Dítě vidí ducha, bojí se a pláče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Bydleli jsme u hrbitova asi 3 roky a nic zvlastniho se nedelo…kouka syn na nejake pohadky? Nebo co ctete za pohadky? Dcera miluje dinosaury…a kolikrat takhle v noci breci, ze je v pokoji dinosaurus a opravdu tam neni…ja to nechci zlehcovat…,ale v prvni rade bych zvazila, s cim prijde syn denne do kontaktu a pak resila nedprirozeno..jak to mate doma? Syn spi ve sve posteli od malicka? Nechtel by spat s vami? Neposilate ho k sobe do pokoje, ze ma spat sam v posteli? Nemate dalsi dite na ceste? Muzete zkusit dat synovi nejaky „talisman“ neco, s cim bude spat, co ducha zazene…treba dcera ma hruzu z kohoutu (nesmyslny strach, ze), teda celkove se dcera boji ptaku, ale kohoutu nejvic, ale kvuli tomu jsme nemohli skoro nikam chodit..no pal dostala jednoho dinosaura a my ji rekli, ze ten ji pred vsema ptakama ochrani..a ona ho nosi vsude sebou jako ochrance a uz se neboji, resp. boji se porad, ale veri, ze ji ochrani a zvladne s nim i navstavu kurniku…
- Citovat
- Upravit
Taky napíšu anonymně. Vždy když to někomu vypravim, přijdu si jako blázen. Kdyby se to nestalo mě, tak opravdu nevěřím 
v novém bytě se nám začali dít divne věci. Nebudu tady vyprávět jak jsem všechno zjišťovala a dávala si dohromady, že je něco v nepořádku. Proste jsem pak když už to za mě překročilo určitou mez a “kontakt” mi přišel dost osobní, sedla na google a začala řešit. Výsledkem bylo, že jsem počkala až bude přítel na noční. Sedla jsem si jen tak v pološeru v obýváku na gauč a začala jsem nahlas říkat tomu někomu, že u nás není vítán, že jsme šťastní tam kde jsme a s kým jsme a ze nic dalšího si nepřejeme, ze tady není nikdo kdo by na něj čekal, ať přejde na druhy břeh, že tam je určitě někdo na kom mu záleží a kdo na něj čeká, tady že ho nečeká nic. Ze jsme pár, který chce zakládat rodinu a není tu pro nej místo. Prostě takovýhle nějaký proslov. ( u vás bych to asi cilila na syna, ať ho necha na pokoji, ze je šťastný, že má kamarády svoje a vás jako rodiče a že jste stabilní rodina, nikdo jiný u vás nemá místo 
) můžeš si myslet že jsem blázen, ale nám to pomohlo. Od té doby se nic nedělo.. i přítel mi to potvrdil ze proste přestal slyšet to co slýchal když byl doma sám.
- Citovat
- Upravit
No a před tou dobou, kdy něco poprvé viděl… Neumřel náhodou někdo, kdo by odpovídal popisu?
- Citovat
- Upravit
Nebyli jste s malým na hřbitově? Tam se děti do nějakého věku myslím do 3 let nemají vodit. Já se jako dítě bála hodit na velkou zahradu, byl tam pan ve slamaku. Divné věci se v našem domě dělí pořád např volání jmen pod schody co slyšel třeba i přítel a přesto, na mě nikdo nevolal nebo jsme tam byli sami. Různé kroky po schodech, zhasínání světel a dt.
Nic méně, jak je psáno u prvního příspěvku zkusila bych videdukovat jestli to nemá z nějaké denní činnosti. Jestli mu něco nepřipomíná člověka, na co koukat s čím si hraje co slyší z televize. Pokud se tohle vyloučí. Řešila bych nadpřirozeno. A nebo rovnou nějaký ochranný kámen, amulet, nechat rozsvíceno, spát spolu atd.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Bydleli jsme u hrbitova asi 3 roky a nic zvlastniho se nedelo…kouka syn na nejake pohadky? Nebo co ctete za pohadky? Dcera miluje dinosaury…a kolikrat takhle v noci breci, ze je v pokoji dinosaurus a opravdu tam neni…ja to nechci zlehcovat…,ale v prvni rade bych zvazila, s cim prijde syn denne do kontaktu a pak resila nedprirozeno..jak to mate doma? Syn spi ve sve posteli od malicka? Nechtel by spat s vami? Neposilate ho k sobe do pokoje, ze ma spat sam v posteli? Nemate dalsi dite na ceste? Muzete zkusit dat synovi nejaky „talisman“ neco, s cim bude spat, co ducha zazene…treba dcera ma hruzu z kohoutu (nesmyslny strach, ze), teda celkove se dcera boji ptaku, ale kohoutu nejvic, ale kvuli tomu jsme nemohli skoro nikam chodit..no pal dostala jednoho dinosaura a my ji rekli, ze ten ji pred vsema ptakama ochrani..a ona ho nosi vsude sebou jako ochrance a uz se neboji, resp. boji se porad, ale veri, ze ji ochrani a zvladne s nim i navstavu kurniku…
To jsem už vše zvazila.
