pohádkami, já je dostala abych vybrala ten den, místo toho jsem ji rozebrala, měli jsme hrát slovní fotbal, já říkala slova pozpátku, měli jsme něco malovat, já počmárala papír duhovými barvami, to je tak co si pamatuju, z toho bylo nejvíc řvaní). I doma jsem si hrála netypicky, měla jsem třeba autíčka, kterým jsem dávala jména a bůhví proč je natírala dětským olejíčkem, nemohla jsem pochopit stříhání, myslela jsem, že abych rozdělila papír na dvě poloviny, musím ze středu vystřihnout pruh, povídala sama se sebou a podobně. Máma ze mě na prášky, učitelky mi neustále nadávaly že nedělám co mám, nedávám pozor a něco zapomínám. No, zapomínala jsem v lepším případě, obvykle jsem to spíš ani nevnímala. Školku jsem nenáviděla. Ve škole to pak bylo ještě horší, sice se mi tam víc líbilo, ale věnovat se náplni hodin mi tedy opravdu moc nešlo. Byly toho poruchy pozornosti spojené s dysgrafií v mém případě, hraničně ADHD. Diagnostikované ale o hodně, hodně později, protože tenkrát se na to moc nehrálo, byla jsem pro všechny prostě nemožné dítě. V dospělosti mi psycholog řekl, že bych si měla jít dodiagnostikovat PAS, že tam asi něco bude, ale nešla sem, nemám problémy, tak nevím proč. Takže bych určitě šla do nějaké poradny, může to být něco takového, tak abyste věděli a mohli se mu podle toho věnovat.Tenkrát mi nikdo nepomohl, musela jsem si vytvořit nějaké postupy přežití sama. V každém případě nátlak na to, ať vnímám, soustředím se a nezapomínám byl kontraproduktivní, když jsem byla ve stresu, soustředila jsem se hůř. Naopak pomáhala jednoduchá rutina kterou jsem si nadrilovala tak, aby mi to v té hlavě zůstalo - pár bodů postup kontroly školní tašky, v přesném pořadí ověřit, co tam musí být. Pak co při příchodu do šatny, do třídy. Vždycky tu situaci promyslet předem a říct si, co udělám. To soustředění ve škole je problém, 45 minut jsem nedokázala natrénovat nikdy, musím prostě střídat činnosti po kratších úsecích. Základka byly galeje. Ale jako přežila jsem, postupem času jsem se přestala trápit tím, že některé povinnosti kladené na mě školou prostě neplním jak bych měla, dneska mám i vysokou školu a dobrou práci, že jsem mimoň mi říkají pořád. Tak kdyby se u syna něco takového ukázalo, nevěš hlavu, tragédie to není, hlavně ho brát jaký je. Není důvod se za něj stydět, že je jiný, nemůže za to, ty taky ne a zapojování do her ve školce fakt není alfa a omega života.
Tohle je častý problém, kdy lidi myslí, že všichni musí chápat stejně. Já jsem měla s některými věcmi taky problém, chápala jsem je úplně jinak. A takové to mimonstvi s postupem jsem měla dlouho u řízení, musela jsem si aktivně představit situaci a její řešení, třeba křižovatku. Kdy jsem panikarila pro představě, že ji mám projet automaticky. Prostě jsem si to v hlavě musela dopředu vyřešit. (Nedělo se mi to za volantem, ale před řízením.)
