Dítě, když partner nechce

Anonymní
21.10.20 17:49

Dítě když partner nechce

Ahoj, jak jste řešily, když partner do budoucna děti chtěl, ale když jste se zeptaly, kdy to bude konkrétně, nevěděl? Jestli tu někdo takový je. Můj chce, ale ne hned. To už říká rok. Mám pocit, že takto to bude říkat pořád a pak už dítě nebudu moct mít. Zvažovala jsem i odběr vajíček, abych měla nebo zmrazeného, ale po tom odběru rostou zas protilátky proti Zona pellucida, tak do toho zatím nejdu. Kamarádka říkala, že ten její dlouho nechtěl, ale pak teda řekla, že když se do půlroku pořád on nebude cítit na děti, musí odejít, že nechce být s někým, kdo děti odkládá pořád. A on jí asi za 14 dní navrhnul, ať se začnou snažit a teď jsou šťastná rodinka už. Jenže to asi nezvládnu takhle dát svému ultimátum. Jenže celý život také čekat nemůžu, je mi přes 30 a nikdy jsem to teda nenechávala na poslední chvíli, jenže jsem bohužel měla partnery, kteří buďto o dětech vůbec zatím neuvažovali (do 25 let) a nebo chtěli, ale jaksi až časem vyplynulo, že až za dýl nebo až s nějakou jinou. Nedokážu si představit, že se se mnou jako bude opravdu snažit a bude upřímně rád. Vůbec nechápu, kde takovéto úžasné chlapy berete, když tu čtu na emiminu, že s vámi jde do CAR nebo že se snažíte třeba i roky, ale jde i váš muž na vyšetření apod. To si myslím, že by ten můj stejně nešel.
Nejhorší je, že v téhle době je strašně blbý, že si člověk ani v případě rozchodu nikoho jiného moc nenajde, koronavirová opatření teda nějakému seznámení moc nepřejí. Určitě jsou i způsoby, jak dotyčného podvést, dítě vznikne jakoby náhodou, ale to fakt dělat nechci. Ráda bych, aby se se mnou na dítě těšil. Jenže si myslím, že to mi on nikdy nenavrhne „pojďme se pokusit o dítě“. Co byste dělaly?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
167
21.10.20 18:03

Měla jsem to podobně, chtěla jsem dítě od svých 27, nyní mi je 32 a jsem konečně těhotná. Muž pořád nechtěl. Ujišťoval mě, že ho budeme mít, ale ne teď. Nenáviděla jsem to. Teprve v létě si tak nějak dával/nedával pozor a já věděla, že teď to vyjde a vyšlo to na první dobrou. Co ti k tomu můžu říct, bylo to těžké období, hlavně pro mě. Ale museli jdme si tím projít, mělo to nějaký hlubší význam, asi se naučit toleranci, respektu, porozimění, zejména na mé straně. Byla jsem zvyklá mít vše hned a najednou to tak nebylo. Trápilo mě to, ale ohromně posunulo. Navíc jsem přesvědčená, že kdybychom si řekli, že jdem na to tak to nepůjde, psychika je mocná čarodějka.
Já jsem byla navíc přesvědčená, že děti chci mít s ním, že jiného muže nechci.
Neooradím ti nic, jen asi to, že vše se děje z nějakého důvodu a někdy je těžké na ten důvod přijít. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.20 18:03

Dala bych mu čas do svych 32 let. To je pro mne maximální limit pro první dítě, pokud chceš víc. Pokud jedno, tak 33-34. Ono se taky může stát, že nechce dítě, protože se nechce k TOBĚ vázat. Jste už manželé? Já měla první dítě ve 27 letech. Po třech letech jsem chtěla další a potkaly mne 4 potraty. Ted je mi 33 a už cítím, že je to strop. Rizika stoupají. Snažit se múžete měsíc, ale taky několik let. Partnera máš taky proto, že ho potrebuješ na založení rodiny a když on rodinu nechce, k čemu ti je? Ja chápu, že někdo nemusí být na děti připraven. Z mnoha důvodů. Sobectví, pohodlnost, zdravotní stav, věk, pocit, že si nic neužil, strach ze zodpovědnosti, peníze, nedostatečné podmínky, partner není ten pravý apod. Ale pokud je chlapovi pres 30, jste spolu několik let, nepožádal tě o ruku a dítě opakovaně odkládá, co chceš vymýšlet? Možnosti jsou jen dvě. Buď počkáš a je to riziko, protože taky můžeš skončit bezdětná nebo starší matka a nebo se rozhoupe. Ale rozhodne by mne zajímal důvod, proč děti zatim nechce a ja osobně bych neplodila bez svatby. Přeji hodně štěstí.

