Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo, a je to opravdu nevyzrálostí mozku, prostě si nedokáže poradit s určitými podněty, nejčastěji bolestí, vztekem, leknutím…
A ještě - od té doby jsem všude s sebou měla v malé lahvičce vodu, vyplatilo se mi to v obchoďáku, uprostřed nákupu padl šedý k zemi, oči v sloup, lidi se srotili kolem jak slepice na zrní
Já vytáhla flašku, polila trošku zátylek a bylo…
Syn měl tyto „pádové afekty“ až do 5-ti let, ale on tedy dokázal jít dopředu a bouchnout se do zátylku.
Jo mam taky zkusenost. Moje nala, kdyz si s ni strejda hral, spadla na zada. Bracha ji vzal do naruce a ona plakala, pak bylo ticho a ja zpozornela, kdyz se na ni podival, nedychala. No me bylo zle. Volali jsme zachranku, myslela jsem, ze si vyrazila dech tim padem, ale jak jsem nad tim premyslela, tak to bylo tim, ze on ji vzal do naruce a ona se prave nenadechla. Od ty doby, co to bylo, tak kdyz se neco stane, stojim u ni a pripominam ji, at se nadechne a pomaham ji, aby se vzpamatovala. Ale ted diky diskuzi vim, co mam kdyztak delat, diky. Ale fakt je to sileny.
Ahoj maminky. My to máme taky. Říká se tomu afektivně respirační záchvat a má to dost dětí. Malej to má od půl roka. Ted je mu 20 měsíců. Už je to lepší. Dřív to bylo i několikrát denně. Začne plakat a nedýchá, okamžitě zmodrá a jdou mu oči v sloup. jako malýmu mu stačilo fouknout do pusinky, teď už to nepomáhá. Přišla jsem na to, že nejúčinější je děcko uklidnit a odvést pozornost jinam. My koukáme z okna. To většinou zabere. A když ne, tak voda stopro. Někdo dokonce otočí dítko hlavou dolů. Hlavní je na to upozornit příbuzenstvo, zejména babičky co hlídají atd. Sice to není nebezpečný, ale vypadá to hrozně teda.
Tohle mely obe deti, syna to přešlo brzo..dcera ma obcas vypadky i ted v 4,5 letech..driv mela i 6 x denně, šílený pocit, kdyz chytla zachvat. Byla jak hadrova panenka, syn otocil oci v sloup, krece a srabal..diki bohu, ze je to pryc..
u nás zabiralo fouknuti do pusy, pospluchnuti studenou vodou, jit k oknu na čerstvý vzduch nebo trochu zatrast a mluvit na ditko..ono se rika, ze se to dite neudusi, ze mu dech naskočí opět zpět..
s přibývajícím vekem to odezni..
Sestřenice to měla taky. Teta to ale řešila drasticky - stříkla jí rozprašovač do obličeje. Ale nadechla se.
Prý potřebuje dítě „leknout“ ![]()
Moc všem děkuji za odpovědi, mě se to stalo s malou poprvé a od té doby nic i když se vzteká a ječí, zatím se jí to znovu nestalo.Ona mi při tom nezmodrala, ale uplně mi zvláčněla v ruce a nereagovala tak jsem s ní zatřásla a hlasitěji na ní mluvila pak se najednou znovu nadechla a začala znovu brečet a to se mi neskutečně ulevilo, ještě nikdy jsem ji tak ráda neslyšela brečet. Kdyby se to náhodou opakovalo, což teda doufám, že ne, tak vyzkouším Vaše rady ![]()
Zdravim a pridavam se do klubu
![]()
mala, 15 mesicu, nam dnes vecer predvedla tri tyhle afektivni zachvaty…
kdo to znate – neni to moc? nemam se poradit s doktorkou?
jednou to bylo, ze ji braska odmitl vydat hracku, podruhe se skulila na zem ze stoje (nebouchla se, jen asi lekla) a potereti dosedla na stupatko tochu prudceji. dodam, ze byla hodne unavena, prodelala ted horecky ze zubu, jeste ji to furt boli a dnes tu byla vetsi navsteva.
ona otevre pusu, ze zacne rvat, dvakrat zaplace ale pak zustane v tom nadechu a otevrenou pusou a hrozne to trva, nez se zase nadechne normalne… dneska i zhadrovatela a v tom se nadechla… pak je chvilku taková vláčná, dýchá a vypadá „mimo“ a za chvíli většinou pokračuje už v normálním pláči
byla tu prave tchyne u toho a pry to mel jako dite i manzel a jeho otec (tchan)…
kdy vam to vymizelo? resp. tem detem?