- Citovat
- Upravit
16.9.21 09:52
@Anonymní píše: Úplně vidím sebe když jsem byla malá. Aktivity ve školce mě nebavily, nechápala jsem proč ten způsob hraní po mě chtějí. Naopak mě zajímalo něco úplně jiného, z pohledu ostatních včetně dalších dětí divného (např. se koukalo pořád na videokazety s pohádkami, já je dostala abych vybrala ten den, místo toho jsem ji rozebrala, měli jsme hrát slovní fotbal, já říkala slova pozpátku, měli jsme něco malovat, já počmárala papír duhovými barvami, to je tak co si pamatuju, z toho bylo nejvíc řvaní). I doma jsem si hrála netypicky, měla jsem třeba autíčka, kterým jsem dávala jména a bůhví proč je natírala dětským olejíčkem, nemohla jsem pochopit stříhání, myslela jsem, že abych rozdělila papír na dvě poloviny, musím ze středu vystřihnout pruh, povídala sama se sebou a podobně. Máma ze mě na prášky, učitelky mi neustále nadávaly že nedělám co mám, nedávám pozor a něco zapomínám. No, zapomínala jsem v lepším případě, obvykle jsem to spíš ani nevnímala. Školku jsem nenáviděla. Ve škole to pak bylo ještě horší, sice se mi tam víc líbilo, ale věnovat se náplni hodin mi tedy opravdu moc nešlo. Byly toho poruchy pozornosti spojené s dysgrafií v mém případě, hraničně ADHD. Diagnostikované ale o hodně, hodně později, protože tenkrát se na to moc nehrálo, byla jsem pro všechny prostě nemožné dítě. V dospělosti mi psycholog řekl, že bych si měla jít dodiagnostikovat PAS, že tam asi něco bude, ale nešla sem, nemám problémy, tak nevím proč. Takže bych určitě šla do nějaké poradny, může to být něco takového, tak abyste věděli a mohli se mu podle toho věnovat.Tenkrát mi nikdo nepomohl, musela jsem si vytvořit nějaké postupy přežití sama. V každém případě nátlak na to, ať vnímám, soustředím se a nezapomínám byl kontraproduktivní, když jsem byla ve stresu, soustředila jsem se hůř. Naopak pomáhala jednoduchá rutina kterou jsem si nadrilovala tak, aby mi to v té hlavě zůstalo - pár bodů postup kontroly školní tašky, v přesném pořadí ověřit, co tam musí být. Pak co při příchodu do šatny, do třídy. Vždycky tu situaci promyslet předem a říct si, co udělám. To soustředění ve škole je problém, 45 minut jsem nedokázala natrénovat nikdy, musím prostě střídat činnosti po kratších úsecích. Základka byly galeje. Ale jako přežila jsem, postupem času jsem se přestala trápit tím, že některé povinnosti kladené na mě školou prostě neplním jak bych měla, dneska mám i vysokou školu a dobrou práci, že jsem mimoň mi říkají pořád. Tak kdyby se u syna něco takového ukázalo, nevěš hlavu, tragédie to není, hlavně ho brát jaký je. Není důvod se za něj stydět, že je jiný, nemůže za to, ty taky ne a zapojování do her ve školce fakt není alfa a omega života.
Jo tak to bude možná podobně on je ještě malý. Jjako úplně malý měl dost autistických rysů měla jsem tu i diskuzi kvůli tomu.. ale začal mluvit sdílel pozornost naopak pořád se mě na něco ptal ale hodně opakoval činnosti a jiné věci tam byli. Přesně jak píšeš když chci aby něco dělal musíme to nadrilovat, ale pokud něco chce on sám je schopný se na tom zaseknout na strašnou dobu. Je hodně zvědavý všechno ho zajímá ale to fungování v kolektivu ve kšolce to je teda opravdu výzva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 09:58
@jannina1 píše:
Vždyť ale to je úplně normální u tak malého dítěte!! Tento příspěvek mi potvrdil že úplně mimo jsi ty, ne dítě. Tvého malého chlapečka je mi opravdu, opravdu velice líto.
Tak mě by zase tolik nevadilo, že si hraje na kočku vadí mi že jsou jiné matky našvané a nadávají mě že můj syn zlobí a kazí jim děti. 
O to mi jde. Mně nevadí že je mimoň ale bojím se že to bude mít těžský s ostatníma lidma a jak ho budou příjmat a jak s nima bude spolupracovat. Prostě že to bude mít těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.21 10:04
@Emiminick Tak si vždycky řeknu, že jejich děti jsou ty pitome, které by to nenapadlo, protože jsou na to prostě jednoduše hloupé a jako bonus jsou stadoidni.
Tvůj synek třeba bude kreativní, bude mít out od the box myšlení…
Tvůj problém je, že ti záleží na tom, či si myslí jini lidé. Odvozujes od toho svou hodnotu, odvozujes svou hodnotu od toho, jak se chová tvoje dítě v očích okolí. Jedna velká špatná.
Přestaň se snažit se lidem zavděčit a nacpat syna do nějakých škatulek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