TV nemáme, pohádky vypravíme vymyšlené o traktůrku, autíčkach,.. písničky pouštíme jen sem tam a veselé dětské (pan doktor zub, apod.).
Spí s námi v ložnici. Od narození dcery (6m) tam ma svou postel, kterou miluje a chce spát jen v ní. Když přijde k nám, nevyhanime ho. Uspavam ho tak, že ležím s ním a vypravíme, dokud neusnu.
Nevím, no. Jiný důvod jsem neobjevila 
Nehledám přímo vymitace, ale hlavně nějaký rituál, jak syna uklidnit. Ať už je to, co vidí, skutečně, nebo jen fantazie.
Ale dekuju za tipy, jak nad tím přemýšlet. Udělat z nějakého plysaka ochrance je skvělý nápad.
- Citovat
- Upravit
Já myslím (nebo se snažím sama sebe přesvědčit 
), že to s žádným nadpřirozenem nemá nic společného. Malé děti si prostě spoustu věcí nedokážou vysvětlit, mají bujnou fantazii a do toho se bojí neznámého. U nás třeba dcera asi týden z ničeho nic odmítala chodit do předsíně - ještě neuměla říct proč, ale bylo vidět, že se něčeho strašně bojí, jako by tam bylo něco děsivého. Teď má zase po setmění strach koukat z oken, že tam něco je (tam si teda myslím, že zatím jen nechápe, že ta světla jsou pouliční osvětlení, které vídá venku). V rámci zachování zdravého rozumu za tím duchy ani strašidla nehledám. Vždycky se jí snažím vysvětlit, že tam nic není, ale nenutím ji chodit nebo koukat tam, kam nechce. Rituál nemáme, ale snažím se ji naučit, že domov je bezpečná zóna, kde nic zlého není. Že všechno divné jde nějak logicky vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já teda radu nemám, ale to je teda fičák, já bych byla pokakaná až za ušima a to jsem skeptik a na tyhle věci jsem nikdy neveřila, ale párkrát se u nás doma stalo taky něco divného a tak veřím, že to dítě může něco vidět, chudáček:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děti jsou právě otevřené , rozvíjí fantazii, nedokážou určit jestli to je nebo není. Ale. I mě se od malička stálo pár divných věci, věřím že mají reálný strach. I já jsem strašpytel. Vnuk naši kolegyně si chodil povidat s panem na hřbitov. Opravdu vedl snecim monolog. Odpovídal, kýval, znal jméno na náhrobků… A to neuměl cist 
😱 😵💫
- Citovat
- Upravit
@Danulinka16 nebudu lhát, taky jsem z toho dost nesva (mirne řeceno) a dnes už se ani muži nešlo z ložnice na chodbu úplně dobře. A to to žádný pose*a není.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Danulinka16 nebudu lhát, taky jsem z toho dost nesva (mirne řeceno) a dnes už se ani muži nešlo z ložnice na chodbu úplně dobře. A to to žádný pose*a není.
taky jsme meli v rodine, resili a snad vyresili vlastnimi silami, jestli chces poradit, napis mi zpravu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Danulinka16 nebudu lhát, taky jsem z toho dost nesva (mirne řeceno) a dnes už se ani muži nešlo z ložnice na chodbu úplně dobře. A to to žádný pose*a není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám podobné zážitky s prostředním synem, cca v tomto věku. Naštěstí za ním chodil zřejmě někdo z rodiny, protože se nebál, naopak se vždy smál a měl radost. Přešlo to po pár kontaktech samo od sebe, měla jsem „v záloze“ paní, která umí duše odvádět, kdyby se to začalo nějak zvrhávat, ale syn s tím byl v pohodě, tak jsem nezasahovala. Je pravda, že v té době se tady začaly dít i jiné zvláštní věci, asi je to přitahuje, když zjistí, že je tu někdo, kdo je schopný je vidět a komunikovat. Teď už máme ale roky klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dítě vidí „ducha“, bojí se a pláče.(Anonymně, nechci být pro okolí za cvoka.)