  • Citovat
  • Nahlásit
1513
21.10.20 18:41

Ahoj, ja uz bych brala prvni dite tak v 26 letech, ale manzel se na to jeste necitil a to jsme spolu od mych 16 let a on je o 4 roky starsi. Taky, ze dite ano, ale nekdy v budoucnu. Tak jsem cekala par let. Nakonec se rozhoupal az kdyz skoro vsichni kamaradi uz to dite meli. Hlavne, kdyz se dozvedel, ze jeho nejlepsi kamarad bude mit dite, tak to najednou chtel hned ;). Nakonec byl z miminka uplne hotovy. Druhe dite by chtel treba hned :mrgreen:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
232
21.10.20 18:44
@Anonymní píše:
Ahoj, jak jste řešily, když partner do budoucna děti chtěl, ale když jste se zeptaly, kdy to bude konkrétně, nevěděl? Jestli tu někdo takový je. Můj chce, ale ne hned. To už říká rok. Mám pocit, že takto to bude říkat pořád a pak už dítě nebudu moct mít. Zvažovala jsem i odběr vajíček, abych měla nebo zmrazeného, ale po tom odběru rostou zas protilátky proti Zona pellucida, tak do toho zatím nejdu. Kamarádka říkala, že ten její dlouho nechtěl, ale pak teda řekla, že když se do půlroku pořád on nebude cítit na děti, musí odejít, že nechce být s někým, kdo děti odkládá pořád. A on jí asi za 14 dní navrhnul, ať se začnou snažit a teď jsou šťastná rodinka už. Jenže to asi nezvládnu takhle dát svému ultimátum. Jenže celý život také čekat nemůžu, je mi přes 30 a nikdy jsem to teda nenechávala na poslední chvíli, jenže jsem bohužel měla partnery, kteří buďto o dětech vůbec zatím neuvažovali (do 25 let) a nebo chtěli, ale jaksi až časem vyplynulo, že až za dýl nebo až s nějakou jinou. Nedokážu si představit, že se se mnou jako bude opravdu snažit a bude upřímně rád. Vůbec nechápu, kde takovéto úžasné chlapy berete, když tu čtu na emiminu, že s vámi jde do CAR nebo že se snažíte třeba i roky, ale jde i váš muž na vyšetření apod. To si myslím, že by ten můj stejně nešel.
Nejhorší je, že v téhle době je strašně blbý, že si člověk ani v případě rozchodu nikoho jiného moc nenajde, koronavirová opatření teda nějakému seznámení moc nepřejí. Určitě jsou i způsoby, jak dotyčného podvést, dítě vznikne jakoby náhodou, ale to fakt dělat nechci. Ráda bych, aby se se mnou na dítě těšil. Jenže si myslím, že to mi on nikdy nenavrhne „pojďme se pokusit o dítě“. Co byste dělaly?

