Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Taky jsem měla tři kluky a zjistila těhotenství. Jedna chyba a bylo to. Já to tak bohužel asi mám, jsem těhotná okamžitě, když je sebemenší možnost. Normálně mám ze sebe strach a teď se chráním jak nejvíc to jde a dávám si fakt pozor na milion procent. Byla jsem na RD, věk 37, covidova doba, měli jsme všeho tak akorát a představa dalšího dítěte byla úplně šílená. Už tak toho na nás bylo někdy moc. Neměla jsem jedinou pozitivní myšlenku, manžel by v šoku, ale čekal co já. Já celý den jen brečela a zoufala si. Ulevilo se mi až jsme si přiznali, že nemusíme nutně pokračovat. Jakmile jsem začala řešit prakticky co a jak, ulevilo se mi a uklidnila jsem se. Ani po několika letech nelituji, protože bychom to opravdu nezvládli. Fyzicky, psychicky, finančně, prostorově.. Ale pokud ty tohle nemáš, tak nad potratem vůbec neuvažuj. Asi bys litovala.
@PaníBovaryová píše: Více
Taky nechápu. V okolí o tom, že jsem byla těhotná ví jen tchýně ( a té myslím pak manžel řekl, že to byl planý poplach) a jedna moje dobrá kamarádka. Rozhodnutí bylo jen na mně s manželem.
O tom že jsme v očekávání nikdo neví. Ale mam okolo sebe lidi jak z rodiny tak z přátel kteří jsou radši když má člověk 1 nebo 2 děti a více je pro ně hazard. Tak už mi to řvou do hlavy od narození třetího ať už další nemám že si tim jen vše zničím. Fyzicky i psychicky jsme s mužem utahani ale prijde mi že je to stejné jako u ostatních rodičů. Jen mi to vrtá hodně hlavou. Ale stím že bych potom potratu litovala máte pravdu to sama vím. Nikdy bych si to neodpustila. Děkuji dodaly jste mi odvahu. ![]()
@Anonymní píše: Více
No vidíš, pindali u tří, u čtvrtého budou taky. Ale to je jejich problém. U nás jsou 3-4 děti normální. Je to jen o vás. My jsme utahani byli a jsme, i když starší jsou už poměrně samostatní, už nám není 25 a únava materiálu, děti, domácnost, práce a snaha být i spolu, to je někdy prostě už hodně znát. Po 40 se mi objevily i nečekané zdravotní problémy, takže jsem ráda, že nemám úplně malé dítko už žádné. Jak to mají jiní rodiče je taky fuk, důležité je jestli se na to cítíte vy. Někdo je grogy z jednoho dítěte, někdo zvládá v pohodě pět. Pokud dítě chcete, nějak to zvládnete. Pokud bys jinak litovala, nedokázala si to odpustit a trápila se, tak ukončení těhotenství není fakt vhodná cesta. Držím palce 🍀
@Anonymní píše: Více
Ty jsi vždy chtěla velkou rodinu, muž taky není proti. Tak pro mne je to jasný. Dítko si nech, když se rozhodneš jinak, můžeš toho do smrti litovat. Zároveň než dítě povyroste a bude to znamenat víc financí, tak vaše finanční situace může být úplně jiná.
Nešla bych na potrat jen kvůli větší ekonomické rezervě.
Nakonec to s penězi zvládnete, ale ty si budeš vyčítat, že kvůli strachu o peníze jsi šla na potrat.
Jestli byť jen trošičku toužíš to miminko mít, tak si myslím, že budeš hodně litovat, pokud si ho nenecháte. Já vím, že bych na potrat nešla, pokud bych si nebyla na 1000% jistá, že se jedná o nezvládnutelnou situaci. Je to hodně psychicky náročný a já bych si vždycky říkala, co by bylo kdybych si miminko nechala.
Tak ty na potrat nechceš, manžel nemá problém se postarat tak v čem je problém? Evidentně to je hotová věc. Předpokládám, že nějaké věci po ostatních dětech máš, zkušená jsi, víš do čeho jdeš. Jediný existenční problém jsou finance. Pokud opravdu nejsou finance a prostor tak to je pak problém. Pokud ty finance jsou takové, že to zaplatíte a prostor takový, že se poskládate, tak co je komu po tom, kolik máte děti
. A to přitom nejsou žádní zazobanci ale obyčejná střední třída 
Kamradka má 4, psa, menší 3+1 v podnájmu a taky to dávají a to i s placením chůvy