Vím že se říká, že malé děti vidí věci, které my už nevidíme.
I z rodiny mám zkušenost, že si děti povídaly s „něčím“, nebo se naopak „něčeho“, co viděly, bály. Teď se to ale děje nám a já úplně nevím, jak si s tím poradit.Cca 2 měsíce zpátky jsme byli zašera na zahradě a 2 letý syn ukazoval na jedno místo a říkal, že tam.je „pán“, zdravil ho a mával mu. Nejdřív jsme to prisuzovali nějakému stínu. Ale pak i z různých jiných částí zahrady ukazoval pořád na stejné místo. A další den říkal že je pan u okna a mával mu.
Tohle se občas opakovalo.
(Pán = v synové slovníku člověk, může to být i paní)Poslední cca 2 tydny se často budí s brekem, nebo křičí ze spaní (jakoby leknutím). Občas ukazuje do tmy a něco mumla.
No a teď během 2 dní pořád zavírá dveře z ložnice na chodbu (které jsme při usínání nikdy nezavirali) a brečí, že tam je „pán“ a že ho nechce.Už z toho nejsem nervozni jenom já, (jsem věřící, takže k těmhle věcem nejsem skepticka), ale i muž, začíná být nervózní.
Stalo se vám někomu to samé?
Máte nějaký „rituál“, jak ditě uklidnit a to něco poslat pryč?Jako bonus bydlíme nad hřbitovem, tak nám to moc klidu taky nepridava.
Děkuji
Kdyby mi někdo řekl, že tohle budu řešit, vysmala bych se mu.
Můžeš očistit dům. Existuje spousta metod od soli, přes šalvěj až po odborníka. Já se nestydím za to, že prostě tyhle věci zažívám a věřím v ně. Sami máme velmi aktivní dům. Malý mi sám na chodbu nepůjde, ani kdybych se modlila. Kluci nechodí do patra do jedné místnosti atd.. děcka vnímají mnohem víc, než my,. dospělí. Rozhodně bych s dítětem mluvila, vyptala se v rámci možností na podrobnosti. Co dotyčný dělá, jak se tváří atd.. a dle toho dítě uklidnila, popř mu vysvětlila, že ho dotyčný třeba jen hlídá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já si to už nepamatuju, ale mí prarodiče mi říkali že jsem taky jako dítě takhle vyváděl cca ve 3-4 letech. A oni mě učili že mám vždycky toho někoho koho uvidím u nás doma, pozdravit ho, zamávat mu, zeptat se ho jak se jmenuje, pozvat do pokojíčku a dát mu hračky na hraní a zajít za babičkou/maminkou jestli by nám udělaly kakao… neboli prostě čelit svému strachu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dítě vidí „ducha“, bojí se a pláče.
(Anonymně, nechci být pro okolí za cvoka.)
Vím že se říká, že malé děti vidí věci, které my už nevidíme.
I z rodiny mám zkušenost, že si děti povídaly s „něčím“, nebo se naopak „něčeho“, co viděly, bály. Teď se to ale děje nám a já úplně nevím, jak si s tím poradit.
Cca 2 měsíce zpátky jsme byli zašera na zahradě a 2 letý syn ukazoval na jedno místo a říkal, že tam.je „pán“, zdravil ho a mával mu. Nejdřív jsme to prisuzovali nějakému stínu. Ale pak i z různých jiných částí zahrady ukazoval pořád na stejné místo. A další den říkal že je pan u okna a mával mu.
Tohle se občas opakovalo.
(Pán = v synové slovníku člověk, může to být i paní)
Poslední cca 2 tydny se často budí s brekem, nebo křičí ze spaní (jakoby leknutím). Občas ukazuje do tmy a něco mumla.
No a teď během 2 dní pořád zavírá dveře z ložnice na chodbu (které jsme při usínání nikdy nezavirali) a brečí, že tam je „pán“ a že ho nechce.
Už z toho nejsem nervozni jenom já, (jsem věřící, takže k těmhle věcem nejsem skepticka), ale i muž, začíná být nervózní.
Stalo se vám někomu to samé?
Máte nějaký „rituál“, jak ditě uklidnit a to něco poslat pryč?
Jako bonus bydlíme nad hřbitovem, tak nám to moc klidu taky nepridava.
Děkuji
Kdyby mi někdo řekl, že tohle budu řešit, vysmala bych se mu.