Když ho budeš přemlouvat, dosáhneš pravého opaku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8222
21.10.20 18:50

Taky záleží, jak jste spolu dlouho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
868
21.10.20 19:00

Jak dlouho jste spolu? Chce si tě vzít? Nejdřív bych řešila tohle, a až pak nějaké děti…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
976
21.10.20 20:58

Ono je to složité, kamarádka je s partnerem strasne dlouho, ale dítě on porad odkládá na dobu “až něco”… no jenže ona už začala pomalu přitlačovat, přičemž on si na tu myšlenku nějak začal zvykat a jeví se v tomto směru i navenek najednou o hodně hodně poddajnejsi než třeba před půl rokem. Takže verim, ze na to zanedlouho vlitnou. Ale čím to z jeho strany mohlo byt, netusim. Nicméně je tedy možné toho dosáhnout, ale musíš vytrvat a i ten chlap se s tím musí nějakým způsobem v sobě srovnat. Těžko říct, zda je vhodné dávat v tomto směru ultimáta, to je pak bud a nebo a můžeš o toho člověka snadno přijít. Ale vytrvalým, systematickým a přitom snesitelnym působením lze dosáhnout mnoheho. Musíš vědět, co na toho tvého platí :nevim:

Přispívají k tomu u některých hodně i kamarádi, když všichni jeho kámoši nebo kolegové mají nebo čekají mimina, tak on pak velmi snadno dojde k tomu, ze chce taky :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.20 22:18
@Semtex píše:
Ono je to složité, kamarádka je s partnerem strasne dlouho, ale dítě on porad odkládá na dobu “až něco”… no jenže ona už začala pomalu přitlačovat, přičemž on si na tu myšlenku nějak začal zvykat a jeví se v tomto směru i navenek najednou o hodně hodně poddajnejsi než třeba před půl rokem. Takže verim, ze na to zanedlouho vlitnou. Ale čím to z jeho strany mohlo byt, netusim. Nicméně je tedy možné toho dosáhnout, ale musíš vytrvat a i ten chlap se s tím musí nějakým způsobem v sobě srovnat. Těžko říct, zda je vhodné dávat v tomto směru ultimáta, to je pak bud a nebo a můžeš o toho člověka snadno přijít. Ale vytrvalým, systematickým a přitom snesitelnym působením lze dosáhnout mnoheho. Musíš vědět, co na toho tvého platí :nevim:Přispívají k tomu u některých hodně i kamarádi, když všichni jeho kámoši nebo kolegové mají nebo čekají mimina, tak on pak velmi snadno dojde k tomu, ze chce taky :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Souhlasím. Takhle to bylo u toho mého. Z „děti jednou chci, ale nevím kdy“, bylo za necelé dva roky „už na tu ochranu kašlem, jo?“ Kolem jeho party celkem rozrodilo a už mu to nepřišlo jako takový scifi.

Já jsem ale byla taková, že když děti přijdou, fajn, když ne, tak prostě ne. :nevim:

Na někoho to ale může zapůsobit i opačně. Máme kamaráda, který děti nechce, protože rád spí, má rád volnost a svůj klid, a nesnáší bordel. Říká, že na to, aby měl děti, se má moc rád. :mrgreen: On si hledá mladší holky, nebo takové, co tvrdí, že děti ne. Ale většinou ty děti dřív nebo později na přetřes stejně přišly. Jede tzv. pětiletky, po pěti letech přijde rozchod, protože on, narozdíl od slečny, názor nemění.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.20 22:28

Jak jste spolu dlouho? Já bych byla opatrná. Kamarádka byla s přítelem snad devět let, nejdřív ještě nechtěla ona a když jí po třicítce začaly tikat hodiny, najednou to on odkládal. Nakonec z něj po několika letech dohadů vylezlo, že je nechce s ní. Takže se rozešli, on si celkem záhy pořídil několik dětí s novou partnerkou a ona vzhledem k věku bojuje zatím marně :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.10.20 09:12
Ahoj, jsme spolu asi rok a půl (ale známe se mnohem déle, do té doby jen jako přátelé).
Popravdě, v okolí právě mnoho kamarádů v jeho věku (i mladší) mají novorozené děti nebo jsou v očekávání, v mém už snad úplně všichni. Na jednu stranu já čekat nechtěla nikdy, ale teď už přece by mohl vědět, zda ano nebo ne. Navíc myslím, že u mne to nebude tak snadné, přirozeně nejspíš ne, už s předchozími partnery nic (nesnažili jsme se, ale sem tam některý nedal pozor a to v plodných dnech, věděli, že nic neberu, takže to vždy bylo na nich). Ale třeba budu překvapená.
Celkem se bojím, aby to nebyl případ jako píše Anonymní:
@Anonymní píše:
Jak jste spolu dlouho? Já bych byla opatrná. Kamarádka byla s přítelem snad devět let, nejdřív ještě nechtěla ona a když jí po třicítce začaly tikat hodiny, najednou to on odkládal. Nakonec z něj po několika letech dohadů vylezlo, že je nechce s ní. Takže se rozešli, on si celkem záhy pořídil několik dětí s novou partnerkou a ona vzhledem k věku bojuje zatím marně :-(