Tři za večer mi teda přijde sakra hodně. Naše měla dva za celý čtyři roky a i tak chtěl manžel hned jet do nemocnice.
Taky se nám to stává jak chytne hysterák. Naštěstí ho moc často nechytá, ale stejně mě to vždycky vyleká. Mívala jsem to taky. Podle doktorky je to normální a s věkem to přejde. Při nejhorším mu mám strčit hlavu pod studenou sprchu.
Nečetla jsem komentáře. Anonymní proto, že popisuju svoji rodinu a nechci aby to ostatní z rodiny četli a „řešili“ díky
Ano, zkušenist mám. Můj malý bratr tím trpěl. Tenkrát se nevědělo čím to je, všude říkali, že je jen hysterický. A nedávno jsem četla v časopise MAMINKA a pak si to ověřila u doktorů… Že jde vlastně o poruchu, nebo ne poruchu…Hmmm…Prostě že je to cosi se srdíčkem. Že není JEŠTĚ dovyvinuté. Dobrá zpráva je, že se to SROVNÁ v 100% a NIC TO NEZNAMENÁ do budoucna. Že to prostě po nějakém čase přejde. A u bráchy to bylo natuty stejné. Úderem 3. roku to bylo pryč. Tam myslím uváděli 3. rok.
Naši z toho byli tenkrát hrozně špatní, že se může udusit, že se na něj nemá dělat nátlak, že vlastně se ani leknout nemůže. Do dneška si ty jeho „záchvaty“ pamatuju
… Byl celej modrej, máma na něj řvala a brečela, táta s ním třepal vzhůru nohama a babička na něj cákala vodu. Pak jim někdo poradil FOUKNOUT DO OBLIČEJE a štípnout do dupky nebo do tvářičky a bylo zase dobře. Je to na palici
ale brzo to přejde ![]()
Hlavní je si uvědomit, že ono za to nemůže, že to není pouze hysterie a že to přejde
![]()
Mladší to měla taky tak nějak a někdy 3 za večer a pak třeba týden nic. Třepání nepomáhalo, nejvíc se osvědčilo - vyčteno tady - fouknutí do obličeje / do pusy. Dokonce jsem četla, že děti i kdyby omdlely, tak se z toho dostanou, ale to asi žádný rodič jen tak nenechá, že? Je to prý nedovinutou nervovou soustavou.
Kdyby se ti to zdálo moc, jdi radši za doktorkou, uvidíš, co další dny.
@budi je to respirační syndrom. Opravdu to trvá do 3 roku života. naše doktorka nás pro jistotu poslala na neurologii, aby se zkontroloval, jestli to není náhodou epilepsie. Tam ho doktor vyšetřil a řekl, že máme reagovat tak, že nastartovat, dát přes zadek, voda na obličej, nebo zvednout ruky nahoru a jako by trochu zhoupnout, aby se otevřely cesty a dítě se nadechlo. Jakmile nastartuje, tak mu plesknout po zadku, posadit na zem, a nevšímat si. A to proto, že ty děti to pak dělají jako vydírání a ty záchvaty se stupňují. Řekl, že se dítě neudusí, že se nemusím bát. Bylo to i tak po každé strašný. jednou nám už i omdlel v náruči. Jakmile jsem ale udělala, co mi neurolog řekl, tak se záchvaty objevovaly čím dál méně. Pak už obyčejně jen u větší bolesti, jinak ne. Ani u vzteku ne. Opravdu 3 rokem byl konec. Takže doporučuji, i když se asi třepeš strašně moc z úleku, dítě pak posadit vynadat a odejít. V žádném případě nelitovat, jinak to bude jen horší.
Náš mladší, když chytne hysterak, tak taky trvá, než se nadechne, fialovi. Má to už od miminka a od malička jak to takhle „prezene“, tak fouknu do obličeje. Nadechne se, uklidním ho a je dobře. On je ale dost kontaktní a plácnutím po zadku bychom byli zase na začátku. U nás to tedy funguje tak.