To zní naprosto příšerně a kdyby tohle věděla dřív, určitě by se rozhodla jinak. Zřejmě se o tom předtím nebavili?

  • Citovat
  • Nahlásit
956
22.10.20 23:07

Za mě je to nejspíš další z těch Vašich věčných odkladačů. Nemá smysl ho nutit. Z vynuceného dítěte nebude nikdo šťastný. Nevěřte tomu, že jakmile ho uvidí, bude ho milovat tak, že zapomene, že přišlo na svět podvodem atd. Podvést tímto stylem muže je nejjistější cesta, jak ten vztah úplně zabít. A dítěti vzít možnost mít úplnou, milující rodinu.

Jediné, co můžete udělat je sdělit mu, že si do roka dvou přejete šťastnou rodinu s dětmi a mít ji budete a na něm je rozhodnout se, zda chce být toho součástí, anebo ne. Nic víc není třeba říkat. A není třeba to periodicky opakovat a stále to vytahovat na světlo. Věřte mu, že není idiot a že vás slyšel napoprvé.

Pokud vás miluje a to dítě chce, vyjde to. Možná si to nechá projít hlavou a vyjádří se až za pár týdnů nebo třeba za tři čtyři měsíce, ale vyjde to. A když to nevyjde, tak bych šla o dům dál.

Taky je mi třicet. Pravda, děti nechci, ale nepřijdu si, že by mi něco těžce utíkalo ani kdybych si to za rok dva rozmyslela ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3943
22.10.20 23:29

Já myslím, že nezbude, než si otevřeně promluvit. Nedávat ultimáta, ale říct, že ty děti chceš, nemládneš a potřebuješ vědět, na čem jsi. Ať je k tobě upřímný a řekne ti, jak to vidí on, aby ses mohla rozhodnout, jak s tím naložíš. Mlžení a odkládání už bylo dost. Musíš být ale připravená i na nepříjemnou odpověď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8536
22.10.20 23:39
@Kassy píše:
Já myslím, že nezbude, než si otevřeně promluvit. Nedávat ultimáta, ale říct, že ty děti chceš, nemládneš a potřebuješ vědět, na čem jsi. Ať je k tobě upřímný a řekne ti, jak to vidí on, aby ses mohla rozhodnout, jak s tím naložíš. Mlžení a odkládání už bylo dost. Musíš být ale připravená i na nepříjemnou odpověď.

Přesně tak, chce to opravdu pořádně probrat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.20 08:32
To zní naprosto příšerně a kdyby tohle věděla dřív, určitě by se rozhodla jinak. Zřejmě se o tom předtím nebavili?

Právěže se o tom kamarádka snažila mluvit, vždy to odložil „až doděláme byt, až něco…“ a je pravda, že se takovým rozhovorům spíš vyhýbal. Vím, že to řešila minimálně 3 roky, než se teda vyjádřil jasně :-(.
Jestliže jste spolu rok a půl, asi by měl být už schopen se vyjádřit trochu konkrétně, takže souhlasím s ostatními, že si to chce narovinu promluvit. Ale nechat mu zas trochu prostor to vstřebat, nechtít odpověď hned.
Na druhé straně ono to stejně nic nezaručuje, druhá kamarádka s mužem dítě normálně plánovala, i zkoušeli IVF, ale on pak dostal do střídavky dceru s předchozího vztahu a kamarádce řekl, že další dítě nechce, aby se mohl věnovat té dceři, že je ONA (bezdětná) sobecká, když dítě chce :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama